Rodíme, rodíme hore po dědině....

Nejprve telegraficky - druhé těhotenství. První bylo z IUI a dopadlo ve 14.tt zamlknutím a následně dvojitou revizí. Druhé těhotenství je z IVF, ET 29.8.2009. Od 16.tt víme, že je to chlapeček a všechny testy vychází dobře. Od 24.tt se přetáčí z polohy příčné do polohy konec pánevní (zadek dolů) a ještě v 38.tt tak sedí. S ohledem na problémy se srážlivostí krve (MTHFR heterozygot) doporučeno  rodit u Apolináře. Celé těhotenství jsem na lécích na štítnou žlázu, kys.listové a jódu.

Do poradny k Apolináři docházím od 36+6. Na první poradně jsem odeslána na kontrolní ultrazvuk, který má potvrdit polohu miminka a jeho velikost. Pokud by bylo větší než 3,5 kg, nedoporučují rodit normálně.  

Další poradna 37+6. Ultrazvuk ukazuje odhad porodní váhy miminka na 3,8 kg a polohu koncem pánevním vlevo. Je to kus chlapa říká paní doktorka a říká, že by tohle asi nechtěla rodit normálně i kdyby byl dobře otočený. Malý při měření průtoků zlobí a utíká před sondou. Poprvé jdeme na monitor a malej při něm usíná, nakopne ho až čokoláda a pak je sestra spokojená. V poradně pan doktor rozhoduje o plánovaném císařském řezu. Bohužel má Apolinář zavřený jeden ze sálů a proto s ohledem na můj stav rozhoduje o tom, že počkáme ještě týden a definitivně naplánujeme. 

Noc před další poradnou 38+6(13.5) je mi hrozne zle. Po konzultaci s kamarádkou zjistím, že to asi byli poslíčci. V porodnici na monitoru před poradnou je vše v pořádku a pan doktor plánuje císařský řez na pondělí 17.5 (39+3). Dostávám domů léky na neutralizaci žaludečního obsahu(prášky) a clexane na ředění krve (injekce do břicha) s rozpisem kdy a co aplikovat. Odpoledne se projdu po Praze, stavím se u kamarádky a těším se jak budeme v pátek s mužem doma připravovat pokoj pro prcka. Jsem nervózní z čekání na operaci, ale nějak to zvládám.

Kolem půlnoci se mi udělalo zle a mám lehký průjem. Bolí mě břicho, ale charakterizovala bych to jako kombinaci "zaražené prdy" + menses a je to jen nepříjemné. Kolem půl páté se bolesti zintenzivňují a zpravidelňují na cca 7 minut a na toaleťáku se objevuje hlen s krví. Nucení na velkou pokračuje. V šest po vyčůrání ze mě něco teče. Chytíme to do vložky a indentifikujeme jako plodovku (narůžovělé, čiré). Voláme kamarádku a ta pro nás jede do Neratovic. Kontrakce se dostávají na 4 minuty a my vyrážíme o půl sedmé směr Apolinář. Praha je sice zacpaná, ale jede to. Nejklidnější z celé osádky jsem asi já.

K Apolináři dorážíme před osmou. Se mnou dorazí "autobus" asi šesti maminek. Kontrakce sílí, ale dýcháním a chozením je zvládám. Na příjmu mě vyzpovídají, natočí monitor a řeknou, že kontrakce nemám a řadí mě jako 4tého císaře za ty 3 co mají naplánované. Lékařka mě vyšetří vnitřně a v pochvě nahmatá patičky. Fofrem se dělá ultrazvuk a jsem posunuta na druhé místo hned jak skončí sekce dvojčat, 

Na přípravě mě oholí, dají klizma a snažím se v tom všem prodýchat kontrakce, které přichází už po dvou minutách. Za 15 minut se operatér přijde zeptat jestli jsem hotová, ale zatím to moc nepokročilo. Znovu udělají monitor a zjišťují, že malý je v pohodě. Nechají mě být a posunou mě na třetí místo.

Po vypuštění všeho co má být pryč mě sestra odvede na porodní box a hledá mého muže. Na boxu mám na bříšku monitor, kontrakce jsou čím dál silnější a v leže je horší je zvládat. Dostanu kapačku a kanylu do ruky.Po nějaké chvíli se objeví manžel, dostane zelený mundůr  a převléká se. Po příchodu anesteziologa kvůli epidurálu je vykázán ven (box je malý a nevešli bysme se). Epidurál je napíchnut v pohodě, jen je mi hodně nepříjemné to nutné pořádné schoulení se na břichu. Muž se pak vrací a za nějakou chvíli mě převáží na sál.

Zavážou mi bandáží nohy jako prevenci trombózy, dají další kapačku, vycévkují a pak přivážou a desinfikují. Anestezioložka mi přiblíží co mám čekat, připraví masku s kyslíkem a ozkouší, zda epi zabral. Přijde manžel. Hladí mě po tváři, mluví na mě, ve dveřích jsou operatéři a bez jediného slova se jde na věc. Cítím tlak dole v podbřišku jak se snaží vytáhnout nožičky z pochvy, o řezu vůbec nevím. Za nějakou dobu tlak přestane a přesune se pod prsa. Nemůžu dýchat a cítím jak se tlakem od prsou dolů snaží malého posunout dolů. Za chvíli tenhle tlak taky skončí a ozve se řev na celý sál.Kolem me prochází pediatr a nakrátko mi ukáže malého. Po chvíli odvolají muže a ten se jde podívat na prcka. Cca za 5 minut se objeví pediatr a řekne mi, že máme naprosto zdravého chlapečka a ve dveřích je muž s uzlíčkem. Sedne si ke mě, anestezioložka mi uvolní ruce a já si prcka můžu poprvé pohladit. Nechají nás se mazlit asi 10 minut a pak mi ho přiloží k tváři a odnesou. Celou dobu vůbec nevnímám co se děje za plentou.

 Začnu kašlat a dostanu injekční střííkačku vody na osvěžení, pak se přidá zimnice a není mi dobře. Dokonce bych řekla, že to co dělají doktoři i bolí. Muž to hlásí anestezioložce, ta se podívá dolů a říká mi, že mi šijí pobřišnici a ta že se hodně utahuje a proto mám takové pocity. Postupně po poleví a moje zimnice se zhoršuje. Naštěstí už je konec, balí mě do dek a vezou na JIP. Celou cestu je se mnou muž, loučíme se až před JIP.

Tak asi takhle si to pamatuju.