“Docent Igor Škodáček je bývalý prednosta Kliniky detskej psychiatrie v Bratislave. Dodnes na nej pomáha detským pacientom. Hovorí, že časy sa zmenili, rovnako aj detské problémy. Napriek tomu základ psychickej pohody detí je stále rovnaký - v rodinách, v rozhovoroch a záujme o detský svet..."
Pokud naši mysl ovládne potřeba jistoty a bezpečí, přestáváme žít plnohodnotný život. Jen když se pouštíme do odvážných věcí, můžeme zažívat změnu. Ta člověka naplňuje.
;)
Ako vďačnosť doslova mení ľudské srdce a molekulárnu štruktúru mozgu
Zavedie sa príspevok na rodinné ekodomy, parlament návrh schválil
Odpoveď je láska 🙂
Proč nebýt trendy
Kniha za knihou, přístup za přístupem, názor za názorem, diskuse za diskusí... Naplňuje nás to, ale ke změně to nevede. Chcete-li dobře řídit svůj čas a žít dobrý život, nestačí vám techniky. Nestačí vám znát cíle. To všechno je důležité, ale nikoli zásadní. Zásadní je váš charakter. Kdo jste, jak se chováte, jak se rozhodujete, co (ne)volíte, jak se vyvíjíte a jak hluboce se poznáváte – a zpětně tím ovlivňujete, kdo jste, jak se chováte... Psychošmejdi slibují, že zítra můžeme zase žít nezodpovědně, když dnes zázračně prozřeme.
Nie sme zvyknutí chváliť a iba kritizujeme. Preto ľudí postihuje syndróm vyhorenia
,,Ideálny pomer je tri ku jednej. Na jednu negatívnu kritiku by mali prislúchať tri pozitívne ocenenia zamestnanca. My však nie sme zvyknutí hovoriť o tom, čo funguje, skôr kritizujeme to, čo nefunguje,“myslí si psychológ Miler a zároveň uvádza, že komunikácia s podriadenými je vecou firemnej kultúry, ktorú si organizácia vybuduje.
Správa, ktorá rezonuje nie len v Česku.
Zbytečná válka mezi rodiči a učiteli. Inspektoři řeší tisíce stížností
Oba tábory učitelů a rodičů chtějí totéž – spokojené a vzdělané děti v lavicích. Často se ale cesty ke stejnému cíli rozcházejí. Podle České školní inspekce (ČŠI) sice v loňském roce stížností ze stran rodičů ubylo, ale dlouhodobě je jich počet stále vysoký. Výjimkou nejsou ani opakovaná udání nebo trestní oznámení.
No musela som 😂 😂 😂 😂 😂
PLAGÁT Z OBDOBIA PRVEJ SLOVENSKEJ REPUBLIKY (1939-1945).
To by boli kávičky 🙂
😊
Vztah, ve kterém dva lidi již nespojuje společně sdílená vize budoucnosti, hodnoty (lze dobře pozorovat například v tom, jak odlišně chtějí investovat svůj volný čas) a naděje, že to spolu zvládnou. Vztah, ve kterém už vedle sebe dávno nerostou, spíše se pociťují jako „koule u nohy“, vzájemně se neinspirují, opakovaně se emočně zraňují a při otázce, co je dnes drží pohromadě, krčí rameny a špitají, že strach, že zůstanou sami. Nedůvěra, že to s jiným partnerem může být lepší, že to vlastně možná ani lépe neumím nebo co hůř, že mi není souzeno být ve vztazích úspěšný a spokojený. Prostě nedůvěra v sebe...
Češi vytvořili mapu, kde najdeš volně rostoucí ovoce a byliny. Jsou v ní tisíce míst Česka a Slovenska.
"Slova jistého středoškolského profesora:
"Oni studenti moc rádi bojují za záchranu deštných pralesů na druhém konci planety, ale aby zalili suché kytky na chodbě, to nikoho z nich ani nenapadne." ... Tož asi tak."
Při rozhodování o životní náplni spoustu faktorů přeceňujeme. Největší zmatek nám v hlavách dělá mýtus o hledání vášně. Co odpoví mladý člověk na otázku, co by chtěl dělat? „Pracovat s lidmi.“ „Něco užitečného.“ „Vydělat peníze.“ Poslední variantu by nejspíš použil Steve Jobs, kdyby se rozhodl být úplně upřímný. Jeho vášeň byla v době začátků jeho podnikání jinde. Vášeň spojenou s profesí si totiž musíme vybudovat, ať už vědomě, nebo nevědomky – tím, že věnujeme energii něčemu, co vnímáme jako důležité. Tím, že strávíme spoustu času na budování něčeho, co tu předtím nebylo. Tím, že se ve své práci zlepšujeme...
😂
Mířila jsem k východu u příletů na letišti Calgary. Když jsem míjela stánek s kosmetikou, zaslechla jsem prodavačův hlas: „Podívejte se na sebe!“ Mladý muž držel v ruce zrcadlo. Začal vést hlasité úvahy o vráskách, botoxu a krémech z jeho nabídky a já jsem tam stála a říkala jsem si, co je to za neskutečný výjev a jak si ten mládenec vůbec může dovolit říkat nějaké ženě podobné urážlivé poznámky. Připadá mu to normální?
Už jsem za svého života vyslechla dost řečí o tom, že nejsem bez kazu, že mi něco chybí nebo že by něco chtělo co nejdřív nějak poopravit. Pokud jde o mě, už to opravdu stačilo. Jakoby se ve mně samočinně přepnul nějaký přepínač a vypnul červené světýlko…
😂
Tím, že oceníte hojnost, která je všude kolem vás, probudíte hojnost ve svém nitru.
Až se tak stane, nechte ji proudit ven. Když se usmějete na neznámého člověka,
obdarujete ho energií hojnosti a stanete se dárcem.
Opakovaně se ptejte sami sebe: „Můžu něco dát?"
Rady pre rôzne ročníky. Síce neexistuje súbor predpísaných rád, ktoré by sa vzťahovali na všetkých ľudí a ich kariéry. Je ale pravdou, že môžete zmeniť svoje myslenie a rozdeliť si svoje vlastné kariérne kroky na desaťročia. Psychologička Natalia Peart radí, čo by ste mali robiť počas jednotlivých dekád života.
