Společnost úzkosti

Jak souvisí politika, čas a duševní zdraví. Pokouší se odhalit některé celospolečenské příčiny nárůstu úzkostí a depresí v populaci v pozdně moderní společnosti, v níž jednotlivec stále více postrádá institucionální opěrné body. Společenské zrychlení dosahuje úrovně, kterou Hartmut Rosa označuje jako „zběsilou strnulost“. V takovém případě rychlý pohyb postrádá směr, nemůže být narativně uchopen, přičemž ztráta narativity ve společnosti přispívá ke ztrátě pocitu smyslu. Společenské narativy se tradičně vytvářely v politickém subsystému. Ten však nyní nestíhá reagovat na tempo změn v akcelerovaných subsystémech (technologický, ekonomický, mediální), což ztěžuje společenskou synchronizaci a vede k tomu, že je již obtížné hovořit o společnosti jako svébytné entitě. Jako počáteční bod cesty ze společnosti úzkosti tak příspěvek vidí posílení veřejného prostoru coby prostoru, kde se v běžné řeči řeší střety jiných subsystémových jazyků a kde se vytváří společenské orientační rámce.