Otrava člověkem
Jak se chovat k lidem, kteří vás chtějí unést na planetu Mizérie?
Muž išiel autom, ktoré sa mu pokazilo blízko kláštora. Zaklopal teda na dvere. Otvoril mu starý mních. Muž mu vysvetlil, čo sa mu stalo a požiadal o nocľah. Mních ho milostivo uviedol do kláštora, pohostil ho a dokonca mu aj opravil auto. Keď sa muž pokúšal zaspať, započul divný zvuk. Ráno sa mnícha na tento zvuk opýtal, ale ten len povedal:
"To ti nemôžem prezradiť. Nie si mních."
Muž bol síce sklamaný, ale poďakoval a išiel svojou cestou. Po niekoľkých rokoch sa tomuto mužovi pokazilo auto pred tým istým kláštorom. Mníchovia ho uvítali, pohostili a dokonca opravili auto. V noci počul ten istý divný zvuk, ktorý už počul vtedy pred rokmi. Ráno sa pýtal, čo to bol za zvuk, ale mníchovia odpovedali:
"To ti nemôžeme prezradiť. Nie si mních."
"Dobre, dobre. Umieram zvedavosťou. Ako sa teda stanem mníchom?"
"Musíš precestovať svet a potom nám povedať, koľko je na svete stebiel trávy a koľko zrniek piesku. Keď to zistíš, staneš sa mníchom."
Muž sa vydal splniť túto úlohu. Vrátil sa za 45 rokov a v kláštore oznamoval:
"Precestoval som svet a zistil som, na čo ste sa pýtali. Na svete je 145 236 284 232 stebiel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrniek piesku.“
Mníchovia odpovedali:
"Blahoželáme. Teraz je z teba mních. Teraz ti ukážeme cestu k tomu zvuku."
Priviedli ho k dreveným dverám a opát povedal:
Ten zvuk je za týmito dverami."
Muž stlačil kľučku, ale dvere boli zamknuté. Povedal teda:
"Môžem dostať kľúč?"
Mníchovia mu dali kľúč a on odomkol dvere. Za drevenými dverami však boli ešte jedny - kamenné. Požiadal o kľúč k týmto kamenným dverám. Mníchovia mu ho dali, on ich odomkol a našiel dvere vyrobené z rubínu. Požiadal mníchov o kľúč a keď mu ho poskytli, našiel ďalšie dvere zo zafíru. Tak to pokračovalo cez smaragdové dvere, strieborné dvere, topasové dvere a ametystové dvere.
Konečne mníchovia povedali:
"Tak toto je posledný kľúč k posledným dverám."
Muž si vydýchol, odomkol dvere, stlačil kľučku a za týmito dverami celý ohromený našiel príčinu toho divného zvuku.
Ale vám nemôžem povedať, čo to bolo, pretože nie ste mnísi.
Jak to udělat, aby nás moderní technologie neodváděly od života
Sú tým, čo zjedia. Deti z celého sveta ukázali, čo všetko skonzumujú za týždeň
Co chcete od dovolené, to potřebujete od života.
Náš přístup k cestování říká něco i o tom, jakým způsobem jdeme životem.
Nech všetci tvoji milenci sú blíženci a všetky tvoje deti barani.
- starobabylonská kliatba
Lachtana vycvičíte pomocí ryby, člověka prý pomocí lajku na sociální síti. „Jsme mnohem zmapovatelnější, než si myslíme,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou neurolog a odborník na lidský mozek Martin Jan Stránský.
Každý z nás projde devíti životními cykly. Ve kterém právě teď jste a co vám to prorokuje.
UVĚDOMTE SI SVŮJ ZAČAROVANÝ KRUH
Svoji psychickou odolnost, spokojenost a efektivitu můžete zvýšit, pokud si plně uvědomíte propojení fyzického s psychickým a začnete efektivně pracovat se svým myšlením, emocemi, tělesnými reakcemi a chováním.
Mnoho situací je z hlediska emocí neutrálních. My jim však dáme interpretaci – něco si o nich začneme myslet. Myšlenka v hlavě vyvolá emoci. Emoce se promítne do tělesné reakce a ta ovlivní naše chování.
Hranice ve výchově
Dávájí hranice dítěti tvůrčí prostor k učení, nebo nezdravě omezují jeho potenciál?
Mama je doma kráľovná, nie slúžka. Zariadiť to má otec a deti to musia vidieť.
Umění přijímat
Máte pocit, že vám něco podstatného chybí? Životní dary můžeme snadno přehlédnout.
Zkuste si vzpomenout, kolikrát jste na uznání typu „dnes ti to sluší“, „skvělej výkon, kámo!“ nebo „tohle se ti fakt povedlo“ zareagovali slovy „děkuji, to je milé“ nebo „jo, taky mám radost“. A kolikrát jste pronesli něco, čím jste od sebe chválu jednoduše odehnali, protože jste si s ní nevěděli rady.
Čo potrebuje dieťa, aby z neho vyrástol vyrovnaný dospelý?
ℒℴνℯ❤
Převzít zodpovědnost za svůj život
❤ Petr Uličný ❤
❤ V životě každého člověka bývají chvíle, kdy nám problémy nedají vydechnout. Kdy se zdá, že čas mládí a radosti nenávratně odešel, o tvoji péči už nikdo nestojí, nikdo ti nerozumí a ty nemůžeš najít východisko ze současné situace. Jasně to vnímáme, hlavně když se objeví vážné problémy se zdravím. Vnější svět nám nemůže v ničem pomoci, a když se obrátíme do sebe, zdá se, že v nás není nic mimo hluché pustiny. Pustiny, ze které je nám smutno a jež se často snažíme zakrýt drmolením televizoru.
❤ Jak potom existovat? Jak se dostat sám k sobě? Dokázat se uslyšet, pocítit sílu ve svém těle, vrátit pocit lehkosti, kterou známe z dětství? Řešením je ZMĚNIT SE. To je onen úhelný kámen, bez něhož nám nikdo nepomůže. Příliš mnoho z nás se brání jakýmkoli změnám jen proto, že nám to dává iluzi ochrany. To co jsme, nám nedovolí být tím, čím chceme být.
❤ Existuje několik faktorů, které na nás mají zničující vliv: je to strach, hněv a nedůvěra. Když plujeme po vlnách strachu, neklidu, nebo dokonce nenávisti k sobě či druhým, náš život se rozpadá na části. Lehce omluvíme jakékoli svoje jednání či nečinnost. Ale stále se omlouvat a vymlouvat znamená utíkat od sebe. Je třeba si přiznat pravdu – a odpustit si.
❤ Pocit víny rodí množství komplexů, v první řadě méněcennosti – a nic víc. Proto je tak důležité změnit v první řadě svůj vztah k sobě. Abychom získali svobodu, musíme se nevyhnutelně vymanit z pasti svého „spravedlivého“ hněvu a lítosti k sobě. Když jsme naplněni lítostí k sobě, zoufalou beznadějí, nemůžeme si nikdy pomoci a nemáme na nic sílu.
❤ Abychom získali sílu, musíme se postavit na nohy a přijmout na sebe odpovědnost. Musíme nést odpovědnost sami před sebou za své tělo, zdraví, svůj charakter, osud, za duši i duševní zdraví.
❤ Život je jedinečný a neopakovatelný. Tělo je obal chránící duši. Zdraví těla je závislé na vnějších faktorech: ekologii, rodině, společnosti, způsobu života, systému stravování. Naše duchovní zdraví, celý náš život závisí na našem pohledu na život, životním pocitu, myšlenkách, na našich reakcích na události vnějšího světa v komplexu tvořících charakter.
❤ Člověk musí své štěstí vytvořit zevnitř, jako skutečný stav poznání. Proto je nutné se především naučit milovat sám sebe. Láska k sobě, to není egoismus, oddělující člověka od ostatního světa stěnou, ale láska, rodící schopnost cítit svoji i cizí bolest a radost. Právě taková láska obsahuje ohromnou sílu přetvářející člověka, dávající mu zdraví, štěstí a radost. Milovat sám sebe, to je překrásná cesta. Jako bychom se učili létat. A abychom se naučili létat, musíme získat svobodu. Odpuštění je cestou ke svobodě.
❤ Ze „své zvonice“ všichni soudíme, kdo je v právu, kdo je vinen, a není nám zatěžko ospravedlnit své pocity. Přejeme si potrestat druhé za zlo nám způsobené. Ale právě my, a ne oni, omíláme znovu a znovu v mysli vzpomínky na toto zlo. Jak je hloupé ničit se v současnosti za to, že nám v minulosti někdo způsobil bolest! Jestliže si přejeme osvobodit se od minulého, musíme se rozhodnout odpustit, i když ani nevíme, jak to udělat.
❤ Odpuštění, to je zřeknutí se mučivých prožívání, rozloučení se s nimi. A není nic krásnějšího než se znovu cítit svobodným, uvěřit sám v sebe. Pouze víra žijící v duši nám dává sílu. Život je jedinečný a neopakovatelný. Je to veliký dar, který jsme dostali od Boha. Kdyby nás život neprověřil, k tomuto poznání bychom nikdy nedospěli. Přišli jsme na tento svět, abychom mnohé prožili a pochopili, kde je v něm pravda a kde lež. Když to pochopíme, vrátíme se ke svým kořenům, ke svému duchovnímu JÁ, naplněni novou moudrostí.
Ako sa najčastejšie prejavuje ľudská hlúposť?
O ľudskej hlúposti hovoril už pred 2 300 rokmi grécky filozof Aristoteles. Podľa neho bola najväčšia hlúposť diskutovať s hlúpymi. Hlúposť nemá jasnú definíciu. Nedá sa zaškatuľkovať ani merať a často sa ťažko odhaľuje, pretože sa dokáže dobre maskovať. Aj napriek tomu, že nie je na prvý pohľad viditeľná, medzi ľuďmi sa vyskytuje častejšie, ako by sme si možno mysleli.
















