• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Rozvod, rozsudok, psychika, odstavenie 2 - ročného dieťaťa. Poraďte!

16. apríla 2010 
Dobrý deň dámy, toto vlákno sa vyvinulo zaujímavým smerom.

Ďakujem tým čitateľkám, ktoré sa snažili v mojich príspevkoch nájsť aj niečo pozitívne. Napríklad to, že vyjadrujem svoj názor a snažím sa byť pritom slušný.

Rovnako tak ďakujem za názory tým čitateľkám, ktoré sa snažia presadiť svoj názor vyháňaním ma z tohto fóra, prípadne pochybovaním o mojom IQ, či navážaním sa do mojej mamy. Týmto dámam iba toľko, že keď už vám dochádzajú argumenty, tak nemusíme v diskusii klesnúť tak nízko, že?

No a vám všetkým ostatným čitateľkám taktiež ďakujem za vaše názory.

Bolo by asi dobré poodhaliť to tajomno okolo mojej životnej skúsenosti. Pretože tak, ako nás učí história a nakoniec aj toto vlákno, keď chýbajú informácie, tak sa vytvára priestor na fámy a predsudky.

Som z rozvedenej rodiny a vychovala ma mama. Moja mama bola a je super mama - otec od nás odišiel. Povedal som si, že nesmiem pripustiť, aby mali moje deti také detstvo, ako som mal ja.
Som otcom, milujem matku našich detí, milujem naše deti a čelím snahe matky našich detí o to, že ma chce odstrihnúť od našich detí. Ako to urobiť, keď nemá v rukách niečo, čo by obstálo pred súdom bez toho, aby sa na tom sudkyňa nepobavila. Po ruke je potom už iba jedna zbraň (to Gebelsovské): "Sto krát opakovaná lož sa stáva pravdou."

Každého čitateľa tohto príspevku okamžite napadne, že keby som bol taký dobrý partner, tak by neboli medzi nami takéto problémy. Na každú takúto prirodzenú pochybnosť odpovedám, že nie som ideálny partner. Mám svoje chyby. Myslím si, že je na mieste dodať to biblické: "... kto si bez viny (bez chyby), hoď prvý kameňom (podaj prvý žiadosť o rozvod)...".

Toľko o mne a teraz to, s čím som niektoré čitateľky tak namosúril. Naše deti milujem, ony milujú mňa a verbálne som dostal ponuku na to, že budem platiť výživné a s deťmi budem maximálne 2 hodiny denne. Pre tie čitateľky, ktoré zaujíma to, ako sa starám o rodinu - veľmi veľa otcov schovám do vrecka v tom, koľko času, energie, prostriedkov a nasadenia som venoval a venujem deťom a rodine ako takej (ak sa ešte dá hovoriť o rodine). Keď som túto "férovú" ponuku počul prvý krát, skoro som z nôh spadol. Deti milujem, ony milujú mňa a toto navrhne niekto, kto si hovorí matka. Nemôžem si pomôcť, ale akékoľvek dieťa nie je majetkom žiadneho z rodičov. Máme za deti obrovskú zodpovednosť, sme ochotní za ne kedykoľvek hoci aj položiť život. Ale i tak nie sme majiteľmi našich detí. Sme tí, ktorí sa rozhodli ich privieť sem k nám, na tento svet a podľa toho sa musíme aj správať.

Čítal som tu o mužoch-rodičoch, ktorí boli a sú od prvého momentu perfektnými rodičmi. Teším sa tomu a to iba potvrdzuje moje presvedčenie, že doba je už teraz iná a mali by sme sa zbaviť predsudkov o mužoch. Napríklad aj o tom, že deťom je najlepšie s matkou. Ja toto tvrdenie odmietam a hovorím, že deťom je najlepšie s obidvoma rodičmi. Rodičia, ak chcú to najlepšie pre svoje deti, tak majú povinnosť zvládnuť manželskú (partenerskú) krízu v prospech svojich detí. Žiadna matka na svete nemá právo opierať sa o zákon, že deti súd aj tak pridelí matke. Je to od nej nezodpovedné a sebecké. Je to o sebaklame. Súhlasím s pridelením detí jednému z rodičov (matke) vtedy, ak neexistuje iné riešenie. Ale ak sa obidvaja rodičia vzorne starajú o deti, tak Spoločná (striedavá) starostlivosť o deti je cesta. Na mieste je úvaha, že keď chce (dúfam, že) každá matka pre deti to najlepšie, tak prečo je problém so Spoločnou starostlivosťou.

Spoločná starostlivosť je téma, o ktorej sa mi ani nesnívalo, ale vzhľadom na to, že som postavený pred (dúfam, že ešte nie) hotovú vec, tak som bol nútený sa o toto zaujímať.

My ľudia veľa vecí robíme nerozumne.
Ako hovorí klasik o partnestve muža a ženy: "...tieto zmiešané partnerstvá, to nerobí dobrotu...".

Tak, a teraz sa môžete do mňa pustiť a vybaviť si to so mnou za všetky trpiace ženy sveta.
23. júl 2009 o 00:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ač je téma delší dobu nepoužívané, minimálně poslední příspěvek mě "nutí" zapojit se. Ano dítěti je nejlépe s rodiči, jak s jedním tak s druhým, ale jsou situace kdy i tou nejlepší snahou o udržení manželství (v zájmu dětí) dítě trpí. Dítě chápe a vnímá mnohem víc než si rodiče jsou ochotní přiznat a proto velmi brzo odhalí že něco doma není OK a to ho začne trápit, což se někde projeví (náladovost, smutek, lajdáctví...). Tedy není vždy to nejlepší za každou cenu setrvávat ve vztahu který je uměle udržován jen kvůli dětem (vlastní zkušenost :frowning2: ). Další s čím nesouhlasím je střídavá péče, dítě neřekne že mu nevyhovuje, ze strachu že by zklamal jednoho z rodičů a druhému dal do ruky "zbraň", jen ten kdo si tím prošel ví to co bych sice ráda napsala, ale prostě to nejde (nejsou slova která by přesně popsala to co bych chtěla říct, tak aby nebylo možné si to vyložit jinak :fearful: ). Jen obecně, jak by Vám bylo kdyby jste se každou neděli měli převléknout a s oblečením na týden měnili život, chování, názor, nároky kladené okolím a obranou zeď? Trochu schizofrenní představa a teď si to aplikujte na vlastní děti, které v tom žijí (též vlastní zkušenost)... A i poměrně malé dítě je schopno se rozhodnout kde bude bydlet a jak často chce vídat druhého rodiče, ono stačí poslouchat a vnímat. Jenže je to o domluvě a bez ní to prostě fungovat nebude a nebude fungovat nic... Jak je možné že lidé kteří se vezmou, několik let spolu šťastně žijou, mají děti se pak nejsou schopní domluvit ani v té nejdůležitější věci a to v tom co je pro jejich děti to nejlepší?? Můj pohled na věc, ano vždy se může ve vstahu něco podělat, ale na prvním místě by měli být děti, ne zhrzený dospěláci, kteří si skrz děti vyřizují "své účty"! Dítě by mělo mít jeden domov (dle své volby s matkou či otcem) a neomezenou možnost komunikace s oběma rodiči/rodinami! A ne když jede k jednomu poslouchat "Ty už nemáš rád tatínka, nebo proč chceš být s mámou..." a u druhého "Hmm teď jsi nás zklamala, to chceš bej u táty, to ho máš jako radší. Tobě na nás nezáleží?" Nedej bůh, aby se rodiny začli předbíhat v "uplácení" a hanění... Kde je rodičovská ohleduplnost a láska, když se k sobě děti tulí za dveřma a brečí, protože z druhé strany je slyšet jak se rodiče hádají "o nás bez nás" a pak jeden z nich jen tak v afektu zařve když je nebudu mít já tak nikdo, to raději půjdou do děcáku... Kde je to šťastné dětství, pryč, jen strach, brek, rozpolcenost, hledání úniků, hledání psychologa... Jen se zamyslete, ne nad tím co je dobré pro Vás, ale co děti... Proč cizí paní ze sociálky má určovat co mají dělat děti, Vaše děti?! Jen tak málo, co člověka stojí sebezapření a pár minut věnovaných komunikaci s dětma a partnerem... Rozhodně méně než právníci, kteří rozhodují o životech které ani neznají...
14. apr 2010 o 21:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mataharyy,krásný příspěvek.Ale takových už tady bylo a všechny k ničemu.Někdo prostě nechce poslouchat a zamyslet se i nad názorem a zkušeností někoho jiného.Oni volí agresivní nátlak,nic jiného neumí.Takovým lidem a takovým,jaký jsi popsala ty,by se děti měly fakt odebírat..
14. apr 2010 o 22:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ze zamindrákovaného paka co si potřebuje něco dokazovat už nic jiného nebude ani když mu argumentama rozbiješ tlamu :wink: Mě jen mrzí že to odnáš děti, které se nemůžou bránit... Kdybych svejma prožitkama dokázala pomoct jen jednomu dítěti, tak by to mělo nějaký smysl, takhle je to je pár slov do větru, za které mě ještě kde kdo odsoudí... Život je holt boj a vyhrává ten nejmocnejší... :pensive:
14. apr 2010 o 22:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nejmocnější ani ne,spíš nejagresivnější
14. apr 2010 o 23:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
A nebo tak...
Zlatej Šalamoun s tím jeho řešením dělení dětí :sunglasses:
14. apr 2010 o 23:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nečetla jsem celé téma, přečetla jsem si jen příspěvek matahary a musim říct klobouk dolů napsala to skvěle a do puntíku souhlasim - lidi vzpamatujte se !
14. apr 2010 o 23:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte baby, nemate niektora skusenosti so sedenim u sudnej znalkyne - psychologicky. S dcerkou k nej mame ist na sedenie kvoli dorieseniu upravy styku jej otca s nou. Chcela by som len vediet ako to tam prebieha. Nariadil nam to sud, dcerka ma 2 rroky a otca videla cca 3x od narodenia a on si ju teraz chce bravat kazdy druhy tyzden na cely vikend od piatku do nedele...budem povdacna za akukolvek odpoved. pekny vecer vsetkym...
15. apr 2010 o 08:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj katka, taky jsem prošli soudníma znalcema a průběh byl teda zážitek... Přišli jsme do bytu přímo té paní (pro dítě dost nudnej byt :sweat_smile: ), byla tam ona (psycholožka) a chlap (psychiatr) dohromady jim bylo tak 215 let (a to myslím že ani moc nepřeháním...) Nejdřív mluvili tuším s tátou, asi dvě hodinky, pak si postupně zvali nás a pokládali naprosto normální otázky (jak se máš, co tě baví, u kterého rodiče chceš být, co škola atp.), paní do toho chodila pořád telefonovat s nějakou sousedkou o tom co si kde a za kolik koupila... fakt prima a vždy když zmizela tak ten stoletej pan psychiatr, na kterém se značně projevovalo jeho zaměstnání rozhoupal chvíli mručel, pak najednou vyhrkl nějaký dotaz, na mě "hmmmm a tobě se prý ve škole nelíbí" odpověď ne, dohoupal se a pak už nepromluvil. Bylo to strašně zdlouhavé (téměř celej den), tak vem něco malé ať se zabaví. Nakonec řekli to co všichni věděli a to že já chci být s tátou, brácha s mámou a druhej s oběma, tak že pokud nám nechtějí vyhovět, tak střídavá péče je asi jediné schůdné řešení (...). Myslím že u tak malého dítěte to bude probíhat jinak a asi i někde kde je to pro děti zajímavější, ale vesměs není čeho se bát :wink: Držte se a pak napiš jak jsi dopadla :slight_smile:
15. apr 2010 o 16:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
S otcom môjho budúceho dieťaťa nežijeme spolu a keď navrhol čosi ako striedavú starostlivosť, v prvom momente som mala rovnaký pocit, ako niektoré z Vás: dieťa bude sťahovaním trpieť... Potom som sa zakusla do čítania psychologických výskumov na túto tému a zistila som, že deti zo striedavej starostlivosti sú na tom psychicky rovnako dobre ako deti vychovávané v kompletnej rodine a obe tieto skupiny detí sú na tom výrazne lepšie ako deti, ktoré boli vychovávané len matkou, prípadne deti s víkendovými stretnutiami s otcom. Linky na výskumy tu uvádzať nebudem. Kto má záujem si to overiť, si to overí... Každopádne neútočte na mňa za to, že reprodukujem výskumy...

Každopádne tieto nové poznatky zmenili môj názor na striedavú starostlivosť a keď dieťa podrastie a bude jej schopné /otec dieťaťa je rozumný a chápe, že pri dojčení ma naozaj nenahradí... :slight_smile: /, tak túto formu starostlivosti rozhodne vyskúšame aj keď nám to slovenské rodinné právo nedovoľuje. Považujem za veľkú chybu legislatívy, že pri rozvode na Slovensku musí vždy jeden rodič dieťa "vybojovať" pre seba namiesto toho, aby boli rodičia vyzývaní ku komunikácii a spolupráci pri výchove detí...

Naozaj nevidím jediný rozumný dôvod prečo by mala mať žena po ukončení dojčenia "monopol" na starostlivosť o dieťa a prečo sú normálni muži tak odstrkovaní pri výchove detí...

Zároveň si dovoľujem pochybovať o profesionalite znalcov, ktorí sa pýtajú dieťaťa u ktorého rodiča chce žiť, v okamihu, keď je prítomný v miestnosti jeden z rodičov, ak to isté neurobili aj v prítomnosti druhého rodiča...
15. apr 2010 o 17:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
och Katka, to sa mi zda strasne prehnane, take dlhe navstevy. :rolling_eyes: ved otec tvojej dcerky je pre nu vlastne cudzi clovek. to vysetrenie vam nariadili asi preto, ze ty si namietala, ze? co pisali kocky v diskusiach, tak zrejme zo zaciatku, bude stretavanie dcerky iba v tvojej pritomnosti a na par hodin. ak by sa dcerka bala, alebo mala akekolvek problemy, musis to hned ohlasit socialnej pracovnicke....
urcite ti aj napisu maminy, ktore nieco podobne prezili. moj syn chodieval asi od 2,5 roka k svojmu otcovi - aj na tyzden, dva.
on bol vsak zvyknuty, lebo sme spolu pred rozvodom zili..... to je uplne iny pripad. drzim palce a napis, ako ste dopadli. :slight_smile:
Kvetka, mozno po narodeni babänka zmenis nazor. :wink:
15. apr 2010 o 18:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
No každý má svůj názor na střídavou péči.Podle mě by se to ještě možná dalo pochopit u dětí,který předtím měly celou rodinu,ale u dětí,u kterých se rodiče rozešli už před narozením nebo těsně po něm,to podle mě vůbec žádný smysl nemá.

Já i kdyby se mi moc líbily názory všelijakých odborníků a rodičů,kteří jsou s tím spokojení,tak by mě určitě odradily názory bývalých dětí,který si tím prošly.Ještě jsem nenarazila na vlastní pozitivní zkušenost se střídavou péčí.
15. apr 2010 o 18:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
riuš :wink:
15. apr 2010 o 18:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kveto, útpčit nehodlám ani v nejmenším, tvůj názor je takovej jakej je a můj taky, ty to máš ze studií, já ze zkušenosti. Ono to je fajn, takovej průzkum, ale jak jsem psala, málokteré dítě (komukoliv) řekne že mu to vadí (v době střídavé péče), nechce zklamat rodiče, bojí se že by muselo zas projí tím perfektním obdobím hádek atp. Tak to vidím já. Už nejsem v kontaktu s nikým dalším co prošel střídavou péčí (kontakty jsem přerušila po té co jsem opustila psychologa), ale vím že dost z nás to mělo podobně :pensive:
Jináč k těm znalcům, mluvili s námi sami (když mluvili s tátou, byli jsem v předsíní, když mluvli semnou tak jsem s nima byla sama atd.), neptali se nás před rodičema a chvála bohu ani před paní ze soc. péče, protože jsem jim řekla že jestli tam bude ona, neřeknu ani dobrý den... :rolling_eyes:
15. apr 2010 o 18:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mataharyy, Ty si ale zažila boj dvoch rodičov... to je niečo iné ako keď sa dvaja dospelí normálne dohovoria a nemajú medzi sebou horkosť a škaredý rozchod... S otcom dieťaťa sa nehádame, len vyjednávame a vychádzame si navzájom v ústrety... proste máme iný vzťah než Tvoji rodičia a naše dieťa bude tým pádom vyrastať v inej atmosfére, než si zažívala Ty. U Teba to bol pochod mínovým poľom, u nás to bude inak.
15. apr 2010 o 19:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Už kvůli vašemu dítku doufám že Vám to vydrží, ale i tak je to dost složité a náročné a jen málo kdo si to dokáže představit, zkus se zamyslet nad tím, jak by ti bylo kdyby jsi se týden co týden stěhovala sem a tam... Představa to není moc příjemná že, že na týden budeš odřízlá od věcí které chceš mít u sebe. V jednom článku, link byl na některé z diskusí byla výborná úvaha. Proč by dítě nemohlo mít jeden stabilní domov, ve kterém by se každý týden měnili rodiče...?
15. apr 2010 o 21:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Pravdupovediac nad týmto riešením tiež uvažujem... :slight_smile:
15. apr 2010 o 21:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Převeď ho do praxe a pak mi napiš jak dlouho jste to vydrželi... :wink: A až ti to poleze na mozek, tak co pak uděláte s ex manželem? Jste velcí, tak rozhodnete, že se bude střídat dítě, nebo se dohodnete a ono bude u jednoho z Vás a bude moct s tím druhým být neomezeně v kontaktu?? Pokud spolu s ex jste schopní komunikovat, tak proč by to tak nemohlo být, jako že ho bude mít jeden a když druhý, nebo dítě budou chtít být spolu, tak budou, proč střídavka?? :confused:
15. apr 2010 o 22:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
No, ja nečakám dieťa s exmanželom... Preto je to tak pohodové a bezbolestné dohováranie... Striedavku uprednostňujem kvôli tomu, aby sme zabránili kývaniu dieťaťa s nami a aj kvôli tomu, že je pre dieťa dôležité byť v intenzívnom kontakte s oboma rodičmi, nielen s jedným. Do istého veku o tom, kde má dieťa byť, rozhodujú čiste rodičia. Chceme sa vyhnúť takým tým ťahom, ako: "Naštvala si ma, idem k ocovi.." Takže preto sme sa dohodli, že dieťa bude tam, kde sa rozhodneme my, nie tam, kde pobeží ono. A kupodivu v tých výskumoch, čo som čítala, sa písalo aj to, že deti nemajú radi tú otázku, že či chcú byť s otcom alebo mamou, ale uprednostňujú keď za nich rozhodnú rodičia. Takže preto mi striedavá starostlivosť zatiaľ najviac imponuje, pričom dúfam, že ten, kto práve nebude s dieťaťom, bude s ním v intenzívnom kontakte napr. cez mobil...

Asi nemusím uvádzať, že sú okolnosti, za ktorých by som styk dieťaťa s otcom znemožnila.. ale to sú tak extrémne situácie ako pedofília a podobne. A že tá striedavka nebude určite fungovať stopercentne, lebo raz za čas iste bude chcieť otec dieťa v inom termíne, než keď je na rade a opačne...

Najskôr ale musíme to bábo priviesť na svet, vypiplať a potom môžeme začať so striedaním...
15. apr 2010 o 22:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kveto byla jsi dítě, že, a jak jsi brala to že za tebe někdo rozhodoval??
Ano za dítě rozhodují čistě rodiče a to do osmnácti let, tak hodně štěstí aby vaše dítě tahle jednou třeba ve čtrnácti neuteklo někam pod most, jen proto aby mělo alespoň chvíli nějakou jistotu a stabilní prostředí... Kolik z těch výzkumů má informace od těch střídajících se dětí?? Otom o čem se tu teď bavíme se normálně bavím jen s bráchou, nikomu jinému to neříkám a říkat nebudu. Jak se tedy dá věřit nějaké teoretické studii?? :confused:
15. apr 2010 o 23:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nuz, mne zostava len dodat, ze materinsky cit sa naplno rozvinie az po porode....a po urcitom case s dietatkom. :zipper_mouth:
16. apr 2010 o 07:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
s tím souhlasím a když to vezmu, jak to bylo u nás, tak stejně se rozvíjel i otcovský cit... :wink: nikdy nezapomenu jak se manžel koukal na malého a vážně si nedovedu představit, že ať by se mezi náma stalo cokoliv, tak že bych mu zakázala komunikovat s mládětem. Malému je rok a manžel jezdí na týždňovky a malej v pátek už čeká že příjde tatínek, takže některé řeči o tom že otec je na druhé koleji, nebo na úrovni všech ostatních za matkou jsou velmi zcestné :slight_smile: Ano otec pracuje, je s dítětem (většinou) méně, ale záleží jen a jen na něm jaký bude s dítkem mít vztah :sunglasses:
16. apr 2010 o 09:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tvoj príspevok