Zamrznutí lásky

ℒℴνℯ❤

❤ Barbara De Angelis ❤

❤ Na tento svět přicházíme nasáklí láskou a stáváme se posly, kteří tuto energii předávají dále všem kolem sebe. Pochovejte nemluvně a okamžitě ucítíte, jak se z jeho mladého srdce do toho vašeho valí proudy čisté lásky. Malé děti mají nezaměnitelné kouzlo, trochu jako by byly z jiného světa. Vnímáme, že mají něco, co nám samým chybí, něco, co jsme měli a ztratili. Hledíme na ně v údivu a nechávám se naplňovat každým jejich blaženým úsměvem, radujeme se z každého rozkošného pohledu a žasneme nad tím nečekaným a ohromujícím zázrakem, který tyto drobné bytosti jaksi záhadným způsobem představují - otevírají nám srdce.

❤ "Jimi", které nyní popisuji, jste vy. Jste to vy ještě předtím, než byly vaše otevřenost spolu s nevinností poznamenány zraněním a zklamáním. Jste to vy ještě předtím, než jste se naučili, že každý vždy nebude vidět oslnivost vaší duše a že se k vám nebude chovat vždy laskavě. Jste to vy ještě předtím, než záři vašeho srdce ztlumily životní zkoušky a trápení.

❤ Co se s tou láskou stane? V důsledku nic, protože je podstatou nás samých, božskou energií, která námi proudí a také je námi. Náš přirozený lidský instinkt nás ale vede k tomu, abychom přežili, abychom se ochránili před bolestí a veškerými újmami. Proto pokaždé ve chvíli, kdy nás někdo zraní, zneužije naši důvěru nebo nás odmítne, reagujeme, jako bychom část této lásky zmrazili, takže pak nemůže proudit.

❤ Představte si, že každá naše nevyléčená emoce a v minulosti nedořešené téma je obrovskou kostkou ledu. Pomalu se s každou kostkou zazdíváme a zazdíváme i svou lásku. Pokud jsme zatím postavili jen pár kvádrů, jsme schopni vymyslet, jak se přes ně dostat, a druzí také nakonec najdou cestu k nám. Říkáme-li ale opakovaně: "Tohle nechci řešit", a necítíme-li, vyhýbáme-li se něčemu a neléčíme-li to, co bychom léčit měli, ledových kostek přibývá.

❤ Děláme-li něco, čím vždy naše pocity "zmrazíme" a znecitlivíme sami sebe tak, že přestaneme vnímat, co se děje uvnitř nás samých, může to také přispívat ke stavbě těchto zdí: drogy, alkohol, workoholismus, přejídání, atd. Tyto návyky mohou dočasně utišit náš vnitřní nepokoj a zařídit, abychom své trápení necítili, ale nakonec nás odpojí od skutečné životní síly, která léčí a díky níž jsme také schopni milovat.

❤ Odpojíte-li se, nikdy se tak neubráníte zraněním.
Zmrazíte-li své pocity, nikdy se tak neochráníte před bolestí.
Místo toho mezi vámi a tím, po čem toužíte - láskou, intimitou a opravdovým spojením -, postupně vyroste ledová zeď, která jen znecitlivuje.

❤ Nakonec můžeme uvíznout v uzavřené pevnosti, která byla postavena ze zmrzlých vzorců a emocí. Chceme svobodně milovat a žít naplněný život, v němž se budeme moci radovat, ale jsme polapení tak, že se nemůžeme hýbat. To, čím jsme se chtěli chránit, se stane naším vězením.

❤ Vybavíte si situaci, kdy jste se snažili dostat do něčí blízkosti, a ať už jste dělali cokoli, prostě to nebylo možné? Vnímali jste, jako byste se bez výsledku neustále odráželi o nepropustnou zeď - a skutečně tomu tak bylo. To byla ta ledová zeď, kterou si dotyčný postavil, aby sám sebe chránil.

❤ Teď, když čtete tento popis, si možná s lítostí uvědomujete: "Toto lidé často prožívají i se mnou." Používáme-li metaforu, že je vaše srdce tůní lásky, zamyslete se nad tím, co se s ní stane, je-li velká část vás samých "zamrzlá". Bude tvrdá jako skála. Představte si, jaké by to bylo, kdyby se v takové situaci chtěl někdo, kdo vás miluje, ponořit do vašeho srdce. Zranil by se.

❤ Mráz škodí životu. Brání lásce.
Zastaví její proud a promění ji v ledovou řeku.
Jak lze vyváznout z ledového žaláře vlastního srdce?
Musíme rozpustit led, každou kostku, každou svou emoci, ránu a každé své přesvědčení.
Musíme se rozhodnout pro cestu, na níž budeme moci rozmrzat.

(zdroj: - z knihy Volba lásky, Barbara De Angelis https://andelskydenik.blogspot.com/search/label/L%C3%A9%C4%8Den%C3%AD%20emoc%C3%AD )