Co o nás opravdu vědí ti, kteří nás soudí?
Jednou prý ďábel vyrobil magické zrcadlo. Každému, kdo do něj nahlédl, se to dobré zdálo jako špatné a to krásné jako ošklivé.
Kam ho ďábel zanesl, tam způsobil velkou bolest. Silní lidé uvěřili, že jsou slabí, starostliví že jsou nedostateční. Ďábel se moc bavil...
Když pak spatřil ženu, která v jeho zrcadle své VŠECHNO začala považovat za NIC, tak ďábelsky se rozchechtal, až zvedl větrnou bouři, ta zrcadlo ženě vytrhla, práskla s ním o zem a vichr roznesl po světě miliardy střípků. Mnoha lidem je prý foukl přímo do očí.
Od té doby, říká se, si mnozí lidé na druhých všímají jen chyb. Nevidí, čeho by si na nich vážili, proč je podporovat, zač je milovat. Jen je soudí, srážejí a opouštějí. Prosím vás pěkně, nepotkali jste někde takové lidi?
A pokud ano, a nevíte, co si počít s jejich soudy, dnes pár řádek pro Vás.
