5 důležitých zkušeností, které nám život dává tím nejtvrdším způsobem
Milý Živote, jsi zvláštní učitel.
Zatímco ve škole mi nejprve látku vysvětlili a až potom mě z ní zkoušeli, Ty mě nejprve zkoušíš a až potom mi látku vysvětlíš.
Ale přijímám Tě, jaký jsi.
Drsný – co jsem dosud nepochopil a z čeho se neponaučil, to mi opakuješ.
Laskavý – s každým novým ránem mi dáváš šanci na opravu.
Nedůvěřivý – kdykoli se pro něco rozhodnu, kdykoli po něčem zatoužím, okamžitě mi sešleš zkoušku, jestli to opravdu myslím vážně.
A taky jsi nezmar. Víš, že jsem člověk, tudíž nikdy nebudu dokonalý, a přesto chceš, abych na sobě den co den pracoval, přibližoval se dokonalosti, které ale nikdy nedosáhnu. A nenecháš mě na pokoji. Učíš mě, že když si nepůjdu za tím, co chci, nikdy to nebudu mít; že když se nezeptám, nikdy nedostanu odpověď; že když neučiním krok vpřed, nikdy se nedostanu dál.
Není to s Tebou snadné, ale stojíš za to. Přes to všechno, jak mě trápíš, jsem za Tebe, Živote, vděčný. Díky Tvému srážení na dno vím, jak krásné je zase vstát. Díky slzám, kterým se Tvou vinou nemohu ubránit, vím, jak oči, které plakaly, vidí jasněji. A hlavně, díky všem nerozhodným chvílím vím, jak stačí vzít minci, když nevím, jak dál, a vyhodit jí do vzduchu. Ne proto, aby ta mince rozhodla za mě. Ale pro ten pozoruhodný okamžik, kdy se ve vzduchu otáčí a já zničehonic už vím, co si přeji, aby padlo.
Živote, miluju Tvou cestu. Těžkou, ale tím víc posilující.
Cestu, na které hodně platím, ale tím víc dostávám.
Cestu, na které tak dlouho hledáme světlo ve tmě, až pochopíme, že to nejlepší je přímo v nás.
