Proč děti, které mají „všechno“, padají do drog aneb Jak projít peklem a přežít ho
Skoro každý rodič se snaží dát svému dítěti všechno.
Jenže co je to VŠECHNO?
Materiální všechno ještě neznamená všechno.
I děti jsou totiž lidé a mají emoce. Potřebují živé emoce, živé lidi. Potřebují obejmutí, lásku, péči, starost, společně strávený čas. Nejen věci.
Pak mohou snadno propadnout pocitu, že nemají vlastně NIC.
A přitom jsou podle rodičů obklopeny "VŠÍM".
Tyto příběhy patří do temných komnat mé práce a duše.
Mohl bych se od těchto dětí odvrátit. Nebyl bych první ani poslední.
Jenže já vím, jak sám se člověk dokáže cítit, a jak ho tento pocit může zničit.
Proto patřím k těm, kteří než člověka odsoudí, snaží se ho pochopit.
Stává se mi, že jakmile člověka pochopím, už ho nesoudím.
Už se mu naopak snažím pomoci. To je moje práce.
Dnes tedy příběh, který nikdo nechce číst. Příběh, který se podle mnohých rodičů "jim" nemůže stát. Protože dávají přece svým dětem "všechno".
Dejme si pozor na toto slovo. Co pro nás je všechno, to pro druhé může znamenat zoufale málo. A co pro druhé může znamenat všechno, to nám může připadat zanedbatelné, nepodstatné, opomenutelné.
Bohužel až osudově. ,,
