ℒℴνℯ❤
Převzít zodpovědnost za svůj život
❤ Petr Uličný ❤
❤ V životě každého člověka bývají chvíle, kdy nám problémy nedají vydechnout. Kdy se zdá, že čas mládí a radosti nenávratně odešel, o tvoji péči už nikdo nestojí, nikdo ti nerozumí a ty nemůžeš najít východisko ze současné situace. Jasně to vnímáme, hlavně když se objeví vážné problémy se zdravím. Vnější svět nám nemůže v ničem pomoci, a když se obrátíme do sebe, zdá se, že v nás není nic mimo hluché pustiny. Pustiny, ze které je nám smutno a jež se často snažíme zakrýt drmolením televizoru.
❤ Jak potom existovat? Jak se dostat sám k sobě? Dokázat se uslyšet, pocítit sílu ve svém těle, vrátit pocit lehkosti, kterou známe z dětství? Řešením je ZMĚNIT SE. To je onen úhelný kámen, bez něhož nám nikdo nepomůže. Příliš mnoho z nás se brání jakýmkoli změnám jen proto, že nám to dává iluzi ochrany. To co jsme, nám nedovolí být tím, čím chceme být.
❤ Existuje několik faktorů, které na nás mají zničující vliv: je to strach, hněv a nedůvěra. Když plujeme po vlnách strachu, neklidu, nebo dokonce nenávisti k sobě či druhým, náš život se rozpadá na části. Lehce omluvíme jakékoli svoje jednání či nečinnost. Ale stále se omlouvat a vymlouvat znamená utíkat od sebe. Je třeba si přiznat pravdu – a odpustit si.
❤ Pocit víny rodí množství komplexů, v první řadě méněcennosti – a nic víc. Proto je tak důležité změnit v první řadě svůj vztah k sobě. Abychom získali svobodu, musíme se nevyhnutelně vymanit z pasti svého „spravedlivého“ hněvu a lítosti k sobě. Když jsme naplněni lítostí k sobě, zoufalou beznadějí, nemůžeme si nikdy pomoci a nemáme na nic sílu.
❤ Abychom získali sílu, musíme se postavit na nohy a přijmout na sebe odpovědnost. Musíme nést odpovědnost sami před sebou za své tělo, zdraví, svůj charakter, osud, za duši i duševní zdraví.
❤ Život je jedinečný a neopakovatelný. Tělo je obal chránící duši. Zdraví těla je závislé na vnějších faktorech: ekologii, rodině, společnosti, způsobu života, systému stravování. Naše duchovní zdraví, celý náš život závisí na našem pohledu na život, životním pocitu, myšlenkách, na našich reakcích na události vnějšího světa v komplexu tvořících charakter.
❤ Člověk musí své štěstí vytvořit zevnitř, jako skutečný stav poznání. Proto je nutné se především naučit milovat sám sebe. Láska k sobě, to není egoismus, oddělující člověka od ostatního světa stěnou, ale láska, rodící schopnost cítit svoji i cizí bolest a radost. Právě taková láska obsahuje ohromnou sílu přetvářející člověka, dávající mu zdraví, štěstí a radost. Milovat sám sebe, to je překrásná cesta. Jako bychom se učili létat. A abychom se naučili létat, musíme získat svobodu. Odpuštění je cestou ke svobodě.
❤ Ze „své zvonice“ všichni soudíme, kdo je v právu, kdo je vinen, a není nám zatěžko ospravedlnit své pocity. Přejeme si potrestat druhé za zlo nám způsobené. Ale právě my, a ne oni, omíláme znovu a znovu v mysli vzpomínky na toto zlo. Jak je hloupé ničit se v současnosti za to, že nám v minulosti někdo způsobil bolest! Jestliže si přejeme osvobodit se od minulého, musíme se rozhodnout odpustit, i když ani nevíme, jak to udělat.
❤ Odpuštění, to je zřeknutí se mučivých prožívání, rozloučení se s nimi. A není nic krásnějšího než se znovu cítit svobodným, uvěřit sám v sebe. Pouze víra žijící v duši nám dává sílu. Život je jedinečný a neopakovatelný. Je to veliký dar, který jsme dostali od Boha. Kdyby nás život neprověřil, k tomuto poznání bychom nikdy nedospěli. Přišli jsme na tento svět, abychom mnohé prožili a pochopili, kde je v něm pravda a kde lež. Když to pochopíme, vrátíme se ke svým kořenům, ke svému duchovnímu JÁ, naplněni novou moudrostí.
