• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Extrémni nedonosenci - deti pod 1 kg. Ako je to u vás?

10. februára 2017 
@fajn jo jo, tady taky...vítr a tma...akorát tak to zalomit do peřin... :stuck_out_tongue_closed_eyes: , ale není čas...čekám až se šmudla vzbudí a jdem dolu na jídlo.. Jo jo, my měli taky zakázáno brečet, že prý to malý všechno vnímá a máme mu spíš "nosit" pozitivní náladu...než plakat... Jsem si vpomněla právě i na ten článek v Mamince, taky ho pojmenovali - Doktoři nám zakázali plakat... Jo a stou dědinou a pomluvama...je to holt znát, že je to víska...Byla sem na malém městě a tam to byl Kelišov...ve velkém městě dobrý (asi i tím, že mě nikdo moc neznal)...a na vísce mě naopak znají všichni od mala...něco tu určitě taky projde za drby, ale zatím se ke mě nic moc nedoneslo...Kdyby se tak každý staral o své...
5. nov 2010 o 15:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky,
nějak nestíhám, jdu vás jen na skok pozdravit :slight_smile:)
@fajn také přejeme Anďě všechno nej nej, hlavně hodnou sestřičku :slight_smile:

@bera28 tak to si měla veselo :slight_smile: Nakonec ani domu nebude chtít a bude tam chtít spát :grinning:
@simicak nádherný fotky, Verunka si to užila, to máte super, že je v ten den v Anglii svátek a máte to i s ohňostrojem :grinning:
5. nov 2010 o 16:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby tak ja od kedy som vypla internet rozmyslam nad tym co som napisala... aj co som nenapisala... nad tou otazkou ake to bolo a ako som to (ne)zvladala... Ten prvy tyzden co som bola na jis-ke si ani nepamatam... to mi vsetko uplne splyva - len sem - tam sa mi vynori nejaka spomienka (napr. ked si citam smsky co mam v starom mobile co mi hlavne mm a rodicia a sestry pisali do nemocnice a co som im odpisovala). Za Julinkou som mohla ist len 2x denne a byt tam len chvilku - to bolo hrozne... Hrozne bolo ze ja som ju od prvej sekundy ked mi ju ukazali na operacke milovala - ja som nemala ziadne take pocity ze ci je to moje dieta ci patri ku mne... (ako pises ty Maruska a ako to prezivalo vela mamiciek). Mna to hned "zaplavilo" vedela som ze ju lubim viac ako svoj zivot ze je to moje dieta a ze nie je spravne ze nie som s nou. Toto bolo to najhorsie... Ked som bola pri nej - bola som kludna vyrovnana ale ked som odchadzala domov a doma som sa isla zblaznit. Stale som to mlela dookola ze to nie je spravne ze nie sme spolu... ze mam byt s nou a ona so mnou a ze bez nej sa ja zblaznim a co bude robit mm a co bude s mojou dcerou ked sa ja zblaznim... Normalne som si myslela ze zo mna bude cvok - uplne hystericka koza!
Toto sa zmenilo tym ze som nastupila do nemocnice a vedela som ze sme si uz aspon takto blizko a bola som s nou ovela viac. A preto som bola taka stastna ked sme si ju brali domov - mala som pocit ze konecne je to tak ako to ma byt.
Aj potom to bolo obcas tazke - ale s tou dobou v nemocnici sa to neda porovnat. Viete ja som mala pocit ze sa mi dovtedy nikdy v zivote nic zle nestalo... Mala som krasne detstvo (pubertu) najlepsich rodicov sestry co su zaroven moje najlepsie kamosky... vsetko o.k. v skole v robote a s kamaratkami... dokonca som ani nemala zlomene srdce - prvy chlap ktoreho som naozaj z celeho srdca milovala a milujem je mm... Vzdy som akoby mala vsetko co som chcela.
A potom sa stalo toto... a ja som sa bala tak ako nikdy nikdy v zivote. Juliu vtedy zachranili lekari a mna zachranil mm - nemohol byt lepsi ako bol... a to mu nikdy nezabudnem.
5. nov 2010 o 16:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bera niekedy sa tie deti nedaju pochopit :grinning:
simi supeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeer fotky :dizzy_face: a to s tym sviatkom mate perfektne :grinning:
fajn ja si aj pre taketo keci poza chrbat neviem predstavit ze by som byvala na dedine - mna by porazilo keby si niekto "obtieral hubu" o moju rodinu :angry: na to som ja moooc citliva... keby sa tak kazdy staral hlavne sam o seba - hned by bol svet krajsi :wink:
5. nov 2010 o 16:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Maruska tak to ti neviem... ja som rodila len so spinalnou blokaciou - takze som nemala narkozu...
5. nov 2010 o 16:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kikimaruska ja rodila prirozene takze nevim.

Krasny fotecky
5. nov 2010 o 16:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tak a ja kdyz jsem byla tehotna jsem v jednom sekaci narazila na uplne nove bodicka na 1.4kg-koupila jsem si je i kdyz jsem pocitala,ze odrodim drive myslela jsem si,ze udrzim malyho do vanoc :unamused: Bohuzel s tim ,ze porodim uz v rijnu jsem, tedy fakty nepocitala :unamused: A uz vubec ne s tou vahou.Takze jsem byla ve strasnym soku ,nehlede na to,ze kamaradce v cr zemrel syn a mel 1700g-ja jsem byla pripravena na vsechno.Prvni dny jsem cekala jen jestli uz umrel,prvni navstrevu jsem zahlidla pouze chodidlo velikosti vrchniho briska na palci u ruky i s prstama-vic me ani kouknout nenechali-odvezli me pryc.Musim rict,ze jsem myslela,ze se tam uz vickrat nevratim,ze uz se tam nikdy neprinutim jit.Popravde me tedy Francisco v ty dobe opravdu podporil a za malym jsme jeli oba dva vezl me na vozejku pres celou porodnici :stuck_out_tongue_closed_eyes: Byla tam sestricka a dovolila me na malyho sahnout-jsem to zase orvala,priznam se ,ze bulim jeste ted kdyz to pisu.Ja si uvedomila,ze Matysek se na svet neprosil a ze pokud tady ma byt i trebas kratce musi vedet ,ze k nekomu patri,ze ma mamu ,ze na nej nekdo doma ceka a ma ho rad.Asi treti den skoro jsem nespala jsem sedela u inkubatoru a prislo me,ze rika neboj matko ja to zvladnu-musim rict,ze od te doby jsem uz nebrecela obcas vecer doma,ale jinak jsem byla statecna.Zacali komplikace hop nahoru a drzkou dolu.....po 11tydnu.Jednou se mnou jeli i porodni asistentka a health visitorka tady od nas poptat se na Mateje a podivat,bylo mu asi 5-6tydnu a musim rict,ze kdyz me rekli,ze je krasnej tak jsem byla pekne na mekko a dojima me to i ted ,kdyz si na to vzpomenu.Myslela jsem si,ze se libi jenom me.Poprve jsem si ho pochovala po 69dnech a prvni rok byl hodne tezky+jsem tady nemela nikoho kdo by me pomohl,Francisco rozflakal auto a nerekl me nic jenom celych 14dni jezdil pryc ja doma s deckem na kysliku jenom krmit, prebalovat ,krkat podavat leky....znate to samy- to jeste v ty dobe slo,ale potom.Me tedy nervy rupali taky pekne jsem na malyho rvala a tedy me delalo dobre,ze rve jeste vic kdyz jsem ho nervovala-bylo to fakt psycho,ale za cas se to opravdu zlepsilo ,hulakam tedy porad,ale uz i to prechazi....a oproti zacatkum jsem uplne klidna.Dneska uz malyho mam zmaknutyho a vim co na nej plati taky uz vecer spi a ja nemusim vstavat co tri hodiny-da,m mu flasku a on se napije a spi dal. :slight_smile: Jako mama si tedy nepripadam ani ted i kdyz by jsem za nej dychala,ale spis je jako mladsi bracha :confused:Ja s nim i chci mit vztah spis vic kamaradskej :slight_smile:Tak to je asi vsechno.

Simco hezka oslav icka :slight_smile:A krasne darecky.Mala slecinka ,ze?

Fajn malej taky lidi taha za bundy nebo minule vzal zensky penezenku-to vypada jako ze je na to vycvicenej :confounded:Nastesti zatim meli vsichni pochopeni.

Bera to je sranda s prckama za chvili tam budou chtit i bydlet ne?

Tedy tma a zima je tady taky radna cely den, aby clovek doma svitil :unamused:

Slunicko deti jsou krasny a veliky -hruza jak cas bezi fakt.
5. nov 2010 o 17:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kikimaruska,ja rodila prirozene,takze netusim a sestry meli sice cisarak,ale byli u nej pri vedomi.

Me strasne dlouho trvalo,nez mi doslo,ze rodim. Uz jsem mela kontrakce 8 hod.vezli me na sal a ptali,jestli maji zavolat manzela k porodu a ja porad ze ne,ze nerodim a trvalo mi to desne dlouho to pochopit. Porod byl nahore dole,davali mi injekce,takze jsem docela spala mezi kontrakcema a chvili panicky brecela a pak zas dobre. Pamatuji se,jak se narodila,tak jsem ji vytlacila s vakem,pl.vodou se vsim,tak po vytlaceni,doktori museli nariznout ten vak a vyplavala ji nozicka a pak ji vytahli,tak to bylo psycho. A kriceli,ze dycha a odnesli ji kokusek dal,sestra poklidila podemnou,ja si rukou drzela vlozku a s manzelem jsem se koukali,jak ji intubuji ( tusim,ze to byla intubace) No a pak ji odvezli,tak to bylo psycho,na sale jsem byla od 10 ( to se narodila rano) az do vecera,pak nas zavilali se s ni rozloucit a odvezli ji do jine nemocnice,manzel za ni a ja si vzala taxika domu a jela jsem sama domu asi 11hod.po porode. Ja mela hodne velke problemy sporodem,protoze to dok.zadupali a byla jsem ve spatne nemocncii,ktera neni na tak male deti stavena,pak jsem hodne krvacela a neslo pipatko na sestry,tak jsem zustala lezet a kricela o pomoc a nikdo nesel,pak jsem cekali desne dlouho,nez nasli neo. kam ji vemou a pak jse porad cekala,jeslti muzu jet s ni a nakonec jsem jela domu,protoez nebyli schopni nic zaridit.
Prvni tri dny byl mazec,to jsem hodne brecela,nemohla jsem doma pred Verunkou a mela hruzu,ze umre. Prvni den jsem se tam bavila s tatinkem a druhy den jim umrelo miminko,tak tok moc nepomohlo. No a taky mala se narodla v nedeli a v pondeli rano jsem byla v atuobuse a litala nemocnice a domu,tak jsem pak mela problemy se spodkem.
No a jestli mam srovant pobyt doma,mezi Vikousem a donosenou Verunkou,tak Viki byla prochazka ruzovym sadem a Veru byla - stena situaci jako petraguerra. To yl takovy satan,ona nespala pres den,pres noc cely rok. Po pul roce uz jsem mela nervy,rvala na ni,s manzou jsme se nevideli bo bud spal on a ja yla s ni a nebo naopak,jeli jsme na sichty. NO ale zato ted je hodna.
5. nov 2010 o 17:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tak jses Simco dockala,ze mas dve hodne deti vid-ja si myslim,ze starosti ted,radosti az budou velky! Nebo ne???

Kiki ja jsem tedy rodila v narkoze probudili me na sale ,ale jak dlouho to trvalo vubec nevim jsem nemela poneti o case a Frana ani nevi kdy malej zacal chodit a jak dlouho byl na kysliku.To me minule prekvapil,kdyz jsem mu polozila par otazek ohledne stavu malyho.....byl uplne mimo,ma snad stareckou demenci v zacatku nebo co??? :grinning:
5. nov 2010 o 17:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja jsem taky vedela ze budu rodit driv, takze jsem na to byla "pripravena" Cetla jsem vsechny mozne stranky ( i kdyz na vas jsem narazila az docela dlouho po porode) jako od kdy dite muze prezit atd. Dvojcata v pulce delohy proste nejsou prilis fyziologicke, takze kdyz jsem se prehoupli pres 24tt, tak jsem uz zacala byt stastna a po 28tt jsem vypustila stres. ale od zacatku tehu jsem vedela, ze to dobre dopadne. Po porodu jsem sice bulela a od tchyne a spol si vyslechla, ze za to muzu ja, protoze jsem vencila psa :rolling_eyes: , ale tolik adrenalinu jako po porodu jsem jeste nezazila (ale doufam, ze si to jeste aspon jednou zopakuju:slight_smile: ale uz bych prosila jenom jedno :grinning:
tak my jsme nebyli tak malinkati jako nekteri vasi drobecci, ale pritel je natocil na fotak, asi 2 hodiny po porodu a jel domu, ukazal to svoji mame a ta jenom rika, oni umrou, oni umrou ja to vim, no nepleskli by jste ju?

Fajn neda mi to se nezeptat? To jak jsi rikala, ze jsi tam jako Didku chtela nechat, to bylo jako poporodni krize nebo jsi racionalne uvazovala, zes vedela, ze to s ni bude strasne tezke i kdyz ten boj vyhraje? Stejne mas muj velky obdiv
5. nov 2010 o 21:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@simicak : jejda :confused: , to jsou teda hrozné zážitky z porodnice :frowning2: ...ale asi si nerodila v ČR...tady by tě 11hod.po porodu určitě domu nepustili. Tak hlavně, že už je to za Vámi...otřesná zkušennost. Taky vím, jaké to je, když se denně s maminkama vídám na rizikovce, pak po porodu i dál...a umře jim mimi :frowning2: ...navíc, když už je mamka šťastná a s malou na Krčku...ale i tam nebylo vyhráno a přišly komplikace....až nakonec :pensive:
5. nov 2010 o 21:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
já jsem o předčasném porodu nevěděla vlastně vubec nic...ani to nečekala, jen jsem věděla, že mimi je malinkaté a moc nepřibírá...takže jsme byli pozvaní na mimořádný ultrazvuk od dr, aby se podíval, zda malý povyrostl (zasostával o 3tt). Jeli jsme se podívat na mimi, jak se mu daří...no, byl stále malý, beze změny v růstu...tak udělal Doppler testy a tam už to bylo vidět...že jsou špatné (já to teda nevědla jak to má nebo nemá být) a dr řekl..tak si jedte zabalit a do hodinky abyste nastoupila....jsem myslela, že si dělá srandu... :sweat_smile: :confused: ...no, ale nedělal...a ještě, že to udělal...jsem mu vděčná, za jeho péči...
5. nov 2010 o 21:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Holky ty jo kazda mame jinej pribeh a presto stejne tezkej. A smekam pred vsema co tu jsou jak to zvladate.
Ja teda o predcasnem porodu neco vedela, ale predstavit jsem si nedokazala. Ja se vlastne od zacatku s Danyskem stresovala protoze jsem nevedela con bude. Jako me rekli ze se nejspis bude opakovat potrat kolem toho 21tt no a vidite byli jsme dobry dotahli jsme to az do 26tt, ale od 23+5 jsme byla v nemocnici.
a jestli se vam muzu sverit sice jsem ztotoznena s tim ze uz dalsi mimco mit nebude, ale obcas me zamrzi kdyz ted holky kolem me tehotni. Ale vite co muzu bejt rada ze mam doma zdrave a krasne dite.
5. nov 2010 o 21:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@adajar ...napodobně...taky jste to neměli lehký. Daneček je skvělej klučina :slight_smile: ...já když jsem vždycky smutněla, že jsme zkončili sami a bez táty,...já se těšila, že budu mít velkou rodinu, Kuba nejmín jednoho sourozence hned za sebou, aby nebyl moc velký rozdíl...domek, psa...můj celoživotní sen...no a zůstal mi jen Kuba a jsme u našich. To pak ale hodně rychle procitnu, když si uvědomím, že bych měla být vděčná, jak se z toho všeho Kuba dostal a jaký je...a že nemá nějaké horší následky. Takže ted žiju hlavně pro něj a myslím dopředu na nás dva...abych ted nastoupila do práce, zařídíme si bydlení, někam se aspon občas podíváme (třeba jen po ČR)...a třeba časem najdem i tatku a tu vysněnou kompletní rodinu...Před tím jsem nějak brala automaticky různý věci...ale ted vím, že i maličkosti se počítají a jsem vděčná za to, co doma mám...
5. nov 2010 o 22:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kikimaruska ted jsi to napsala krasne a Kuba je uzasnej a hodnej fakt. Koukala jsem jakej je sikulka. A Maru zvladas to krasne ikdyz jste jen sami 2 je videt ze Kubik je spokojenej.
5. nov 2010 o 22:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
maruska,moc krasne napsane!!!!!!!
K tomu porodu,tady se u druheho chodi dve hod.po porodu domu,u prvniho druhy den,ale nikdo te nenuti!!!!!! A vsechny maminnky chodi. Ja zustat v nemocnici,tak mam deprese,brecim,takhle jsem byla po porodu doma,s mamkou moji ( priletela v ten den),s manzelem,ve svem. Naprosty lek na psychiku!!!!! U Verunky jsem sla druhy den,narodila,se me zeptali jestli chci jit a ja ze jo. Uzasne,byt po porodu doma,s miminkem v luzku,jist vlastni jidlo,mit klid a pohodu,fakt. Kdyby Vikous nebyla driv,tak jdu s ni domu hned po porodu. A pece tu je jina,kdyz jdes domu,tak k tobe chodi kazdy den porodni sestra,na ni mas i telefon,takze me hlidali doma,jak moji psychiku,kojeni,Verunku a kdyz jsem potrebovala,tak jsem zavolala a prisla a rekla co a jak. Takhle k tobe chdoi prvni dva tydny a pak muzes chodit kazdy tyden na kliniku s tim,ze kdyz mas problem,tak zavolas a oni prijdou. Ja si nedovudeu predstavit byt po porodu tri dny v nemocnici!!!

A u Viki,me to zadupal doktor,ja zacla krvacet a ten kreten me poslala zpatky ven do parku,ze to nic neni!!!!! Druhy den kontrakce a tri dny po jem uz lezela v nemocnici s tim,ze jsem tam mela byt uz davno. Pak se na sale hadali,co tam delam v te porodnici,ze me meli hned prevest do jine,ze nejsjou vybaveni a krava sestra mi rekla,ze nemaji ani inkubatory!!!! ( meli je) a ze mimi asi umre a ze at necekam,ze porod bude lehci nez u prvniho,ze to je stejne a bla bla,desne me vystresovali. A na prijmu jak mi brali krev,tak sestra byla tak sikovna,ze mi napichla aortu,tak doted mi ta ruka na dotyk vybruje ve vnitr a musli mi ji pak kontrolovat,jeslti tam nemam infeki bo byla fialova od vrchu dolu. Ale pak uz to byla pohoda,proste jsem jen mela smulu na nejaky personal a to mela i segra v Cesku,clovek si nevybere. Hlavne,ze mam doma krsne,zdrave sikuly :wink:
6. nov 2010 o 09:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@simicak holky ja porodila v pondeli rano a ve stredu jsem sla domu. A to uz jsme prosila v utery vecer at me pusti ale doktorovi se nechtelo psat zpravu.
6. nov 2010 o 10:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ja zase byla po porodu ve spitale 10dni a mela jsem se tam dobre.Vsichni na me byli strasne hodni a tedy musim rict,ze si me pamatuji i dnes za mnou chodi do pekarny,kdyz nmaji cestu do Ballateru-mozna kdyby byl Matej vetsi bylo by to jinak....nevim.Moje kamaradka v cr porodila a za tri dny po porodu si ve sprse nahmatala neco mezi nohama -byla to placenta nevycistila se poradne,mozna byt doma tak by to mohlo dopadnout i jinak tak ji okamzite vzali na sal narkoza a vycistili.Ja by jsem nikdy nechtela rodit doma-jsem vdecna za to,ze ty nemocnice jsou a kazdy do ni muze. :wink: Ja jsem byla na nadstandartu sama,wc+koupelna tv,radio telefon-jsem stejne nemela komu volat :confounded: Vlastni elektrickou odstrikavacku kterou jsem mela porad na pokoji-fakt super.

Adajar mas uplne pravdu taky jsem nikdy nemyslela,ze se dopracuju k jednomu diteti a moc by jsem chtela druhy,ale vidim to spis na adopci.Ja nesnasim byt tehotna-nejhnusnejsi obdobi v mem zivote,vzdycky jsem rikala je to je super ted rikam chudaku. :slight_smile: A Danecek je sikovnej kluk a jednou ti domu nekoho privede a trebas se dockas aspon dvou vnoucat pokud to dobre pujde :wink:

Kiki je to tak a bud rada,ze mas Kubika takovyho zdraviho.Ja te tedy obdivuji jak se o nej krasne staras a ze to vsechno zvladas i kdyz ti pomahaji vasi-je hlavne s tebou.Jses super mamina :slight_smile:

Jo a my dnes frcime s Matesem za tema detma z nedonosencu do Soft bear tak si to snad uzije a bude hodnej vecer,mame tu bom fire night-my az dnes Simco :wink:
6. nov 2010 o 11:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Všem oslavencům, dodatečně vše nejlepší k narozninám :slight_smile:
Včera jsem byli s Vojtou na lampionovém průvodě, já z něj byla tak hotová, že jsem si musela večer namazat nohy hřejivou mastí. :grinning:
A dneska jsme jeli ráno na výlov a ono už bylo po všem :sweat_smile: , tak jsme se prošli okolo rybníka, ale děsně tam fučí!!!!
6. nov 2010 o 12:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte
fuuu baby az sa mi to tazko cita... :pensive: ako pise adajar - kazdy pribeh iny ale vsetky fakt silne... :pensive:
Ja si pamatam ked som bola asi v 25.tt. a stretla som sa u kadernicky s mojou tetou ktorej nevlastna dcera (vlastne moja sesternica) porodila v 30.tt. dcerku Ivanku a pytala sa ma ci si to viem predstavit - ze by som vlastne akoby za mesiac rodila... a ja ze to si teda neviem ani len predstavit...
Inak som nad predcasnym porodom nerozmyslala - ved u mna bolo aj so mnou aj s Juliou vzdy vsetko v uplnom poriadku. V stredu som bola na velkom sone v 30.tt. ked mi dr. povedal ze je vsetko ako ma byt a na druhy den vo stvrtok ma moja dr. poslala do nemocnice "na pozorovanie" a o par hodin bola Lili na svete.
Rodila som so spinalkou a keby to nebolo predcasne tak by som povedala ze super porod. Vsetko prebehlo hladko a rychlo. Malu mi este tam ukazali pocula som ju plakat. Brucho ma bolelo uplne znesitelne a asi iba tyzden - potom akoby nic. Jazvu mi uz davno skoro nevidno.
Inak ja som kvoli tlaku lezala po porode na JISke tusim 8 dni - takze by ma tak ci tak skor domov nepustili. A nemala som vobec odchadzat z JISky - akoze ani za malou... Ale to som si vydupala hned po 24. hod. ze ma k nej odviezli na voziku a potom aspon 2x denne. Potom ma dali najskor na izbu matiek kde som bola uplne sama na celom poschodi (vsetky mamicky dochadzali) - len 3x denne prisla sanitarka s jedlom. Ziadny doktor sestra lieky na tlak - nic. Nakoniec ma odtial (asi hlavne preto ze sa bali ze som tam sama keby sa mi nieco stalo lebo mi bolo velmi zle tlak mi lietal a tak) poslali domov - ze je to na dlho ze Lilinku len tak domov nepustia... Ten den ked som odchadzala z nemocky bol pre mna najhorsi...
Aaa este k tehotenstvu... Pre mna to bolo fakt najnadhernejsie obdobie!!! :dizzy_face: A to neprehanam... ja som bola dokonale stastna a nikdy v zivote som sa na nic tak strasne netesila ako na Juliu. Ked som zacala citit pohyby alebo na 3D ultrazvuku alebo ked nam povedali ze je to dievcatko alebo ked som nakupovala vecicky... dokonaleee stastie!!! :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: Strasne velmi hrozne moooooooooooc by som to chcela este zazit (ale s lepsim koncom).

@kikimaruska naozaj krasne si to napisala... (uz som ti to pisala ale) ani nevies ako ti prajem aby sa vam ten sen o kompletnej rodine co najskor splnil... ja mam rozvedene kamosky ktorym to tak uplne vyhovuje ze su same s detmi (alebo sa tak aspon tvaria) ale myslim ze ty si skor ako ja - (ako si napisala) ze to mas vysnivane inak :wink: nechcem ti lichotit :grinning: :grinning: :grinning: ale myslim ze chlap ktory raz bude mat teba a Kubika pride k velkeeemu stastiu :wink: (a nechcem byt zla ale) dufam ze tvoj ex raz bude riadne lutovat...

My sme boli dneska pustat sarkana :slight_smile: (By som aj fotky popridavala keby mi mm kooonecne nainstaloval blootooth do mojho notebooku :angry: ). My s mm sme sa zabavili viac ako Lilinka :grinning: Sme sa nasmiali ked sme tam behali po poli... ale Lilu to teda nejako nebralo :grinning: Tak som isla na nechty - mm s Juli boli zatial v detskom kutiku. Skocili sme na kavu a do Kenvela - maju akciu ze nakupte za 66 eur zaplatite 33 - tomu sa neda odolat :grinning: Tak mi mm kupil rifle 2 podprdy a svetrik... a pekny den za nami :slight_smile:
6. nov 2010 o 16:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@petraguerra Je to hruza a neboj se v tom ze tehotenstvi je nejkrasnejsi s nikym nesouhlasim pro me to byli 2 tehu a silenej ocistec bud jsme blila a nebo byla v nemocnici si vyber. Brisko zadny proste nic moc, ale verim ze kdyz je pohodove tehu tak to muze byt krasne. Jinak te obdivuji ze chcete jit do adopce.
@maatkka koukam taky celkem rychlovka co??
6. nov 2010 o 17:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jecidlo víš já jsem vůbec netušila že ten den Didku porodím. Sice mi hrozil předčasnej porod,ale dr. říkal že mě zkusí zašít. A když jsem se vzbudila tak bylo břicho prázdné. Když mě po dvou hodinách na JIPce odvezla sestra normálně na pokoj tak už tam byla moje matka a známá sestřička a jim sem řekla že ju nechcu že si neodvezu z nemocnice postiženy děcko,ktery nebude dělat nic než jenom ležet tam kam ho položím a že mě třeba nikdy neuvidí atd., že na to nemám. Nejhorší ještě bylo že můj chlap má spolužáka kterej má postiženyho kluka a můj chlap nikdy kvůli tomu nechtěl děcka,prostě se strašně bál. Já jsem mu vždycky říkala že proč by to mělo taky postihnout nás a Andrea se nám povedla ani nevíme jak. A Didku to mi dalo hrozně práce než jsem ho ukecela,a pak to dopadlo jak to dopadlo. Já jsem se strašně bála že kdyby byla postižená že by mi to nikdy neodpustil a pořád by mi to vyčítal. Nevím jestli mu třeba křivdím ale tenkrát jsem to takhle cítila. Když za mnou přišel na druhej den a strašně brečel že je to hrozny když ju tam viděl takjsem si představovala že tam leží nějaky hnusny děcko třeba ještě bez prstů nebo bez noh a dr. mě tam nechtěli ani pustit,ale ségra šla za dr. a uprosila ho. Ale když jsem tam přišla tak tam leželo krásny prťavy miminko sice samá hadička a dráty a já nevím co ještě ale krásná holčička. Tak to už jsem věděla že i kdyby byla jakákoliv tak si ji vezmu . I když jsem si ji nemohla dloho pohladit ani pochovat kvůli tlaku a infekcím,ale chodila jsem pořád každej den několikrát denně. A i když je to koza vzteklá tak ju miluju. Jo a ve čtvrtek jsem ji jednu lupla ve městě přes zadek a ona mi řekla že si zasloužím ,,MRAČIVYHO SMAJLÍKA"no a pak ju tam nechej. Když si teď představím že by to říkala někomu jinýmu kdo by si ju vzal tak by mi bylo smutno. :grinning:
Holky tak jsem se vám tady tak svěřila že tohle jsem asi fakt ještě nikde takhle neřekla. Ale doufám že mě za to nebudete odsuzovat.

Jinak dnes jsme oslavovali a bylo docela fajn
6. nov 2010 o 19:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@fajn nadhernej pribeh a vubec te neosuzuji myslim si ze tohle je uplne normalni uvazovani. Ja jsem nadtim taky premyslela kdyby byl malej postizenej. A nastesti neni, ale vis co hlodal tam ten cervicek. Vazim si toho co jsi napsala. Byli to tvoje pocity... a po porodu jihc je hodne to vime vsechny.
6. nov 2010 o 19:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@fajn... ja ani neviem co ti na to napisat... iba... je mi ctou ze ta "poznam" :slight_smile: ... z toho ako ta poznam (ako sa niekoho z takejto internetovej komunikacie poznat da) si pre mna uuuzasnyyy clovek a perfektna matka... velmi ta obdivujem a vazim si ta :slight_smile: Didka ma veeelke stastie ze ta ma :dizzy_face: ale ona si to zasluzi!!!

@adajar to ti teda poviem... bez pripravy... chvilu po tom ako som zistila ze nieco nie je o.k. som uz tehotna nebola...
6. nov 2010 o 20:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@maatkka MOZNA to bylo horsi nez se pripravovat nato a moci doufat ze treba maleho donosim porad tam je nejake procento. A holky ikdyz sem nepisu casto tak vas vetsinou ctu jen nemam silu psat jsem utahana a pomohli jste mi hodne na zacatku a ja moc dekuji.
6. nov 2010 o 21:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tak u nás to bylo všechno hrozně překotný asi jako u všech tady. Já jsem byla ve středu u doktora nakontrole a všechno v pořádku, jen jsem měla kvasinky, tak mi doporučil proplachy. No a v pátek ráno jsem šla do práce a pořád ze mně tekla voda a čím dál víc, tak jsem zavolala tchána (pracuje ve stejné firmě), aby mně odvezl do nemocnice, tam když mi řekli, že mi praskla voda a že rodím, tak jsem začala bulet, jak želva. Ale byl tam hrozně hodnej primář a ten mně hrozně uklidnil a řekl mi, že oni tam nic nezmůžou, ale že mně pošlou do Brna do neonatologickýho centra a že tam se o nás postarají a všechno bude v pořádku. Holky já nevím, jak to dokázal, ale tak mě hrozně uklidnil, že jsem se vůbec nebála. No a pak mně poslali vrtulníkem do Brna, kde jsem si den poležela s tím, že se pokusí těhotenství udržet, co nejdýl. Pak se mi ale objevily zánětlivé markery a bylo lepší nechat tomu volný průběh a spustit porod. Já jsem rodila spontáně, ale pak jsem nemohla odrodit placentu, tak mně museli uspat a vyčistit mně. Malýho sem viděla až druhý den. Manžel ho ale viděl hned po porodu a říkal, že je nádhernej. Já teda musím říct, že jsem měla hned od začátku takovej ochranářskej pud, hrozně jsem se o něj bála. Hrozně dlouho jsem měla takovej divnej pocit, že mám to břicho prázdný, že tam ten Adámek ještě měl být. A proto jsem pak musel zkusit to druhé těhotenství, měla jsem to v sobě pořád nedořešený, jako nedokončenej úkol, kterej se musí dodělat. A tím jak jsem podruhý donosila to ze mně spadlo. To už pak bylo jiný, to už jsem se pak hrozně těšila na to až už porodím, protože jsem byla jak vzducholoď . Ale mám pocit, že jsem z toho bání se a stresování nevyšla. Zároveň teda musím říct, že mně ani nenapadlo, že by měl být malej nějak postiženej. To až pak postupně třeba říkali, že je dlouho na kyslíku a že může mít retinopatii a tak. Tak mi teprve postupně docházelo, co všechno se nám mohlo stát. Když začal Adámek konečně chodit, tak nám neurolog řekl, že máme obrovské štěstí, že na ty týdny mohl být i ležák. Fakt hrůza. Každej den děkuju Bohu, že nám ho nechal a že je zdravej. Na druhou stranu to byla lekce pro mně, já myslím, že ne já Adámka, ale on vychovává mně a tak to asi mělo být :confused:
6. nov 2010 o 21:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Teda i přes docela dost smutná témata, která tu teď rozebíráme, mě rozesmála Petraguerra a stařecká demence jejího manžela :grinning: :grinning:
Jinak jste teda všechny moc hezky a upřímně popsaly svoje pocity.
Fajn, teda před tebou vážně smekám, Maatkka to napsala výstižně - Didka má štěstí, že tě má. A zároveň teda opravdu závidím tobě i Maatce vaše pocity, když jste mimča uviděly. U mě bylo tohle právě úplně jinak . když jsem je viděla, tak jsem si říkala, že tohle snad ani nemůžou být děti. Něco tak malinkatýho, hubenýho, vypadali jak stažení králíci :pensive: Jediné, co jsem fakt cítila hodně silně, bylo přání, aby to zvládli už jen kvůli tomu, že mě přijali do nemocnice 6 týdnů před porodem s počínajícím potratem a oni tam těch 6 týdnů vydrželi. Prostě už jen kvůli tomu jsem si přála, aby to vybojovali. A když jsme u toho postižení, tak já jsem už před otěhotněním věděla, že postižené dítě bych si nenechala. Obdivuji švagrovou, která to zvládá v pohodě a právě proto, že vím z tak blízké zkušenosti jaké to je, tak to pro mě bylo naprosto jasné rozhodnutí.

Kiki, myslím, že určitě najdeš chlapa, který bude milovat tebe i Kubíka, a se kterým můžete mít velkou a šťastnou rodinu :slight_smile:

A vůbec - každá jsme si tady prošla hodně špatným obdobím, tak snad ta budoucnost bude už růžová. Ostatně už jen to, že se zatím všem maminám z tohoto tématu další děti narodily donošené, tak už máme tu smůlu vybranou :wink:
6. nov 2010 o 21:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
fajn: diky, na tvem pribehu neni nic k odsouzeni, nejak jsem si myslela, ze to takhle bylo, ty matersky pudy jsou strasne silny :dizzy_face:
6. nov 2010 o 21:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Fajn ja by jsem si malyho nechala at by byl jakejkoli,ale po porodu me rict to co rekly v prosinci ,kdyz mu bylo 7tydnu,by jsem ho asi taky odpojila :frowning2: Ale za tech 7tydnu,uz byl muj a rikala jsem si,ze je to muj ukol se o nej starat at to dopadne jakkoliv....Predtim jsem myslim porad cekala na ten svuj ukol v zivote a myslim,ze ted uz ho mam jasnej a reknu vam holky zcela uprimne jestli jednou Mates bude schopnej zit zivot uplne normalne-ja nic vic od zivota nechci... :slight_smile:
Adajar ja by jsem adoptaovala i tri,ale asi s jinym tatkou :grinning:To by jsem totiz byla sama na ty deti stejne hjako ted na Mateje.Frani odpoved na vsechno,proc to chces delat kdyz je postizenej vis ze ma invalidni-my se kvuli tomu porad hadame.S Matejem vubec nechodi ven nic jako kdyby byl kdovi jak postizenej a hlavne to vubec neni videt ma spis ty problemy s hyperaktivitou atd.Me to strasne sere,ze jsem pro takovyho sikovnyho kluka vybrala tak blbyho tatu... :pensive: Ale driv takovej nebyl,az co jsem otehotnela se chova jako imbecil.V jeho rodine jsou jinak vsichni strasne hodni a mily a jenom on je blb.Tak adopce nebude.

No holky jinak opravdu jsme si to uzili kazda s tema porodama.Ale hlavne,ze jsme to vsichni tak dobre zvladli :slight_smile:
7. nov 2010 o 10:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@petraguerra to je mi lito ze to doma mate takhle. Oni se s tim chlapy moc neumi poprat ( muj chlap delal cele tehu ze tehotna nejsem odmital se o tom bavit a sahat mi na brisko) Proste se bal a myslel si ze kdyby se stalo to co poprve ze bude silnejsi. A u nas adopce nehrozi ja bych to nedokazala nedelat rozdil. Proto smekam pred tebou a vsema co to dokazou mate muj obdiv.
7. nov 2010 o 10:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok