Mířila jsem k východu u příletů na letišti Calgary. Když jsem míjela stánek s kosmetikou, zaslechla jsem prodavačův hlas: „Podívejte se na sebe!“ Mladý muž držel v ruce zrcadlo. Začal vést hlasité úvahy o vráskách, botoxu a krémech z jeho nabídky a já jsem tam stála a říkala jsem si, co je to za neskutečný výjev a jak si ten mládenec vůbec může dovolit říkat nějaké ženě podobné urážlivé poznámky. Připadá mu to normální?
Už jsem za svého života vyslechla dost řečí o tom, že nejsem bez kazu, že mi něco chybí nebo že by něco chtělo co nejdřív nějak poopravit. Pokud jde o mě, už to opravdu stačilo. Jakoby se ve mně samočinně přepnul nějaký přepínač a vypnul červené světýlko…
