• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Koho milujete víc? Manžela nebo dítě?

24. júla 2013 
jinak pořád 100% platí - porovnáváme tu neporovnatelné...spíš můžem jen tak uvažovat.
18. feb 2010 o 22:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
necetla jsem vse. laska mezi manzelem a ditetem (detma) se rozhodne porovnat neda.
ja vic miluju dceru :slight_smile:
18. feb 2010 o 22:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja byla jednou vdana a kvuli chlapovi jsem nemela deti. on dceru mel z prvniho manzelstvi a dalsi deti nechtel, chtel zit, jak vzdy zduraznoval. a pak me stejne podvadel, delal dluhy na me jmeno atd. a ja se s nim ve 30 rozvedla. a nemela jsem nic.
s mym nynejsim manzelem jsme 7 let a vytouzene dite mam az ted. musela jsem splacet dluhy po prvnim manzelovi, dite nebylo mozne. nastesti se pak povedlo na 2 pokus.
takze jsem rodila ve 36, da se rict na posledni chvili a tak to citim jinak.
taky chlapovi pomuzu, muze se na me spolehnout, milujeme se
ale me dite je dar, ktereho uz se mi nemuselo dostat.
18. feb 2010 o 22:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ano, suhlasim s kazdou, ktora hovori, ze laska sa neda zmerat. Neda sa dat na vahu a odvazit ci niekoho lubim o 100g viac alebo menej.

Isteze viem, ze manzel nie je 100 percentna istotu, viem, ze ma moze zradit, opustit, prestat lubit a mozme spolu zit len zo zvyku. A to prave nechcem. Nechcem sa 10 rokov venovat detom a potom zisitim, ze moja laska k muzovi zatial vyschla.

Teraz nejdem pisat nejaky navod na zivot alebo vztah, len opisem to ako to vnimam ja u nas:

Vztah k muzovi je u mna na prvom mieste. Ak bude ten vztah dobry, zvladneme vsetko. Aj problemy, aj zle nalady a budeme vediet vychovavat syna spolocne. Ako sa vravi, moja polovica. My sme zaklad, od nas sa vsetko odvyja. My sme ti, ktori urcuju "pravidla hry", my sme ten ostrov istoty, ktory dieta ma, my sme ti, od ktorych sa uci milovat. Teraz je nas syn malicky a my respektujeme jeho potreby a prisposobujeme sa mu. Ako bude rast, postupne sa bude ucit, ze on sa musi prisposobit nam, rodine a v nej vsetci navzajom. Moj muz nemusi superit s dietatom, vie ze on je pre mna tym najdolezitejsim a nas syn - to je to nasa zhmotnena laska. Lubim svojho syna, tym viac, cim viac sa mozem o tu lasku s muzom delit.
18. feb 2010 o 23:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
myschka - bacha - je to popsáno i v psychologických knížkách - ten "smysl života" může děti pěkně dusit a mohou před tímhle břemenem dokonce i utíkat. Nesnesou, jak na nich matky visí. Není radno si dělat z dětí smysl života.
jinak samo, je to mnohem složitější jak psala berenika. Ale myslím, že trochu i skáčeme z jednoho do druhého.

moravanka - jasně, každý vše vždy cítí ze svého pohledu, - ale jsou jisté stále fungující zákonitosti, které stojí za to vědět, protože se pořád opakují. Viz ono"dítě je smyslem mého života" - to je třeba nežádoucí povaha vztahu pro oba dva. Píše o tom třeba Vladimir Levi v Problematickém dítěti.
já rodila podruhé v 38 (beren zhruba taky,že?) takže naše druhé děti jsou pro nás taky zázrak, dar a nádhera a nemůžu se ho nabažit. Což zase třeba u mě ovlivňuje "řešení" takových "smrtelně důležitých dilemat" jako nočník, noční kojení, samostatné usínání :grinning:
18. feb 2010 o 23:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ale zas ani vztah k muzovi by nemal byt zmyslom zivota. Kazdy psycholog varuje pred zavislostou na partnerovi.
18. feb 2010 o 23:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
berenika to ani deti milujeme nech sa deje co sa deje, neda sa nemilovat, da sa s nimi nekontaktovat, nepomahat, ale nie nemilovat (ak napr sedi v base ci je z neho vrah-stale milujes aj ked to boli a nemozes sa mu pozriet do oci)

aleco sa muza tyka, cas vsetko zahoji, preboli a my ideme dalej, hladame lasku u ineho muza.
18. feb 2010 o 23:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
pardon malo byt na zaciatku- berenika to ano, deti milujeme......atd....atd....
18. feb 2010 o 23:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
holky holky, proč se hádáte u takovýho tématu, kde není možné jedonoznačně říct tak a tak je to správné :sweat_smile:

pro mě osobně se to prostě měřit nedá, miluju je stejně, ale ta láska je prostě jiná stejně je jiná k mýmu synovi, muži, mé mamince, mému tátovi, sestrám, jejich dětem atd... tohle prostě nejde paušalizovat a prostě nemůžu říct toho a toho miluju víc, protože prostě miluju všechny a každej jeden z nich by mi strašně moc chyběl kdybych je neměla :pensive: - prostě jak sem slyšela někde v nějakym filmu nebo pohhádce už vážně nevim, ale prostě srdce je široké a vejdou se ti do něj spousta lidí :slight_smile:

utkvěla mi jedna věta z té vaší diskuze + hodne zen musi zvladnou ztratu manzela, nejak se s tim smiri, ale se ztratou ditete, se nesmiri zadna - plně souhlasim.

a ta otázka s požárem byla čistě teoretická, ale prostě řikejte si co chcete, ale jako prvního bych zachránila syna (popř.další děti, jestli někdy budou) a až po tom ty ostatní
18. feb 2010 o 23:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
v tejto chvíli postel...... :grinning:
18. feb 2010 o 23:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kubako všeho s mírou :wink: věřim, že jsou psycho matky které to mohou přehánět ale já mám stále pocit, že to jak to dělala a dělá moje maminka je ideál. Měla jsem ¨úžasné dětství a s mamkou máme skvělej vztah. Ona je moje jistota a rozhodně bych před její péčí neutíkala :grinning: " Každá" matka podle mě vycítí když je ještě z druhé strany odezva a kdy už tlačí na pilu.
Já se řídím srdcem a zatím čtení chytrých knížek nebylo třeba.
A taky si myslím, že se nevylučuje spokojený vztah s tím, že více miluji své dítě. Své dítě miluji a vím, že nejlepší je kompletní rodina a zázemí tak logicky neodstavuji chlapa na druhou kolej ale snažim se aby to fungovalo. A pak jsme spokojený všichni.
A můj přítel na to má stejný názor. Zamyslel se a prej :nezlob se ale asi mám raději Adélku :sweat_smile: :grinning: :grinning: :grinning: což je jeho plus :wink:
19. feb 2010 o 13:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
muj muz ma taky radsi nasi Julinku :wink:
19. feb 2010 o 13:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
myslim si, ze v normalnej rodine nie je tato otazka opodstatnena. Ale je vela rozvedenych manzelstiev, kde si matka najde noveho partnera a dieta ho odmieta. Vtedy uz tato otazka nie je taka bezobsazna, ako tu niektore kocky spominali. Moravanka dala opacny priklad - novy partner odmietal dieta. V takychto pripadoch je to zasadna otazka, matka si ju musi polozit a musi si na nu odpovedat.
19. feb 2010 o 14:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nemohla by som lubit muza, ktory by nelubil moje dieta. Keby som si niekedy hladala noveho partnera (co dufam, ze nenastane), tak by som zaroven hladala otca pre syna.

Moj otec ma tiez vyzenil a vsetkym ma vzdy predstavoval ako svoju dceru. Len tym co sa zacali divit, ze kedy stihol take velke dieta tak povedal, ze som "vojnova korist" :slight_smile:
19. feb 2010 o 16:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ja se trochu ztracim v pojmech smysl zivota a tak - dcerka je muj zazrak,laska,andilek - ta laska k ni je neskutecne silna,az nevim co si s ni pocit,nekdy me to uplne valcuje... ale vpodstate neco obdobneho citim,kdyz si vybavim partnera v nejake mile situaci,nemusi mi byt ani na blizku,jen proste citim tu obrovskou lasku... zivot bez nich by ted strasne bolel,znamena to ze jsou tedy smyslem meho zivota? mam i jine zaliby nez je dva :grinning: dcerku chci chranit,ale zaroven vim,ze musi spadnout,musi se zklamat atd - nedelam z toho vedu,ale jeji plac me boli...
20. feb 2010 o 07:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
simlenka ja to berem tak ze sme tu na zemi aby sme sa reprodukovali.

a zmysel zivota? taky neni, iba prezit zivot co najlepsie lebo je iba jeden a to dost kratky.
20. feb 2010 o 10:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Určitě cítím různou lásku k dítěti a jinou k příteli, ale miluju je oba :slight_smile:
20. feb 2010 o 10:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojík, múžu?? :slight_smile:
Také si myslím že je to jiná láska, jiná láska k partnerovi a jiná k dítěti. Rozhodně to nemůže být stejné..
Taky si myslí, že já rozhodn miluji víc Týnku, než přítele, protože jsem toho názoru, díke je nadosmrti,ale partner být nemusí..
28. mar 2010 o 22:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Jo ještě chci dodat, nevím možná je to teď takové, že máme problémy a hodně se hádáme. Já pořádně nevím, jsem hodně zmatená, ale co vím jistě, nade vše miluji svoje dítě :slight_smile:
28. mar 2010 o 22:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
helik i ked mas pravdu v tom ze manzel nemusi byt navzdy, to ale neznamena ze ho preto budem milovat menej :wink: ja ich milujem oboch inak ale s rovnako silnou laskou..laska ide zo srdca a neda sa krajat ci merat ..proste lubis a ked lubis, lubis celym srdcom..ak nie, potom naozaj nelubis :pensive:
28. mar 2010 o 22:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zajímavé téma... :slight_smile:

myslím si, že nejde říct miluji víc manžela(přítele), nebo víc dítě.... :confused: je to úplně jiný druh lásky...

Když jsem se zamilovala do přítele, bylo to fajn, hlavně tím, že to bylo vzájemné, a potom tady bylo spousta objevování atd, takže láska přicházela postupně....

Ale když se narodila Sofi byla tady všechna láska najednou, milovala jsem ji už v bříšku, ale když mi ji Mira přinesl, tak jsem opravdu cítila něco uvnitř... snad srdce, nebo nevím, který orgán je za lásku odpovědný, každopádně jsem byla najednou plná, snad až to bolelo... strašně ráda na to vzpomínám... a Mira mi dodneška s úsměvem vyčítá, že takhle krásně jako jsem se dívala na ni, jsem se na něj nepodívala ani když mě žádal o ruku... :grinning:

každopádně kdyby si kterákoli matka měla vybrat mezi životem svého muže a svého dítěte, je to snad jasné....
28. mar 2010 o 22:20  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Srovnávání nesrovnatelného. Je to jako kdybych chtěla po Pepovi aby mi byl manželem a po manželovi aby mi byl dítětem. Oboje obnáší "poněkud jiné" požadavky a nároky na obě strany. Mně spíš v prvním těhu děsila jiná věc, a to ta, že i kdybychom se s H. nakrásně rozešli, tak už to nikdy nebude "sbohem a šáteček," prostě už ho nikdy ze svýho života nevymažu protože bychom se tak jako tak museli stýkat kvůli dětem. Bezdětný manželství se rozvede a ty dva už se v životě vidět nemusej, s dětma tenhle luxus není možnej. Teď už je to vcelku jedno, jedno nebo dvě děti :grinning:
29. mar 2010 o 07:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Já můžu jednoznačně říct, že miluji víc své dítě! Manžel je takový vedlejší produkt :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
29. mar 2010 o 08:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
selene no tak to tvojho muza uprimne lutujem, zasluzi si viac :pensive:
29. mar 2010 o 08:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
rimmel, nerozumíš nadsázce?
29. mar 2010 o 08:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ale hej, ale rozumiem tomu ze miluje dieta viac :wink:
29. mar 2010 o 08:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jednoznacne dieta, v tom ma zena istotu, ze co do neho vlozi a ako h vychova to sa nestrati.... ale investicia do chlapa je vzdy risk:slight_smile: ja som vsak trosku zatrpknuta voci chlapom...
20. jan 2013 o 15:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zdravím. Omlouvám se za příspěvek do starého tématu, ale cítila jsem potřebu se vyjádřit. S přítelem se kterým se budeme brzo brát máme jedno dítě. Samozřejmě miluju jak přítele tak dítě, ale kdybych si měla vybrat, tak je mi moc líto, ale naprosto jednoznačně volím přítele a na tom si trvám. Tedy musím trošku vyrátit, že by to žádná žena neřekla, já ano a nestydím se za to. A můžete klidně říci, že jsem špatná matka. Ale můj přítel je pro má životní láska a raději bych byla bez dítěte než bez něj. Předtím jsem měla na vztahy smůlu, ale s ním jsem poznala skutečnou lásku :slight_smile: S ním zvládneme všechno a jen díky němu mám teď dítě, takže on je pro mne důležitější.
Se ztrátou dítěte bych se smířila, ale se ztrátou přítele a budoucího manžela nikdy a kdyby byla nějaká katastrofa, tak bez něj bych nikam nešla. Buď by nás zachránili společně a nebo bychom společně zemřeli :slight_smile:
24. júl 2013 o 19:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tím proboha vůbec nechci říct, že bych našeho syna nemilovali, naopak miluji ho velice, ale milenecká láska k budoucímu manželovi je pro mne víc. Můžu se vám zdát divná, ale je to jen můj názor a pohled a nikomu ho nevnucuji. Jsem pragmatická a uvědomuji si, že bez manžela bych syna nikdy neměla a navíc že můžeme mít i další děti. Navíc jsem asi naivní a pevně věřím, že nám to spolu vydrží do smrti :slight_smile: A myslím, že je hezké v něco takového věřit :slight_smile:
Prostě pro někoho je specifická mateřská nebo otcovská láska a tvrdí že je to ta nejsilnější láska. Já své dítě moc miluji, ale přesto to mám jinak a lásku k partnerovi považuji za silnější a proto bych si vybrala jeho. Snad se tedy do podobné situace nikdy nedostanu, ale stejně jsem o své volbě pevně přesvědčena :slight_smile:
24. júl 2013 o 19:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok