Mám panický strach z druhého tehu. Ste tu také?

@sofia2008 to mi je luto ☹ chcela som len troska povzbudit 🙂 mas krasnu babulu 🙂

@pingu1 keby si bola na druhé tehotenstvo pripravená tak neváhaš. Daj tomu čas, nemáte sa kam ponáhľať. Staršiu som mala v 28 a druhú až teraz v 35-ke a nelutujem. Podľa mňa to postupne príde aj na teba a manžel je fajn ked chce bábatko, ale v prvom rade ho musíš chcieť ty, lebo ty vynosíš, porodíš a hlavne zo začiatku sa budeš 24 hodin denne starať - aj ked s jeho podporou. Neskôr na to zlé zabudneš a budeš ho veľmi chcieť - napriek všetkému a vtedy bude ten správny čas. 🙂

@martuska75 vies tu ide o to , ze mm nechce velky vekovy rozdiel. mne by to bolo jedno, ale je fajn mat partaka...

navyse ked pozeram aj tu na konovi ake diagnozy hrozne maju deticky, tak mam strach... nasa trpi vkuse anginami, uz aj na vybere nosnej mandle bola, tak zasa..... co ked sa budu vkuse nakazovat jeden druheho a tak

@pingu1 čo sa týka optimálneho vekového rozdielu o tom by sa dala písať dizertačka 🙂 fakt má všetko pro aj proti . Ale môžem potvrdiť známu vec že 2 deti _ to sa starosti nesčítavajú ale násobia 🙂))) A nakazovať sa budú ako malé tak aj ked bude rozdiel vačší. 🙂 Keby sme sa mali všetkého bát tak nemôžeš ani na ulicu. Čo sa má stať sa stane.

@martuska75 no to mas recht! len fakt, musim donutit manzela, aby sme poriesili konecne otazku byvania. je mozne, ze sa nam naskytne aj nieco v zahranici, takze zacinat novy zivot s jednym dietatom uz relativne velkym je jednoduchsie, ako s dvoma

@pingu1 taky jsem chtěla mít děti věkově "blízko". Po porodu jsem ale řekla,že už nikdy...jen čas všechno zahojí,pak to přišlo nečekaně,neplánovaně - na mě až moc brzy,ale prostě to hold bylo psaný osudem,jenže to nevyšlo a já se opět bojím,co bude,jenže vím,že další dítě prostě chceme,chtít budeme,ale necháme to třeba na "později"...
Určitě až si vyřešíte i to bydlení,budou jiné starosti a přijdou i ty radosti-třeba právě z těšení se na další mimčo 😉

@barborkam dakujem 😵

@marhulinka ano, akonahle sa rozhodneme pre byvanie, tak ideme asi do toho... ale ked stale ani NETUSIME, kde budeme byvat, tak to sa mi do toho ist nechce. chcem mat svoje, svaty pokoj.... si pamatam ako som strasne trpela po porode tym, ked tu boli svokrovci a svagor... hrooozne mi to vadilo a to ich mam velmi rada. chcem svaty pokoj 😀

@pingu1 určitě jen co se vše vyřeší,budeš rázem klidnější...ono může být problém i to,že vlastně chceš aby druhé mimčo přišlo do "jen vašeho",prostě jen vy,vaše rodinka 😉 tak proto se můžeš i bát. Moc ti přeju,ať to druhé mimi přijde v ten pravý čas a vše je v pohodě

@marhulinka dakujem. vies dost nastojim na tom, lebo ked sa mala narodila, tak sice obyvacku a spalnu sme mali samostatnu, ale kuchyna bola jedna.... co som si uvarila, to mi zjedli, furt bordel, vsetko som hladala a mala som toho po krk

@pingu1 to věřím,taky bych toho měla po krk. Takže druhé mimi přijde hezky jen do svého 🙂 Já taky věřím,že druhé mít budeme,ikdyž to bude plné obav. Ale moc si ho přeju.

@pingu1 a jak máš vlastně staré první dítě? Ale třeba řeknu ti, že já jsem chtěla druhé dítě i z toho důvodu, aby to první nebylo chudák, na které je upřená veškerá má pozornost, má láska, můj strach.. cítila jsem se hrozně, láska k němu byla obrovská, tak velká, že jsem měla pocit, že to snad až není zdravé, že bude lepší, když na to budou dva 🙂...

Já si teda úplně nemyslím, že pochybnosti tě někdy úplně přejdou, ale asi časem budou menší .-)

@fiallinka
u nas sa vravi, ze jedno dieta je len pre strach..... velmi silna veta, nanestastie aj velmi "silno" pravdiva.

@pingu1 Ahojky, tak naprosto vím, co píšeš. Těhotenství bylo sice asi normální, nezvracela jsem, ale přibrala 25 kg. Připadala jsem si jak lachtan, ale tak, to se vcelku dalo. Porod, no hrůza. Večer mě MM vezl do porodky pro podezření úniku plodovky. To se potvrdilo. Nechali si mě tam do rána a ráno mi dali vyvolávací tabletu. Nakonec jsem rodila 17 hodin. Otevřená, měla jsem kontrakce po 1 minutě a malý nikde. Musela jsem dojít na operační sál.Takže císař. Naštěstí malý byl celou dobu ok. Apgar měl plné. Byl zdravý. Ale potom, to vstávání, starání se o něj, když ta jizva pálí a bolí. Strašné. Vím, že po normálním porodě to asi taky bolí, samozřejmě, ale určitě je to lepší než toto.
Je toho víc na co špatně vzpomínám, nedá se to asi popsat, ale i já mám strach, že to zažiju znouvu a teď ještě s větším prckem bych musela fungovat hned. Takhle to mimčo jenom spalo a papalo, manžel ho nosil do postele a tak.. Teď by to bylo jinak.
Já mám stále psychický blok, ale hrozně bych chtěla holčičku 🙂 .

@katka888 jj, znám to a u mně to naprosto souhlasí 🙂

@fiallinka moja prva ma 2 roky a 4 mesiace. uz je z nej velka baba
@neu.sona hehe, ze lachtan... asi tak ako ja. ja som pribrala 30 kg a zvysne tri nie a nie dat dolu

@lilin drzim ti palce, aby to bolo bez problemov

no my zasa dnes horucky a sople. aj toto je jedna z veci, pre ktore tak vaham. mala vydrzi byt zdrava max 2 mesiace. neviem si predstavit tie behacky po doktoroch s jednym a druhym dietatom.
je doma a je furt chora, co bude az pojde do skolky?

@pingu1 moc ti děkuju, já taky doufám, že bude še v pořádku a dočkáme se s manželem zdravého miminka... a nezkoušíš třeba bilinkové čaje na podporu imunity? mojí malé docela pomohly. pořád jsme se nemohly zbavit kašle přes poddzim a tak jsem ji začala tyhle čaje dávat. no samozřejmě se na ně netvářila nadšeně, ale prostě musela to pít a za celou zimu jsme pak nebyly nemocný. taky nevim jak to budu dělat s obouma. Nikolka nechodí ani nesedí, a jak pujdu na očkování s prcek když je Nikolka taková jaká je.. copak nákupy, to se koupí sourozeneckej kočárek, ale když je budu muset vyndat oba tak taky nevim, ale .......

to jsou věci, které budu muset řešit ted nebo později stejně protože se nestane zázrak a Nikča nedožene vývoj do týdne ani měsíce...a proč teda tohle nemít svým zpusobem za sebou.... ty hrozně váháš a uvažuješ, někdy je lepší tolik nemyslet, vždycky se dá všechno udělat, ale musí se chtít...
ted mě ještě tak napadlo... mamky od dvojčátek jsou nejspíš kouzelnice

@lilin ahoj, no rozmyslala som nad bylinkarkou, alebo nejakou "carodejnicou"
podla mna sme prekliati, udiali sa nasej rodine dost radikalne zmeny k zlemu a odvtedy sa to sype hlavne jej zdravie.....bylinkarku poznam, ale moja mi ani vodu nechce pit, nieto este horke caje...

Aj poradenstvo u psychologa by mohlo pomoct. Problemy nemusia mat iba tajomne a neovplyvnitelne priciny.
Pre krestanov su aj rozne krestanske ritualy, ak by ozaj islo o prekliatie.
Carodejniciam by som sa vyhla, jedny problemy sa mozu nahradit inymi... skrze vseliake presuny energii... Pomoc moze byt iba zdanliva.

@pingu1 dost obre te chapu a asi se pridam k nekterym reakcim tay, ze bych pockala az budes opravdu pripravena. Jsi mlada, nemusite na druhe tolik chvatat. Me bylo 34 kdyz se dcera narodila, tehotenstvi a poro(planovany cisar kuli poloze koncem panevnim) byly uplne v pohode, krome otoku posledni mesic. Ale po porodu nastalo neco jsem vubec necekala. Mala jen plakala nebo chtela byt pricucla na prso. Pres den skoro nespala(ve 3-4 mesicich treba jen 3x 15- 20 minut za den) a chtela jen a jen nosit, nechtela byt v kocarku, plakala v autoseacce, v aute ani nahodou neusla narozdil od vetsiny deti..... Cele dny jsem s ni byla zavrena v 3+1, sama, rodice a sestra 100km , tchanovci 200km, manzel v praci, kamardky na materske zadne...ty co mam uz maji eti velke nebo nemaji deti zadne. Od 4 mesicu do 12 vstavala 6-10x za noc a chodila spat v 9 a vstavala v 6 ...od 10 mesicu uz spala jen jednou zaden apoobne , ale to uz se zacalo zlepsovat, uz jsme jezdili ve sportaku ven a podobne. Ale tech prvnich asi 6 mesicu pro me byla hruza. Musim priznat, ze jsem vubec necitila k male takovou lasku jako vsechny maminy popisuji a jakou citim az ted, byla jsem na dne jak psychicky tak i fyzicky. A rekla jsem , ze uz to nechci niky zazit znovu, prestoze jsme s manzelem chteli druhe hned za dva roky vzhleem k nasemu veku. Ted uz venku vidim mininka a musim priznat, ze me to hrozna laka a materske pudy prevazuji nad tim vse co bylo. Ale ma to jedno velke ale. Nas vztah s manzelem je absolutne v troskach. V te nejhorsi dobe se tvaril, ze se snazi, ale byl ve skutecnosti hrozne sobecky, nikdy me nepodporil, spise stresoval a nervoval, niky nepomohl kdyz jsem potreboval ale jen kdyz se mu to hodilo....a naopak cekal, ze kdyz v 10 uspim malou budu si s nim povidat a uspokojovat jeho sexualni potreby, prestoze od 12 mala zase zacala vstavat a do rana uz vstavala po pul hodine az hodine....Proste jsme ted dva cizi lide, kteri maji spolu dite. Hrozne moc o tom premyslim a nevim co mam delat, protoze neverim, ze nekdy jeste budeme spolu stastni. Je to nezodpovedne porizovat si s ni dalsi dite. Vim to. Ale pak zase premyslim, ze dcerka bude cely zivot sama a do toho se mi plete, ze kdyz bude mit nestastnou maminu nebude ani ona stastna...no a tak porad dokola.

@brisalek pokud muzu, /jsem za vic deti/ ale v Tvym pripade, bych se snazila o zachranu manzelstvi, jak pro Tebe tak pro malou... v puberte otec silene chybi. poradna, knihy o lasce - mne se zdala dobra: 5 jazyku lasky, kde psycholog, prichazi na to, ze kazdy ma jiny primarni spusob, kt. se naplni jeho nadrz lasky. a muze ten druhy delat cokolov -ale pokud opomina jeho primarni spusob- lasky ma nedostatek a tim padem uz ji ani neprodukuje. Pokud uz ani jeden nemate lasku. Je prece mozne rozhodnout se, ze ok, Ty mi ji nedavas - ale oba sme to pokaslali- ja Ti ted nadrz naplnim, a pak verim, ze se to proudeni znovu spusti! necekejte. ze se neco samo zlepsi.
tady je ta kniha: http://www.pknihy.cz/knihy/002323/Pet-jazyku-la...
http://www.uloz.to/xcrbKFM/gary-chapman-pet-jaz...

@pingu1 No ja tiez velmi tuzim po druhom babatku, prve tehu bolo super, porod sice cca 14 hodin, maly 4 kg ale asi mam dost vysoko prah bolesti takze ok Bohuzial druhe tehu sa skoncilo nestastne v 22. tt a teraz mam nenormalny strach opat otehotniet, aby sa to nezopakovalo Takze viem presne o com vravis Verim ale, ze tuzba bude vacsia ako strach. Niekedy si ale zas myslim ze ked najdem na teste // tak sa asi zrutim Tak neviem 😒

ja som rodila 18h tiež som sa pomaly otvarala, denna smena ma chceli nechať takto pomalyčky otvarať do ranna, ale ked dešla nočna smena tak mi povedali že mi daju nejaku urychlovačku a pojdem na sal rodiť nech je babo už večer na svete, bola som už vyčerpana z celeho dna lebo sme do nemky došli rano a to so poriadne piť nemohla a jedlo som videla naposledy večer den pred tym, dokonca som sa im tam nechtiac povracala na posteli ani neviem ako no došlo mi velmi zle ležať som nemohla len sedieť (ešte aj sestrička jedna bola nahnevana že som sa povracala že som si mala na zachod odbehnuť tak som sa ešte ja omluvala že to tak nečakane došlo že som nestihla až ma to nahnevalo ten pristup ale len jedna bola taka čo jojkate, čo stonkate no och bože a pod. už mužik čo ma čakal na chodbe pripraveny do saly mal na nu nervy len nemohol nič) ale ignorovala som ju bola som rada že som si mohla na stoličke na par sekund zavrieť oči 😖 lebo v posteli som nemohla mala som pri ležani vśilnejšie bolesti. Na sale mi povedala sestričke jej nemusime ani strihať tak som si aj vydichla že no super že apson niečo ale ked odšiel dr. a už mala bola skoro vonku tak len počuje dr. ako kriči na sestričku že nech mu poda rychlo nožničky tak mu podala a v tom dr. kriči dajte mi nejake čo strihaju tieto su tupe aj som to citila ako mu to nešlo a to s tymi ostrimi ten strich som necitila. ale všetko dopadlo dobre a mala bola vonku od vyčerpania som zaspala, malu som videla na par sekund ked mu ju na chviločku priložili cela bola modra a do dnes ma sice už len slabučke červena fliačky na tvaričko od tlačenia čo sa jej spravili ale mizne to pomalyčky. nakoniec ma zašivali skoro 45min. aj z vnutra aj z vonka a to sestričke došla ta niť na tuto ranu a tak druha utekala o poschode inde pre niť na salu a ona zatial lebo ma nemohl nechať nastihnutu dlho čakať tak ma zašivala nejakou hrubšou niťou čo je na niečo ine asi na cisarak než sa vrati ta sesrička potom ma došili tou spravnou niťou ale mala som zo pár stehou s tou hrubou a tie vypadavali o niečo dlhšie a velmi ma ťahali a bolelo to o to viac aj sa mi to zapalilo to mi davali taky lad v šulci aby som si to chladila a to sami pri tom aj zaspať na izbe podarilo velmi to palilo a bolelo ale ked doma vypadli tie hrube štihy tak sa mi nenormalne ulavilo a potoj už to hojenie bolo lepšie a menje citlive - mne velmi pomahali časte sprchy ja som bola v sprche či v nemke alebo doma stale lebo to mi robilo dobre. a tie dni v nemocnici som si povedala že už nikdy viac žiadne dieťa ale teraz ked na to naspäť pozriem tak veru aj by som si to zopakovala lebo tie hrozne dni bolesti raz pominu a potom je už dobre a chceli by sme ešte jedno babatko a išla by som do toho zatial nejaky strach ani nemam - pre mna je doležite po tom všetkom že je babo aj ja v poriadku to je najdoležitejšie. a som rada že celu dobu pri mne stal manžel je to ozaj velka opora a on mi aj dve hod. tlačil brucho lebo ja som zaspala ani neviem ako aj ked on na tom zo spankom nebol lepšie odchadzal domov o pol 1 ráno a to mu ešte davali papier aby nemusel v ten den isť do roboty lebo ten den bol aj prenho vyčerpavajuci 🙂 ak sa bude dať chcela by som ho určite aj pri druhom porode 🙂 🙂 🙂

@brisalek precitala som si Tvoj prispevok a neviem mam pocit ze by som chcela reagovat. Asi len k tomu co sa Ti stalo s manzelom, je to smutne ale bohuzial je to realita a vo vztahoch sa to stava.Hlavne ked nasi muzi maju uplne inu predstavu o zivote ako my zeny... Co mozno pomoze je znovu sa k sebe priblizit , najst si k sebe opat cestu...nenechavat to uplne vyhasnut. Viem ze mate rodicov a svokrovcov daleko , ziadna alebo minimalna pomoc , no urcite sa najdu v okoli nejake ochotne kamaratky, popripade schopna opatrovatelka , ktora by dietatko na par hodin postrazila a vy by ste sli s manzelom do kina, na veceru alebo si doma len ta zasantili....Chcem len povedat ze to stoji za pokus znovu to skusit...a urcite by som sa nepokusala o dieta v nefungujucom partnerstve...dieta nic nevyriesi. co ak bude podobne ako prve? Urcite to vztahu neprospeje....

@pingu1 ahoj.ja som tiez na tom podobne.mne v 4mes zistili ze mam v krvy protilatky z aktivnej rubeoli,aj ked som ziadne priznaky nemala.az do porodu som na to kazdu minutu myslela a nebol jeden de,n,ktory by som koli tomu neplakala.no ale najhorsi bol ten porod.mam uzku panvu a mali bol dost velky na moje rozmery,mali robit cisarsky.primar sa na to vykaslal a ja som si vytrpela to co sa mi ani snivat nemohlo..neskutocne 10hod bolesti 😖 tiez by sme radi mali za par rokov druhe mim ale strasne sa bojim