• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Extrémni nedonosenci - deti pod 1 kg. Ako je to u vás?

24. septembra 2016 
andrra:já se dostala k počítači před chvílí,moc a moc na vás myslím,aby byl maxík silnej,jsem z toho úplně out a rozhozená a nevím co psát,snad jen budu věřit,že se to v dobré obrátí,svět je tak nespravedlivej :frowning2: :frowning2:
20. okt 2009 o 09:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa - laktáciu neukončuj...nech už sa stane čo sa má stať....ale mohla by si si neskôr vyčítať, že si mu neverila, na mliečko ešte môže dôjst....ja som tiež 4 mesiace vylievala moje mlieko do dresu...mnohokrát som si vravela, či to má vôbec zmysel....bolo to odsávanie mliečka pri ktorom som len plakala od smútku...ako vravím, či už bude tak či tak, ty by si to nemala ešte ukončiť :pensive: Prepáč ak som na teba hnusná :frowning2:
20. okt 2009 o 10:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
S tím mlíčkem bych to taky ještě nehrotila .A co ti řekli v nemocnici ? Didka když se narodila tak u mě stáli jak sudičky a rozhodovali se jestli laktaci jo nebo ne. Nakonec jeden starší dr. řekl že na ukončení je času dost . Vydrž a věř mu..držím moc pěsti
20. okt 2009 o 10:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Fajn je to zvláštní, nejsem věřící, ale pořád se svým způsobem modlím, aby mi Maxíka nebrali, že ho moc potřebuji. Volali jsme do nemocnice a doktor řekl příteli, že je Maxík o 10- 15% lepší, že už dnes nepotřebuje krevní destičky a že už má i menší podporu dýchání. Teď nejvíc záleží, jestli ustoupí ten zánět a Maxík ho zvládne. Dnes byly ještě ty zánětlivé hodnoty celkem vysoké, ale říkal, že to bývá, než začne tělo reagovat na léčbu. Jsi moc hodná, že bysme se mohly sejít, ale snad později až to bude aspoň o nějaké to % lepší
20. okt 2009 o 11:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
holky moc děkujeme. Dobře poslechnu vás zkušené a mléko budu odstříkávat, i když jak píše Jani2. Když odstříkávám, tak brečím a brečím. A to co jsi mi Jani psala do IP. Přesně vím co jsi cítila, protože i já mám takové stavy, že se mi nechce dýchat.
20. okt 2009 o 11:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa já jsem nemyslela hned ,ale až bude Maxík z nejhoršího venku. Až mu zaberou antibiotika tak se to upraví uvidíš. Víš Dianka (já už jsem to tady určitě psala) jednu dobu na tom taky byla moc a moc blbě ,to dýchání se mu zase dá do normálu to má určitě po té operaci a kdyby ji neměl byl by hodně unavenej. Didka byla 3 měsíce na plicní ventilaci ,toho se neboj. Hlavně aby zvládl tu infekci. Ještě k tomu že se modlím...já taky nejsem věřící ,ale když byla málá v nemocnici tak jsem se za ni modlila. Drž se
20. okt 2009 o 11:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
andraa, pokud ti plac pomuze vyventilovat, brec a za slzy se stydet nemusis. A jak pise Fajn. I ja nejsem verici, ale kdyz jsem vecer odchazela od maleho, tak nekde v sobe jsem prosila, abych i druhy den nasla maleho v inkubatoru. A kdyz to pujde zkus se obejmout se svym muzem a drzte se. U nas to kolikrat skoncilo, ze jsme si vzajene porvali na rameni, ale na vse jsme byli dva a i ta bolest byla trochu mensi a nekde se objevila sila vse to prezit. Nevim, kde se to bere, ale tihle prckove maji v sobe neskutecnou chut zit a rvou se, moc drzim palce at Maxik se rve.
20. okt 2009 o 12:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
merj můj přítel má tolik optimismu, že mě úplně štve a dokonce jsem na něho už byla parkrát i hnusná. Chce po mě, abych něco dělala a jedla a prostě nemyslela jen na Maxíka. Říká, že mám ho a malou a že oni mě taky potřebují, ale já prostě nemůžu. Bolí mě to tolik, že se s malou nedokáži pomazlit a zasmát. Prostě to nezvládám
20. okt 2009 o 12:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
koukám holky,že jsme na tom všechny podobně,ani já nejsem věřící,a přesto se modlím každej večer,aby bylo v noci všechno v pořádku a ráno jsme se probudili všichni ok,zvlášt,když byl honzík po tom úraze,tak jsem byla párkrát v kostele,dokonce i můj táta,kterej je zarytej ateista se přiznal,že tam taky byl,prostě navěřím v Boha,ale určitá víra mi pomáhá

držím palečky a věřím,víc bohužel :pensive: nemůžu
20. okt 2009 o 12:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
holky to je hrozny ,já tady taky čamčím nad tím jak je to nefér.

Andraa podobně s tou malou to bylo i u nás.Andrea sice měla 9 let ale taky to vyžadovala. Ale nejhorší to bylo potom až už Didka byla doma,to už čas nebyl vůbec a nálada taky ne. To bylo jenom cvičení krmení mezitím uvařit trochu poklidit a napsat úkoly a vyzkoušet ju. Jo a mezitím vším ještě 6-8x inhalace trvající cca 10min. Do toho dvě obr zahrady a sekačka manžel neustále v práci a nefungující babičky. Pak jsem skončila na práškách.

Andraa ty si taky zajdi ke své dr. ať ti něco napíše ,nestyď se za to a určitě ti to pomůže.
20. okt 2009 o 12:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa - s tými krvnými doštičkami to mala Janka tiež hodne zlé(dolná hranica je 150 a Janka mala len 90) a nie a nie sa to upraviť, potom v 35tt ( len akože, veď v brušku už dávno nebola) bolo potrebné operovať očičká, a to sa musí do 2 dní ako nastane proces odlupovania sietnice, vtedy doktori aj rozhodovali, či sa vykašlať na tú sietnicu a Janka by oslepla, alebo to risknúť a operovať s tým, že im možno ostane na stole. Takže s tými doštičkami je to u takýchto bábätiek tiež veľká lapália, a to ani nejdem spomínať, koľko dostala aj krvných transfúzií, snáď nemala v sebe ani kvapku vlastnej krvičky :unamused: . Tak ako Didka, aj Janka bola asi 2,5 mesiaca na pľúcnom ventilátore, a to hlavne kvôli tej operácií... jedna komplikácia za druhou sa sypala..no bolo to fakt na zúfanie a na plač :frowning2:
...a čo sa týka viery, ja verím, že niečo či niekto hore je, ale vtedy som bola tak strašne naštvaná na toho hore, že dokázal niečo také dopustiť, že k modlidbám nedošlo...skôr som prosila môjho anjelika Julinku, aby pomohla sestričke...a prosím ju aj teraz, aby pomohla aj Maxíkovi. :pensive:
20. okt 2009 o 12:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Fajn minulý rok jsem měla taky dost těžký a nechala jsem si napsat přášky, ale pak když jsem byla úplně na dně, tak mě nenapadlo nic rozumnějšího než si jich vzít víc. Proto teď nechci žádné prášky, protože potom je člověk jiný a to já nechci. Přežila jsem minulý rok, kdy jsem málem umřela a v nejhorší chvíli mě opustil bývalý přítel, ale pak se na konci roku vše obrátilo. Já jsem začala opět žít, seznámila jsem se s Míšou(mým přítelem) a pak nás čekalo to nejhezčí překvapení, které ale nakonec nedopadlo jak jsme chtěli. Musím to zvládnout bez prášků, protože se bojím, že bych udělala zase nějakou kravinu.
20. okt 2009 o 12:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Jani2 jsi moc silná osobnost. Zvládla jsi všechno, i smrt svého dítěte. Jsem taky naštvaná na toho nahoře, protože, když už nám Maxíka dal, tak ať nám ho nebere. Nemodlím se k němu, jen aby nám Maxíka nebrali a nechali nám ho tady.
20. okt 2009 o 13:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
andraa moc na vas myslime vic bohuzel udelat nemuzem ikdybychom chteli.
20. okt 2009 o 13:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Pomohol mi hlavne manžel, nebola som v tom sama....on je totižto tiež neskutočný optimista....keĎ Julinka zakrvácala do hlavičky, došlo k totálnemu rozpadu mozg. tkaniva, manžel až do konca veril, že sa to nejakým zázrakom opraví, ja som na neho až kričala, nech si uvedomí, že to je koniec...a bola som na neho veru poriadne hnusná.
Aj my sme sa na začiatku tehotenstva nekonečne radovali, otehotnela som po 5 rokoch a po 3.IVF...a tiež si vravím, načo nám ten hore najprv nadelil hneď dve šťastíčka, keď jedno potom kruto vzal... :pensive:
20. okt 2009 o 13:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa: taky bych tě chtěla moc podpořit, je to všechno hrozně bolestné a těžké, já se bála pořád, každý den, že se něco může přihodit, říkala jsem si dokud si ho nepovezem domů, že se toho nezbavím.. :frowning2: Je moc dobře, že je přítel pozitivní, můj manžel byl taky a taky mě to štvalo, říkala jsem si, ty se vůbec o malýho nebojíš nebo co?.....ale to je přesně to co potřebuješ. Podporu a zázemí. Až když nám umřela Michalka, tak jsem ho viděla poprvé takhle plakat :frowning2: . Oni si to někteří chlapi, prožívaj jen v sobě. On ti moc pomůže, já vím, že to víš, ale jsou to prostě emoce, hormony dohromady a člověk si to prostě musí prožít, bohužel i tu bolest, je to klišé, ale takovej je život. Moc na vás myslím a přeju jen to dobré!!
20. okt 2009 o 14:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
denisee promiň, že se tak blbě ptám, ale tobě taky umřelo miminko? Neznám tvůj příběh.Jestli nechceš neodpovídej.
Miša už brečel včera, pořád se držel, ale včera už mu tekly slzy. Dnes byl ale zase ten silný a byl mi oporou. Hádám se i s moji mamkou, která se mi od začátku snaží všechno ulehčit a pomáhá mi s malou, hlídá ji, když jezdíme za Maxíkem. Uklízí mi a dělá vlastně všechno za mě. A já zato vše jsem protivná a hnusná na svoje okolí.
Nechápu, proč je život tak krutý. Nejdřív dává a potom bere.
20. okt 2009 o 14:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa: čekali jsme dvojčátka a holčička zemřela po 3 týdnech v inkubátoru na zástavu srdce, ale tam byl už problém v těhotenství, to že se narodila živá a takhle dlouho bojovala byl pro všechny zázrak nikdo to nečekal. Ná změny nálad máš absolutní nárok a každý si myslím to chápe a chtějí ti jen pomoc. Ale bohužel na to co se odehrává v nás, jsme stejně sami a jen mi se s tím musíme poprat! A já ti věřím, že to zvládneš, objevíš v sobě najednou tolik síly o který si ani nevěděla.
A otázek jsem měla taky pořád plnou hlavu, je potřeba ji zaměstnat ji něčím jiným :wink: bude dobře uvidíš, i když to chce všechno svůj čas.
20. okt 2009 o 15:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, sem tam k vám nakukuju jak se máte, jen nepřispívám. Ale teď mi to nedá, abych nenapsala.

andraa, přeju moc a moc sil, aby to Maxík zvládnul, hlavně, ať teď ustoupí ten zánět a už se všechno jen a jen lepší. Je důležíté, že máš velikou oporu v příteli. Myslím na vás ...
20. okt 2009 o 17:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
andraa nevím co psát :frowning2: :frowning2: jen že nesmíš přestat veřit,ikdyž to koillkrat vypada hodne zle..Maxík se nevzda jen tak bez boje,to žadne nedonošenátko..
malí mel 2x šíleny zanet,sepsi celeho tela a už nam říkali,at se připravíme,že nam mužou volat..a zvladl to,ted mi sama známá dr co delá na neonatologii řekla,že tomu nikdo neveřil,že by mohl přežít,s jeho komplikacema a vydíš je s náma,s krví jsme meli problemy hrozne,kompletní vymenu krve hned po porodu a nekolik transfuzí..

muj chlap mi přišel taky hodne vyrovnany a byla jsem na neho hodne zlá,že ho snad nemá rad,že to není možne..oni to drží v sobe,kolkrat jsme vedle sebe hledeli celou noc do stropu,čekali jestli budou volat a doufali že ne..

tak moc ti přeju at je líp,je mi líto že to musíš prožívat,my te podržíme,pomužeme co budeme moct..
VEŘ MU PROSÍM TE!!!!!!!!!!!!!!
20. okt 2009 o 18:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa, je mi moc líto, co se stalo Maxíkovi. Nevím, co víc bych mohla dodat, než to, co napsaly holky přede mnou. Věř, že každé takovéto nedonošeňátko to má moc složité, a i když se to třeba nezdá a z počátku mu to jde dobře, tak většina z nich nějakou vážnější komplikací projde :frowning2: U nás to bylo tak, že Anetka neměla komplikace, až na oboustranný pneumotorax, žádné a všechno to vyžral Kubík. Ten byl vlastně celých 5 týdnů jednou nohou na druhém břehu. Taky nejsem věřící a modlila jsem se u něho nad inkubátorem, šla jsem tady v Praze ke sv. Tadeáškovi, každý večer před spaním jsem prosila, ať to zvládne. A zvládl to bravurně!!! Tyhle děti mají ohromnou vůli žít. Dr. v Podolí vždycky říkali, že oni těm dětičkám jen trochu pomáhají, to, jestli to zvládnou je na těch malých uzlíčcích. Takže Maxíkovi , prosím, hlavně věř. On to cítí. A jak čteš, těmi náladami jsme si tady taky prošly všechny. Nebyla jsem na tom jinak. přítel taky optimista, pořád do mě hučel, aŤ tady jen nesedím a nebloumám, že někam vyrazíme s kamarády a já měla sto chutí ho zabít. Jak bych se mohla bavit, když v nemocnici bojovaly o život moje dvě děti??? U nás se to ještě zkomplikovalo tím, že já jsem na něj začala být tak strašně alergické, že to u nás nefunguje ještě teď. Takže buď ráda, že se máš o koho opřít, až budete mít Maxíka doma, bude třeba každá ruka :wink: Netrepělivě budu čekat na každou informaci o Maxíkovi. Aź u něho budeš, tak mu řekni, že mu tady drží palečky hodně tetek a kámošů nedonošeňátek :wink:
20. okt 2009 o 18:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Maova, ahoj. A jak se máš ty? Co práce, dobrý? Ani netušíš, kolikrát jsem si na Tebe vzpomněla, na to, jak strašně silná ženská jsi a máš úžasnýho partnera :wink:
20. okt 2009 o 18:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Je moc hezké, že se sem kvůli mě připojují i maminky, které si nás jen čtou.
Maova děkuji moc za povzbuzení, tak jako děkuji všem ostatním. Ani holky netušíte kolik naděje a víry ve mě vyvoláváte. Dnes se už cítím trochu lépe a to jen díky vám, mé dceři, mému Míšovi a mamce. Byla jsem dnes dokonce zavést malou do zumby, což jsem myslela, že nezvládnu.
Petrach jsi skvěla, jak mi dokážeš rozkázat, abych mu věřila. Budu mu věřit a budu věřit, že to všechno s vámi a se svoji rodinou zvládnu.
20. okt 2009 o 18:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bero, moc děkuju. Jsi hodná, že sis na mě vzpomněla :slight_smile: Já mám za sebou večera hysteroskopii a ani tam se na nic nepřišlo, už nám chybí jen výsledky z imunologie (ale to už jen něco, většinu už taky víme) a víc moc není co testovat. Jsem prostě naprosto zdravá :slight_smile: a příčinu pořád nevíme. Ještě teda máme nějaké plány co dál, tak uvidíme, snad to jednou do toho zdárného konce dotáhneme :slight_smile:
A jinak máme podanou žádost o adopci, už u nás byla sociální pracovnice a teď to zpracuje a pošle dál :slight_smile:
Práce nic moc, ale měnit se mi teď pořád nechce. Naštěstí mám dva nové kolegy a jsou oba hodný, takže v kanceláři to jde.
20. okt 2009 o 18:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky Marttinko casto na tebe myslim, ale to ty vis.

Andraa moc na vas myslime Maxik vse zvladne.
20. okt 2009 o 18:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Holky: dneska jsme byli s Vojtou na urologii, doktor mu chce udělat obřízku :frowning2: . Má zúženou předkožku a hodně se mu tam pod ní hromadí to smegma. Což už má docela dlouho. A že je nebezpečí zánětů...... tak nás objednal na 7.12, ale řekla jsem, že se chci poradit doma s manželem a on, že když to nebudem chtít, tak mám zavolat a zrušit to. Máte s tím někdo zkušenosti nebo v rodině atd.... nechci, aby zas podstupoval už 3 celkovou anestezii za rok a půl. :frowning2:
20. okt 2009 o 19:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andraa, mas sestinedeli - hormony si delaji, co chteji, k tomu nemas maleho u sebe a jeste ted ma problemy, doma mas malou slecnu, ktera tohle vsechno poradne nedokaze pochopit a mamu by chtela pro sebe. To se v klidu proste ustat neda, nejsme z kamene. Tak to, ze jsi hnusna na okoli, hod za hlavu. My prestali s okolim uplne komunikovat. Snad mas okolo sebe lidi, kteri pochopi, ze na jednoho je toho dost. A at to zni jako fraze vse chce svuj cas, ted je vsechno moc cerstve a je toho hodne najednou. Hlavne to v sobe nedus. Myslim, ze to nepisi ted jen za sebe, pokud ti pomuze sem psat, tak pis az zavaris klavesnici :wink: Kazda vime jake je to mit strach o ten uzlicek v inkubatoru. Drz se.
20. okt 2009 o 19:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Marti jsem rada žes tu tukla :wink: ja na tebe taky spomenu,jen jsem nechtela zas psát ip,at neotravuju...
to že ti nic nenašli je super :slight_smile: a s tou adobcí si myslím je to ten spravny krok,hlavne at se to zadaří,moc bych ti to přála a pak bude zas o neco líp,uvydíš..
ješte jsem ted četla že v Praze je nejaky dr specialista na komplikovane tehu a pry dokaže zazraky..

denise težko radit,pokud to neudelají nemuže z toho byt pak nejaky problém?
20. okt 2009 o 19:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Maova, to je báječný krok, ta adopce! Určitě vám to výjde a mohlo by se zadařit i těhu pěkně do konce! Už teď se těším, jak nám napíšeš, že máte doma prcka.
A je fajn, že máš hodné kolegy, aspoň se nemusíš stresovat prací. Tak se, holka, drž a občas nám dej vědět, jak se ti vede.

Denisee, s obřízkou zkušenosti nemám, ale zkusím se poptat kamarádek, jestli někdo z nich neměl stejný problém se synem. Nebo jukni na nějaké diskusní forum, určitě o tom někde diskuse bude.

Adajar, tak co, razíte zítra domů??????????

Holky, držet palce, ať se ráno vzbudí svišťové zdraví - máme jít konečně na tu 3x odloženou Hexu. A odpol jsme byli plavat, tak doufám, že tam nenastydli nebo nechytli něco v herně. Řádili tam s ostatními jak diví a Anetka se tam procházela mezi stolama u dospěláků a nakukovala jim do talířů :grinning: Bych se nedivila, kdyby tam někomu něco čorla z talíře.
20. okt 2009 o 20:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bera ahojky no nakonec ve ctvrtek zitra nas cekaji odbery a tak.
20. okt 2009 o 20:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok