Problémy s mamou. Prosím, poraďte mi!

fresbee - souhlasím, přesně vím, jak to je ☹ - ta rozpolcenost je děsná - úplná schýza. Až když se to dostane až do nejhlubších emocí, tak je vyhráno. Není to jednoduché, uznávám.
V některém bodě ovšem už asi zafunguje i pud sebezáchovy, který je silnější dokonce než mateřský cit, nebo cit dítěte k matce.

Ale abych nebyla za supermana - i ve mě něco zůstává, protože se mi o ní dost často zdá: pocit ohrožení, strach, ponižování... Chystám se té sani utnout poslední hlavu na cílené terapii, už mám kontakt na dobrou terapeutku, co se zabývá hlubinami dětství (kdyby někdo měl zájem, tak na IP 😉 ). Sbírám odvahu se do té jámy ponořit a až malý půjde do školky a bude čas, jdu do toho.

kristi - i když víš, proč to udělala, pro tebe je výsledek stejný: je to její rozhodnutí i neschopnost s tím zkoncovat. Je to děsné, ale nikoho nedonutíme, aby se sebou něco dělal, pokud k tomu nedojde sám. Není to tvůj problém, ale JEJÏ. Nejsi zodpovědná za ni a ani nemusíš mít výčitky. Tím nechci říct, že ji máš opustit, ale aspoň se vnitřně odpoutat od jejího problému, být citově nezávislá.

kubaka, to ja jsem....ja kontakt s ni ani tak moc nevyhledavam, nepodporuju ji, nedavam penize atd. Tohle obdobi je za mnou, dneska jsem ji praskla s telefonem, protoze proste ten jeji hlas nemuzu slyset a kdyz mi tvrdi ze nic ji neni a ja vim, ze je. Tak jsem proste vypenila.

jinak mama je hodna, nikomu neublizuje, jen si proste neni schopna uvedomit, ze my se o ni starat proste nemusime a taky nebudem

holky, krásně jste to tu napsaly 🙂
já měla table s otcem, který taky hrozně pil 😖
denně byl nějaký průser kvůli němu
jediný, co ho vyléčilo, byla mononukleoza a výhružka doktora.
je to už asi 12 let a ani si necucnul.
jo a možná k tomu přispěla i moje hrozba, že jestli začne, atk s ním jako s otcem končím.naštěstí na mně lpí a ví, že některý sliby fakt dodržím
a jak píše kubaka, taky se mi někdy ty doby, kdy pil, dostávají do snů.většinou v ve stresovém období.

Ahojte,alkohol to je riadne svinstvo. Moja mama tiež dosť pila ☹ ako male deti sme si to velmi neuvedomovali vždy bol problem s fotrom a alkoholom. Ale ako sme podrastli a odošli od otca tak som si uvedomila žae mama nepije o nič menej ☹ . Tiež som odišla z domu ked som mala 18,ale stretavali sme sa ved sme byvali v jednom meste. Pomahala som jej aj finančne,ale aj ked nebolo čo jesť na alkohol bolo vždy ☹ . A tiež si nepriznala že ma problem z alkoholom. Ked mi volala väčšinou mala vypite a ja som to vrcholne neznašala,ani som ju nemusela vidieť aby som vedela že pila a ked som jej povedala že pila tak jej odpoved bola že je unavena alebo že si dala jedno pivo 😒 to isto. Takto sa to ťahalo dlho,až jedneho dna mi hovori že už nepije iba nelko pivo. Nechcela som tomu veriť ale aj ludia z jej okolia mi to hovorili a ked sme spolu volali hoci aj večer bola triezva. Tešila som sa z toho a verila že snad už dostala rozum,tešila som sa aj preto že sa mi narodila dcerka a nechcela som aby videla babku v takom stave. Mama bola fajn ked bola triezva,hned som k nej rada chodila ale trvalo to len asi mesiac ☹ a mama nečakane zomrela ☹ ☹ ☹ ......strašne mi chyba nech už bola akakolvek,nebola zly človek. A tak navštivte svoje mamy a otcov nech su akykolvek,viem ake to je ťažke z alkoholikmi ale ked tu nebudu bude vam smutno.....aspoň že sa dočkala mojej malej......
A mam brata ktory tiež pije a možno aj niečo horšie a tiež si neda povedať aby s tym prestal,ma krasnu dceru o ktoru sa ani nevie postarať lebo sa mu nechce robiť,mama ho vždy podporovala ale čo bude robiť teraz bez nej neviem...........

Moje máma umřela když byly staníkovi 2 měsíce...nikdy ho neviděla...zezačátku mi denně volala,co dělá a jak se má a pak najednou nic...tak jsem jí volala já a ona,že je jí blbě,že má asi nějakou virozu,za pár dní ji odvezli do špitálu,kde asi za týden umřela na selhání jater a ledvin...ani jsem tam za ní nebyla,říkala jsem si,že se tam stavím ve středu,když tam byla babička v sobotu a v pondělí a ona v pondělí večer umřela...já už si to kolikrát i přála,byli to s ní dost nervy... a dneska jsem na ni pořád naštvaná,že si klidně umřela....a chybí mi...byla to senzační ženská,než začala moc pít a taky moc pěkná...vím,že tak od mých 15 už pila hodně...měla vždycky lepší a horší období,ale je pravda,že nikdy nepila přede mnou...2x byla asi půl roku v Černovicích,ale léčit se nechtěla,nikdy si nepřiznala,že je alkoholička...(můj otec si to přiznal loni,když mu šlo o život-taky játra...)Ale vím,že mamka mi bude vždycky chybět víc než on...ona se nám věnovala a měli jsme díky ní myslím pěkný dětství...

Takže-pokud si nepřizná problém a sama s tím nebude chtít něco dělat,nemůžeš jí pomoct...

Nekka, nezávidím Ti čo prežívaš ☹ ,ale za tie roky si určite aj Ty aspoň podvedome pochopila, že to s ňou nejde ani z voza ani na voz...... Skús dať tomu všetkému voľný priebeh, a aj keď je to ťažšké, pokús sa trošku odosobniť a nepripúšťať si všetko trápenie, ktoré Ti mama spôsobuje! Každá závislosť je hrozná a pokiaľ ona sama nebude chcieť zmeniť sa, určite dobre vieš, že ju k tomu nedokope nik!!!!!! 😢

A najhoršie na tom všetkom je, že ubližujú viac svojim najblišším ako sebe. 😠 Nepíšem to len tak.... viem o čom hovorím!!!!!!!!!!!!!!

presne tak

dokud si neuvědomí, že ničí sama sebe, tak se nic nestane. Mám to za sebou s tchánem, je už několik let čistej, byl 3měs v léčebně a teď tam ještě občas jezdí, ale vždy s odporem, což mu prospívá, dokud nepohrozili doktoři, že mu dávají max rok života, tak si nepřiznal nic, zkoušel to ambulantně bez výsledku. Takže jedině nějaký testy a špatný výsledky. My jako rodina jsme nezmohli nic, dokud se sám nerozhodl.
Hodně štěstí

Ahojte baby, mam problem s vlastnou mamou. Ani neviem kedy sa problem zacal ... ale urcite velmi velmi velmi davno .... mam 22 rokov, 19 rocneho brata ... Brat chodi do skoly, ja pracujem v turnusoch v zahranici ... Problem je u nas asi odzaciatku ... nehovorim ze nas mama nema rada to nie .. dala by nam vsetko na svete ... ale mama trpi psychickou poruchou ... pred 4 rokmi zistila ze oco ma milenku, oco to ukoncil, odisli sme s bytovky, kupili dom, prerobili uz vyse roka byvame .. zdalo by sa ze vsetko je ok ... Mama bola rok na pn, je na polovicnom invalidnom dochodku .. z prace dala vypoved lebo to tam psychicky nezvladala ... ale doma stale nieje pokoj .. mysleli sme ze sa to utrasie ale doma nie je pokoj .. brat mamou prkticky ignoruje .. je povahy kde sa na to vykasle jednym uchom dnu druhym von ... mna to strasne trapi ... mame nemozeme povedat nic .. na vsetko sa nahneva a berie ako krivdu ... alebo utok na nu .. ja sa pritom snazim . kazde 2 tyzdne som na slovensku aj tam pracujem .. pomoaham im financne .. snazim sa ... ved ine deti daju rodicom napr 100eur a kaslu na to ja sa snazim .. ved ked ja som nemala pomohli mi rodicia .. teraz im to chcem vratit ale uz nevaldzem ked mam strach ze zas budu hadky ... vobec doma nieje rodinna pohoda ... velky problem je to ze mama sa velmi ale velmi rychlo dokaze rozculit a potom nieco rozbije znici ... bolo tak aj dnes .. voalli sme cez skype spolu .. nahnevala sa a rozbila kachlicku v kuchyni ... aspon mi tak povedala .... ja uz neviem co mam urobti .. trapi ma to ze to mame takto .. chcem jej pomoct ... len neviem ako ....