• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Ako si mám zvýšiť sebavedomie?

14. júla 2010 
Možno je to divná,alebo blbá téma ,ale ja by som veľmi rada vedieť,ako na to..... :grinning: :unamused:.
...pretože po nejakých životných situáciach :frowning2: to potrebujem :pensive: :sweat_smile: .Dík za akúkoľvek "radu",pá :slight_smile:
28. máj 2009 o 10:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sebavedomie ze si zakomplexovana s postavy ci mas problem presadit sa v praci,v rodine a tak?neviem poradit ja som bola tak vychovavana aby som bola sebavedoma a priebojna a snazim sa tak vychovavat aj deti.
28. máj 2009 o 10:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nikdy som sa nepodcenovala a vzdy som verila v svoje schopnosti, ale odvtedy ako som matka som nejaka priebojnejsia, citim sa naplnena, dolezita, ze v zivote na nieco sluzim, dcerka mi dala ten pocit novy pocit aky som doteraz nepoznala a viem si viac otvorit papulku ked treba... :grinning: :grinning: :wink:
28. máj 2009 o 10:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
stačí potkat skvělýho člověka
28. máj 2009 o 11:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
presne tak clovek sa nikdy nesmie podcenovat,no ani moc precenovat.musi si povedat ze vsetko co chce dosiahne a dokaze a pracovat na tom.nenehat sa vohnat do kuta ,oponovat a trvat na svojom!!!!
28. máj 2009 o 11:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj , ja potrebujem zvýšiť sebavedomie mojej 9 ročnej dcére , ktorá má problém zaradiť sa medzi svojich spolužiakov. Naprieko tomu,že sa učí na samé jednotky, krásne kreslí,stále sa trápi tým , že je najnižšia v triede a preto ju spolužiaci odstrkujú ... Situácia sa vyhrotila tak,že som sa rozhodla navštíviť psychológa, ale budem rada ak mi niekto poradí a dá cenné rady z vlasnej skúsenosti.
28. máj 2009 o 11:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
titkova,dakujem :wink: :grinning:
28. máj 2009 o 11:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
maba dej si sem fotku ja ti ho zvysim me se libi kazdy clovek a kazdy ma byt na co pysny a verim ,ze i v tobe je neco dobreho akrasneho :wink:
28. máj 2009 o 12:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
mmim-michal mal do 11 rokov komplexi z velkych odstavajucivh usi az kym nevidel lašaka :grinning: .aj ked som mu hovorila ze kazdy ma nieco velmi ho to trapilo no presiel cez to.dcerke musis stale a nustale hovorit ze vyska neiej dolezita a ze mozu byt vysoke baby a su sproste ,neprijemne.nemozme byt vsetky modelky :slight_smile:
28. máj 2009 o 12:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
mmim u nas v skole to bolo naopak najradsej sme mali najmensie v triede, lebo boli najzlatsie :slight_smile:
skus jej tak povedat ako titkovamiriam prirovnala maleho k niekomu znamemu napr. ja neviem koho ma najradsej ... alebo jej povedat ze je mala ale sikovnejsia, ako tie vyssie......viem lebo ja som bola vysoka a tie nizsie boli furt sikovnejsie aj na telesnej :sweat_smile:
28. máj 2009 o 19:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kylie Minogue je mala a aka zlata a silna zena co prekonala aj rakovinu a chlapy za nou prahnu... :wink:
28. máj 2009 o 19:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
co sa tyka sebavedomia..moj nazor je na to taky, ze kazdy ma na nieco talent, a v tom by sa mal zdokonalovat. A ked sa vie v tom aj realizovat, tak je to uspech, a cesta k ziskaniu zdraveho sebavedomia...
co sa tyka vyzoru, a pod. kazdy sa niekomu paci...suhlasim s nobody, ze stretnes spravneho cloveka, ktory si ta vazi, ktoremu sa pacis stupi ti sebavedomie...
28. máj 2009 o 19:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
maba, tak jej povedz, ze najdrahsie a najlepsie parfumy na svete su v tych najmensich flastickach :wink: A ak jej niekto povie, ze je moc mala, tak nech mu povie, ze dobreho sa vela nikde nenajde a podobne veci :wink:
28. máj 2009 o 20:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
tiez jej mozes povedat, ze kto kedy videl velku tanecnicu, alebo baletku? a ze mali ludia sa lahsie dostanu tam, kde velki sa musia riadne pretlacat a podobne veci, to na deti dost zabera :wink:
28. máj 2009 o 20:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte!

Ja Vas tiez chcem poprosit o radu, ohladom mojho 4 rocneho Adamka. Je (asi) nadmerne inteligentny, sam(s mojou minimalnou pomocou) sa naucil citat, pomaly sa ucime anglicky. Myslela som, ze je iba hanblivy, ale trochu ma prekvapil minuly tyzden. Zacali sme chodit na anglictinu pre deti. Ako som uz povedala, nema problem naratat do 100, pozna par slovicok a velmi rad sa uci nove. Ale tam sa spraval, akoby sa s anglictinou stretol prvy raz. Ostatne deti sa zapajali, opakovali a on sa iba tulil ku mne a zazeral. Po chvile sa trochu zacal chytat, ale sposobom, ze nechape. Aj ked my sme si sepkali a viem, ze urcite vedel "o com". Tak neviem, ci som moc narocna, alebo ho nejako povzbudit. Doma ho stale chvalime, vie ze sme nanho pysni, ze ho lubime. Ale mam pocit, ze to nestaci, ze potrebuje nieco "viac."
18. apr 2010 o 14:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Lenka, no ja by som si trosku dala bacha na prilis inteligentne deti. Pretoze sa casto moze stat, ze tym, ze vela vedia, ze su napred, su chvalene, tak to na nich aj kladie dalsie naroky, akoby tlak, ze teraz vsetko musia robit napred a dobre a dokonale. Mozno ta anglina nie je ten pripad, ale aj tak. Inak poznam jedneho chlapceka, ktory je neuveritelne taky vyspely, ani nie tak v inteligencii, teda vedomostiach, ale tak ako taky dospely a vyrovnany clovek. A ked pride do spolocnosti pre neho neprijemnej osoby (akoze s nedobrym vyzarovanim), tak sa sprava uplne inak, ako obyc dieta, akoby nic nevedel a tak.
Na tvojom mieste by som zdoraznila to, ze nemusi tie veci vediet (aj ked ty vies, ze ich uz davno vie) a tiez sa skus popytat, ako sa mu tam paci, ako sa mu pacia ine deti, tety a ucitelka.

Maba, no, to by som aj ja potrebovala. Na kazdej urovni. Co vzhlad, ci schopnosti a zrucnosti, celkovo. Ale podla mna sa to velmi neda. Iste, ak stretnes super osobu, velmi ta to vie nakopnut, ale inak zvonka sa to podla mna tazko da, myslim tak ozajstne. Odkedy som na MD a RD, tak si pripadam, ze materska demencia sa ma zmocnila naplno a ua posledny rok sa strasne rozbehla u mna tzv dispraxia - ludsky povedane kylavost, nesikovnost, ze mi vsetko pada z ruk a tak, no zufalizmus. A uz par rokov sa tvarim, ze idem zacat cvicit..., podla mna to by mi pomohlo, ani nejde tak o to, ze ked cvicis, tak mas hned super postavu, tu by som aj okaslala, ale podla mna pohyb ma ten ucinok..., sebanabudzujuci, ci tak nejak...

Vsetkym drzim palce.

Mywiel - jeeeej, som netusila..., blahozelam, teda zatial len k tehu:slight_smile:
18. apr 2010 o 17:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ivka, uplne s tebou suhlasim. Ono, je to tak, my sme boli na anglictine na ukazkovej hodine, on bol z toho hotovy, uplne nadseny, zapajal sa uz po chvili, preto som bola dost teraz prekvapena, ze bol uplne iny. Ale ked sme sli domov, tak sa mu pacilo, CD, ktore sme kupili ide non-stop. Tak nemyslim, ze by to bola zataz. Je fakt, ze ked vidime aky je sikovny, sme nanho dost narocni, co si uvedomujeme a snazime sa to obmedzit. Ale rozmyslam, ze sa poradim s psychologickou, len by som chcela poznat skusenosti mamiciek z realneho zivota.
Inak, co sa tyka "materskej demencie", ako si to nazvala, ja som doma uz 5 rokov a nikdy mi nenapadlo, ze raz bude tak narocne sa venovat detom s takou energiou ako na zaciatku. Tiez mi to sebavedomia nepridava, ale snazim sa pracovat trosku na sebe...
18. apr 2010 o 20:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@titkovamiriam
zdravim
citala som ze si bola vychovavana, task aby si bola sebavedoma a teraz vychovavas tak aj deti a ja sa chcem spytat ako treba tie nase deti vychovavat, aby boli sebavedome.Mam Andrej 4 roky a pokial neisel do skolky, tak bol uplne sam sebou zivy, zhovorcivy, nikoho sa nebal a zrazu ako chodi do skolky, tak je tichy, zakriknuty, s detmi nadvazuje tazko kontakt a vzdy robi presne to co mu povedia, a mne sa to nepaci, pretoze doma je uplne iny je sam sebou a ja by som chcela aby bol taky aky je doma stale aj v skolke aj von s kamaratmi pri hre a nie take zakriknute dieta a pritom ho stale povzbudzujeme a snazime sa, aby nebol taky zakriknuty, ale ja uz neviem ako dalej, aby nebol taky tichy a bojazlivy, vdaka za radu
9. júl 2010 o 15:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj!to mas este maleho synacika-treba ho ale stale povzbudzovat.marek ma rovnako 4 roky a do februara doslova v skolke trpel chcel len pani ucitelky a az teraz nadvazuje kontakty s detmi a snazi sa presadzovat svoje hry co je niekedy dost tazke no velmi mu pomohli aj ucitelky v skolke za co som im velmi vdacna.Ja som so starsimi bola vlastne sama nikdy som ich nebila alebo neponizovala no ani som nemala vysoke naroky ,lebo poznam rodicov co deti strapnovali aj za dvojky :frowning2: . a casom ked zistis na co ma niake vlohy tak to rozvyjat Milan je s konmi od malicka a michal kona ani nepohladi :grinning: ,tak ho predsa nebudem nutit aby na konoch jazdil..... :grinning:
9. júl 2010 o 18:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@maba v zivote si musis predovsetkym verit ty sama a mat sa rada,az potom si budu aj teba ludi avazit. urcite je na tebe nieco krasne,co sa da obdivovat,kazde rano sa pozri do zrkadla a hladaj na sebe nieco co sa ti paci,,co dokazu ini dokazes aj ty,,predovsetkym sa nauc verit samej sebe,ze si dokonala,ak dokazes to,dokazes aj ine. skus si precitat knihu ,,tajomstvo,, mne velmi pomohla.skus to.
9. júl 2010 o 22:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bonaquaba prosím tě, vzpamatuj se. Dítě má nějaký temperament, hraje sociální role, kterým se učí - to se nedá předělat ani naučit. Nech ho být tím, kým chce být a cítí. Nemůžeš jít proti jeho přirozenosti. Jediné, co jako rodiče můžeme dělat je respektovat jeho osobitost, přijímat děti takové jako jsou - mám-li cholerika, melancholika z něho neudělám. Mám-li jemné, křehké, citlivé dítě, drzý bouřlivák z něj nebude. Zvyká-li si na nové prostředí těžko, bude to tak vždycky a potřebuje čas, aby se sžil s okolím a našel si své místo.

My je nemůžeme je donutit, aby přeskočily vlastní stín. A děti zatraceně vycítí, když je s nimi rodič nespokojen - jsou hákliví na to, když mají pocit, že rodiče zklamaly, nesplňují jejich představu o tom, jaké mají být. Můžeme kritizovat jejich chování, co udělaly , ale nesmíme kritizovat jejich osobnost, jejich JÁ, jaký jsou, nedotýkat se osobnosti, nevyčítat temperament. To je hlavní zásada jak nezničit jejich sebevědomí od základu.

nech ho na pokoji - to je to nejlepší, co můžeš pro něho udělat. Buď nadšená z dítěte, které máš, protože je to bezpochyby pro tebe nejúžasnější človíček na světě se vším všudy jaký je.. To potřebuje vědět. Ne snahu rodiče o to, aby nebyl zakřiknutý.
Potřebuje podporu, ne dokopávání. Bude zrát, růst, měnit se, najde se. Je ještě malý.
9. júl 2010 o 23:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Nečetla jsem vše, ale trocha příkladu ze života. Já nikdy nebyla vychovávána tak, abych byla extra sebevědomá. Naši nás měli moc rádi, podporovali nás, ale kolikrát nám hlavně táta strazil sebevědomí s tím, že na něco nemáme apod. Nemyslel to zle, jen to tak prostě viděl (a viděl to většinou správně) a nebyl to typ "amerického" rodiče, který vám pořád říká, jak jste dobří a nejlepší a dokážete v životě vše. Já osobně přístup mých rodičů s odstupem vidím kladně. Dost mi tím pomohli v životě zabojovat, vědět, že nic není zadarmo, že ne vše se prostě povede atd. Dnes si myslím, že mám zdravé sebevědomí. Jestli je to však výchovou nebo to už má člověk v povaze, to tedy nevím. Myslím, že velký podíl na tom má můj manžel a taky já sama, protože si v dost věcech prostě věřím a to, co jsme v životě chtěla, to jsem dokázala :wink: .
Na druhou stranu moje sestřenka byla vychovávaná k obrovskému sebevědomí. Rodiče jí neustále říkali, jak je dobrá, hezká, nejlepší, jak vše dokáže atd. I přesto, že měla tento typ výchovy, tak je z ní dnes skromná mladá holka, která je v mnoha věcech nejistá. Prostě ty geny naší babičky se v ní nezapřou :grinning: . Proto si myslím, že řešit, jak dítě vychovat, aby mělo sebevědomí je zbytečné. Nejlepší je zlatá střední cesta,. podporovat ho, aby si sebe vážilo a vědělo, že má svoji cenu, ale zároveň mu nestavět vzdušné zámky :wink: .
14. júl 2010 o 10:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tvoj príspevok