Potkali se pozdě večer v bohémském ateliéru avantgardního malíře Georgije Jakulova. Místnost byla plná moskevské umělecké elity, plná cigaretového kouře a živých debat. Když Isadora Duncanová brzy ráno dorazila, okamžitě upoutala pozornost všech.

V průsvitné červené tunice, její typické barvě revoluce, se opřela o pohovku. Jesenin, okamžitě okouzlený, klesl k jejím nohám na kolena.

S Sergejem Jeseninem se setkala na začátku dvacátých let v Moskvě, městě, které se stále zotavovalo z revoluce. Isadora, ve středním věku, byla po celém světě proslulá svým novým stylem tance, který opustil striktní balet ve prospěch přirozenějšího pohybu.

Chtěla založit taneční školu pro děti v Sovětském svazu, inspirovanou jeho nadějnými myšlenkami. Sergej Jesenin, okouzlující básník o polovinu mladší, byl již dobře známý svými básněmi o venkovském životě a svém divokém, někdy problematickém osobním životě.

I když nesdíleli stejný jazyk, jejich přitažlivost byla okamžitá a fyzická. Isadora prohrábla Jeseninovi blond kudrlinky a dvěma z mála ruských slov, která znala, zašeptala, že má „zlatou hlavu“. Políbila ho a nazvala ho andělem, pak ďáblem. Jesenin byl stejně okouzlen a pozoroval bosou tanečnici, jako by byla bohyní.

Té noci odjeli z večírku společně v koňském spřežení. Podle legendy kočí usnul a několikrát objel místní kostel, což Jesenina rozesmálo a rozzlobilo, že je to znamení, že je vzalo samotné město.

Vzali se v roce 1922. Jejich vztah byl vášnivý, ale také obtížný, protože je sblížila společná láska k umění, zatímco jejich odlišné osobnosti a zázemí způsobovaly neustálé tření. Isadora byla zvyklá na kreativní, ale převážně organizovaný život, zatímco Jeseninův svět byl plný silného pití, veřejných scén a hlubokých úzkostí. Jesenin, silně spjat s ruskou kulturou, těžko cestoval a cítil se zastíněn svou slavnou manželkou, toužil být uznáván pro svůj vlastní génius, a ne jen jako pouhý společník.

Jejich dlouhé turné po Evropě a Americe, jehož cílem bylo předvést jejich umění, místo toho odhalilo rozpadající se vztah. Jeseninovo chování se stalo čím dál nepředvídatelnějším; jeho deprese a pití se zhoršovaly, poháněné steskem po domově a tlakem slávy. Isadora zůstala věrná, ale nedokázala zastavit jeho sebedestruktivní spirálu. Jejich hádky byly slavné a jejich usmíření intenzivní, ale vášeň je začala spíše rozdělovat, než držet pohromadě.

V roce 1923 byl tlak příliš velký. Jesenin se vrátil do Ruska sám, hluboce změněný. Jeho krátké manželství bylo dobou velké kreativity, ale také urychlilo jeho úpadek. Ačkoli pokračoval v psaní krásné poezie, jeho vnitřní boje se stupňovaly, až si v roce 1925 ve věku pouhých třiceti let vzal život. Isadora zemřela o dva roky později při tragické nehodě.

Isadora Duncanová ho následovala smrtí pouhé dva roky poté, v roce 1927. Její úmrtí bylo stejně dramatické a bizarní jako život, který vedla; Při jízdě v otevřeném autě v Nice ve Francii se její dlouhý, splývavý hedvábný šátek zamotal do otevřených paprsků zadního kola.

Náhlé napětí látky ji vymrštilo z vozidla a okamžitě jí zlomilo vaz. Toto náhodné uškrcení umlčelo jeden z nejvlivnějších hlasů moderního tance, k němuž došlo jen krátce po ztrátě básníka, který byl její největší vášní.

Jejich příběh zůstává silným příkladem toho, jak osobní boje mohou pohltit i to nejhlubší spojení. Připomíná nám, že některé životy jsou od začátku poznamenány tragédií – životy, které je těžké snést, protože některé lásky spalují milence, ale nezabíjejí lásku samotnou. Prudké ohně, které zažehli, pohltily oba, ale srdce jejich pouta zůstalo nespálené.

Příběh Sergeje Jesenina a Isadory Duncanové je silným příkladem uměleckého spojení a toho, jak osobní boje mohou zničit i tu nejhlubší lásku.

Jejich láska porušila společenská pravidla, překročila jazykové bariéry a hořela tak jasně, že i když je zničila, srdce jejich lásky – vášeň a hluboké pouto – zůstalo.

Jejich příběh je trvalým příkladem divokého, krásného a srdcervoucího románku. Připomíná nám, že některé životy jsou poznamenány tragédií a je těžké je snášet.

Některé lásky spalují milence, ale nikdy neukončí lásku samotnou.