❤️ Chceme-li dát svět do pořádku, musíme nejprve dát do pořádku národ.
❤️ Chceme-li dát národ do pořádku, musíme nejprve dát do pořádku rodiny.
❤️ Abychom dali rodiny do pořádku, musíme si každý udělat pořádek ve svém osobním životě.
❤️ Abychom si udělali pořádek v životě, musíme si udělat pořádek v srdci.
- Konfucius -
Koňa priviazali k stĺpu, ale prišiel diabol a oslobodil ho.
Kôň prišiel na sedliacke pole a začal kaziť sejbu.
Sedliak sa nahneval, chytil pušku a zabil koňa.
Potom sa majiteľ koňa rozhneval, vzal mu pušku a zabil farmára ako pomstu.
Žena to videla a zabila majiteľa koňa.
Potom sa syn majiteľa koňa nahneval a zabil sedliakovu ženu.
Susedia zabili tohto chlapíka a zapálili mu dom..
Ľudia sa pýtali diabla:
- Prečo si to všetko urobil?
Diabol odpovedal: Neurobil som nič zlé, len som pustil koňa.
MORÁLKA
Diabol robí len také jednoduché a nevinné veci, ostatné robíme sami. Vie, že zlo je v našich srdciach
Preto si musíte dobre premyslieť, než začnete konať.
Pamätaj: slová majú moc, rozmýšľaj skôr, než začneš konať a rozmýšľaj skôr, ako začneš hovoriť.
Na konci dechu
10. mája 2020 ·
"Ten den, kdy zemřela má matka, jsem si do deníku napsal: "Zasáhla mě hluboká životní rána." Celý rok po její smrti jsem nesmírně trpěl. Až jedné noci se cosi přihodilo. Spal jsem ve své horské poustevně ve Vietnamu. Zdálo se mi o ní. V tom snu jsem viděl, jak spolu sedíme a vedeme nádherný rozhovor. Vypadala tak mladě a krásně, vlasy jí splývaly přes ramena. Bylo tak příjemné sedět vedle ní a mluvit s ní, jako by nikdy nezemřela. Když jsem se kolem druhé hodiny ranní probudil, silně jsem pocítil, že svou matku ve skutečnosti nemůžu nikdy ztratit. Velmi jasně jsem si uvědomil, že je neustále se mnou. Pochopil jsem, že představa její ztráty byla pouhou myšlenkou. V tu chvíli jsem věděl, že má matka žije navždy ve mně.
Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Celý svah pode mnou byl zalitý měsíčním svitem. Byl to svah posetý čajovníky a má poustevna se nacházela v půli cesty mezi vrcholem kopce a klášterem. Jak jsem pomalu kráčel mezi čajovníky směrem k vrcholu kopce, uvědomil jsem si, že je má matka stále se mnou. Byla měsíčním svitem, který mě jemně hladil, stejně jako mě hladívala dříve - tak jemně, sladce... nádherně! Pokaždé, když se mé chodidlo dotklo země, věděl jsem, že je tam se mnou. Věděl jsem, že toto tělo není moje, že je živoucím pokračováním mé matky a otce, mých prarodičů a jejich rodičů. Všech mých předků. Chodidla, která jsem viděl, nebyla "moje" chodidla, ale "naše" chodidla. Zanechávali jsme společné stopy ve vlhké půdě.
Od toho okamžiku jsem už nikdy neměl pocit, že moje matka přestala existovat. Stačí, abych se podíval na svou dlaň, pocítil jemný vánek na tváři, nebo zavnímal zem pod chodidly - to vše mi připomíná, že je stále se mnou, kdykoliv a kdekoliv."
~ Thich Nhat Hanh (z knihy "Žádná smrt, žádný strach")
Překlad: Kateřina Grofová
Art: Anna Silivonchik
Kdysi žila na venkově stará léčitelka. Jednoho dne, když procházela poblíž nedaleké vesnice, oslovila ji žena, která jí řekla o nemocném dítěti. Poprosila ji, aby tomuto dítěti pomohla. Stará léčitelka tedy šla do vesnice a hned se kolem ní shromáždil zástup lidí, protože taková žena byla vzácným jevem. Jedna žena jí přinesla nemocné dítě a ona se nad ním pomodlila.
"Opravdu si myslíte, že jí vaše modlitba pomůže, když medicína selhala?" vykřikl jeden muž z davu.
"O takových věcech zřejmě nic nevíte!" řekla muži stará léčitelka.
Muž se při těchto slovech velmi rozzlobil a jeho tvář se rozpálila a zrudla. Chtěl něco říci, možná jí chtěl fyzicky napadnout, když k němu stará léčitelka přistoupila a řekla:
"Když má jedno slovo takovou moc, že vás dokáže tak rozzlobit a rozpálit, nemohlo by mít jiné slovo moc léčit?"
A tak stará léčitelka toho dne uzdravila dva lidi.
Jazyk má skutečně moc měnit realitu. Chovejme se proto ke svým slovům jako k mocným nástrojům, kterými jsou - k léčení, vytváření, výchově, péči, požehnání, odpuštění a učení. Volba je na nás, stejně jako je mou volbou sdílet toto vyprávění.
Klid a mír nám všem.
Od okamihu, kedy sa narodíte, máte vedľa seba vesmírneho partnera, ktorý vás už do konca života neopustí. Dajte mu meno, aké len chcete. Má neuveriteľné kontakty a neobmedzené prostriedky a spôsoby - ako konať všetko, čo si z hĺbky želáte, čo potrebujete. Čas preň nie je prekážkou, veľkosť ho neobmedzuje, priestor preň neexistuje. Nie je tu nič, čo by pre vás neurobil, nedokázal. Ľúbi vás.
Stačí sa len riadiť vesmírnymi pravidlami. Žiadajte a skutočne verte, že to, o čo práve žiadate, je už vaše. Predstavte si to - celý vesmír pracuje pre vás. Nie ste sami.
Art: Pascal Campion
91 ročná gymnastka. Veľká inšpirácia. Naše telo je dizajnované na zdravie, hojnosť, radosť. Iba si to dovoliť.
"Majiteľ obchodu umiestnil nad svoje dvere nápis: 'Šteniatka na predaj'.
Takéto nápisy vždy priťahujú malé deti a nečudo, že jeden chlapec uvidel nápis a pristúpil k majiteľovi: "Za koľko predáte šteniatka?" spýtal sa.
Majiteľ obchodu odpovedal: "Od 30 do 50 dolárov.
Malý chlapec vytiahol z vrecka nejaké drobné. "Mám 2,37 dolára," povedal. "Môžem sa na ne pozrieť?
Majiteľ obchodu sa usmial a zapískal. Z búdky vyšla Lady, ktorá sa rozbehla uličkou jeho obchodu nasledovaná piatimi malými, drobnými guľôčkami srsti.
Jedno šteniatko výrazne zaostávalo. Chlapček okamžite vyčlenil zaostávajúce, krívajúce šteniatko a povedal: "Čo je s tým psíkom?
Majiteľ obchodu mu vysvetlil, že veterinár vyšetril malé šteniatko a zistil, že nemá bedrovú kosť. Vždy krívalo. Vždy bude krívať.
Malý chlapec sa rozrušil. "To je to šteniatko, ktoré si chcem kúpiť.
Majiteľ obchodu povedal: "Nie, toho psíka si nechceš kúpiť. Ak ho naozaj chceš, jednoducho ti ho dám.
Malý chlapec sa celkom rozčúlil. Pozrel sa majiteľovi obchodu priamo do očí, ukázal prstom a povedal;
'Nechcem, aby ste mi ho dali. Ten psík má rovnakú cenu ako všetky ostatné psy a ja zaňho zaplatím plnú cenu. Vlastne vám dám 2,37 dolára teraz a 50 centov mesačne, kým ho nezaplatím.
Majiteľ obchodu odvetil: "Toho malého psíka naozaj nechceš kúpiť. Nikdy nebude schopný behať, skákať a hrať sa s tebou ako ostatné šteniatka.
Na jeho prekvapenie sa chlapček natiahol a vyhrnul si nohavice, aby odhalil silno pokrčenú, zmrzačenú ľavú nohu, ktorú podopierala veľká kovová ortéza. Pozrel sa na majiteľa obchodu a jemne odpovedal: "No, ja sám tak dobre nebehám a malé šteniatko bude potrebovať niekoho, kto tomu rozumie!"





























