O léčivé síle horečky
O horečce mluvíme, když tělesná teplota měřená v podpaží přesáhne 38°C. Teplotu mezi 37 až 38°C označujeme jako zvýšenou teplotu.

Co je to horečka? Jaké jsou její příčiny a význam? Především: horečka sama není nemoc, nýbrž smysluplná reakce organismu na nemoc, na infekci! Dokonce můžeme říci: je-li organismus zdravý, pak má schopnost reagovat horečkou. Horečka výrazně omezuje růst a množení virů i bakterií. Při teplotě nad 39,5°C ztrácí většina virů a bakterií schopnost rozmnožovat se a hyne. Navíc horečka aktivuje imunitní systém: bílé krvinky jsou při horečce pohyblivější, mají větší schopnost se vypořádat s nezvanými hosty, kteří se při infekci v organismu šíří. Horečka je tak jedním z nejdůležitějších nástrojů, kterými organismus udržuje svoji integritu. U dětí se objevuje ještě jeden moment při vzniku horečky: malé i velké vývojové změny jsou někdy doprovázeny horečkou nebo alespoň zvýšenou teplotou. Ať už je to prořezávání zubů nebo přechod z jednoho vývojového stadia do následujícího. Mnoho rodičů, vychovatelů, učitelů hudby apod. již určitě udělalo zkušenost, že dítě je po prodělaném horečnatém onemocnění najednou ve vývoji o skok dál. Můžeme si představit, že horečka je jakýmsi ohněm, který pomáhá přetavit staré vlohy organismu a dává vzniknout novým. Dokonce některé události, které duši malého dítěte "rozohní", se mohou projevit krátkodobou horečkou: odjezd na dovolenou, vánoce, oslava narozenin apod.
V neposlední řadě má horečka i význam diagnostický: říká nám jasnou řečí, že v organismu je něco v nepořádku. Když ji potlačíme, bude se dítě sice přechodně cítit lépe, vlastní nemoc ale bude probíhat dál.
Průběh horečky během dne napodobuje denní průběh teploty
Když se ráno probudíme, začíná se teplo koncentrovat v centru organismu - v hlavě, hrudníku a břiše. Tělesná teplota je ráno nejnižší a postupně až do pozdního odpoledne stoupá přibližně o 0,5°C. Periferie organismu - nohy a ruce, jsou po ránu chladnější. Po probuzení je přirozené, že se necítíme zcela ve své kůži: jako by se naše duše musela v organismu nejprve zabydlet. V dospělosti zjišťujeme, kde nás co tlačí a pobolívá a chvíli nám trvá, než se dostaneme do tempa. V průběhu odpoledne pak začíná organismus teplo intenzivněji vydávat. Teplo proudí do periferie, po obědě už bychom měli mít všichni teplé ruce i nohy. K večeru se také většina lidí cítí dobře. Ve večerních hodinách začíná teplota centra organismu postupně klesat. Je to, jako bychom měli jakýsi tepelný organismus, který pulzuje ve 24 hodinovém rytmu. I duševní vlivy zde hrají významnou roli: práce konaná s nadšením zvyšuje tělesnou teplotu i napomáhá rovnoměrnějšímu rozložení tepla v organismu. Naopak stereotypní, zejména kancelářská práce, se odráží v celkově nižší teplotě těla a chladných končetinách: organismus nemůže dosáhnout dopolední fáze koncentrace tepla.
Horečka obecně, téměř bez ohledu na to, o jaké onemocnění se jedná, kopíruje denní cyklus průběhu teploty. Pouze intenzita a rychlost tepelných pochodů jsou vyšší. U horečky je důležité rozlišovat dvě její zásadně odlišné fáze: fázi vzestupu teploty a fázi udržování resp. vydávání tepla. V první fázi, např. při chřipkové infekci, teplota nejprve stoupá nad 39°C. Dítěti je velice chladno, má studené nohy i ruce, třesavku a vyžaduje teplé přikrytí, i když teplota na teploměru již přesáhla 39°C. V tuto chvíli se většinou cítí nejhůř: bolí ho hlava, svaly, stěžuje si na bolesti břicha nebo dokonce jednorázově zvrací (nemusí se přitom jednat o onemocnění trávicího ústrojí!), citlivěji vnímá bolest i smyslové podněty, je určitým způsobem nadměrně bdělé. V těchto pochodech můžeme vidět vystupňování toho, co se s menší intenzitou odehrává v našem organismu každé ráno. Organismus se v této první fázi snaží dosáhnout určité výše teploty, která je optimální pro boj s danou infekcí. Zejména první den nemoci může teplota takto postupně stoupat v několika po sobě jdoucích vlnách.
Ve druhé fázi, po dosažení žádané teploty (pro většinu infekcí ideálně kolem 39,5°C) se situace mění: po určitou dobu se horečka udržuje, ale organismus již teplo nekoncentruje, nýbrž ho vydává navenek. Dítě, kterému byla do té doby zima, se najednou začne odkopávat, pohmatem zjistíme, že má horké nohy i ruce, bude se cítit lépe a možná brzy usne.
Cyklus vzestupu teploty a udržení její výše se může po několik dní opakovat. Teplota během noci poklesne, nad ránem bývá nejnižší, dítě se může již cítit téměř zdravé, ale odpoledne opět začne stoupat, tak, jak jsme právě popsali.
Průběh horečky během onemocnění je individuální
Protože horečka sama není nemoc, nýbrž je smysluplnou reakcí organismu na onemocnění, řídí se její průběh jak závažností onemocnění samotného, tak i schopnostmi organismu na nemoc reagovat. To, jak organismus reaguje, je velice individuální: existují děti, které na onemocnění reagují prudkou horečkou až ke 40°C, za 1 - 2 dny jsou bez horečky a během dalšího dne opět v plném zdraví. U jiných dětí máme dojem, že se horečka nemůže úplně rozvinout: několik dnů pozorujeme teploty jen kolem 38°C, pak ještě týden zvýšenou teplotu a i poté se dítě necítí zcela v pořádku.

Dítě s horečkou vždy nejprve pečlivě vyšetříme,
při jejím delším trvání i opakovaně. Nejprve se ptáme: jaký celkový dojem na nás dítě dělá? Je vážně nemocné nebo vypadá vlastně docela dobře? Pokud jsme to již neudělali, pak změříme teplotu a vyšetříme jednotlivé oblasti těla: kůži, oči, rty (při promodralých rtech ihned volat lékaře!), zuby (rostoucí zub s intenzivně zarudlou dásní), jazyk a hrdlo, dýchání, vleže a při pokrčených kolenou prohmatáme teplou rukou (!) břicho. Dítěte se přitom neptáme, zda ho to bolí, nýbrž při vyšetřování s ním mluvíme o něčem jiném a sledujeme jeho reakce na prohmatávání). Takovéto vyšetření nám nejen dodá určitou jistotu, že jsme nic nepřehlédli, nýbrž i umožní při telefonickém dotazu lékaři podrobně popsat stav dítěte. Obzvlášť když vyšetříme pečlivě při horečce dítě pokaždé, pak nabudeme rychle cviku i jistoty a vyšetření zvládneme velice rychle (z velké části např. během převlékání dítěte).
U trochu starších dětí se ptáme a sledujeme, jaké má dítě jiné příznaky a obtíže, vedle horečky, které by nám pomohly ozřejmit její původ: bolesti hlavy, kašel, bolesti ucha, bolesti při polykání, zvracení a průjem, bolesti břicha, bolesti při močení. Otázky klademe co nejpřirozeněji a neurčitě. Neptáme se: bolí tě ucho?, nýbrž (pokud máme důvodné podezření): bolí tě něco?
Dítě s horečkou potřebuje teplo a klid
Dítě s horečkou patří do postele! Převlečeme ho do pyžama, ve fázi vzestupu teploty při chladných nohou a rukou, třesavce a zimnici přidáme vlněný svetr a ponožky, přikryjeme ho pokrývkou a uložíme. Místnost lehce zatemníme a budeme se snažit, aby zde byl klid: vypneme rádio a televizi, ani na poslouchání pohádek nebude mít zřejmě nemocný náladu. Dítěti nabídneme horký čaj, zcela nevhodné je podávat léky proti horečce nebo pouze na základě naměřené vysoké teploty aplikovat studené zábaly. Důležitý je i klid a jistota maminky či otce, kteří o dítě pečují.
Teprve ve druhé fázi horečky je možné, zejména při teplotě nad 39°C, použít vlažné zábaly lýtek. Jsou šetrnější než studené zábaly celého těla, přesto pomohou snížit teplotu o 0,5°C i více. Po 20 minutách můžeme zábal vyměnit. Zábaly lýtek by měly být nemocnému příjemné. Dítě by mělo být nadále spíš teple oblečené, ale s možností teplo vydávat: nenutíme ho mít nohy pod peřinou, nemusí mít ponožky.
Dieta při horečce: dítě při horečce nemá většinou chuť k jídlu. To je zcela přirozená a správná instinktivní reakce organismu na situaci, kdy se musí vypořádat s mimořádnou zátěží. Pokud dítě samo nevyžaduje jídlo, pak ho během trvání horečky v žádném případě nenutíme. Dětský organismus má pro běžná onemocnění dostatečné rezervy energie. Pokud však jídlo vyžaduje, pak podáváme nastrouhané ovoce, kompoty, případně ovesnou kaši, rýži nebo jáhly s vařenou mrkví. V žádném případě maso, vejce, sladké mléko, tučné potraviny a sladkosti. S poklesem horečky se chuť k jídlu opět vrací a během rekonvalescence dítě rychle dohoní váhový úbytek, který případně v průběhu horečky vznikl.
Dítě musí mít možnost dostatečně pít. U lůžka by měl vždy stát šálek s vodou, případně s citronem nebo vlažný bylinkový čaj (lipový a z květů bezu na vypocení) s trochou medu a citronu nebo vymačkaná pomerančová šťáva ředěná vodou.
Jaké léky užívat? Jak bylo řečeno na začátku kapitoly, je použití léků proti horečce v naprosté většině případů nejen zbytečné nýbrž i škodlivé: organismu ztěžují boj s infekcí. Existuje celá řada přírodních prostředků, které mohou organismus při horečce podpořit. Volbu konkrétního léku přenecháme dětskému lékaři. Ten Vaše dítě zná a bude vědět, který lék byste měli mít pro ně připravený pro případ horečky v domácí lékárničce.
Každé učení je spojené s utrpením
Netrpí dítě při horečce? Tato otázka, kterou si rodiče právem kladou, často vede k tomu, že dítě zcela zbytečně dostane lék ke snížení horečky. Je samozřejmé, že onemocnění spojené s horečkou není nic příjemného. Velmi záleží na tom, jaký máme sami postoj k utrpení. Utrpení a námaha se v dnešní době a v naší společnosti "nenosí". Kde můžeme, tam před nimi utíkáme a volíme snadnější cesty. Zapomínáme přitom, že pokaždé, když se učíme něco nového, je to spojeno s menší či větší mírou námahy, odříkání, případně utrpení: vždy musíme něco v sobě změnit, a to nejde zcela bez "bolesti". Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jsme se učili psát! Podobně můžeme nahlížet i na většinu nemocí v dětském věku: i jimi se člověk, jeho organismus, jeho imunitní systém něco učí. Po prodělaném onemocnění je organismus v zásadě silnější, zdravější, "moudřejší" než před ním. A při troše vnímavosti uvidíte, že se to projeví i v duševním životě dítěte.
Kdy je třeba kontaktovat lékaře?
Při horečce dětí v prvním roce života.
Když si nejste jistí a máte strach. Lékař Vám jistě nebude vyčítat, když zjistí, že se o nic vážného nejedná. Zacházení s horečkou vyžaduje zkušenost. U prvního dítěte budete lékaře volat asi častěji, u dalších už si budete vědět rady.
Při teplotě 40.0°C a vyšší. Není-li lékař dosažitelný, podáte dítěti čípek proti horečce a odvezete ho na dětské oddělení do nejbližší nemocnice.
Pokud trvají horečky nad 39°C déle než 4 dny.
Když teplota několikrát za den výrazně poklesne a opět vystoupí na vysoké hodnoty. Použijete-li však čípky či tablety proti horečce, pak je to běžná situace: po podání čípku teplota na 1-2 hodiny poklesne a poté opět vystoupí na vysoké hodnoty; po dalším podání se vše opakuje.
U kojenců s horečkou při průjmovém onemocnění, kdy hrozí nebezpečí dehydratace (nedostatku tekutin) a nebezpečných ztrát minerálů stolicí, případně zvracením
Při tzv. febrilních (horečnatých) křečích.
Při vysoké horečce s intenzivními bolestmi hlavy, které přetrvávají i po dosažení maxima teploty, tj. po odeznění zimnice a třesavky. Obzvlášť, je-li stav spojen se zvracením i v této druhé fázi. Zde musíme vyloučit zánět mozkových plen.
Pokud dítě trpí jiným závažným onemocněním: srdeční vadou aj.
Nebojte se horečky!
Dávno je již známo a doloženo studiemi, že horečka podporuje imunitní systém organismu. Že horečnatá onemocnění prodělaná v dětství jsou významnou prevencí nádorových onemocnění v dospělém věku. Že děti, které neužívaly antibiotika a prostředky proti horečce, mají výrazně nižší výskyt alergických onemocnění. Přesto je zvyk používat "léky" proti horečce zakořeněn velice hluboko. Naše generace vlastně často ani neví, jak takové horečnaté onemocnění přirozeně probíhá. Musíme se to učit. První horečky bez čípku proti teplotě jsou pro rodiče vždy krokem do neznáma a zatěžkávací zkouškou. Důležité je, abychom si na jedné straně zachovali zdravý selský rozum a na druhé straně si postupně pěstovali schopnost intuitivního posouzení závažnosti situace. Poprvé je to nejtěžší, s každou další horečkou to však půjde lépe. Pro budoucí zdraví našich dětí to znamená v každém případě velmi mnoho.
Autor: MUDr. Lukáš Dostal

Vakcíny používané na Slovensku zvyčajne obsahujú niektoré z nasledujúcich zložiek: hydroxid hlinitý a fosforečnan hlinitý (neurotoxíny, tzn. nervové jedy); glutaman sodný (E621 – excitotoxín, zabíja nervové bunky ich prílišným vzrušením); neomycín, chlórtetracyklín, gentamicín, polymyxín, amfotericín B (antibiotiká); formaldehyd (karcinogén, tzn. rakovinotvorná látka); fenoxyetanol (baktericíd); laktózu (alergén); polysorbát 80 (E433 – poškodzuje pohlavné orgány u lab. zvierat, čím vyvoláva neplodnosť); cudzorodé bielkoviny, fragmenty DNA a vírusy z organizmov a bunkových kultúr, použitých na „pestovanie“ vakcinačných vírusov (vajcia, opičie a ľudské bunky ai.), ktoré môžu vyvolať mutácie v bunkách očkovanej osoby alebo anafylaktický šok. Mnohí detskí lekári ignorujú kontraindikácie popísané v príbalovom letáku (PIL) očkovacej látky (vakcíny), neinformujú rodičov o všetkých nežiaducich účinkoch (NÚ) podľa PIL a neposkytujú rodičom PIL bez vyzvania a pred očkovaním, hoci je to ich povinnosťou podľa § 25 ods. 11 Zákona č. 545/2006 Z.z. o liekoch.

• PIL vakcíny neobsahuje úplné chemické zloženie. Zahŕňa len látky úmyselne pridané výrobcom, nie však neúmyselné znečistenia z výrobného procesu. Tieto nepriznané znečistenia (napr. hliníkom) môžu spôsobiť vážne NÚ. Zloženie vakcín býva ďalej zahmlievané uvádzaním zmesí (napr. „médium 199“), ktorých presné zloženie nie je v PIL uvedené. Zloženie (napr. množstvo antigénu) sa môže výrazne odlišovať aj medzi jednotlivými výrobnými dávkami (šaržami) tej istej vakcíny, menšie odlišnosti bývajú aj kus od kusu v rámci tej istej šarže.

• PIL neobsahuje ani informáciu o povolených limitoch jedovatých chemických látok (karcinogény, mutagény, neurotoxíny) na kg hmotnosti človeka a deň, hoci to nariaďuje § 25 ods. 10 Zákona č. 545/2006 Z.z. o liekoch.

• Pri výrobe vakcíny proti ružienke (rubeola), ktorá je povinná (súčasť MMR), nákazlivej žltačke (infekčnej hepatitíde) typu A a ovčím kiahňam (varicelle) sa používajú bunkové kultúry pochádzajúce z tiel umelo potratených detí. Proti vývoju, výrobe a používaniu takýchto vakcín protestovala aj Katolícka cirkev.• Niektoré iné vakcíny (napr. vakcína proti nákazlivej žltačke typu B, ktorá je dostupná samostatne i ako súčasť povinnej šesťkombinácie – hexavakcíny) sa vyrábajú pomocou génového inžinierstva.

• Pri klinických skúškach vakcín sa takmer nikdy nedodržiavajú štandardy lekárstva založeného na dôkazoch (Evidence Based Medicine). Autori drvivej väčšiny štúdií o účinnosti a bezpečnosti očkovania sa opakovane dopúšťajú vedeckých podvodov (napr. placebom nie je neúčinná látka, ale iná vakcína), v zásade vždy „vylepšujúcich“ bezpečnosť či účinnosť skúmanej vakcíny. Zároveň sú mnohí autori takýchto štúdií v konflikte záujmov (platení výrobcami). Tieto štúdie preto nie sú skutočne vedecké, dôkazom čoho je, že viaceré vakcíny boli regulačnými orgánmi stiahnuté z trhu až po úspešnej registrácii, a to práve kvôli nebezpečnosti či neúčinnosti vakcíny, hoci registrácia vakcíny je podmienená dobrými výsledkami v štúdiách bezpečnosti a účinnosti.

Očkovanie sa vždy dá odložiť, ale nikdy sa nedá vrátiť späť!

Preto si rozhodnutie o (ne)očkovaní radšej poriadne premyslite.