😂
Prečo nás škola nebaví a čo sa s tým dá robiť
Najväčší problém je učenie nudných vecí a memorovanie. Väčšina študentov nemá problém učiť sa nové veci. Najmä na gymnáziách sa však učíte veci, ktoré vám do veľkej miery v živote nikdy na nič nebudú.
Odborníci zostavili 6 dôležitých otázok, na ktoré my dospelí poznáme jasné odpovede, no deti môžu zaváhať - najmä, ak im neznámy človek ponúka sladkosti alebo ich pozornosť odláka roztomilým zvieratkom.
Pred 500 rokmi anglická kráľovná Alžbeta I. zakázala tkáčske stroje z obáv, že tie zoberú „denný chlieb“ ženám tkajúcim ručne. Napriek tomu sa krosná rozmohli. A to do takej miery, že začiatkom 19. storočia vzniklo hnutie Ludditov, ktorí ničili stroje po celej krajine. Rebélia vrcholila smrťou niekoľkých z nich pri incidente s políciou. Paradoxne, na konci 19. storočia pracovalo v tkáčstve 4-krát viac zamestnancov ako v roku 1830.
Podobné obavy o stratu zamestnania vyjadrili aj renomovaní ekonómovia. Tí protestovali u prezidenta Lyndona Johnsona, že „kybernetická revolúcia“ vytvorí masívnu nezamestnanosť. Podľa nich mali počítače schopnosti ako vysokoškolský absolvent, a preberú tak prácu v službách.
Pedagóg Marek Herman: Otec by mal deťom ukázať, že je oporou pre ich mamu
Kúzlo otca vo vplyve na deti spočíva v tom, že potvrdzuje. Vie potvrdiť dieťaťu, že je niečo pravda. A dieťa mu uverí. Či je to syn, alebo dcéra.
Otec je razítko. On svojím vplyvom spôsobí, že sa veci stanú skutočnosťou. Dcéra sa stane Princeznou a syn Rytierom.
"Život se žije mnohem snáz, když se naučíme přijímat i ty omluvy, které nikdy nedorazí," říkala. Náročný úkol. Sám jsem ho dlouho nezvládal. Zlobil jsem se na ty, kteří mi uškodili. Ale tím jsem trápil jen sebe – pořád dál.
"Klíčem k vnitřní spokojenosti je být vděčný za každou zkušenost – pozitivní i negativní. Umět si říct: Děkuji Ti, živote, za lekci." Dokážete to?
Prečo sú deti netrpezlivé, znudené, opustené a požadovačné?
Mnozí lidé dodržují různé náboženské předpisy na základě pevné víry v boží trest, který by je mohl postihnout, pokud by porušili boží přikázání. Strach z božího hněvu a následného trestu působí jako zastrašovací prostředek a je hlavním důvodem k dodržování náboženských pravidel. Mnozí lidé tak konají dobro a potlačují nečisté myšlenky nikoliv proto, že by měli čisté srdce, ale často pouze ze strachu před božím trestem. Nevíme-li, odkud nečistá myšlenka přichází. můžeme ji sice potlačit, ale nemůžeme ju vykořenit. A každá nevykořeněná myšlenka číhá v naší mysli na okamžik, kdy se díky naší nepozornosti bude moci plně projevit. Někteří lidé říkají,že neradi zabíjejí ze strachu před božím trestem. To pouze znamená, že neusilují o vykořenění krutosti a nenávisti z mysli a tudíž nerozvíjejí slitování s ostatními bytostmi. Můžeme pochybovat, zda by takové vlastnosti, jako např. milosrdenství, vůbec existovali, nebýt věčného strachu z božího trestu. Pěstování strachu za účelem vlastního bezpečí je sobecké.
Představme si matku (či jinou primární pečující osobu), která chce být naprosto dokonalá. Na tom není vůbec nic špatného: chce pro své dítě jen to nejlepší, chce, aby bylo zdravé, mělo se dobře, nic mu nechybělo, bylo spokojené. Také aby dobře prospívalo a nic ho netrápilo. Dítě je pro ni vším, celým jejím světem. Věnuje mu veškerý svůj čas a energii, což může být mnohdy vyčerpávající – a to nejen pro matku samotnou, ale i pro dítě. Pozornost je zcela upřena směrem k němu. Snaha dát dítěti to nejlepší, která se může zdát přirozená a logická, může na dítě působit jinak, než rodiče v dobrém a čistém úmyslu zamýšlí a následně také činí.
Už po hodine strávenej pred obrazovkou či displejom klesá u detí sebakontrola či emočná stabilita.
Halušky si náš národ obľúbil vďaka valachom z Rumunska. Boli také populárne, že ich ľudia začali pasovať za národné jedlo. Ešte predtým sa však vo veľkom robili spomínané kaše, ktoré sa zvykli ochucovať aj medom. Kaše sa zvykli servírovať aj na Vianoce, počas štedrovečerného rituálu. Mimochodom, všetky vianočné jedlá boli kedysi bežné, len ich bolo viac, niekedy aj 12 chodov.
Dieta z nitra
Chcete zhubnout? Nejlepšího rádce máte ve svém břiše.
Strach a lenivosť sú najväčšie brzdy našich životov
“Keď je človek zvyknutý vnímať zlyhanie ako veľmi veľkú prehru, treba mu dať zážitok, že nič také hrozné sa nestalo, je to len zakopnutie, dá sa z toho poučiť. Pripomenúť mu, že je stále rovnako kvalitný človek a to mu môže pomôcť, aby zmenil pohľad"
Češi o sobě říkají, že jsou vynalézaví, závistiví, „pohodáři“, vychytralí. Že nám smrdí sebechvála, řídíme se selským rozumem a máme specifický smysl pro humor. Co na to interkulturní psychologie? Proč jsme takoví, jací jsme, z psychologického pohledu? Kde máme svoji slepou skvrnu – to, co nevidíme, ale co vidí ostatní? A komu je vlastně naše národní povaha nejvíce podobná?
Nedávno mi říkal režisér a cestovatel Viliam Poltikovič, že mluvil s nějakým šamanem a ten mu sdělil, že není ani tak podstatné, v co lidi věří. Jestli jsou duchovní nebo nejsou. Podstatné je, aby pěstovali rostliny na zahrádce. A na vše ostatní sami časem přijdou. Komunikací s těmi rostlinami. My jsme zaměřili naši pozornost jinam, na peníze a banky, na hospodářský růst.
A ocitáme se v čím dál větším chaosu. Zaměřili jsme pozornost někam, kde není živý proud. Je tam spíš naše sobectví, s nímž přistupujeme k Matce Zemi. Přistupujeme k ní ne jako k matce, ale jako k supermarketu země. Tam jdu a všechno si vezmu. Ropu, suroviny, všechno. Vždyť jsem tu nejchytřejší, ne? Tak na to mám právo si to vzít a prodat! Ta hra už je únavná. A taky sebevražedná.
Jaroslav Dušek
Jedného dňa za múdrym a váženým Sokratom pribehol celý nadšený jeho známy a povedal: „Sokrates, vieš čo som práve počul o jednom z tvojich žiakov?“
„Počkaj chvíľu“, odvetil Sokrates. „Predtým, než mi to povieš, chcem, aby si si urobil jeden malý test. Volá sa Test Troch.“
„Test Troch?“
„Presne tak,“ pokračoval Sokrates. „Skôr než mi porozprávaš o mojom žiakovi, chvíľu sa zastav a otestujme to, čo mi chceš povedať. Prvý test je Test pravdy. Si si absolútne istý, že to, čo sa mi chystáš povedať, je pravda?“
„No nie,“ odpovedal muž, „v podstate som to len začul.“
„V poriadku,“ vraví Sokrates. „Takže nevieš, či to je pravda alebo nie. Teraz vyskúšame druhý test. Test dobra. Je to, čo mi chceš povedať o mojom žiakovi, niečo dobré?“
„Nie, práve naopak…“
„Takže,“ pokračuje Sokrates, „ty mi chceš o ňom povedať niečo zlé, hoci nie si si istý, či je to pravda?“
Sokrates pokračoval, „Ešte stále môžeš uspieť, pretože je tu tretí test. Test užitočnosti. Bude to, čo mi chceš povedať o mojom žiakovi, pre mňa užitočné?“
„Nie, vlastne ani nie…“
„Tak,“ skonštatoval Sokrates, „ak to, čo sa mi chystáš povedať, nie je ani pravdivé, ani dobré a dokonca ani užitočné, prečo mi to vlastne chceš povedať?“
Muž zostal zahanbený a nič viac sa už povedať nezmohol…
PONAUČENIE
Nabudúce, keď budete mať potrebu o niekom rozprávať, spýtajte sa najprv v duchu seba samého: Je to určite pravda? Je to dobré? Je to pre človeka, ktorému to hovorím, užitočné?
2-hodinové pravidlo, ktoré ti pomôže zmeniť život
Viacero psychologických štúdií a analýz potvrdilo, že mnohé problémy by sa vyriešili vďaka dvom hodinám reflexívneho myslenia.
O čo ide? Reflexívne myslenie spočíva v hľadaní riešenia v nás samotných. Teda nie v objavovaní chýb naokolo, ako sme na to poväčšine zvyknutí. Ak chce človek urobiť vo svojom živote zmenu, musí za svoj život prevziať plnú zodpovednosť a prestať za svoje problémy viniť vonkajšie faktory.
Psychológovia tvrdia, že reflexívne myslenie pomáha odhaliť riešenia prostredníctvom našich očí a nášho vnímania. Dve hodiny sa vám môžu zdať veľa, no stačí si ich rozdeliť na celý týždeň, napr. po 15-20 minút denne. Ak dokážete stráviť hodinu na Facebooku, určite si nájdete 15 minút na to, aby ste prišli na riešenia svojich problémov.
Jediné, čo budete potrebovať, je pero a papier, na ktorý si napíšete odpovede na tieto a podobné otázky:
Som nadšený z toho, čo robím, alebo sa cítim skôr bezmocne?
Sú moje vzťahy a práca vyvážané?
Ako môžem urýchliť proces, aby som sa dostal z bodu kde som, do bodu, kde chcem byť?
Aké príležitosti alebo veci odmietam, ktoré by som odmietať nemusel?
Čo je tá drobnosť, ktorá má na môj život a náladu negatívny vplyv?
Čo by sa potencionálne mohlo pokaziť v nasledujúcich šiestich mesiacoch môjho života?
Odborníci tvrdia, že takéto utriedenie myšlienok je jednou z najlepších aktivít, akú počas dňa môžeme urobiť. Samozrejme, k týmto otázkam môžete pridať aj svoje vlastné. Ponechajte myšlienkach voľný priebeh.
Verte, že cez reflexívne myslenie prídete na také riešenia, o ktorých sa vám predtým ani nesnívalo.
Humor místo konfliktů, podpora místo odporu. Na takový komfort jsme si zvykli v našich sociálních bublinách. Teď to začíná skřípat i v nich.
Začalo to asi před pěti lety. Lidé, se kterými jsem si rozuměl, najednou prezentovali a obhajovali pro mě nepřijatelné názory. Vzájemně jsme se pokoušeli vysvětlit si své pozice, ale nešlo nám to. Jako bychom mluvili do zdi, jako bychom do ní tloukli hlavami.
Podľa psychológa nie sme naučení iných chváliť a často sa navzájom kritizujeme. A keďže sa to deje najmä v práci, nečudujme sa, že čoraz viac ľudí trpí syndrómom vyhorenia. A to už je veľmi vážna vec.
Čo nás nabáda k tomu, že sami seba trýznime myšlienkami, ktoré v nás vyvolávajú negatívne emócie? Situácie, ktoré zažívame, vonkajšie dianie, druhí ľudia? Čo je príčinou našej pokazenej nálady, deštrukčného vnútorného rozpoloženia? Môžeme sa na príčinu nášho trápenia pozrieť z akejkoľvek strany, jednoducho trápenie, ktoré zažívame sa nedeje nikde inde, iba v nás. V našom vnútri, v našej hlave, v našej mysli.
Je třeba usilovat o rovnováhu mezi těmito krajnostmi: přičítat si svá vlastní plus a dělat to opakovaně – nečekat, až to za nás udělá muž. A zároveň přijímat i jeho péči. Je normální očekávat od muže určité chování a je velmi dobré zachovávat si přitom současně svoji soběstačnost, nesvěřovat mu otěže svého života.
