Stará legenda říká...

Jednoho dne vypukl v lese velký požár. Všechna zvířata se ve strachu rozutekla na všechny strany, protože oheň byl velmi prudký.
Najednou jaguár uviděl, jak mu nad hlavou přelétá kolibřík, ale opačným směrem. Kolibřík letěl k ohni!
Ať se stalo cokoli, směr se nezměnil.
O několik okamžiků později ho jaguár viděl proletět znovu, tentokrát stejným směrem, kterým letěl.
Pozoroval, jak přilétá a odlétá, až se rozhodl ptáka na to zeptat, protože mu toto chování připadalo velmi zvláštní.
"Co to děláš, kolibříku?" zeptal se.
"Letím k jezeru," odpověděl, "zobákem piju vodu a házím ji na oheň, abych ho uhasil."
Jaguár se zasmál. "Zbláznil ses? Opravdu si myslíš, že dokážeš uhasit tenhle velký požár jen svým malým zobáčkem?
"Ne," řekl kolibřík, "vím, že nemůžu. Ale les je můj domov. Živí mě, poskytuje útočiště mně i mé rodině. Jsem za to velmi vděčný. A já pomáhám lesu růst opylováním jeho květů. Jsem jeho součástí a les je mou součástí. Vím, že nemohu uhasit požár, ale musím se o to přičinit.
V tu chvíli byli lesní duchové naslouchající kolibříkovi dojati malým ptáčkem a jeho oddaností lesu. A jako zázrakem seslali přívalový déšť, který ukončil velký požár.
Indiánské babičky vyprávěly tento příběh svým vnoučatům a zakončily ho slovy:
"Chcete do svého života přitahovat zázraky? Pak se o to postarejte."
A ponaučení z příběhu:
Nikdo z nás nemůže sám něco změnit, zdá se to nemožné! Přesto jsme součástí skládačky tohoto světa a můžeme se na ní podílet.
Pokud to děláme s nasazením, můžeme dělat zázraky. Pokud to uděláme společně, šance na takový zázrak se nekonečně zvýší.

zdroj: internet