Pohoda bez svědků
Příliš mnoho slov a neustálé sdílení nás ve skutečnosti od zážitků vzdalují.
Stalo se vám, že jste byli ohromeni nějakým zážitkem (nebo hudbou, filmem, knihou), a když jste své pocity s někým sdíleli, jako by začaly slábnout, mizet? Jako by je začala měnit zákonitě odtažitější reakce druhého?
Filozof Ludwig Wittgenstein se zabýval tím, je-li možné vyslovit nevyslovitelné, tedy sdílet náš osobní hluboký prožitek, a své poznání shrnul do věty: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“ Slova podle něj náš zážitek mohou rozmělnit, zničit. To, že mlčíme, ale neznamená, že se neměníme, naopak. To nesdělitelné nás proměňuje, to pak vyjadřujeme svým chováním, svým postojem.
Tuto myšlenku rozvíjí Erling Kagge ve své knize Radost z ticha. Popisuje zde přístup horského průvodce, který na začátku výpravy rozdal turistům lístky se slovy Ano, je to nádhera. Chtěl se tak vyhnout stavu, kdy se budou všichni ujišťovat, jak krásné je to, co vidí, a nebudou se na to soustředit. Slova jsou důležitá, ale někdy dokážou zničit náladu a často nedostačují...
