Toto by nechcel zažiť nikto
Premýšľali ste aj vy niekedy nad tým, ako vysvetliť iným ľuďom, že pri pôrode nejde ženám primárne o zážitok z pôrodu ale o vlastnú dôstojnosť? Ako skutočne bolí nástrih hrádze nielen fyzicky? Čo pre ženu znamená, keď nemá možnosť rozhodovať počas pôrodu o svojom tele?
Každý partner je pro nás v danou chvíli dokonalý
Každý z nás touží po šťastném partnerství, mluvíme o dokonalém partnerovi a hledáme ho. Je to ale zbytečná ztráta energie, každý partner je pro nás v danou chvíli dokonalý!
Pokud je mezi námi láska, pak dodržujme jednoduchá pravidla.
Před večeří neřeš!
Do pětadvaceti pořádně nevíme, co od vztahu chceme. Po třicítce to víme až příliš přesně.
Nevstoupit do manželství je v některých ohledech výhodnější a bezpečnější. Nejdete do neřešitelného rizika kolem majetku, na přídavcích se sejde víc peněz. A hlavně: jste spolu prostě proto, že chcete. Proč tedy i nesezdaní přicházejí do párové terapie? Co jejich vztah ohrožuje víc než manžele, kteří si jednoho dne vyslovili bezmeznou důvěru – ano, beru si tě?
Etnologička o rodinnom živote našich predkov: Dojčilo sa dlho, aj šesťročné deti
Šatkovanie bolo kedysi bežné, problémy s dojčením skôr výnimočné. Ako sa naši predkovia starali o deti, ako si pomáhali a ako to bolo s dojkami.
Každý má v sebe zakódovanú agresivitu, ale musíme sa ju naučiť ovládať
"Za istých okolností sa môže stať vrahom každý z nás. Agresivitu máme v sebe všetci zakódovanú. Panuje mylný spoločenský názor, že agresivita je problém iba určitej úzkej skupiny – ale to nie je pravda, je súčasťou osobnosti každého z nás, akurát je otázka, ako sa s ňou naučíme zachádzať a ako ju dokážeme kultivovať. V tom hrá veľkú rolu rodina a spoločenstvo. Nie som žiadny idealista, ktorý si myslí, že človek je v podstate iba dobrý. Má dve stránky a v každom zápasia čerti a anjeli.
Zásadná vec však spočíva v tom, že deti sa vzdajú agresívnych prejavov len výmenou za lásku. To je presne to, že ťažkí agresori často bývajú ľudia, ktorí pochádzajú z extrémne neláskavého či agresívneho prostredia.
Jsme překyselení
Mnozí lidé si však raději místo změny stravovacích návyků vezmou lék proti bolesti, a když zabere, namlouvají si, že jsou zdraví. Opak je ale pravdou. Léky pouze odstraní projev nemoci, ne její příčinu, a navíc zatěžují játra a tím dále překyselují organismus.
Ako učiť deti prekonávať prekážky?
Učitelia, rodičia a aj odborníci pracujúci s deťmi a mládežou hovoria, že dnešné deti sú precitlivelé, všetkého sa boja a ľahko sa vzdávajú. V školách sa často objavuje jav, kedy sa deti ľahko uspokoja s horšou známkou, pretože na lepšiu treba jednoducho viac pracovať. Čoraz viac badať vyhýbavé správanie detí a únik pred nepríjemnými, no zvládnuteľnými situáciami. Objavuje sa to v podobe slabej dochádzky, ale aj falošných obvinení zo šikany, ubližovania.
Útěk do přítomnosti
Špatně pochopená mantra „tady a teď“ nám nadělá spoustu nepříjemností.
„Mnozí čtenáři mě znají jako neúnavného propagátora významu přítomnosti a uvědomění našich možností teď-a-tady. Poslední dobou jsem si však s údivem uvědomil, jak mnohotvárně si mnozí lidé tuto radu zaměřit se na současnost vysvětlují. Žít tady a teď se totiž může stát velmi pohodlným útěkem od vlastních závazků. Být pravdivě v přítomnosti ale není útěk. Naopak, často je měřítkem naší odvahy konfrontovat se s tím, před čím bychom rádi unikli.“
Prečo ľudia veria nezmyslom/bullshitom?
7 spôsobov, ako zabíjame našu intimitu vo vzťahoch
Nikto náš neučil, ako správne komunikovať v partnerskom vzťahu. Čo robiť, keď sa hádame, aby z toho nebolo iba jedno veľké ublíženie...
Čo vo vzťahu potrebuje muž a žena vedieť - a sú to dve rozdielne veci.
Nepoznávám ho
Manžel se nám vzdaluje, začal říkat věci, ze kterých se mi dělá zle. Co s ním je?
Možná workolismus, možná spirituální krize. Nebo prostě starosti...
Vídeň odmění lidi, kteří nepoužívají auto. Za chůzi nebo jízdu MHD dostanou lístky na kulturu
Od bolavého myšlení k sebezakletí
Na počátku bolavého těla jsou bolavé myšlenky.
Já jsem na tohle smolař
Čím to, že člověk v jedné oblasti selhává, zatímco v jiných exceluje?
Někdy je až neuvěřitelné, jak některým lidem nic nevychází. I když už se rozhodnou třeba v hledání partnera udělat nějaké kroky, začnou odpovídat na inzeráty a chodit na schůzky, vrací se s bizarními historkami o bizarních lidech, kteří na ty schůzky přišli. Nebo se jim už potřetí stane, že získají novou práci a daná firma do pár měsíců zkrachuje...
Utiekla z Iránu a založila eko-škôlku: Deti dokážu zmeniť aj svojich rodičov
Škôlkári prídu do korporácie a učia ju, ako fungovať ekologicky. Aj toto je jeden zo spôsobov, ktorým sa škola Iránky Venus Jahanpour snaží zmeniť svet k lepšiemu.
Venus na Slovensko prišla po úteku z Iránu, kde bola pre vieru terčom prenasledovania. Keď sa jej narodili deti, založila tu vlastnú škôlku a viedla ju k ohľaduplnosti k životnému prostrediu. Dnes má škôlka takmer 20 rokov a eko témy sú prirodzenou súčasťou jej fungovania.
Postavte si podzemný skleník za menej ako 200 Eur na celoročné záhradníctvo
12 způsobů, jak si škodit
Problémy naskakují jako naše automatické myšlenky, které si ani neuvědomujeme...
Destruktivní myšlenkové formy existují jen v naší hlavě. Tam je můžeme změnit.
Lyžování za každou cenu. Při umělém zasněžování se ztrácí spousta vody
11 magických viet, ktoré potrebuje počuť od rodiča každé dieťa
Cukr může zabíjet častěji než arzen. Toxický je i strach, působí jako jed
„Spousta špatných rozhodnutí je vedená strachem,“ varuje toxikolog Miroslav Pouzar v rozhovoru s Lenkou Vrtiškovou Nejezchlebovou pro Deník N. Strach podle něj působí toxicky. A cukr možná zabíjí častěji než prudký jed. „Má mise je vysvětlovat rozdíl mezi rizikem a nebezpečím,“ vysvětluje.
Ve strachu před toxicitou pesticidů můžu jíst jen biopotraviny, ale zároveň se postupně otrávit cukrem. Nejspíš máme tuhle volbu nějak evolučně danou, že přirozeně tíhneme bránit se akutnímu nebezpečí a upozadit to méně viditelné, ne?
Určitě to má evolučně-psychologické pozadí. Organismus je nastavený tak, aby šetřil energii. Evoluční „boj“ vyhrávají ti, kdo s ní umí šetrně pracovat. Tím pádem si náš mozek – evolučně vzato – nemůžete dovolit věnovat pozornost – byť jen zdánlivě – nedůležitým věcem, těm, které pro něj nepředstavují akutní nebo vědomé nebezpečí.
I když třeba víme, že naše spotřeba cukru, alkoholu nebo kouření nám z dlouhodobého hlediska nemusí udělat dobře, ba dokonce že si střádáme na vážný problém, naše vědomí se tomu přestane věnovat. Systém, který vyvolává pozornost a aktivuje poplachovou dráhu v organismu, nevěnuje dlouhodobě a nenápadně působícím věcem takovou pozornost.
Toxicita strachu
Na druhou stranu máme někdy přebujelý strach z toho, co pro nás představuje statisticky vzato poměrně nízké riziko, třeba přepadení v parku, ale v klidu nasedáme do auta, jak už jste zmínil. Viděla jsem vaši přednášku o „toxicitě strachu“, kde hovoříte o tom, jak nás ničí strach z možné otravy spíš než jed. Vysvětloval jste to na příkladu černobylské katastrofy. Mohl byste to pro čtenáře shrnout?
Na havárii v Černobylu se dá vůbec ukazovat spousta velmi zajímavých věcí, které se toxikologie týkají. Nade vší pochybnost se po těch třiceti letech ukázalo, že ničivější dopady měla havárie v oblasti…
Psychiky?
Šlo o fyzické dopady na lidské zdraví, ale přes psychiku, například důsledky posttraumatické stresové poruchy. Černobylské fórum, sdružení několika organizací, které se věnují následkům havárie, o tom vydalo zprávu už v roce 2006.
Radiace jako taková nehrála hlavní roli?
Jako přímá příčina smrti nakonec ne. Ale stres z ní a z důsledků katastrofy, ať už akutní, nebo dlouhodobý. Statisíce lidí musely opustit domovy s nedostatkem informací, což nahrávalo spíš šíření děsivých zvěstí. Nevěděli, co se s nimi bude dít.
Drama ideální rodiny
Je mi smutno z rodin, ve kterých se všichni cítí odcizeni a zatíženi nejasnou vinou.
Vztahy a vazby v normální rodině jsou nestálé a nevyzpytatelné. Je mi líto kluků a holek, kteří se musí svými sportovními a školními výkony podílet na předstírání opaku...
Deti medzi sebou neporovnávam. Je to to najhoršie, čo im môžeme urobiť
"Som triednou učiteľkou 16 úžasným druhákom. Neustále ma prekvapujú svojimi nápadmi, úvahami, tvorivosťou, dobrosrdečnosťou a vzájomnou všímavosťou. Žiaden deň nie je rovnaký ako ten predchádzajúci. V triede mám deti, ktoré opakujú ročník, deti s vývinovými poruchami učenia, deti zo sociálne znevýhodňujúceho prostredia i intaktné deti z podnetného prostredia.
Mám v triede tiež veľa detí, ktoré veci rýchlo pochopia, vedia poznatky aplikovať, majú predchádzajúce skúsenosti, ktoré im uľahčujú pospájať si informácie do súvislostí a napredujú skokom. Snažím sa pripraviť im úlohy tak, aby boli zaujímavé a obohacujúce i pre ne. Navzájom sa všetci učia vnímať a akceptovať špecifické potreby iných žiakov. Zisťujú, že rôznorodosť je v poriadku, aj to, že každý je dobrý v niečom inom."
Prichádza nová generácia detí. Sme na ňu pripravení?
Svědomí se začíná probouzet v tichu, proto se neustále obklopujeme hlukem.
Vždy máme na výběr
Vždy máme na výběr z možností, které se nám nabízejí. Stačí si je jen uvědomit a vybrat si.
Ublížený vztah
Partner je na mě naštvaný. Myslím si, že nemá důvod. Tak ochladnu taky.
Mnoho vztahů rozkládá kumulativní pocit křivdy, ve kterém se partneři navzájem utvrzují a podporují...
Posielate životopisy a nič? Čo s tým?
Dostali moje resumé? Mal/a by som ich kontaktovať znova, alebo len čakať? Ak sa vám nikto neozval, nezúfajte! Vysvetlíme vám, čo robiť, ak ste aj vy jednými zo „zabudnutých záujemcov“.
Mami, mám rakovinu aneb Jak (ne)reagovat, když se ve vaší rodině objeví vážná nemoc?
"Když člověk těžce onemocní, jednou z fází, kterou prožívá, je období zpracování vlastních emocí. Objevují se pocity bezmoci, smutku, deprese, ale i paradoxního veselí až euforie, které vyvolávají ty lepší zprávy. Emoce lítají jako na houpačce. Blízcí lidé často mají tendenci řešit, radit, kontrolovat život nemocného. Podvědomě tím bojují proti vlastním úzkostem a bezmoci, kterou v nich vážnost onemocnění vyvolala. Zeptejme se ho, co potřebuje, buďme mu nablízku, respektujme jeho potřeby, včetně touhy po soukromí. Pokud situace trvá týdny, je dobré obrátit se na odborníka v oblasti duševního zdraví, na psychologa, psychoterapeuta či psychiatra.“
BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA – film o práci s dětmi na okraji společnosti
Depresia je smrteľná. Nezáujem nás stojí milióny
