27.júna sa narodila moja dcéra. Narodila sa do takej krajiny, o akú Milada bojovala (aj) pre svoju dcéru. Krajinu slobodnú. Krajinu mieru. Krajinu "bájnu", pre ktorú Milada Horáková 27.júna 1950 zomrela. Oprava, pre ktorú bola zavraždená. Vykonštruovaný súdny proces v komunistickom Československu skončil justičnou vraždou. To boli také časy, kedy by som nemohla verejne, beztrestne napísať: komunizmus je zlo, no PRAVDA nakoniec ZVÍŤAZÍ! Ďakujeme Milada!

„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“

„Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních.“

„Nechť žena jde za zaměstnáním z vlastního rozhodnutí, z potřeby seberealizace, a nikoli jen proto, aby muži pomáhala uživit rodinu. Její vzdělání má být orientováno nejen na výkon zaměstnání, ale také na výchovu vlastních dětí. Chce-li se žena úloze mateřské věnovat zcela, pak je nezbytné ji zabezpečit právně i sociálně.“

„Budu Vás hladit a líbat svými slovy i tehdy, když už ruka, která ho píše fyzicky, bude od Vás vzdálená.“ 😢