• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Navštevuje vaše dieťa triedu pre nadané deti?

7. decembra 2016 
@martina2001 @irriss ja ho v ziadnom pripade neprehovaram a nenutim, len mu poviem, ze ked sa nenaje bude hladny a ked bude stale hladny tak ochorie, na to mi on odpovie ze nie je vobec hladny :wink:
Teraz ked zistil ze sa ozaj nieco deje (znizena imunita), tak sa trochu polepsil v jedeni, aj ovocie papa, aj zeleninu (ale opat su to take mini porcie), toto leto jedol 1x paradajku, dovtedy ju zatato odmietal, a teraz sa po nej vyhadzal :confounded:
nema az taky blok ze by odmietal jest uplne, ale skor tie jeho porcie su smiesne, ja mu naberem na tanier taku detsku porciu, t.j. asi polovica z dospelackeho taniera a on este aj z toho necha polovicu, lebo uz nevladze. Takto to u neho chodi.
Docitat sa asi nemohol, kedze on je taky jedak uz od babetka, to poznam ako sme pri jednej mysticke polievocky sedeli aj 2 hodiny, asi to je len jeho povaha, neviem.
24. sep 2011 o 10:10  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@hajanka
Myslim si, ze podle toho, co pises a jak jednas, jsem uz poznala, ze "chyba" neni v Tobe..naopak mi prijdes velmi rozumna zena, i kdyz vekem jeste "devce"... :slight_smile:

Mam syna 21, promin mi toto prirovnani k "devceti"...t.j. zavidenihodny vek... :slight_smile:

Pokud Ti takto ji od malicka, nemuze mit "sevrety zaludek"???Ze proste mu zaludek nepovoli jit dal a da mu pocit nasycenosti, kdyz labor.vysledky jsou v rozporu?
24. sep 2011 o 10:17  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@irriss neviem, moze to byt ze je to takto, s dr. sme to nikdy nejak specialne neriesili, len jeden cas bral Pikovit sa myslim volal a potom v zahranici nejake tbl na podporu chuti do jedla ale uz neviem ako sa volali. Ucinok ale ziadny. Ale zase naopak je na svoj vek 7,5r vysoky, ma 130cm a 30kg. Kazdy mu typuje viac, v zahranici bol v triede o hlavu vyssi od vsetkych, od niektorych o dve :slight_smile: tu je druhy najvyssi, ale to ma po manzelovi, ten je tiez vysoky. Neviem naozaj, lebo ked je oblubene jedlo, napr. kuracie kungpao tak zje plny tanier, z ostatneho nezje tolko.
24. sep 2011 o 10:34  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@hajanka

Pokud se takto chova k oblibenemu jidlu, tak to znamena , ze muze "kdykoliv" - to nebude "zaludkem"...

Tady jsou "moderni injekce na povzbuzeni chuti k jidlu"..vysledkem je nechut a strach z bileho plaste...

Moje devcata maji 8,5 let, Fr. meri 130cm a vazi 28kg a Ver.meri 125cm a vazi 24kg,...je to uuuuplne cerstve vazeni a mereni "pro Tve zhodnoceni" a mozna i Tvuj klid.... :wink: :slight_smile:
24. sep 2011 o 10:44  • Odpovedz  • Páči sa mi to (1)
@irriss :wink: ake jedacky su tvoje dievcata?
24. sep 2011 o 10:50  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@hajanka
uz od narozeni jedou na "smeny".. :grinning: :grinning: :grinning:


Ta mensi ma obcas takove zvlastni psycholog. pochody, ze s ni mame trapeni....ta jede nejen na smeny ale i na periody...neustale vymysli neco noveho a sama si tim "ublizuje"...
Ta vetsi je "rozumnejsi" - spapa, protoze vi, ze si tim u maminky splhne...ale je pravda, ze jedi vsechno, vcetne zeleniny...pkud ma ta mensi "sve obdobi" - vezmu to same, co maji ostatni a rozmixuju ji to na kasi...spapa a olizuje se...Ja se s detma "neperu"..vyresim to tak, aby byl klid a mir...a nejen ohledne jidla...

p.s. Ja jsem vyrustala v Rezimu (teroru)neustalych pravidlech a utrpeni, poznala jsem bolest i utrpeni, ..Zmena nastala, kdyz jsem zjistila, ze lze Dodrzovat Pravidla nenasilnou formou a dominanci..staci je umet naucit "respektovat" tim, ze se spravne vysvetli....
24. sep 2011 o 10:59  • Odpovedz  • Páči sa mi to (1)
@hajanka
Nekomu by se mohlo zdat, ze u nas nejsou "zadna" pravidla..ale pravdou je, ze nase pravidla, jsou "skryta" pravidla...kazde jednani ma sve meze, sve miry a ty jsou znamy vsem...
A nikomu se nevyplati je prekracovat a ani nema duvod....u nas doma je vse "nadcasove", polozene na "chuti a vuli" jednotlivce...nikdo se k nicemu nenuti a mozna i proto u nas neni opacny efekt v podobe "bumerangu"...

Tim nechci rict, ze se u nas nic neresi, ze neexistuji problemy s dospivajicim ditetem ci prepracovanym manzelem... :wink:
24. sep 2011 o 11:07  • Odpovedz  • Páči sa mi to (1)
@irriss to sa mi velmi paci!
24. sep 2011 o 11:17  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@bebel napadlo ma jedno, u našej to celkom zaberá. Neviem či si to skúšala, pre istotu napíšem :slight_smile: Skús synátorovi vysvetliť, že to, čo mu dáš na tanier si varila tak, aby mu to chutilo. Občas, ak sa jedlo uvarí, nevyzerá vábne, ale je skutočne dobré a potrebuje ho zjesť, aby vládal. A nech teda skúsi ochutnať, nemusí zjesť ani celú lyžičku, len nech si dá kuštik do úst, aby ochutnal, ako to chutí. Ak mu to chutiť nebude, tak to nemusí jesť, ale možno mu to zachutí. Aspoň bude mať istotu, že to skutočne "nie je dobré". U nás to zafungovalo na chvíľu, dcéra ochutnala pár vecí a uznala, že sú dobré, ale väčšinou sa aj tak tvári, že jej dávam to najhnušnejšie na svete, prípadne sa rovno povracia. :rolling_eyes: A napadlo ma ešte niečo, neviem ako je to u vás so sladkosťami, ale my od kedy sme obmedzili prísun sladkostí, tak aj do ovocia sa viac chytá (už zje okrem jablka aj banán) a aj s tým jedením bolo chvíľu lepšie. Len teraz zase začala, že len paštéka a pagáčik. Ale napríklad dnes u mojej maminy zjedla paradajkovú polievku so syrom (!) a fašírky so zemiakmi.
24. sep 2011 o 14:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@hajanka neskúsila si niekedy otočiť pohľad na to, koľko toho tvoj syn zje? Napríklad nerozčuluj sa, ak toho zase zje málo, ale práve naopak ho pochvál, ako sa zase napráskal, ako je to super, že sa ti to páči a tak. Aj keby zjedol fakt len troška. Možno sa mu zapáči, že je chválený a bude jesť viac a viac, aby si ho pochválila... Neviem, to ma len tak napadlo, možno to prekukne. Možno keď to prestaneš riešiť, tak sa skôr rozje. Nútením a rozčulovaním sa asi veľa neurobíš. Možno že on si vie, koľko potrebuje a koľko mu stačí. Kamarátka keď bola malá, nechcela tiež skoro nič jesť, nemohli ju donútiť jesť mäso, mlieko a mliečne výrobky, pričom ona to ani neochutnala, len to proste nechcela. Mama sa bála, že nebude mať dostatok bielkovín a že to nie je v poriadku. Keď jej niečo zakamuflovali do jedla, aby do seba dostala niečo mäsové, tak to prekukla a nechcela. Raz ju nakoniec donútili, aby vypila kakao myslím, alebo niečo také. Malá dostala krče, šli na pohotovosť, hospitalizovali ju a zistili, že má intoleranciu mliečnych bielkovín, že väčšie množstvo jej môže vážne poškodiť zdravie. Ona to proste od malička nejak cítila, že to nemôže a nechce a fakt :slight_smile: Nehovorím, že s tvojim synom je niečo v neporiadku, len proste možno aj sám vie, prečo to nechce... Fakt neviem :unamused:
24. sep 2011 o 14:59  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@indiankaindi noooo to je presne to co som spominala s tou paradajkou, on ju nechcel ani ochutnat, az toto leto prvy krat zjedol celu paradajku a na druhy den sa vvysypal, ekzem ci co to bolo, dr. vravela ze alergia :confounded: tak potom som uz aj pochopila, preco ju asi odmietal. Ale je to zvlastne ze? Ked sa na to tak pozriem. Akoby to dieta tusilo, vlastne ani nie tak tusilo ako proste to malo v sebe ze toto nie a basta.
Mas pravdu v tom co hovoris. Skusim ist na neho tak :slight_smile: aj ked vo vnutri budem nespokojna urcite :grinning: ale skusim to a uvidim co to spravi. Je to tazke, ked my maminy chceme mat zdrave deti a vieme ze to potrebuju a oni odmietaju. Ked bol malicky, dost som sa trapila kvoli tomu ze nechcel papat, niekedy proste na to nemal cas. Teraz uz ani tak nie, lebo viem, ze to nema zmysel ho nutit, aj tak zje kolko zje.
24. sep 2011 o 15:26  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@hajanka no ja to zažívam tiež na vlastnej koži. Ja som alergička a mám zmiešanú potravinovo peľovú alergiu, teda ak kvitne nejaká rastlina, nemôžem jesť určité druhy zeleniny a ovocia. Tá tabuľka je tak komplikovaná, že sledovať to, tak asi nič iné nerobím, ale aj napriek tomu som sa ešte nikdy nevyhádzala, pretože jednoducho v určitom období mi niektoré veci nechutia a nedám ich do úst ani za nič. A potom po čase ich zase jem v pohode... :grinning: je to taký vlastný upozorňovací systém organizmu. Je mi jasné, že ťa to, ako (ne)je štve, mňa tiež, ale už to prestávam riešiť, pretože u nás je to o to komplikovanejšie, že ak ju donútim niečo dať do úst, tak sa povracia... takže to radšej nerobím :unamused:
25. sep 2011 o 14:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@anjelicek26 veď zober Sašku ku psychológovi a ten to otestuje a budeš vedieť na čom ste.
Ale pokiaľ zas nebudete v SR, tak to nemá veľmi zmysel.
Myslím, že v UK je vyťažená až až. Tam predsa chodí už do školy. :wink:
Aj v Nemecku je školský systém, taký, že nebude potrebovať špeciálnu výuku .
Tu na Slovensku sme 100 rokov za opicami, čo sa týka iného prístupu a podnetov pre deti.
Kamoška žije v Írsku a jej synovi diagnostikovali pred odchodom vysoko funkčný autizmus, ale do posudku schválne napísala psychologička iné odporúčania ako pre SR, lebo by ho zaradili medzi autistov so sníženým IQ, teraz má v bežnej škole len svojho asistenta, ostáva v škole lan na doobedie a kupodivu to celkom slušne zvládajú aj napriek úvodným jazykovým bariéram .
25. sep 2011 o 22:49  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Dík baby, s jedlom sme sa nepohli, riešime to pravidelným hosťovaním juniora u svokry a mojich rodičov na večeru.
Ukrutne sa snažím tomu prísť na kĺb, ale stále mi uniká ten jeho záhadný algoritmus.
Asi fakt urobím výskum a doktorandskú prácu o tom, skúsim to prekonzultovať s kamoškou a na fakulte a s lekármi v rodine a možno sa do toho pustím na plno. Vážne mi to nedá spať.
25. sep 2011 o 22:53  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@bebel - ja si tiez myslim, ze v anglicku toho ma az az, uz len to, ze za den rozprava troma recami je asi dost narocne plus je uz druhy rok v skole, ze ano... Sikovna je, ale zas nie tak, ze by to chcelo nejaku skolu pre mimoriadne nadane deti si myslim. A v nemecku ide do skoly pre nadane deti + zahranicne. Takze aj tam to bude poriesene.
25. sep 2011 o 23:00  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@anjelicek26 tak nie je , čo riešiť.
Bruna som musela dať pretestovať, aby mohol ísť do inej školy ako tej, čo máme tu v SC. Lebo som dostala xy blbých referencií na pomery a praktitky na oboch ZŠ, ktoré máme v tomto malom meste.
Väčšina mojich známych tu má deti, takže viem ako to tu chodí.
Pritom sme zažili situáciu minulý rok, že ho chceli vylúčiť z kurzu angličtiny, ktorý som mu zaplatila v jazykovej škole pod naším domom, lebo sa nudil a narúšal im priebeh hodiny a ostatných chlapcov v skupine strhával so sebou.
Aj v tejto škole je triednym zabávačom, tu sa však tomu tešia, na bežnej škole by mal samé poznámky v zrkadielku.
26. sep 2011 o 09:15  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Super blog ku školstvu v ČR, pre nás to platí 2 násob.
"Naše školy a školství jistě trpí mnoha nedostatky, aspoň jeden ale možná pomalu mizí, totiž nezájem veřejnosti. Jakoby si i česká veřejnost začala uvědomovat, že na školách záleží, a přemýšlet, co s nimi dál. Také školy a učitelé totiž lapají po dechu, když se mají vyrovnávat s rychlými změnami společnosti, s jejími nároky a požadavky.

Na druhé straně stále ještě slýchám v tramvaji mladého rodiče, který se své ratolesti docela samozřejmě zeptá: "Tak co s tebou v té blbárně zase dělali?" Tohle za našich mladých let skutečně nebylo a s tím si školy samy poradit nemohou - stejně jako s konkurencí nesrovnatelně zábavnějších "zdrojů informací", jako je televize a internet. Je proto škola zbytečné a zralá na odstřel?

Jak správně připomněl Ondřej Šteffl, škola dnes nemůže být jen zdroj informací, tím ale ani v minulosti nebyla. Ten zhoubný nesmysl, jako kdyby škola měla "poskytovat informace", napadl různé technokraty až před nějakými 50 lety. Základní a střední školství doprovází děti od 6 do 15 nebo 18 let a má zhruba řečeno trojí úkol:
1. pomáhat dětem budovat jejich osobnost (personalizace),
2. vyvádět je ze soukromí rodiny a uvádět do širší společnosti (socializace)
a 3. vybavit je dovednostmi, které budou jako dospělí lidé, jak občané, případně jako zaměstnanci potřebovat (vzdělávání).

Od prvňáčků po maturanty se těžiště postupně přesouvá od toho prvního ke třetímu a samozřejmě to nejsou žádné "předměty", nýbrž dějí se jako vedlejší, ale tím důležitější produkty výuky a vyučování. Nicméně ani Komenský, když zval děti, aby se ve škole "učily moudrými býti", toho nemohl dosáhnout jinak, než že je něco učil. Pro vývoj dětské osobnosti je zásadní příklad učitele a na své první paní učitelky i dnes lidé většinou vzpomínají v dobrém, ne-li přímo s láskou.

Pro socializaci je zásadní prostředí třídy a školy, kde se děti dozvídají, jak to v té velké společnosti chodí, učí se jednat v rámci pravidel a jakžtakž vycházet se sobě rovnými, které si většinou nevybraly. Vybírají si kamarády, ale musí nějak vyjít i s těmi, na které si musí spíš dávat pozor.

Třetí úkol, školní vzdělávání, vznikl až v době, kdy většina dětí už nepřebírala hospodářství nebo živnost po rodičích a potřebovala se naučit i věci, které jejich rodiče neuměli - na prvním místě číst a psát. Takových věcí rychle přibývalo, až se zhruba před sto lety prosadilo, že se budou řadit podle vědeckých oborů, a tak vznikly naše "předměty". Ty skutečně dodnes odrážejí "systém věd" Augusta Comta, starý už málem dvě staletí.
Pan Šteffl správně zdůrazňuje, že v nich dnes nemůže jít o hromadění jednotlivých "informací", nýbrž že mají poskytovat "základní obecné znalosti a dovednosti", "struktury myšlení", na které pak děti mohou navazovat a dál je samy rozvíjet. Přitom ale jako samozřejmé předpokládá, že děti samy budou "chtít něco vědět a umět" - a tady se mi zdá, že je kořen dnešních problémů. Mnoho dospívajících dětí totiž žádnou takovou potřebu nepociťuje - ačkoli se s ní samozřejmě narodily. Jako kdyby ji ve škole dokonce ztratily, anebo obrátily jinam.

První a základní otázka dnešního školství není, co učit, ale jak děti naučit pracovat. Na čem a jak probudit jejich zájem v konkurenci těch zábavných možností televize, internetu a počítačových her, kde se sice možná něco dozvědí, ale pracovat se určitě nenaučí. Dokonce si zvyknou, že stačí kliknout - a už je hotovo. Klik - a zase něco jiného. Těmto svodům škola nemůže a nemá konkurovat jinak, než že děti učí pracovat, aby pak také mohly zažít radost z výsledků vlastního úsilí. To je žádné hry ani internet nenaučí, jak s hrůzou zjišťujeme ještě na vysoké škole.

První krůčky k probuzení vlastního zájmu o vědění a učení jsou a vždycky byly v rukou učitele. Zájem o něco je totiž nakažlivý, bohužel stejně jako nezájem, a přenáší se masivně z učitelů i rodičů na žáky. Učitel jistě musí něco umět, ale dobře učit může jen to, co má sám rád a co ho zajímá. Tato nejdůležitější stránka učitelské kvalifikace se bohužel nedá měřit - a tak ji dnes školský systém vlastně ignoruje a místo toho „měří" a testuje jednotlivé výsledky, o nichž všichni víme, jak málo znamenají.

Na druhém místě hned po učiteli jsou ovšem učebnice, kterých si také nikdo nevšímá, a někde je z úsporných důvodů prostě zrušili. Některých bohužel není ani škoda, tak bývají učebnice nudné, plné sice správných, ale otravných a nestravitelných "informací". Přitom jen z něčeho jako učebnice se děti mohou samy něco naučit, kdežto internetové taháky, na něž odkazuje pan Šteffl, jsou sice zábavné, ale nic víc. Podívejte se na ně a zkuste, co vám z nich za týden zůstalo v hlavě - v nejlepším případě nějaká ta zajímavost nebo informace.
Teprve když si vyjasníme, čím a jak chceme děti zaujmout, má smysl přemýšlet o učivu i z hlediska jeho případné užitečnosti. Také zde se nadělala spousta chyb, pokud se o ní uvažuje jen z hlediska tak zvané "zaměstnatelnosti". Tu totiž formulují většinou očekávání, naivní projekce současného stavu do budoucnosti. Když mi bylo patnáct, byli cílevědomí rodiče vesměs přesvědčeni, že tou klíčovou dovedností pro život je - těsnopis. Pak jej nahradilo programování a tak dále. Pan Šteffl správně připomíná, že jde o užitečnost pro život, nejen pro zaměstnání, ale i to mi připadá málo. Tak užitečnost matematiky nespočívá v tom, že se děti naučí řešit rovnice, nýbrž přesněji myslet. Proto je matematika nenahraditelná a musí být také povinná - aspoň pokud k tomuto účelu přispívá.

Takové zcela zásadní "vedlejší" účinky má nepochybně každá věda a každý obor, ve školství by se však měly dnes poměřovat podle toho, jak otvírají dětem a studentům nové možnosti a horizonty. Na první místo patří po mém soudu jednoznačně jazyky, především čeština. Tu totiž jednak potřebuje úplně každý a skoro všude, jednak je špatná úroveň jazyka bezpečná známka špatného myšlení - a naopak. Do omrzení stále opakuji, že ta první a nejdůležitější dovednost je schopnost dobře mluvit, přesně a kriticky číst, srozumitelně a smysluplně psát. Dokonce ani smyslem literatury není znalost její historie, nýbrž setkání s vrcholnými možnostmi jazyka v poezii a krásné literatuře. Konec konců se i naučená báseň může člověku hodit víc než různé učenosti, jak víme ze vzpomínek vězňů.

V zemi našich rozměrů je samozřejmé, že tyto schopnosti budeme potřebovat i v jiných jazycích, především - ale nejen - v angličtině. Naši reformátoři nám rádi dávají za vzor Finsko, závislé na jediné velmi úspěšné firmě. Po mém soudu by to spíš mělo být ještě "úspěšnější" Lucembursko, kde se celostátní průměr pohybuje mezi dvěma až třemi cizími jazyky. Učení jazyků také nejlépe ukazuje, oč v učení vůbec jde: žák se musí naučit spoustu slovíček, v čemž mu žádné technické pomůcky moc nepomohou, ale když to zvládl, otevřel se mu nový svět.
Je hrozná škoda, když na tuto nejdůležitější fázi, totiž odměnu za úsilí, kvůli nacpaným osnovám nezbude čas. Nedávno jsem potkal gymnazistku, která měla čtyři roky latiny. Když jsem se jí ale zeptal, co četla, vykulila na mě nechápavé oči - no přece učebnici. Právě tady by totiž škola mohla bodovat i proti těm nejzábavnějším pohyblivým obrázkům. Je ostatně skandál, že naše vysoké školy přijímají i do vědeckých a technických oborů "jednojazyčné" uchazeče. Jak si tu vědu asi představují? Mohou to vůbec myslet vážně?

Na třetím místě užitečných kompetencí mi vychází kvalifikované zacházení s číselnými údaji, jemuž se ve školství říká matematika. Ta se bohužel až příliš vyžívá na různých obtížných cvicích a veletočích, které se děti se skřípěním zubů nadřou, protože se budou zkoušet, ale odnesou si z nich jen hluboký odpor. Základem musí být srozumitelné činnosti běžného zacházení s čísly, pochopení jejich smyslu i zákonitostí, porozumění pro statistické metody i jejich omezení a také schopnost spolehlivého odhadování, které dnes tolik chybí. A pokud se učiteli podaří předvést něco z těch nádherných matematických důkazů a triků, vůbec by nevadilo, kdyby jiné oblasti této krásné vědy vynechal - třeba integrály nebo trigonometrické rovnice. Ty mají být v učebnici petitem, aby se těch pár studentů, které matematika "chytla", mohlo na ně profesorku třeba zeptat.
V našem školství - včetně vysokého - bohužel stále vládne dávno neudržitelná představa "pokrytí celého oboru", která zamořuje učebnice a i z velmi zajímavých oborů dělá vysušené mumie. Místo aby děti aspoň něco pochopily a zažily, předkládáme jim povrchní seznamy odborných pojmů, které slouží jen k tomu, aby si daný obor nadobro zošklivily. Totéž se týká i společenských věd, které se většinou učí jako jakési "úvody do úvodů", domnělé "přehledy" nesrozumitelných teorií. Když se totiž v nesmyslné snaze o "všechno" nakonec nikde nedojde k zajímavým konkrétům nebo aplikacím, nezůstane dětem v hlavách doslova nic. Pokud v dějepisu nezbude čas na vyprávění, v biologii a chemii na pokus, v cizích jazycích na četbu krásných textů, nemůže se nikdo divit, že to děti nebaví - a tedy k žádnému učení ani nedojde.

Na posledním místě naprostého minima, které by každému žákovi mělo trvale zůstat "v hlavě", je podle mého jakési celkové porozumění sobě a společnosti, o něž se na vědecké rovině pokouší přehršel různých oborů. Ne tyto obory, nýbrž jejich integrované, propojené a srozumitelné výsledky musí mít ve školách své místo. Každý občan totiž nutně potřebuje vědět něco o sobě jako lidské osobě, o společnosti a jejích institucích, o hospodářství, financích i bankách, o právu a soudech, o obci, daních a státu, o médiích nebo o mezinárodních společenstvích - jinak se svoboda a demokracie nedá udržet.

Jakkoli je to dnes v módě, nepřidám se k obecnému hubování, protože ničemu nepomůže. Když pan Šteffl píše o "krachu" školství, je to ovšem metafora - školství totiž není nějaká "služba" či "firma", nýbrž podstatná složka reprodukce společnosti. Je jen dobře, když mu různé služby konkurují, ale ve výše vyloženém smyslu je nahradit nemohou. Mezi jeho současné nesnáze - nejen v naší zemi - patří obecný pocit, že za nic nestojí. Jenže školský systém se dvěma sty tisíci učitelů je jako zaoceánský parník, který směr mění jen velice pomalu a cukání ministerským kormidlem sem a tam mu nepomůže. Protože závisí hlavně na učitelích, potřebuje také trpělivost a občas snad i pochvalu - jako ostatně každý žák. Třeba ty posmívané "rámcové programy", pokusy o etickou výchovu, tolik kritizovaná srovnávací maturita nebo snaha dát učitelům lepší platy si to po mém soudu zaslouží."
26. sep 2011 o 22:30  • Odpovedz  • Páči sa mi to (4)
@bebel , veľmi dobrý článok, keby som mohla, kliknem ti na neho aj 100x :wink:
27. sep 2011 o 08:42  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@bebel docitane :slight_smile: vynikajuci clanok, keby sa dal zdielat tak to hned spravim
27. sep 2011 o 10:01  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@bebel súhlasím s článkom...trochu obsažné ale vystihujúce dnešnú situáciu v školstve a prístupu k učeniu...v našich školách(v iných neviem posúdiť) sa deti museli nadrviť množstvo aj nepodstatných pojmov, ktoré im učitelia odprednášali...dnešný cieľ školy je naučiť deti učiť sa...to znamená vedieť triediť informácie v škole, pozháňať si nové, nájsť a vyskúšať niekoľko spôsobov riešenia, vedieť svoje nadobudnuté poznatky odprezentovať a zhodnotiť svoje výsledky...to je teória...v klasických školách veľmi ťažko zavádzaná a zavediteľná do praxe...kvôli množstvu žiakov v triedach a kvôli ešte stále nahusteným osnovám, čiže veľmi obsažným predmetom...nie je miesto na experimentovanie, pokusy, hry s informáciami, netradičné metódy....myslím, že deti toho majú ešte viac, ako voľakedy...verím, že deťom by sa takýto štýl páčil, ale v predmetoch, ktoré ich bavia...lenže v našich školách musia všetci všetko...a to sa fakt zvládnuť nedá
27. sep 2011 o 17:39  • Odpovedz  • Páči sa mi to
baby, chcem sa opytat, ake testy su na SVK pre nadane deti?
tu u nas (juz.Kalifornia) ked sa v piatich rokoch nastupi do skoly, tak uz ocakavaju, ze dieta by malo rozoznat pismenka a pisat jednoduche slova, samozrejme vediet sa podpisat.
este ich hravou formou skusali v pocitani.
nie je to ze to musia vediet, ale je fajn ked to vedia.
preto ma to zaujima, lebo este za mojich cias ked sme isli ako sestrocni a nie patrocni do skoly, citat a pisat neocakavali.
27. sep 2011 o 19:49  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@briketa Zuzi, myslim, ze tieto dve krajiny v tomto sa porovnavat nedaju, rovnako ako ani v inych oblastiach... v US je to podobne ako v Anglicku, teda aspon myslim, akurat v UK zacinala skola od 4, teraz od 5.
Na SR sa od 6 rocnych deti neocakava ze budu vediet citat a pisat. Co by potom v skole robili? Nas system je stavany inak ako v zapadnych krajinach. Na zapade sa deti ucia inak (hravo) a skor, ale kazdy rocnik je tomu prisposobeny, kdezto u nas, zacinaju neskor a tiez inak, preto ak by mali vediet v 1.rocniku citat a pisat, nemali by co pocas prveho roka v skole robit :wink:
Na SR sa nadanie diagnostikuje testmi WISC - Wechsler Intelligence Scale for Children. Plus sa prihliada na celkove spravanie dietata, na jeho schopnost klast a odpovedat na otazky, intelektualnu zvedavost, celkovu komunikaciu, zaoberanie sa problemami....
27. sep 2011 o 20:28  • Odpovedz  • Páči sa mi to
na začiatku tejto témy bola otázka, že ako sa nadané deti prejavujú v škole?...v zvyčajnej škôlke jednoznačne rušivo!...to je fakt, ktorý treba prijať...ako učiteľka v škôlke som sa stretla s pár deťmi vyčnievajúcimi z radu s výnimočnými schopnosťami...všetky udivovali, koľko mali vedomostí v určitej oblasti...tieto deti inklinovali len k tomu, čo ich naozaj zaujímalo a čo ich nebavilo, to proste odmietali robiť...v škôlke to bolo dosť ťažké, lebo sa našli deti, ktoré si z nich brali príklad práve v tom odmietaní, ale už sa nechytali zabaviť sa niečim podnetným ako to nadané dieťa...len by to odmietnutie činnosti chceli využiť na ničnerobenie či skôr jašenie sa z ničnerobenia...a nadané dieťa zas odmietalo takéto deti, lebo mu nestačili a preto vznikali konflikty, veru aj bitky...okrem toho nadané dieťa nebolo schopné sústrediť sa na činnosť, ktorá mu nič nehovorila a to už predpovedalo problémy aj s učením...takýmto deťom je naozaj lepšie v škole inej úrovne...lenže rozlíšiť, či je dieťa mimoriadne nadané, či len bystré treba v súčinnosti viacerých odborníkov, aby to bolo v prospech dieťaťa...ja sem chodím po rozumy od vás mamičiek, lebo sú naozaj z praxe a mne v mojej práci dosť pomáhajú...takéto diskusie by sa mi hodili, ked bola moja dcéra malá...hodím to sem ako príklad zo života...nehodnotila som ju nikdy ako mimoriadne nadanú, skôr inteligentná a bystrá s vlohami na kreslenie...ale vždy pre učiteľov problémová!...v škole výborné známky z dejepisu, prírodovedy, slovenčiny(literatúry), a otrasné! z matematiky aj fyziky(tým myslím štvorky v osmičke a devine)...celkovo zaradená ako priemer...a možno aj horší priemer...stále napomínanie z chovania...mám odložené všetky jej žiacke knižky kvôli poznámkam...na druhom stupni vytáčala niektorých učiteľov svojimi hláškami...pre nich drzá!...jej humor bol pre spolužiakov nezrozumiteľný, oceňovali ho až dospeláci...no ona z toho nemala vôbec žiadnu traumu...jej záujem je celý zameraný na počítačovú grafiku, animáciu, film...od mala vedela že chce toto...ja som jej k tomu moc dať nemohla, jej vedomosti vďaka netu sú neskutočne obsiažne...som daleko pozadu...dnes je na strednej umeleckej...s rovnako ujetými ľuďmi ako ona...títo mi snáď nebudú písať, že moje decko si myslí, že je najmúdrejšie na svete...aj ked medzi nami, ona si to fakt myslí...toto nebolo machrovanie, to bol skôr povzdych nad tým, že v tomto podľa mňa moja humanistická výchova zlyháva
27. sep 2011 o 20:36  • Odpovedz  • Páči sa mi to (2)
@briketa u nas pri nastupe do skoly /beznej skoly/ musi dieta ovladat tiez viacero veci...
skusaju rozoznavanie geometrickych tvarov, delenie slov na slabiky, poznavanie prvych a poslednych pismen v slove, kresba ludskej postavy, kresba stromu a zadaneho zvierata, napodobnovanie pisanych tvarov... prerozpravanie rozpravky, pracovat podla pokynov ako je napr... rozdel papier na styri casti do lavej hornej casti nakresli pat jablcok a pod...
praca s noznicami a dalsie veci co ma ani nenapadnu....

u nas tiez prebieha vzdelavanie v skolke a vyucovanie v skole je tu narocnejsie ako napr. v uk ci usa... lebo tu sa vyzaduje 45 min. vyuc. hodina na jeden predmet.... a idu rychlym tempom... prvaci uz v novembri zvyknu pisat diktaty pisanym pismom /co je o dost narocnejsie ako tlacene/ atd... preto je nastup az v 6 rokoch ked je rozcvicena rucka a dieta je fyzicky schopne pisat pisanym pismom

testy ake sa robia pre nadanych tak ti uz popisali...
27. sep 2011 o 20:43  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Nasi v MIN triede v prvom rocniku prechadzali jedno pismeno na den, cize kazdy den nove pisane pismenko plus hned skladanie do slov, viet, pretoze takmer vsetci vedeli tlacene, ale len niektori aj pisane.
Oproti v beznej triede brali jedno pismeno tyzden aj viac a k diktatom sa tak skoro nedostali.
Ale to urcite zalezi od samotnej skoly, ucitela.....
27. sep 2011 o 20:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Pre tých, čo majú chuť a čas si niečo viac k téme prečítať od Doc. Dočkala http://web.saaic.sk/nrcg_new/doc/Zbornik/11_Kap-3.5.pdf :wink:
27. sep 2011 o 21:05  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@hajanka Dočkal netestuje Wechskerom, ale iným testom pre deti mladšie ako 5,5 roka, zároveň robí test kresby, tvorivosti, sociálnej zrelosti a rôzne iné doplnkové vyhodnotenia.

V jeho práci spomína v rámci psychologického vyšetrenia : test reprodukčnej inteligencie, test tvorivosti, test sociability a kvalitatívne posúdenie pozornosti a vôľových vlastností.
27. sep 2011 o 21:15  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@maznacik007 vdaka za odpoved.
tie geom. tvary, farby, kresby to sa robi myslim vsade (zila som aj vo Svajci a tam to tiez robili) , hodiny ma syn tiez rovnako dlhe ako u nas. sposob vyucby je vsak iny. celkovo skola je tu ina (chodime do velmi malej skoly)
27. sep 2011 o 21:23  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@bebel ano uz si spominam, uz si to pisala, ze on robi ine testy pre mladsie deticky, tieto WISC su myslim od 6-16r, alebo tak nejak?
27. sep 2011 o 21:37  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Ahojte, chcela som sa spýtať, stále píšete o tom, že dieťa má vedieť kresliť, pri nástupe do školy sa sleduje aj kresba dieťaťa, malo by vedieť nakresliť postavu, dom, strom a pod. My sa ešte do školy nechystáme, to nie, ale len by ma tak zaujímalo, čo deti tak okolo 3 roku normálne vedia nakresliť alebo čo by mali vedieť, prípadne čo vaše deťúrence vedeli nakresliť. Lebo naša teda kresliť zbožňuje, ale oveľa radšej má, ak jej kreslíme my a ak kreslí sama, tak len také abstraktné útvary, ktoré pomenuje iba ona :sweat_smile: Nejak jej to proste nevychádza,nakreslí max. tvár s očami, ústami a nosom, kopýtka :grinning: - v zmysle odtlačky nôh zvierat ale nič konkrétne. Mám pocit, že taký dom, alebo nebodaj strom nenakreslí snáď nikdy. Ak v škôlke mali vyfarbiť jabĺčko, všetky boli krásne červené, len jej bolo červeno - modré :confused:
27. sep 2011 o 23:08  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok