Proč je snazší být smutný než veselý a co s tím?

Představte si, že vám někdo řekne:
"Tobě to dneska nesluší."
Nebo řekne: "Tobě to dneska sluší."

Co na vás udělá silnější dojem? Která ta věta
ve vás vyvolá silnější emoci?

Pravděpodobně to bude ta první poznámka,
která vás spíš zarazí a na kterou budete myslet
ještě dlouho potom.

Podobně jako když se na vás někdo usměje,
nebo se ošklivě zašklebí. Opět zvítězí spíš to negativní
a do vaší mysli se zavrtá intenzivněji, než hezký úsměv.

Proč to tak je?
Proč na nás více působí negativní informace?
Proč je snazší být smutný či naštvaný než být
veselý a v pohodě?

Protože příroda. Ta totiž myslí v první řadě
na naše přežití a k přežití potřebujeme umět
rychle rozpoznat nebezpečí a jiné negativní
jevy. Naši předkové pár tisíc až milion let zpátky
to uměli, jinak by v tehdejší divočině nepřežili.

Pozitivní záležitosti jsou až na x-tém místě. Kochat
se západem slunce a přitom ignorovat hladového
lva? Zaposlouchat se během chůze do krásné hudby
a nechat se přitom přejet při přecházení silnice?
Kdo má geny, které mu dovolí dělat takové věci,
ten je nepředá. Nám předali své geny ostražití
a na negativitu orientovaní jedinci.

Takže to je důvod, proč na negativní poznámku
"Dneska ti to nesluší" reagujeme emočně
mnohem silněji, než na slušení.

Život je ale příjemnější, když v něm nad negativy
převládají pozitiva. (Dle výzkumu by měla
převládat alespoň třikrát.) Co tedy s tím?

Na ty dobré věci, které se nám dějí nebo nabízejí,
musíme zakleknout. Uchvátit je, nepustit,
vysát z nich, co se dá. Jak to vypadá v praxi?
Předně - naučit se všímat si toho pěkného. Aktivně
vyhledávat. Uvědomovat si, že se to zrovna děje.
A vysávat - žít z těch pozitivních věcí, někomu je
vyprávět a tím je prožít znovu, zapsat si je,
probírat si je, třeba na konci dne, prostě nenechat
je jen tak pominout a vyšumět. To se totiž
stane, když se o ně aktivně nepostaráme. Nejsme
stavěni na to, abychom jim automaticky věnovali
pozornost.

Takže až se vám přihodí něco pěkného,
uvědomte si, co se stalo, resp. ŽE se to stalo.
Tímhle můžete začít. Vypadá to jako nic, ale
přínosy takového uvědomování pro naši duševní
pohodu jsou překvapivě velké a taky asi zjistíte,
že to vůbec není snadné. (Naštěstí jenom
zpočátku - dá se to naučit.)

Když to zrekapitulujeme:

1. Jsme stavěni přednostně na zpracování
negativních podnětů.
2. Pozitivních ale potřebujeme pro dobrý
životní pocit mnohem víc, než těch negativních.
3. O ty pozitivní se musíme sami aktivně
postarat - uvědomovat si je, vyhledávat,
vysávat je.
***
- Michaela Peterková -