Možná zrovna dneska potřebujete podporu, protože kontaktní rodičovství v nekontaktní společnosti je vyčerpávající.

Ne, není to vaším dítětem.

Není s ním nic špatně, pokud se chce neustále chovat.

A není to ani vámi.

Neděláte to špatně.

Pocity vyčerpání, nezazdrojování a přeohmatání jsou normální, zvlášť když si vezmete, jakou tíhu na svých bedrech nesete. Tyhle pocity a bolest ukrytá hluboko pod nimi jsou připomínkou, že jste na to nikdy neměly být samy.

Miminka se chtějí chovat. A my je chceme mít u sebe. Výlučné nebo dlouhodobé kojení, společné spaní, nošení dětí, to jsou všechno intuitivní a prastaré praktiky, které lidskému druhu pomáhaly po staletí přežít. Kontaktní rodičovství je prostě rodičovství.

Jenže nikdy dříve jsme nevychovávali děti v takové izolaci. Vždycky byl poblíž někdo, kdo zamíchal polévku, tety, sestry, strýčkové a babičky, taky sestřenice a sousedé, kteří se podíleli na zvládání každodenních povinností a péče o dítě. Další ramena, která pomáhala nést tíhu zodpovědnosti za výchovu lidstva. Společně.

A teď... Teď jste to jen vy. Sama v kuchyni, snažíte se vařit polévku a zároveň chovat miminko a hrát si s batoletem a dávat pozor na starší dítě a zvednout zvonicí telefon a uklidit nepořádek a poskládat prádlo a...

Nezáleží na tom, jak moc kouzelný šátek na miminko máte, nikdy nemůže zastoupit roli celé vesnice.

Takže ne, neděláte to špatně. Jen se snažíte zůstat napojena ve světě, který je nastaven na to, aby rozpojoval.

Nevzdávejte to. Vím, jak moc jste unavená a vyhořelá, ale svému miminku dáváte přesně to, co potřebuje. A možná jednoho dne, až bude vychovávat svoje vlastní děti, bude mít k dispozici celou vesnici, která mu se vším pomůže.

Beautiful words translated from @spiritysol
Image by @folkphotography_