Láska jako briliant aneb Proč nehledat dokonalého člověka, ale ochotného na zdokonalování pracovat
Hledat dokonalého člověka je zbytečné. Neexistuje.
Každý člověk má své nedokonalosti, ale dokonalé na tom je to, že se může neustále zdokonalovat. Neustále. Protože nikdy nedosáhne dokonalosti.
Jsou tedy lidé, kteří na zdokonalování rezignují. Mají pocit, že nemá smysl.
Takoví lidé neřeší problémy ve vztahu ani své vlastní. Jen berou. Paradoxně přitahují spoustu lásky. Spoustu těch, kteří by je rádi změnili – kteří právě pro takové lidi žijí.
Potíž je, že takového člověka nezmění. Nikdo se totiž není schopen změnit, pokud si není schopen přiznat chybu – pokud ve svém přístupu nebo jednání žádnou chybu nevidí.
A druhá potíž je, že ti, kterým se nepodaří takové lidi změnit, sami propadají skepsi, že za tu změnu asi těm lidem nestáli. Že nemají žádnou hodnotu. Že nestojí za lásku. Vadí mi, že právě ti, kteří lásku dávají, si připadají nicotní.
