Mami, mám rakovinu aneb Jak (ne)reagovat, když se ve vaší rodině objeví vážná nemoc?
"Když člověk těžce onemocní, jednou z fází, kterou prožívá, je období zpracování vlastních emocí. Objevují se pocity bezmoci, smutku, deprese, ale i paradoxního veselí až euforie, které vyvolávají ty lepší zprávy. Emoce lítají jako na houpačce. Blízcí lidé často mají tendenci řešit, radit, kontrolovat život nemocného. Podvědomě tím bojují proti vlastním úzkostem a bezmoci, kterou v nich vážnost onemocnění vyvolala. Zeptejme se ho, co potřebuje, buďme mu nablízku, respektujme jeho potřeby, včetně touhy po soukromí. Pokud situace trvá týdny, je dobré obrátit se na odborníka v oblasti duševního zdraví, na psychologa, psychoterapeuta či psychiatra.“
