• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Ako znášate ochorenie či úraz svojich detí?

24. novembra 2009 
Ja to prezivam tak, ze ked mala mala hocijaku chorobu, hned som rozmyslala co to moze byt, hladala som si o tom na nete a dostala som sa az k hrozostrasnym scenarom. nakoniec jej nic vazne nebolo...
ked treba jednat-horucky , uraz a pod., tak jednam, rychle a nestracam duchapritomnost ale cim dalej tym viac -skoro cele dni a noci rozmyslam, co sa malej moze stat...mala by som sa toho zbavit, lebo to strasne odcerpava energiu a radost zo zivota ale nejak neviem co s tym...
21. nov 2009 o 13:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no maly ostal nakoniec chory, ja to zvladam uplne v pohode, manzel menej :grinning: myslim si ze maly ten pokoj zo mna citi, lebo i ked mal vysoke teploty uplne bol v klude, "poslusny" a nijake problemy s nim zatial nemame, aj v noci pekne spinka resp budi sa viac ale aspon nereve :slight_smile:
21. nov 2009 o 13:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
karotky - to je tedy neslýchané nechat spát půlroční miminko samotné - Já měla staršího do dvou let u sebe a toho malého jsme přestěhovali teď o víkendu k bráchovi - stejně máme otevřené oboje dveře a nad ránem si vleze ke mě a dospí. Kojence nechat o samotě je fakt na hlavu. S tím instinktem jak píšeš je to fakt - taky jsem si prosadila krevní testy, doktorka se tvářila uraženě a nakonec Dan fakt měl boreliozu. Člověk nejančí, ale když je něco špatně, pozná to.
To jsi zasáhla fakt perfektně
sussik - přesně tak :wink:
21. nov 2009 o 17:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Karotka, jak to myslis?Zvlastny pristup? Ked som si neni ista idem k doktorovi, ked si myslim, ze je to nieco viac a doktor ma chce odbit trvam na vysetreniach, tak neviem v com zvlastny???V tom, ze najancim ked deti maju sopliky, alebo v tom, ze mi spinkaju vedla v izbe?
21. nov 2009 o 18:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
...alebo to bolo na tu tvoju kamaratku... :confused:
21. nov 2009 o 18:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Blucka, so všetkým čo si napísala súhlasím s tebou...Moj maličký spí od narodenia vo svojej izbičke, oproti našej spálni, na monitore dychu a vysielačku mám pri hlave..tento týždeň mal malý 2 noci 40 horúčku....robili sme zábaly a bolo to fkt strašné..vidieť to malé telíčko zmietať sa v takýchto strašných horúčkach je hrozné....ale zistili sme, že keď sme sa s mužom pri zábaloch rozprávali akoby nič, malý bol kľudný, a rýchlejšie mu šla teplota dolu....žiadne slzy, hystéria apod....dieťa cíti....a keď citi pohodu z vás, bude skor i ono samo v pohode...a nádcha...to u mňa nie je choroba...odsávame, odsávame a odsávame...aj 5x za noc....
21. nov 2009 o 18:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kubaka-
pravdepodobne sme si nerozumeli,prepáč.
ja som nemala na mysli zodpovednosť ako takú,ale skôr "vzťah-postoj " k danej situácii,ktorú riešime.vôbec by ma nenapadlo niekoho posudzovať podľa toho ako a čo rieši.Každý sme predsa iný,jedinečný a neporovnateľný s tým druhým.každý sa dívame na jednu vec rôzne ,možno inak a taktiež inak ju riešime.
takže vysvetlím to takto polopatistisky a dúfam,že ma tentokrát pochopíš.
na výške sme boli na izbe tri spolužiačky-tá prvá počas skúškového schudla 10 kg,nejedla,nespala,s nervami šla dole.Ja som nespala len 1-2 noci pred skúškou,tiež som nervačila,teplotovala.No,a tretia spolubývajúca - tá 1-2 noci pred skúškou žúrovala.možno o nej povedať,že je nezodpovedná ??? neviem,všetky sme mali jedno spoločné-stres,strach pred skúškami,ale každá ho znášala-prežívala,prekonávala ? inak.To som tým chcela povedať a nič iné.Každý máme v živote aj tie ťažšie situácie-mnohokrát spojené so strachom,obavami ,a každý z nás sa k ním stavia trošku inak.Je to v nás,a ná nás ako ich riešime.niekto ľahšie,"športovejšie"-/musí si nastaviťbudík na kontrolu teploty/ a niekto v noci ani oka nezažmúri...

"...a ke všemu z tvého příspěvku vyznívá, že pokud my (berenika, soanpe) nezmatkujeme a nehroutíme se , ale jednáme jsme snad méně zodpovědné? Málo soucítíme s dětmi? Pokud jste brali nějakou psychiatrii, tak snad aspoň tušíš, že tyhle stavy děsu, co popisuje stanka a holky níže už nejsou normální, ale patologické... "

kubaka,nič takéto som nenapísala ,ani som sa nevyjadrovala k vášmu súcitu.
a to,čo opisuje Stanka -neviem ,bez toho aby som ju vypočula bližšie a poznala jej správanie a chovanie sa vo viacerých situáciách, a za iných okolností nemôžem posúdiť a stanoviť dg....a tiež sa nechcem pliesť kolegom do roboty,nie je to môj odbor.,aj keď sme psychiatriu mali.
21. nov 2009 o 23:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
priznam se,ze nejsem zadna cita, uz i manzel mi to vycetl, ze jsem takova, ale ja to beru tak nejak proste, ze ok jsi nemocna, tak si lehni, vem si prasek a bud v klidu. Da se rict, ze opravdu nesnasim, kdyz nekdo skuci a knoura cely den / dcera je nastesti drzak), zato manzela bych chvilema zabila

ja to fakt neumim prozivat, proste vim, ze to za par dni prejde a ze se hlavne musi jist leky a odpocivat.

nedesim se niceho, jsem od prirody optimista.

v nemocnici jsme byly jednou s akutni dehydrataci - mela srajdu asi 3 dny, kapacka to spravila.
21. nov 2009 o 23:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
21. nov 2009 o 23:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kubaka, trošku divná reakcia, nezdá sa ti? to chceš povedať, že ja som na hlavu preto, lebo moj synček spinká od narodenia vo svojej izbičke? trošku silná káva, nezdá sa ti? A potom, myslím, že tieto tvoje vyjadrenia absolútne nepatria do tejto témy...skús si prečítať jej názov.
22. nov 2009 o 08:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
k tomu linku o bamusko ano jasne ma pravdu ale napr ked ma dieta vysoke teploty jasne ze liek dam lebo ta horucka moze ohrozit jeho srdce.....
22. nov 2009 o 10:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
altea :slight_smile:
22. nov 2009 o 11:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
rimmel, ano, ale liek na teplotu treba dat az nad 38,5 a najprv pouzit fyzikalne metody - tekutiny, obklady, zabaly, vlazna sprcha - jednak zaberu skor ako lieky a su setrnesjie. su totiz maminy, co uz pri 37,2 laduju deti paralenmi, nurofenmi ap. - preventivne :frowning2: to som tym chcela povedat :wink:
22. nov 2009 o 11:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nedá mi nenapísať včera som Vás čítala a mm mi volá chystaj lekárničku ideme domov bol s dvoma detmi na domčeku rozostavanom Malý mi spal v postielke vybehla som z bytu a uz parkoval pred bytovkou maly / 6 rokov/ plakal a na hlave mal jeho monterkovu bluzu a plno krvi na tvari myslela som že ich prizabijem utekala som s nim do kupelky ošetrila ranu a rýchlo na chirurgickú pohotovosť museli to samozrejme šiť.Moj manžel tvrdí tri minúty si bola histerická a potom v pohode. Totiž asistovať pri autonehode do čakania záchranky viem, ale ked sa jedná o moje dieťa zo začiatku panikárim. všetko sa dá zvládnuť ale lepšie je to s chladnou hlavou :wink:
22. nov 2009 o 17:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bambusko, zaujimavy clanok, ja teda davam liek nad 38.To si myslim, ze je potreba zasiahnut, ale kazda mamina moze mat na to svoj nazor a verim, ze su take co liecia uz aj tych 37,2,ale kazdy pediater ich upozorni a ked si robia podla seba.....
Kubaku, nesuhlasim s tebou, nechat pulrocny miminko spat samotne je na hlavu, to teda uraza, to som horsia matka ako ta co ho ma vedla seba????? Je to vec nazoru, ja mam deti zaistene a to je dolezite, to mi chces povedat, ze ked ho mas vedla seba tak pozeras nan celu noc? Ked zaspi matka na "tvrdo" a dieta lezi vedla v postielke a nema dieta na monitoru dechu tak ani nezisti, ze jej nedajboze prestane dychat!! A vtedy nema absolutne ziadnu vahu, ze ho ma vedla seba!!!
22. nov 2009 o 20:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ja som tiez vsetko prezivala dost tazko. Hlavne ked bola mala babatko. Ked zakaslala, mala soplik...Potom ked podrastla okolo rocka uz som sa tak priserne nebala.
Len dcerka ako 21 - mesacna vazne ochorela a teda to bolo peklo. Ja doteraz neviem ako som to prezila boli to hrozne 2 roky. Stale bolesti den-noc a casto v nemocnici kde nebolo toho alebo coho co by pomohlo.Ja som nemala ani energiu sa zrutit kazda stipka energie sla k dcerke v podobe nosenia, krmenia ci aspon modlenia.Z tych dvoch rokov si z okoliteho sveta nepamatam nicovate nic.Nebolo sil.
Po tejto skusenosti som neuveritelne zosilnela a o dcerku sa uz tak nebojim aj ked je to mozno paradox.
Po dlhom boji je uz relativne v poriadku. Akekolvek bezne ochorenie je u nej zlozitejsie ako u zdravych deti.
Beriem to uplne inak, jasne ze mam obavy i strach ale nie taky ten strasny zavazujuci ...neviem to presne popisat. Iste je, ze viem, ze vsetko sa da zvladnut a proste ked treba musi sa bojovat a vybojovat na com nam zalezi. A verim si, ze mam v sebe obrovsku silu . Tiez verim v Boha, to nas dostalo z hlbokeho minusu na prve poschodie :wink: .
22. nov 2009 o 20:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
moja mala mala nedavno virozu a 40-ky teploty, ja som za ten tyzden chtiac/nechtiac schudla 5 kg za tyzden!
tiez mam pocit, ze to prehanam, ale asi je to normalne..
22. nov 2009 o 22:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
blucka,...............samo,že jsem to myslela na tu kamarádku. :grinning:
kristi,.................já bych svýho mužskýho taky občas zabila,když z rýmičky dělá pomalu smrtelnou nemoc. :sweat_smile:
Ale u děcka,které Ti neumí pořádně vysvětlit,co mu je,je to o něčem jiném.Ano,.........když si nevím rady,zajedu s Ádou k mudře,ale na pohotovost už nejezdím,protože mě dorazil přístup doktorů,které jsme si vždycky dovolili vyrušit v noční službě.Dostala jsem 2krát vynadat,že mám akorát vzteklé dítě a že 38,9 C není žádná teplota. :sweat_smile:
23. nov 2009 o 20:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
tak teda holky musím přiznat,že nemoci moc neřeším a zaléčuju sama,až když vidím že to nikam nevede tak jedem k dr tak ten třetí den,život mě naučil a dr je s tím srozuměná,samo že když vidím že to není jen rýma a kašel tak jdem,ale hledaly by jste za bolestí zad zánět slepýho střeva-to se nám stalo v pátek po škole,tak jsem malýmu řekla ať si odpočine,usnul a vzbudil se s mírně zvýšenou teplotou,vzhledem k tomu,že ji nemá ani při angíně tak to jistila pohotovost,o ale jeden hnusnej zážitek mám,Terce bylo osm měsíců,spadla sousedčine holčičce z náručí a nic,až odpo začala plakat tak jsme jeli do nemocnice a po týdnu pozorování z toho byly stoličky,no ale během čtrnácti dnů jí začalo odstávat ouško,prvně nic,tak jsme si dělali ještě srandu,že bude mít lopouchy,pak jí tam začala růst boule-dr nám řekla že je to zánět středního ucha-bylo před vánocema,přežili jsme svátky a já donutila mojeho ať jede na polikliniku,šupem ho poslali do nemocnice,tam se na Terku koukli a že si na to netroufají a šup do další,tam hned na sál a že bylo ne za pět minut dvanáct ale po,měla tam vřed a hrozil prasknout,ale dovnitř,tak jí to čistili,kost škrabali a já už vynervovaná po těch zubech za týden zhubla deset kilo,jediný co na tom nikdo nepochopil,proč nás dr neposlala hned,a když jsem si šla pro kartu a že si budu stěžovat tak vytáhl zápis o návštěvě a vyhodila ho do koše,a prý si můžu stěžovat-neporaďte si pak samy,naštěstí zdejší dr je ochotná a milá,zapomněli jsme potvrdit papíry na tábor tak nám to potvrdila doma v sobotu než jsme jeli,a když potřebujem poradí po telefonu
24. nov 2009 o 03:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no ja neviem baby ale tu v NL uz dvojtyzdnove babatka stahuju do vlastnej izby. A nedovolim si tvrdit ze su na hlavu. Asi vedia preco to tak robia. Ja som to sice tak neurobila jednak kvoli nedostatku miesta v byte a po druhe, lebo som chcela mat drobca vedla seba. Ale ked niekto da 6 mesacne babo do vedlajsej izby tak mu to nezazlievam. Nasho maleho by sme tiez mohli mat vo vedlajsej izbe, lebo spi v podstate celkom dobre :wink:
24. nov 2009 o 09:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tvoj príspevok