10. října 1941 německý lékař Sigmund Rascher hrdě představil výsledky experimentů, které lze popsat jen jako akty mučení. Oblékl vězně v koncentračních táborech do leteckých obleků a vystavil je mrazivým teplotám. To byl jen začátek jedné z nejtemnějších kapitol v dějinách medicíny. Mezi březnem a srpnem 1942 Rascher vedl experimenty na výšku a mrazení v táboře Dachau, pod přímými rozkazy Heinricha Himmlera, šéfa SS. Údajný účel byl zlepšit přežití pilotů Luftwaffe sestřelených nad Severním mořem. Realita byla mnohem monstróznější: vězni byli považováni za jednorázový materiál, obětováni ve jménu nacistické vědy. Asi tři sta mužů bylo nuceno stát nazí v extrémním chladu nebo ponořeni do kbelíků s ledovou vodou po celé hodiny, zatímco jejich reakce byly měřeny pomocí elektrod. Někteří pomalu umírali na podchlazení, jiní byli pak hrozně "zahříváni", někdy ve vroucí vodě. Rascher také testoval Polygal, látku na bázi pektinu, která měla údajně snižovat krvácení. Aby ověřil její účinnost, vězňům byla podána dávka... předtím, než byli zastřeleni nebo amputováni bez anestezie. Rascher šel tak daleko, že publikoval své výsledky, skrýval jejich kriminální původ a dokonce založil továrnu na Polygal, kde vězni pracovali jako otroci. V Německu, které ztratilo veškerou lidskost, zůstaly tyto zločiny nepotrestány. Oběti, popisované jako "podlidé", považovaly svou smrt za "užitečnou pro Říši". Ale ironie osudu ho nakonec dostihla. Himmler, jeho ochránce, zjistil, že Rascher lhal, když tvrdil, že jeho žena měla děti ve 48 letech, trik zaměřený na prokázání možnosti prodloužení ženské plodnosti. Ve skutečnosti byly tyto děti koupeny nebo uneseny. Ponížený, Himmler nařídil jeho zatčení. Rascher byl poslán do Buchenwaldu, poté převezen v roce 1945 do Dachau, téhož tábora, kde spáchal své zvěrstva. Tam byl popraven 26. dubna 1945, jen tři dny před osvobozením tábora americkými jednotkami. Jeho příběh je připomínkou toho, kam až může lidská krutost zajít, když věda ztratí svou duši a poslušnost převáží nad svědomím.