1 znak nejvyšší vztahové zralosti
e to zvláštní paradox. Miluješ člověka, ale on Ti v něčem nevyhovuje. A protože ho miluješ a nechceš se ho vzdát, nutíš ho, aby se změnil. Aby víc vyhovoval Tvé představě: třeba aby víc mluvil, měl víc času, víc si Tě vážil, víc se s Tebou díval na Tvé oblíbené filmy, prostě aby byl víc Ty... než on.
Věříš, že pak bude šťastnější. I Ty. Vy oba. Ale co když ne?
Proč lidé neumějí přijmout to, jací jsme? Proč nám pod záminkou lásky vysvětlují, že máme být "někdo jiný", pak nás budou mít raději? Jak to, že nechápou tu 1 základní věc, která dělá vztah šťastným? Ptáte se: Jakou?
