Jak se může stát z přítele partner a z partnera přítel
Věřím na to, že skutečné partnerství má v sobě kus přátelství.
A že skutečné přátelství má v sobě zárodek partnerství.
Skuteční partneři, pokud se dospěle rozejdou jejich partnerské cesty, tedy dokážou být nadále dobrými přáteli, a skutečné přátelé, pokud se ještě více sblíží jejich zájmy a hodnoty, se mohou stát dobrými partnery.
Takoví lidé se časem naučí neškatulkovat. Zjistí totiž, že dobrý přítel může znamenat víc než špatný manžel, potažmo že není důležité označení, jako pocit, který s tím člověkem máme. S kým je nám dobře, ten je nám blízký, a na jeho štěstí nám záleží, ať mu říkáme "vrba" nebo "kamarád s výhodami".
Proč ale některá partnerství nemohou přátelstvím skončit? Proč si přejeme to dobré "jen s podmínkou", že spolu zůstaneme, a jinak si přejeme to nejhorší? Proč tak umíněně trváme na "vlastnění" člověka, a to i když víme, že ho sami šťastným udělat neumíme?
