Čo s chlapom - workoholikom?
Baby, prosim poradte. Chlap je zjavne workoholik. Rano vstane, ranajkuje pri notebooku a emailoch, vecer hned ako pride si sadne k notasu a k praci. Vikendy su az na jeden den, podobne. Na jednej strane viem, ze ma toho vela a ze ma velku zodpovednost a zavisi na nom vela veci, na druhej strane z cisto sebeckych dovodov, mi zacina vadit, ze nema na mna cas. Chodi unaveny, na nic nema chut, naladu.... uz fakt netusim co s tym....
@froschk Keby si mala taký život ako ja že manžel pracuje šesť dni v týždni od rána do večera a domov sa chodí len doslova vyspať a deti by sa tá deň čo deň vypytovali kedy príde ocko,prečo neni s nami tak by si zmenila názor.Deti ho vidia ráno maximalne pol hodinu.Ja im otca nahradiť neviem,deti potrebujú aj mužský vzor.Aké budú mať spomienky na detstvo? A čo partnerský vzťah ? Alebo len a len peniaze sú na prvom mieste? Ja som toho názoru že radšej upustiť s niečoho materialneho a viac sa venovať detom.A ten jeden deň kedy manžel je doma tak je tak unavený že je koľkokrát duchom nepritomný že aj viackrát sa musíme opýtať alebo povedať to isté.A aj pre mňa zamestnanu ženu je únavné byť na všetko sama,na deti,domácnosť....
@nezabudkaaa je zjavné, že takto ako fungujete, to nie je ok. Ale neviem či je hlavný problém jeho pracovné vyťaženie alebo niečo iné. Aj pri extrémne časovo náročnom povolaní sa to určite dá riešiť, ak sa chce. Deti tým trpieť vôbec nemusia, potešia sa aj prebláznenej polhodinke s ocinom. Ide o to, či ty si spokojná a podľa všetkého nie. Ako píšeš - cítiš sa preťažená. Možno skús ísť týmto smerom a skús sa trochu odbremeniť, lebo na jedného je to zaberačka (hlavne na nervy). Mám kamarátky čo zostali doma - ale to tiež nie je všeobecná rada, lebo mne by dlhodobo doma asi preplo 😀 Alebo ak sa dá zapoj babky, au-pairky, prípadne sa čo najviac odbremeň v domácnosti ..... Viem, že to je tu na MK citlivá téma, lebo super matky, čo stíhajú absolútne všetko (ešte v spánku žehlia a upratujú 😀 a stačia im 2 hodky spánku ) sa zvyknú zletieť na takéto príspeky 😉 ale možno budeš mať viac duševnej energie. Držím palce.
@martuska75 prerobit chlapa nechcem, ani nechapem preco zeny vzdy chlapov prerobit chcu. Ved si ich vybrali s urcitymi vlastnostami a povahou a preco ich chcu zrazu menit?
@mirat, zvysnych 70% praci🙂)) deti neplanujeme, takze tak🙂)
Ale urcite zvyky, ako spolocne ranajky bez emailov, nejaka ta spolocna prechadzka so psom, to chcem zaviest, snad sa podari, myslim, ze to aj vycisti hlavu a tiez je to spolocne traveny cas. Nechcem hned odchadzat od chlapa, ani ho menit. Mne sa paci, ze ma pracu, co ho bavi, lebo hovorim, vacsina konfliktov vznika, ak chlap ma pracu, ktora ho nebavi, financie ktorych je malo a potom su konflikty aj doma. A tiez si nemyslim, ze by sa k praci utiekal lebo ho to nebavi so mnou.
@nezabudkaaa to si viem predstavit, ze manzel na ten jeden den, kedy ma volno uplne vypne. a tiez si viem predstavit, co vsetko je zavisle na tebe. Neda sa to takto tahat. Nemohol by urobit kompromis ze aspon 1-2x do tyzdna by odisiel z prace skor? aspon o hodinku, dve a bol by s vami? Ked uz ma tolko prace, tak ta hodinka za tyzden ho uz fakt nedorazi.
Len niekedy sa chlapom tazko vysvetluje ze zivot nie je len o peniazoch, ak proste maju pocit, ze treba rodinu zabezpecit.
@canama a to co uz je za fungujuci vztah on cele dni v praci, doma sa jej nevenuje ani detom, a ona ma ist este sama na dovoleku, alebo s kamoskou? No dakujem.
Ja som mala presne toto iste.. Chlap na vysokom poste.. cele dni v praci, ked sa narodilo dieta, prisiel po nas do porodnice, vysadil nas doma zdrzal sa 5min. a bezal do prace.. prisiel o 20:00 a takto to pokracovalo.. v sobotu do 19 a v nedelu aspon do 15...bola som na vsetko sama, ziadna spoluucast na rodinnom zivote dianí.. vsetko bolo zatazko... Ano ucet bol napunpovany..ale co z takeho zivota, ked chlap nema cas ist ani po lieky babatku co je chore... Vsade som chodila sama rodinne oslavy, prechadzky. Ked som nieco povedala, este aj jeho matka bola na jeho strane... Stale som pocuvala, co chcem sak zaraba pre nas..
Dnes sme uz nie sme spolu... Je na kazdom ci chce zit taky zivot alebo nie.. A uplne suhlasím s prvym prispevkom tejto diskusie, ze ten clovek si potrebuje nieco dokazat, leici si tym nejake komplexy..
@mirat co ci ma stve?:D
@laila22 ak su deti je to ine, tam je ta spoluucast chlapa na rodinnom zivote viac nez dolezita, aspon trocha.
nemyslim si ze baba by mala byt na chlapovi tak zavisla, ze by nevedela si cas zariadit aj sama. ale mali by ho travit aj spolocne. Ked uz ako pises, ze nema cas ani pre lieky skocit a tak, to je uz fakt chore taka praca, ziadna praca nie je taka, ze by si clovek nenasiel nejaku tu chvilku.
ja deti nechcem, takze co bude ak budu deti, neriesim.
@nezabudkaaa podla mna je chybou ze aj pracujes predpokladam na full time ... a je na tebe komplet rodina a pomoc od chlapa neni ... ak chce chlap tak trhat karieru tak potom musi zabezpecit zenu tak ze nemusi pracovat ... a moze sa plnohodnotne venovat rodine a domacnosti ... a sikovna zena si najde aj priestor na sebarealizaciu ...
@sonula neviem co tu riesis ked ti to vyhovuje... a na druhej strane ti to vadí....🙂
jasne ja som bola tiez na mojho manzela hrda, ze ma pracu a zodpovednost... ale potom sa ukazali tie ine stranky... niekto povie, ako ho milujes, tak mu to dopraj, nebud sebecka, prijmi chlapa takeho aky je a nenarokuj si na nic, lebo je to sebectvo 🙂 iba bud rada, ze je. 😉
S jedním takovým jsem žila...a vydržela jsem to jen tři roky. Úplně moc jsem se do něj zamilovala, jen si stěžoval, jak s ním život vždycky vy*bal, bývalá ho nemilovala, pořádnou ženu nemůže najít, jaký je pracovitý, šikovný, něžný,....dělala jsem mu roky psychologa. Nezdar a kritiku špatně snášel. Neustále jsme mu poukazovala, že je život takový, jak si ho uděláme, ať se trochu raduje...skočila jsem mu na to i s navijákem. Ze začátku to nebylo tak hrozné, přišel z práce, lehli jsme k telce, povídali si, milovali se, chodili se bavit,...o weekendech sice dost pracoval v dílně,ale večer jsme byli spolu. Vůbec mi nevadilo, že rád pracuje, naopak jsme ho chválila, jaký je šikovný. Postupem času jsem viděla, že se od práce nemůže psychicky odpoutat, že hoo to jediné naplňuje, že potřebuje neustále chválit a chválit. Nejsem neznalá žena, vím, že muž potřebuje krmit a chválit, ale tohle bylo až příliš! Každý den, každou hodinu, za všechno vyžadoval pochválit, ode všech! Udělal kytarový krk a nosil ho po rodině, ukázat starké do vedlejšího města, vylepil to na fóra, FB, Pokec, aby ho lidi chválili! Jako je šikovný a každá práce si zaslouží pochvalu, ale on vyloženě přišel se slovy: Pochval ma!"...přišlo mi to dětinské, postupem času i velice otravné, protože jsme názoru, že dobrá práce se chválí sama, ale milovala jsem ho a tolerovala to.
Když sjem se a to dívala zpětně, tak jsem na něho jen čekala v pokoji, vždy jsem uvařila, uklidila, načančala se, s tím, že konečně přijde z té dílny...a on přišel a lehnul vedle mě jako špalek! Ne vždy...ale hodně často. Ale mě stačilo, když jsme se zase pěkně pomilovali...všechno jsem mu odpouštěla.
A milovala ho tak moc, že jsme uvěřila kecům, že chce rodinu, že je to jeho smysl života a že je to pro něj na prvním místě. Miminko se nám podařilo zázrakem velice brzy. Hrozně se těšil, hned všem vypisoval a hned ho zapíjel. A bylo to tu zase. Já vařila, starala se o domácnost a čekala, až přijde z dílny. Bydlel v domě svých rodičů, což se později ukázalo jako další problém, protože k tomu, že je workoholik, tak je i mamánek. Takže jsem ho jako těhotná skoro týden neviděla, protože dělal matce kuchyň, aby se ona mohla chválit. žádná komunikace, něžnosti, nepohladil bříško, nic. Ale zase jsem si říkala, že to přejde, udělá to a bude klid.
Jak se malá narodila, týden ji zapíjel, přivezl si nás a já byla chvíli šťastná. Ze začátku se snažil i pomáhat. Ale malá byla náročná, hrozně uplakaná, nechtěla jíst..jen když ji někdo bavil. Žádala sjem ho, jestli by mohl vždy přijít na dobu, kdy má jíst...jen na 15 min, aby neplakala. A zase uběhlo pár týdnů a nepřišel, prý měl v dílně práci, kterou musel dokončit. Malá samo ječela, nenajedla se...byla sjem ve stresu, protože jsme kvůli jejímu řevu u jídla už jednou skončily na týden v nemocnici na pozorování. Nechápala sjem, co je tak důležité, když jeho dcera nahoře řve a já jsem ve stresu, když sjem mu to vysvětlovala. Vždyť byl jen o patro níž! hrozně mi vynadal, co se zlobím, že to dělá pro nás! Tak sjem se snažila to udělat tak, že když bude mít teda práci, ať požádá pomoc někoho z rodiny. Pomohli ale jenom když se jim chtělo! Přišla sjem si jako poslední onuce. Vdyť to nebyla pomoc mě, ale té maličké! Jeho matka, otec, starká začali rýpat, jak se on chudák jen snaží a co jsme to za žesnskou která si neumí pomoct sama.
Časem se to s malou zlepšilo, zvládla sjem to sama, ale málem mě to stálo zdraví. Chlap pořád pracoval, nedařilo se mu a všechno házel na mě. Že občas cestou do dílny hodí prádlo do pračky, pozametá nebo uvaří. Ale nikdo ho nenutil. Já jse byla názoru, že když jsme oba úplně na odpadnutí, uklidíme ráno. To ale nesnesla jeho matka! nadávala nám stále do prasat, jaká je neštastná, že malá roztahuje, drobí,..
V období, kdy jí rostly zuby, spala jen v jedoucím kočárku, tak jsme na střídačku vozili po kuchyni. Apellovala sjem, ať nepracuje do noci v dílně, co když malá zase nebude spát, ale nedal si pokoj...pracoval až do noci a pak chtěl asamo spát. Tu noc jsme vozila malou já, ale plakala, on se nevyspal. Dokonce jsme mu říkala, ať si jde lehnout jinam, ale nešel. Hned na druhý den dostal mikrospánek a narazil do stromu! Když přišel, plakal, že rozbil auto, objala sjem ho, řekla, že to nevadí, je to jen plech. Ale jeho matka mi vyčítala, e je to kvůli mě a malé! A on taky!
Vždy sjem chtěla, aby méně pracoval, aby se nejprve najedl..ale on si dal třeba jedno jídlo ta 20 hodin, ať v noci normálně spí, že to za to nestojí. A on i jeho matka mě obviňovali, e ho nemiluju, myslím mu zle, držím ho pod paučou...vyhrožoval mi, že přestane pracovat a nebude na nic peňez. No nechápala sjem! Jen se urážel a chodil do dílny do noci.
Sexuální život na nule, rodinný život..přišel v noci unavený, chtěl spát...kdy sjem s ním chtěla mluvit, bal to jako obtěžování. Jen večer přišel a oblékl malou do pyžama....na procházce s náma byl dvakrát..když sjem našla nějakou akci v okolí, vynadal mi, že má moc práce a nestíhá. Přitom kolikrát weekend prochrápal u telky, jak už byl unavený. Zapomínal koupit malé rohlíky, když sjem uvařila, neměl čas to ani jíst, v našem pokoji mi uklidit nepomohl, uklízel jen kuchaň svojí gestapácké matce. Byla sjem u zoufalá!
Jsme ráda, když je muž šikovný a vydělá, ale on jen pracoval..rozpočet moc nevycházel.. a já s malou sama...pořád! To tak nešlo.
Snaha o komunikaci na nule, jen se na mě zlobil, co bych jako chtěla, že ostatní by ho do nebe vynášely. Když moc nestíhal, vzala sjem malou na 14 dí k našim....s tím, že bude na tom líp, ale on zase dva dny prochrápal, užíval si bez nás a pak zase nestíhal. ...
Jen říkal, jaká sjem prý hrozná a hnusná, a´jak on se snaí, málem se kvůli nám zabil....A když po mě přišla jseho matka řvát, jaký on je chudák, a já jaká špina, co v životě nic nedokázala..přitom mám Vš...on se na ni vykašlal, tak začal brečet a nezastal se mě. prý z trucu. To byla poslední kapka!
4 měsíce jsem žila s malou u našich, jestli něco udělá, byla sjem ochotná mu odpustit, vrátit se k té ježibabě, když budeme mít aspoň samostatné patro...ale neudělal nic! Jen nekomunikoval, hodil to na mě, že jsem mu od začátku chtěla zdrhnout, měla ho jen pro malou a peníze....za podpory kamarádů a jeho slavné rodiny. jaký ej zklamaný chudák!
Když sjem byla těhotná, tak sliboval, že máme kde být, i našim to říkal...a když sjem přijely byla postýlka v jeho mládeneckém pokojíku a jako kuchyňka bývalá koupelna, kde byl vyrvaný sprchový kout, místo něho sporák a lednice a přes záchod daná školní lavice jako stůl! Každá normální by se na podpatku otočila, ale já si říkala, že to jen asi nepochopil, co dítě potřebuje a že se to časem upraví.
Houby....
Nikdy, nikdy víc!!!!!!!!!!!
Velka zodpovednost? Vela veci od neho zavisi...? ked nepride do prace aj Zem sa prestane tocit? Ked niekto ma radsej pracu ako rodinu tak si tu rodinu ani nezasluzi. Peniaze nie su vsetko. Dam ti radu ... najdi si ineho alebo milenca . Mate deti? Ako to bude vyzerat ked pridu deti?
Pracujeme aby sme žili, alebo žijeme aby sme pracovali?
@froschka pride mi to ako pekna blost, tak doba bola tazka vzdy a budem drzat palce aby to naozaj v 50 tke skoncilo, ale vravim rovno, nevrim tomu. Toto je zovotny styl a kto si nevie uvedomit, ze je len ID vo forme a iba v rodine nieco znamena, tak je to smola .... myslim, ze nieco nefunguje v zivote, vo vztahu ...
@digysa lenze nie je dobry ani taky,ani taky extrem.vies,co je to workoholik?asi nie 😀 ja takeho doma mam a ano takto sa utesujem v slabej chvilke,kedy by som mu jeho pracu najradsej otrieskala o hlavu.ale preco sa musime stale porovnavat len s extremami?
@sonula nedaj na reci, ze lepsie ako lenivec.. ziaden extrem nie je dobry.. posli mu na email clanky, kde sa pise ze naj manazer a uspesny clovek je ten, ktory dokaze delegovat veci na inych a nema spasitelsky komplex ze bez neho sa cely system zruti.....
moj tiez, pride z prace kde robi za kompom a rovno za komp... ale tak nakoniec obcas so mnou vyjde von zo psom, a dohodli sme si jeden den v tyzdni bez pocitaca (u nas v stvrtok), kde hrame nejaku hru, ideme von alebo tak... nie vzdy to bohuzial vyjde, ale lepsie ako nic...
kamoska ma podobneho manzela, priam az prikazom mu donutila spolocne ranajky z detmi, najprv jej muz frflal, ignorovala to no a teraz si zvykol a berie to ako dennu rutinu.. tak sa chysta na dalsi krok, presne ze jeden den v tyzdni hra s detmi ....
@elenak u mojho to preslo vekom ale aj takym varovnym prstom od niekoho tam hore,ze akoze nie je robot,ale clovek. Prisli prve vaznejsie zdrav. problemy a bolo vymalovane. Teraz zaciname mat opacny problem,je na seba haklivy,lebo toto hento tamto a to neni bio, no dava si na seba zrazu pozor. Hlavne chodi v normalnom case spavat,ziadne ponocovanie, v minule mi aj povedal v aute,ze ako uz ma o 22:00 dost a ziadne prachy mu nestoja za zdravie a to,ze bude na dalsi den uplne vymlateny. Takze asi sa musi kazdy sam trosku uvedomit. Jasne aj ja som predtym skusala mu dohovarat,ale bol v takom veku,ze sa citil ako robot,co zmakne vsetko a to cakal aj od ostatnych. Ibaze bezni ludia takto nefunguju,nie su na takom leveli a ani tam nechcu byt. Chcu si odkrutit a ist domov a lehnit na gauci. Toto workoholik nikdy nepochopi. Pre nich je to prejav lajdactva a slabosti. Dokonca na noc vypina telefon,to predtym kdeze...posledna vec vecer este pisal z postele mail alebo si ho pripravoval,prva rano, kuknem maily a potom nazdar...teraz uz take neni.
@kiki68 dakujem moc za reakciu, momentalne to prezivam s mojim chlapom a uz som z toho poriadne na nervy. tiez mal chvilku pauzu, spomalil ked mu pred par mesiacmi zomrela matka v relativne nizkom veku (53), ale zase je to v starych kolajach a ja uz nemam silu s nim stale bojovat a vysvetlovat mu to... nie len ze ide o jeho zdravie ale mna a syna ani nevidi :( je to velmi smutne.. verim, ze sa coskoro uvedomi inak neviem... :(
ale prachy od neho ti nevadia, že?
@velkacica tu nejde o prachy, ide o to,ze ten clovek ma svoju pracu na piedestale,pred vsetkym a ked ho milujes pre ine jeho vlastnosti,tak sa s nim nebudes rozchadzat a vyhrozovat hned rozvodom. Myslim,ze kto toto nezazil u partnera, ci uz je to zena alebo muz tak nevie o co ide. A o prachy vobec nejde. Co je na prachoch take skvele,ked muz zajde behom par rokov na infarkt? nic,lenze cloveku posadnutemu svojou pracickou to nevysvetlis. Zenske su tu ziarlive na potrencialne zenske milenky. Ja som prvy krat vazne ziarlila na skurveny telefon....nenavidela som ten smarphone...bral mi aj tie pol hodinky jeho pozornosti....
@sunshineka Co robi tvoj muz?
@martuska75 @sonula Tiez radsej prijmem pracovne vytazeneho muza, ako lenivca, co nema ziadnu motivaciu a nechce nic dokazat.......... Ja som to vedela este pred sobasom, aku povahu ma moj manzel....praca ho naplna a nasiel si taku, ktora je pre neho aj jeho hobby. ( co viac si moze clovek zelat, ked tvoj konicek ti zaraba peniaze?)