Výměna oken sice poběhla, ale klucí se tak úplně netrefili do původních rámů. Jde o pochybení památkářů nebo vzkaz od jiné, vyspělejší civilizace dávnověku? Pohodlně se usaďte, vše vám objasním.

Jedná se o dům číslo popisné 134 na Horní ulici v Prachaticích. V jádru se jedná o gotický, renesančně přestavěný a dále v baroku upravovaný měšťanský dům. Na první pohled zaujme, že současná okna neodpovídají tehdejšímu renesančnímu provedení. Při rekonstrukci došlo k nálezu původních okenních otvorů a tak jsou na fasádě zvýrazněné. Byť to tedy působí na první pohled dost divně, až barbarsky, tak právě takto se to normálně dělá. Zkrátka dům prošel během několika staletí divokým stavebním vývojem. U tohoto domu se ale ještě na chvíli zdržíme.

Fasádu pokrývá hrubá, pouze zednickou lžící strhávaná omítka pískové barvy s bílošedým nárožním kvádrováním a orámování okenních otvorů. Zadní průčelí domu obsahuje původní středověkou gotickou kamennou hradbu. Zajímavostí je atikové patro (až těsně pod střechou), které bylo využíváno zpravidla pro skladovací účely, popř. pro ubytování služebnictva. Boční, okenní, otvory v atice na průčelí pak sloužily jako okna, osvětlující prostor půdního patra. V tomto případě je atikové patro zdobeno cimbuřím, které má především dekorativní význam. V době, kdy se stavby pokrývaly krytinou ze spalitelných materiálů (došek, šindel), mělo ale také protipožární funkci, jelikož mohlo při požáru zabránit přelétání jisker ze sousedních hořících domů. Právě atikové střechy převládaly v Prachaticích až do 19. století. Zakonzervování renesanční podoby města způsobil zejména výrazný hospodářský úpadek po Třicetileté válce, jak ukazuje vyobrazení Prachatic z roku 1670 i pozdější malované střelecké terče z počátku 19. století. Většina atik ve městě byla odstraněna po požáru města v roce 1832 po necitlivém nařízení stavebního úřadu v Písku. Zbytky těchto atik jsou ale často dochovány v půdních nadezdívkách měšťanských domů v centru města (někdy viditelné i z půd sousedních domů).

Zdroj: Kabinet kuriozit