ℒℴνℯ

Oceňování je cesta ke zvýšení vibrací

 Jolana Dominguez 

 Proč oceňovat sebe i druhé a proč zvyšovat naše vibrace?

 To, kde vibrujeme, udává to, jak se cítíme. Čím vyšší jsou naše vibrace, tím lépe se cítíme. Ve strachu, smutku a žalu jsou naše vibrace nízké, když se zlobíme, zuříme nebo se jinak projevujeme a není nám při tom tělesně ani pociťově dobře - jsou naše vibrace nízké.

 Jakmile se nám podaří si vibrace zvýšit, hned se cítíme lépe. Třeba když je člověk smutný a podívá se na nějaké humorné video, na chvíli na svůj žal zapomene, začne se radovat a hned se cítí líp. Pokud si ale své vibrace neumí pohlídat, po chvíli si vzpomene, že byl smutný a automaticky padá do původních nízkých vibrací. Toto je možné právě proto, že dojde k automatickému chování, člověk si neuvědomuje, že může určovat a vědomě měnit to, jak se cítí.

 K tomu, aby člověk začal být vědomým, se dostává přes zvyšování vibrací. Jednou z cest, jak se udržovat ve vyšších vibracích, tedy v příjemných pocitech, je oceňování. Není důležité, co přesně budu oceňovat - mohu oceňovat to, že žiju, vyjádřím vděčnost svým rodičům za to, že mě počali. Mohu být vděčná za místo, kde žiju, za to s kým žiju, za to v jakých podmínkách žiju, za své zdraví, prostě za cokoliv. Pokud je člověk nespokojený a to, co má, mu připadá jako "málo" a chtěl by víc, bude pro něj asi obtížné oceňovat to, co má. Kde chybí pokora, tam není vděk. A kde je vděk, tam je pokora. Je dobré si připomenout, že každá situace, každý člověk, má svou kladnou stránku a že tím, že se na tuto stránku zaměřím, mohu ji začít posilovat.

 Třeba partner - mohu na něm najít tisíce much, mohu celý den vyprávět o všem, co mi udělal, jak mi ublížil, jak se ke mě či k jiným lidem nechoval dobře. Stejně tak na něm mohu hledat jeho kladné stránky a mohu oceňovat to dobré, co pro mě či druhé udělal. To, na co se zaměřím, udává výši mých vibrací. Pokud se budu soustředit na jeho zápory, budu v sobě posilovat nízké vibrace, pocity nebudou příjemné. Jakmile se ale "přehoupnu" do jeho kladných stránek, začnu se zaměřovat na to, co se mi na něm líbí, začnu své vibrace jemně zvyšovat. Čím víc se budu soustředit na to přínosné, tím silněji se budu cítit, moje vibrace budou stoupat vzhůru a já se budu cítit stále lépe.

 Takto to mohu dělat prakticky s kýmkoliv. I se situacemi. Já určuji, na co se zaměřím. Třeba u dětí - mohu se zaměřovat na to, že zlobí, že si neuklízejí pokoj, že se neučí do školy...anebo najdu to, co se mi na nich líbí. Stejně tak v zaměstnání, v mezilidských vztazích....Vše, co nás obklopuje, je neutrální, nemá to náboj. Ten náboj udáváme my, každý sám za sebe. Proto je možné, že vedle sebe budou žít dva lidé, jeden se bude cítit šťastný a naplněný a ten druhý bude v depresích. Oba budou mít svou pravdu, mohou chtít druhého přesvědčit o tom, že to je jinak, než ten druhý říká. Ve skutečnosti je to jen o úhlu pohledu, o postoji, který kdo zaujme...

 Pokud se mi nedaří naladit se na to, co dobrého se stalo, pokud se nemohu soustředit na klady a oceňovat druhé nebo i sebe, pak je dobré alespoň přestat se soustředit na to negativní, nepřínosné. Tím, že se na to přestanu soustředit, přestanu to živit a už to dále neposiluju, neroste to. Protože jak už víme - to, kam směřujeme svoji pozornost, udává to, co posilujeme. Abychom mohli přestat věnovat pozornost tomu, co se nám nelíbí a začali ji přesunovat na to, co se nám líbí, je dobré "odlákat" pozornost...Dělám to tak, že se soustředím na to, co je teď. Soustředím se na přítomný okamžik. Vědomě dýchám, vědomě piju vodu, vědomě jdu, cokoliv co dělám, dělám vědomě a neustále přivolávám svou pozornost zpět k tomu, co právě dělám.

 Pokud bych svou pozornost nevěnovala chůzi, pak bych dovolila, aby mou mysl opět zaplavily myšlenky, které už nechci živit. Proto je důležité se udržovat v přítomném okamžiku. Ve vědomém bytí. Pokud zrovna není nic, co byste dělali, jen sedíte, můžete věnovat svou pozornost dechu nebo počítání. Tím bude mysl "obsazena" a nebudou tam moci vlétnout negativní myšlenky.

 Když se cítím opět silnější, pak mohu přejít k oceňování. Začnu takovými běžnými věcmi jako je vděk za můj život, vděk za jídlo, které jím, za děti, za rodinu atd. Čím víc děkuju, tím víc je toho k vyjádření vděku. A čím víc vděku vyjádřím, tím větší hojnost k sobě přitahuji. Proč? Protože do vesmíru vysílám vděk. A vděk vysílá ten, kdo má dostatek a může ho ocenit. Čím více vděku vyšlu, tím větší hojnost dávám najevo. A tím více hojnosti si přitáhnu zpět. Zákon přitažlivosti funguje vždy a za všech podmínek...ať se nám to líbí nebo ne.

(Zdroj: http://www.nova-cesta.com/search/label/energie)

ℒℴνℯ

 Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.

 Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti.

 Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh.

 Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám.

 Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím.

 Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím.

 Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva.

 S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží.

 Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění.

 Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má.

 Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět.

 Buď veselý. Snaž se být šťastný.

Max Ehrmann «Desiderata», 1927 г.

zdroj: http://www.pronaladu.cz/text-ktery-leci-dusi/
http://hlubinaduse.cz/category/prevzate-clanky/page/3/

ℒℴνℯ

„Ztrácíme jen to, k čemu jsme připoutáni.“ – Buddha

 Cítíte, že jste v životě uvízli? Neztrácejte hlavu. Ztratit se někdy znamená opět se najít.
Jeden den máte jasnou a stručnou představu o svých životních cílech a druhý den uděláte obrat o 180 stupňů a určíte si novou cestu.

Změna není lehká, ale je vždy zapotřebí.

Je to jako energie. Pokud se věci nikdy nezmění, život by se stal stagnujícím. Čím více jsme schopni se přizpůsobit a pohybovat se bez přidržení se starých věcí, tím jednodušší můžeme změnit náš život k lepšímu.

A tak pokud ztratíte svá křídla, cítíte se ztraceni, zmateni a bez jistého směru, vždy si pamatujte:

 1. „Život je cesta, a nikoli cíl“
Neexistuje žádná cílová čára, ani místo určení.

„Smyslem tance není tančit na konkrétním místě v určitém prostoru, ale tanec samotný kdekoli jinde na světě.“ – Alan Watts
Každý den se učíme něco nového a učení je nejvíce uspokojivá věc pro naši duši, o kterou se můžeme denně usilovat. Duše miluje růst pomocí zkušeností, jinak bychom tu nebyli.

Takže buďte klidní a utište samých sebe. Nemusíte být tam, kde právě jste.

 2. Věřte si
Jste jediní, kteří ví, co hledají. Najděte si čas na to, abyste v sobě našli to, co vám rozbuší srdce a dodá šťávu.

Když přijde změna, je vždy nutná. Přestože se cítíte katastrofálně a nic, co se vám stalo, jste nechtěli, časem uvidíte, proč se to muselo stát.

 3. Buďte zranitelní
Zranitelnost je prvním krokem k odvaze a je základem sebevědomí. Ale kdo by se chtěl ocitnout v pozici, kdy nemá nad ničím kontrolu?

Je to těžký okamžik. Naučit se nechat to jít je bitvou mezi vaším duchem a maskou vašeho ega.

Vaše ego bojuje, aby zůstalo pod kontrolou, zatímco vědomí zná svůj čas, aby se vzdalo. Všichni v tomto komplikovaném systému maskujeme své pravé já, až pochopením pravdy si umožníme najít předurčenou cestu.

Musíte se rozhodnout podle svého nejvyššího vědomí a prostě jít tam, kde vás to táhne.

 4. Riskujte
Nikdy se nic nedozvíte, když to nevyzkoušíte. Největší změny přicházejí v okamžiku, kdy se jedny dveře zavřou, aby se ty druhé otevřely.

Život vás nenechá bez možností výběrů, ale jen vaší prací a možnostmi, jak je využít, se promění na skutečnost.

 5. Zastavte se
Pokud jste vyčerpali veškeré své úsilí ve snaze pohnout se vpřed, přišel čas na to, abyste se zastavili. Příliš často se snažíme posunout věci vpřed, když jsme znudění nebo nespokojeni, což způsobuje více problémů než obvykle.

Pokud se okolnosti neprojeví, může to být jen kvůli tomu, že vesmír potřebuje čas, aby sesbíral energie potřebné pro vyzvednutí vašich nově zvolených cest.

V zájmu zachování energií, které vám budují nejlepší možný směr, změňte svou povahu, přijměte skutečnost a poděkujte se za ni.

Utište své vědomí tím, že jste přesně tam, kde máte být.

(zdroj: thespiritscience.net
https://mocvedomi.cz/5-zpusobu-najdete-sami-sebe-pokud-mate-pocit-ze-zivote-ztraceni/)

ℒℴνℯ

 Prožít každý den ve stavu vědomého bytí je ten nejlepší způsob jak změnit svůj život. A to jednou provždy.

To nejpodivuhodnější na věci je, že naučit se soustředit svou pozornost na vlastní bytí může kdokoli. A nebude muset kvůli tomu uprostřed pracovního dne nehybně sedět v pozici lotosového květu, ani nějak závažně měnit svůj životní styl.

Budete méně zapomínat na důležité věci a dokážete s daleko větší přesností odhadovat vlastní budoucnost.

Krom toho vědomé bytí umožní vaší duši dosáhnout harmonie s tělem. Naučíte se lépe rozumět vlastním emocím, pocitům i myšlenkám.

Uvádíme 10 způsobů, jak princip vědomého bytí uplatňovat každý den. Je to prostší, než by se mohlo zdát. A efekt těchto cvičení vás příjemně překvapí.

 1. Plně se soustřeďte na vlastní pocity.

Prvním krokem k očistě vědomí je propojení mozku s tělesnými pocity. Zkoušejte praktikovat vědomý přístup pokaždé, když se věnujete rutinním každodenním záležitostem – při mytí nádobí, čištění zubů nebo když čekáte před domem na taxíka.

Například: při mytí nádobí úplně stačí uvědomit si vůni mycího prostředku vznášející se ve vzduchu, pocítit naplno dotek teplé vody na rukou, pozorně naslouchat zvukům vody tekoucí do dřezu a pozorovat obrazce, které pěnové bubliny vytvářejí na vodní hladině. Soustřeďte se nikoli na svoje problémy, ale na to, co vidíte, cítíte a vnímáte právě v tu chvíli.

Brzy si začnete všímat mnoha věcí, které jste dříve nikdy nepostřehli. Barvy vám budou připadat mnohem výraznější a chutě plnější.

 2. Pozorujte svůj dech.

Člověk nepřestává ani na chvíli dýchat, avšak absolutně nevnímá, že to dělá a jak to dělá.

Obraťte svou pozornost na dech, soustřeďte se na proces dýchání, zbavte se pocitů a myšlenek. Každé naše nadechnutí znamená neustálý těsný styk s přírodou.

Pokud se vám během dne nepodaří najít prostor a čas k soustředění na vlastní dech, zkuste k tomu najít klidné místo o samotě doma. Taková minirozcvička mysli vám obnoví síly snáz a účinněji než hodina spánku.

 3. Učte se správně jíst.

Moderní společnost obecně se z velké části živí nezdravým jídlem, což často vede k přejídání.

Jestliže si dokážete najít čas, abyste si doopravdy vychutnali jídlo, aby vám požitkem byl doslova každý jeho kousek, jestliže se naplno soustředíte na dojmy z jeho vzhledu, chutě a vůně, otevřete si tím možnost k navázání dobrého vztahu k výživě jako takové.

Povede to k vašemu zdravějšímu přístupu ke stravování, kvalitě jídla i jeho kalorické hodnotě, zlepší se vám trávení a celkově to obohatí váš život. Rozhodně více, než bleskové naházení jídla na talíř a jeho stejně bleskové a bezmyšlenkovité snězení.

 4. Učte se umění uvědomovat si svůj pobyt venku.

Procházka je ideální příležitostí. Pohyb se skvěle hodí k meditaci. Je to výborný způsob k pozorování vlastních myšlenek a emocí.

V maximální možné míře vnímejte všechno co se děje ve vás i kolem vás. Soustřeďte se na vlastní kroky, na dotek chodidel na zemi, na dýchání při chůzi, na pohyb rukou, na hezké výjevy kolem sebe – pozorujte je, nemíjejte pouze s povrchním pohledem na ně, uvědomte si je ve všech podrobnostech.

 5. Nezapomínejte na pauzy.

Jakmile slyšíte typický signál esemesky, hned ji běžíte číst a odpovídat na ni, je to tak?

Místo toho byste měli své jednání zcela vědomě prokládat pauzami.

Když vás svědí nos, pozorujte chvíli svou touhu zbavit se svědění. Někdy si člověk dokáže uvědomit veškerou primitivnost své snahy o neprodlenou reakci.

Není to ani dobře, ani špatně, prostě to tak je.

 6. Naslouchejte hlasu svého srdce.

Neposlouchejte lidi jen proto, abyste jim odpověděli. Raději v tu chvíli zklidněte svoji mysl a prostě vstřebávejte, co vám kdo říká.

Naslouchejte slovům, tónu, kterým jsou pronášena, sledujte řeč těla i to, co se děje kolem vás, věnujte pozornost tomu, co vám napovídají vaše city. Tímto způsobem je daleko snazší uspořádat si myšlenky. A také je jednodušší udržovat s partnerem zajímavý rozhovor.

Tato metoda se nehodí pouze v komunikaci. Když se pohybujete v přírodě, soustřeďte se na vjemy svých očí, uší i nosu, věnujte pozornost dotykovým pocitům. Naplno se ponořte do světa vlastních pocitů.

Vnímejte vůni země, dotýkejte se stromů, poslouchejte, jak zpívají ptáci.

 7. Pozorujte své myšlenky i emoce.

Je důležité naučit se rozlišovat své emoce a své myšlenky. Jednodušší to je, když jsme mírně a pokojně naladěni.

Emoce jsou důsledkem chemické reakce a nezřídka jsou spojeny s hormony. Silnější je jejich spojení se třemi spodními čakrami. Nevyvážené projevy těchto čaker jsou vždycky stejné povahy – hněv, rozčilení, strach, nepřijetí, hrdost, nezvladatelnost.

Důležité rovněž je uvědomit si, že ne vždy jsme tím, na co myslíme.

Sama skutečnost, že určité myšlenky procházejí vaší myslí ještě neznamená, že jste dobrý nebo špatný člověk.

Nepřijímejte žádná rozhodnutí, když je vám smutno, nemluvte, když se zlobíte a nedávejte žádné sliby, když jste šťastní.

 8. Dělejte to, co máte rádi.

Půjdete-li cestou své největší radosti, dokážete najít to, co vás dokáže dokonale zaujmout. Něco, u čeho vás vaše dovednosti a zaujetí naprosto odpojí od okolního světa a vy se ocitnete v psychickém stavu označovaném jako proudění – flow.

Proudění bývá natolik silné, že člověk ztratí pojem času. Zapomene na všechno kolem, nevnímá hlad ani žízeň. Jeho činnost ho naprosto vtáhne a svět kolem přestává existovat.

Některé lidi uvádí do stavu flow umění, hudba a tanec. Jiné zase četba, tvorba čehokoli nebo léčitelství.

Nechte se vést svojí intuicí a pozorně sledujte to, co bude vyhovovat vaší duši.

 9. Zkuste každý den meditovat. Alespoň chvíli.

Nechť je to čas věnovaný sobě samému. Čas, kdy si dovolíte prostě jen být a dýchat.

Jak často si dovolíme uletět někam daleko od přítomnosti, byť i jen v myšlenkách? Nejspíš ne dost často.

I když to bude třeba jen deset minut, dopřejte si ten čas, dýchejte zvolna a hluboce, soustřeďte se sami na sebe a navažte spojení s vlastním nitrem.

 10. Cestujte a vyhýbejte se rutině.

Když člověk cestuje na nová místa, naučí se rychleji přivykat každé změně ve svém životě.

Realita se ustavičně mění. Zbývá vám už jen si to naplno uvědomit.

Čím rychleji člověk přijímá změny, tím rychleji se dokáže navrátit do reality.

Co si myslíte o našich deseti bodech? Zkoušeli už jste někdy praxi vědomého bytí? Ovlivnilo to nějak váš život?

(Zdroj: https://www.pronaladu.cz/10-jednoduchych-zpusobu-jak-osvobodit-vlastni-mysl)