Telepatia medzi mamou a dieťaťom. Existuje?
Myslíte že taketo niečo existuje? Že matka a dieťa su nejako neviditelne prepojené?
Ja som mala taký zážitok a odvtedy tomu verím:
Boli sme u našich, ja som šla do dverí prvá, za mnou manžel a zabudol ich zatvoriť 😠 (ale ja som to nevedela). Naši maju vchodove dvere nad dosť prudkým schodišťom, male odpočívadielko a hned kamenné schody.
Malá bola v chodítku a sedeli sme v obývačke, moja mama v kuchani, rozprávame sa, malá si chodila (mala vtedy asi 9 mes.). A mna zrazu prešiel čudný pocit, akoby ma niekto chytil, alebo ja neviem, čo to bolo, len som sa postavila že "Kde je malá?". Otec ešte vraví, ved asi v kuchyni a ja som sa postavila a šla presne k tým schodom. Malá tam stála, v chodítku,m asi 5cm od okraja, ešte 1 krok a.... nechcem ani pomyslieť 😖
Proste ten čudný pocit, čo som mala jej zachránil život.... Čo to bolo, dodnes neviem.
Mali ste niekto podobný zážitok?
To je emocionální spojení - to se děje vždycky, když s někým jsme hodně, vnímáme stejně, myslíme, člověk si všímá druhého, napojuje se na jeho zvyky, myšlení, rytmus atd atd. Mozek si pamatuje i to, co si ani neuvědomujeme, vyšle nějaký signál. Pak se to projevuje jako instiknt, telepatie. Děje se to jen mezi emocionálně spřízněnými lidmi. Nikdy ne mezi dvěma cizíma.
Když jsem měnila byt, půl roku jsme se s paní domlouvaly, volaly si, ona váhala, já byla na nervy. V jednu chvíli jsem si žekla, že ji zavolám, zvednu telefon a ona se mi tam ozvala, že mi právě volá. Tak jsem jí měla plnou hlavu, že jsme zvedly telefon v jedné vteřině.
s děckem je to to samé: navíc tu funguje hodně zkušenost: jak ho nemám na očích, je ticho, kutí něco nekalého, předjímáme, co se může stát, možnosti, odhad. 😅 . Matky toto mají mnohem víc vyvinuté, protože používají víc emoce, neverbální komunikaci, kterou potřebujeme v komunikaci s nemluvnětem. tohle propojení mozků nám jde mnohem líp než chlapům. I s mužem se nám to stává - spíš ale jednosměrně ode mne k němu
😒
Já před domem tuším, že si určtě nevzal tramvajenku, protože má jinou bundu než včera a hekticky se oblékal při odchodu, on se ohradí, že ho mám za debila a na zastávce zjistí, že ji fakt nemá 😀 😀
ano, stava sa to, nielen v rodine, ale ako vravis kubaka, medzi ludmi, s ktorymi sme v spojeni 🙂
minule som v knihkupectve natrafila na knihu, ktoru som pred rokmi citala Marlo Morganova: Poselstvi od protinozcu
http://www.martinus.sk/?uItem=26329&z=blog-schw... je uzasna, asi si ju este raz precitam a vrele odporucam 🙂
Říká se tomu prý "myšlení alá bratr a sestra", ale o tom, že by můj manža byl i mým bratrem fakt nic nevím 😀 😀 😀