Do jaké míry zasahovat do přirozenosti dítěte? Můžeme si vypomoci počítačovou metaforou:
– Naše děti v sobě nesou genetický program, který do velké míry určuje hranice toho, kam mohou v životě směřovat.
– Tento program však potřebuje spustit a taky trvale udržovat v chodu.
– Rodiče tak můžeme chápat jako IT správce, kteří kontrolují správnost nastavených procesů a v případě nutnosti se snaží vychytat chybky, které nastaly v jeho běhu.
A ještě pohled druhý, z evolučního hlediska: Pro žádný živý organismus by nebylo příliš evolučně výhodné, kdyby byl tak silně ovlivněn prostředím, jak si výchovu dětí často představujeme.
