Proč jsem to nenahlásila? Nevěřili by mi, svěřují se oběti sexuálního násilí
Protože to byl můj kamarád a měla jsem ho fakt ráda. Protože jsem se bála, že se to dozví moje rodina a okolí. Protože jsem si dlouho myslela, že je to moje vina. Protože to byl mámy přítel, teď už manžel, a já věděla, že by mi nikdo nevěřil a máma by se zastala jeho. I takové jsou důvody, proč oběti sexuálních trestných činů často nenahlásí, co se jim stalo.
Jejich svědectví nyní sbírá pětice vysokoškoláků na instagramovém účtu s názvem Proč jsme to nenahlásili nebo Viktorie V., která si přála zůstat v anonymitě a která si podobnou zkušeností sama prošla, na účtu pojmenovaném To po tom. Autorky a autoři obou projektů se shodují, že jejich cílem je detabuizace a šíření osvěty o sexuálním násilí.
„Myslíme si, že mnohým z nás vůbec nedochází, jak časté sexuální násilí v naší společnosti je. Každá desátá žena si za svůj život takovým traumatem projde, přesto se o tom ale ve většinové společnosti dostatečně nemluví,“ uvedla pětice studentů z projektu Proč jsme to nenahlásili.
Právě detabuizace tématu je klíčová. Osvěta může pomoci nejen obětem, ale i jejich příbuzným a široké veřejnosti. To dokládají zkušenosti organizace proFem o.p.s., na který se podle vedoucí sociálních služeb Dany Pokorné většinou obracejí lidé, jimž zkušenost výrazně zasáhla a nadále zasahuje do života, mají příznaky posttraumatické stresové poruchy, případně jiných úzkostných či depresivních poruch.
„Z jejich zkušeností vyplývá, že se velmi často setkávají s nevhodnými reakcemi ze svého blízkého i vzdálenějšího okolí, mnohé z nich popisují, že pro ně bylo jednání okolí více poškozující než samotná zkušenost,“ popsala Pokorná.
