Covid vytváří prostředí pro rozdmýchání mezigenerační války
Ochránit staré a nemocné nebo se pokusit o promoření populace a upřednostnit ekonomiku? Kvůli epidemii koronaviru se otevřelo mimo jiné téma toho, jakou hodnotu má lidský život. Podle socioložky Lucie Vidovićové také pandemie zvýraznila mezigenerační konflikty i věkově diskriminační praktiky.
"Vedle nové epidemie osamělosti a izolace to byl i útok na identitu a sebepojetí seniorů. Existují třeba aktivní senioři, kteří cítili, že se mluví o nich, ale vůbec se v tom nerozpoznávali. Nechápali, proč by měli být v riziku, proč by se měli stáhnout do ústraní," vysvětluje socioložka. "Bylo to vidět v první vlně, kdy se zapomínalo na to, že spousta zdravotníků v první linii jsou lidé nad 65 let. Zdravotní sestry, lékaři, prodavačky. Cítili, že jsou potřeba, že tam být musí, proto jim nebylo jasné, proč se znovu hází všichni do jednoho pytle jen proto, že mají podobný rok narození."
Začíná se dle ní také diskutovat o rozdílném pojetí mezigenerační zodpovědnosti a solidarity. "Z jedné strany se ozývá volání po ochraně 'dědečků a babiček', na druhé straně rostou hlasy volající po tom, aby to byli právě senioři, kdo projeví 'dobrou vůli', sami se izolují a 'nás' jako zbytek společnosti nechají žít, že není třeba, aby se celá ekonomika zavřela jen kvůli tomu, že pár seniorů dostane covid. To už jsou velká morální dilemata," dodává.
Epidemie podle ní také odhalila řadu nedostatků sociálně-zdravotních služeb a ukázala, jak nedostatečně se tématu stárnutí jako společnost věnujeme. "Dělat pečovatelku je velmi těžká a zodpovědná práce, bohužel mizerně placená. Bylo by fyzicky i psychicky náročné to dělat za dobré peníze, natož skoro zadarmo a bez jakékoliv prestiže. A ony teď navíc pracují ve ztížených podmínkách, v těch 'skafandrech' a za co? Za pětadvacet tisíc hrubého. To odráží, jak k celé problematice přistupujeme. Je to další střípek do toho, jak neadekvátně vnímáme stárnutí, stáří a věci s nimi spojené," uzavírá.
