• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Úzkosť. Čo mám robiť?

13. mája 2017 
autor
andy, vsetko co pisej je uplna pravda, moju situaciu s uzkostou sa snazim riesit zodpovedne, pocuvam co mi radi psychologicka, chodim na kontroly k psychiatricke....radia mi cvicit, nestresovat sa, uzkosti predychavat. ...Prisla som vsak na to ze moj problem spociva v tom, ze si stale pripominam situaciu s pred 1,5 roka, kedy sa u mna objavila prvy krat uzkost - zrejme z vycerpania som v noci citila busenie srdca, trpnutie noh , hucanie v usiach a velmi som sa toho zlakla....myslela som si ze odpadnem...od vtedy mam uzkost - na to prisli hnacky a triasky. A ked citim ze na mna prichadza, bojim sa ze sa to vsetko zopakuje, neviem sa na to pozriet z nadhladom a vykaslat sa na to. Zrejme pre to ze to bol velmi neprijemny zazitok. :rolling_eyes:

Inac vsetkym co ste sa zapojili do tejto debaty dakujem, bola som prekvapena ked som videla tolko odpovedi.
7. feb 2008 o 13:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
jamajka,

a spavat mozes? Mne sa navodila sialena nespavost, spim mozno dve tri hodiny v noci , inac nemozem spat.
11. feb 2008 o 05:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Já jsem byla u lékaře nedávno poprvé. předepsala mi ten Cipralex s tím, že až přestanu kojit, tak ho mám začít brát a po týdnu se ozvat. Docela mě zklamala, protože mě odbyla tuším do čtvrt hodinky a ani mi neřekla, jak se v takové situaci zachovat, jak se snažit uklidnit atd. (O dýchání jsem se dočetla v knize zabývající se úzkostmi.) Ráda bych také nějakou psychoterapii, naučit se úzkost překonávat a nepanikařit hned jak ucítím první náznak a naučit se s tím žít. Osobně si myslím, že jen prášky na to nestačí..i když na začátek jsou určitě přínosem.

Ráda bych se zeptala těch, co mají nějaké zkušenosti s tím Cipralexem - trochu jsem se zděsila při přečtení vedlejších účinků - jako jsou úzkosti na začátku léčby (zda jde aspoň zkombinovat s neurolem..) Nebo dokonce halucinace jako vedlejší účinek a ta představa není moc příjemná.. Jak jste prožívali ty první dny, týdny?

Děkuju a pevné nervy všem :wink:
11. feb 2008 o 14:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj Rova,
nevím jestli tě nezklamu, já brala Cipralex a musela jsem ho vysadit kvůli vedlejším účinkům (taky jsem byla zděšená jsou asi na 3 strany :grinning: ). Doktorka mi řekla, že je třeba vydržet 14 dnů a pak bude zlepšení stavů, jinak těch prvních 14 dní se stavy dokonce zhoršují. Bohužel já ho musela vysadit právě kvůli nim. :frowning2: . Já teď měla náročný rok a nakonec jsem bouchla, že se mi motala hlava a taky nevím jak to přesně napsat, ale když se na něco zadívám, třese se mi obraz, někdy se třesu celá. Neuroložka mi dělala vyšetření A po Z a řekla nervy. Cipralex teda neberu vydupala jsem si silnější hořčík na nervy, a hlava se tak nemotá. Mírné zlepšení nastalo. :sunglasses:
11. feb 2008 o 14:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
když se tyhle léky nasazujou, tak je důležitý, začít po půlkách, tak tři až pět dnů si brát půlku toho Cipralexu (5mg), protože než začnou zabírat, zhoršují ty úzkosti a příznaky kvůli kterým se nasazují... takže je to dost důležitý :wink:
11. feb 2008 o 14:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
já začala na půlce, ale stejně, měla jsem takovej stav, že jsem si myslela, že na mě jde infarkt :grinning: , teď se tomu tlemím, ale před tím mě bylo dost zle :rolling_eyes:
11. feb 2008 o 14:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Jo, mám tam tuším 4 dny půlku a potom po celých. No..trošku si mě zklamala,mathildo :slight_smile: Přítel už mi nadával - to se nezačneš léčit kvůli tomu, že se bojíš prášků? Jenže vysvětluj někomu, kdo to nezažil .. :unamused:

Mám totiž ten problém, že jakmile je ten panickej záchvat hodně silný (bušení srdce, nepochopitelný strach, třes končetin, pocit na omdlení a hlavně pocit že se nenadechnu), tak to bez toho neurolu nezvládám. Ty menší ataky se snažím rozdejchat. Ale třeba jednou za 2-3 týdny si ho vzít musím. Takže kdyby to přišlo takhle silné po cipralexu, jestli by ten neurol nepomohl. Třeba jen na ten začátek léčby a pak už ne..? Já se v tom absolutně neorientuju, takže jestli o tom někdo něco ví..?
11. feb 2008 o 15:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
rova,kľudne si daj na začiatku liečby Cipralexom podľa potreby aj Neurol.. :wink:
prípadne aj neskôr,ak by došla na teba panická ataka..

už tu bolo písané,že najvhodnejšia liečba panickej poruchy,resp.iných úzkostných stavov,je kombinácia medikamentóznej liečby a psychoterapie/kognitívne-behaviorálne terapia,expozičná terapia atď../
11. feb 2008 o 15:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Jinak u mě to začalo taky podobně jako u Filipko..jednou se mi stal ten záchvat, tak jsem si ho od té doby tak nějak sama "přivolávala". Pak k tomu pomohla bouračka přítele před rokem, chvíli na to nemoc táty, psychika dostávala zabrat od té doby se to jen horšilo..
11. feb 2008 o 15:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky babnky,ja teraz uzivam fevarin,ma niekto s tym skusenost?velmi mi pomohol v kombinacii so xanaxom. :slight_smile:
11. feb 2008 o 21:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Můj kamarád asi před 4 lety trpěl sociální fóbií, samozřejmě trvalo, než se vůbec odhodlal jít k doktorce-psychiatričce. Pravidelně chodil na sezení. První léky, které mu předepsala byly naprosto hrozné-byl schopný spát neustále, ve dne v noci. Tak mu potom předepsala nové, ty bral odhadem asi rok a nemoc je pryč...už nebere nic a je naprosto v pohodě, nic mu není a vesele si užívá života.
11. feb 2008 o 21:20  •  1 dieťa - čaká bábätko, termín má vo februári 2014  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Rova, moje mama ma stejnou kombinaci - cipralex a neurol. Po tom Cipralexu se velmi zlepsila (bere ho cca 2-3 roky). Ja mam radost, ze je stabilizovana ze ji byl nakonec predepsan. Kdysi davno v 90. letech ji daval nejaky divny doktor na vse jenom diazepam a to byl opravdu omyl - z dlouhodobeho hlediska se to zhorsovalo.
Asi rok mela ted zvyseny Cipralex kvuli tatove smrti, ale ted uz je zase na jednom. Ten neurol bere, kdyz se citi spatne s 'nervy' - ma nejake vyrustky na pateri po autonehode a obcas se taky citi hure. Ale je po nem dost utlumena...pisu to z pohledu cloveka, ktery zije s nekym, kdo timto trpi. :slight_smile:
11. feb 2008 o 21:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Rova: Cipralex jsem začala brát rovnou po jednom a hůř mi bylo jenom první den. Ale asi mi moc pomohlo i to, že jsem ho začala brát den před dovolenou na lyžích (loni) a tam bylo tak krásně a pohodově, sluníčko, sport, přítel, co mě zrovna požádal o ruku...tak jsem přijela z těch lyží jako uklidněnej uvolněnej člověk a už mi to zůstalo. A když to na mě někdy zase přijde, a jako že se to stává, tak to najednou jde pěkně zahnat a rozdejchat...to předtím teda absolutně nešlo. Měla jsem povoleno vzít si kdyžtak ze začátku i neurol, ale nebylo fakt už třeba :slight_smile:
Jinak mě se zase stává to, že když zapomenu víc než jeden den, tak dostanu pekelnou závrať. No ale tak mě to naučilo brát svědomitě a až budu chtít vysadit, tak po-ma-lin-ku postupně :wink:
12. feb 2008 o 11:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Děkuju, jste opravdu zlaté! Docela jste mě uklidnili, že je tady možný ještě ten neurol "co kdyby". Ještě stále kojím, protože minulý týden byla Vaness nemocná - 5 dní vysokých horeček a prakticky v tu dobu nás to mlíko zachránilo, protože toho jinak moc nesnědla, ani nevypila. Ale na začátek března bude mít přítel dovolenou, tak se na to vrhnem a pak začnu s těmi léky. :wink:

A jakým způsobem probíhá ta psychoterapie?
12. feb 2008 o 18:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
holky mám taky ze sebe strach, pořád jsem po porodu taková divná - ne já. Mám strašný stavy když malá jen pčíkne, řvala jsem 2 dny, když nám dali široký balení na kyčle, pořád čekám že to přejde, ale nějak ne. Vidím třeba v televizi něco a nemůžu spát a tak... prostě nervovej labil...

Mám kamošku psychiatra ale k ní se mi nechce a moc nevim kam bych se obrátila, navíc mi přijde, že to přejde, ale přestávám si bejt jistá, v žádným případě bych malý neublížila, jen naopak jsem k ní nějak víc a víc přivázaná. Je to úzkost?
12. feb 2008 o 21:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bramburka,a predtým si nebývala nervózna alebo úzkostlivá,či depresívna ??

ak si taká povaha,ešte stále po pôrode sa môžu trocha búriť hormóny a prejavuje sa to ,ako popisuješ.. :wink:

ale môže to byť aj úzkosť alebo ľahšia forma popôrodnej depresie/aj cca pol roka po pôrode sa to ešte môže objaviť/..

možno by pomohlo nakontaktovať psychológa :wink:
12. feb 2008 o 21:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no to se mi moc nechce, já si nechci přiznat že mi něco je. No předtím jsem byla taky trochu hysterka, no... ale ted jsem nesnesitelná, se divim, že jsem jeste vdana...
12. feb 2008 o 21:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bramburko, neboj a ke kamarádce zajdi, někdy pomáhá i s někým fundovaným si popovídat a zjistit, že takový problémy má spoooousta lidí a nemusíš na to třeba vůbec brát prášky, nebo jenom přechodně. A právě to, co je důležitý je fakt si přiznat, že mi neni dobře a budu s tim něco dělat :slight_smile:
Mně třeba pomohlo i to, že mi doktorka potvrdila, že nejsem "cvok" v tom smyslu, že by se mi jenom zdálo, že je se mnou něco v nepořádku, že příčina je prostě fyzilologická, tj. chybí mi určitá látka a lékama se musí doplnit. Stejně jako když ti chybí trávicí enzymy ve slinivce a musí se brát v práškách. Nebo milion dalších látek, co lidi prostě musí užívat lékama, aby je doplnili.
A mimčo přece potřebuje a zaslouží si vyrovnanou a pohodovou maminku, ne? :wink:
13. feb 2008 o 10:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte vsetky,
pisem, aby som vas povzbudila:
aj mne sa po 8 mesiacoch po porodne objavili uzkosti az depresie (nastastie nikdy samovrazedne sklony).
Nakolko som dovtedy bola jedna vesela bezproblemova kopa, vyhladala som psychologicku aby mi pomohla. Chodila som pravidelne na psychoterapiu ale nepomahalo, tak ako som chcela. Tak som si nechala predpisat u psychiatra lieky, brala som ich asi rok. Zabrali uplne asi aj s kombinaciou, ze dieta islo do skolky a ja do prace. A som opat vesela kopa! (klop, klop na drevo).
Aj mne trvalo, kym som sa presvedcila ze toto je choroba ako kazda ina a treba sa nechat viest odbornikom. Presvedcil ma aj psychiater, ze keby som vedela kolko mamiciek (a nielen ich) tymto trpi, neverila by som.
Takze, nebojte sa ist minimalne k psychologovi, nech vas diagnostikuje a potom aj nabehnut na lieky. V sucastnosti nie su navykove a po par mesiacoch budete v pohode. Ani nijako inak ma lieky neovplyvnovali, dokonca ani blizka rodina a niektori kamarati dodnes nevedia cim som si presla.
Cim skor to rieste, tym skor budete ok.
14. feb 2008 o 11:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (2)
Ahoj ja sa citim trochu zle mam vkuse uzkost asi tri dni prvy krat v zivote tak dlho a citim sa naozaj zle... Tak som dala symptomy vyhladat na internete a dost to sedi ... Velmi sa bojim
17. mar 2008 o 17:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
"vmojej hlave" - ako Ti je?
20. mar 2008 o 11:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
uz je to skoro tyzden , nie je to uz az take zle ale stale nic moc... vacsinoou vecer mi prichadza zle , busi mi srdce.. dala som si volno tyzden ... stale mam strach ze sa toho pocitu nezbavim...
20. mar 2008 o 16:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vmojejhlave, urcite neostavaj na tento problem sama a vyhladaj odbornú pomoc...tieto pocity sa zacinaju v ludoch usadzat stale castejsie a castejsie a u coraz mladsich ludi...ved aj baby ti to tu potvrdzuju, ze im odbornik najlepsie pomohol....
20. mar 2008 o 20:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
moje dve najlepsie kamaratky ochoreli na toto a tiež sa liečia,mne sa to stavalo pri prvom tehotenstve,mala som tak strasný strach zo smrti,ani neviem preco.Potom to preslo a dvakrat som to zazila na pohrebe v rodine,ked som nemohla dýchat ani sedieť a myslela som ,že skolabujem a zomriem.V poslednej dobe toto ochorenie postihuje aj vela deticiek,je taká doba a zachovat si optimizmus a radost zo zivota je velmi tažke a hlavne uzkost prichadza ked je clovek akože v pohode abum,vtedy udrie ako blesk.treba len s laskou a porozumenim podporovat takýchto ludí,clovek ma pravo na trosku depky,nikto nie je dokonalý!!!!!!!!!
23. jún 2008 o 11:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja tiez odporucam kombinaciu psychiater+psycholog...este nie som uplne OK, ale verim, ze sa z toho raz dostanem...neodkladajte navstevu odbornika, lebo sa to len zhorsi, viem z vlastnej skusenosti a dnes su bohuzial cakarne psych. ambulancii plne mladych ludi, takze nemate sa za co hanbit... :frowning2:
23. jún 2008 o 12:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
cafte sa ja liecim uz 7 rokou pomocou liekov a som ok novodobe lieky tzv, 3 generacia su vyborne znasane nevylucuju sa ani do materskeho mlieka niesu navykove a mne teda veeelmi pomohly prezila som si teda svoje o tom by sa dalo rozpravat aj rok :wink:
6. júl 2008 o 12:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte ja som sa liecila na uzkost cca pred 3 rokmi. lieky som uzivala vyse roka. mozno som nebola uplne ok, ale citila som sa dobre, tak som presvedcila mojho psychiatra, aby sme liecbu ukoncili, pretoze sme s muzikom uz dlho tuzili po babatku..teraz sa mi to asi vracia :cry: ale chcem kojit a nemam ani kde dat babo, keby som chcela chodit opat k lekarovi, tak si pomaham ako mozem. skusala som napr. dychacie cvicenia, prestala som uplne pit kofein, ( 2 slabe kavicky alebo obcas kofolu som si denne dopriala) zevraj aj to skodi na rozne fobie..kedysi som skusala autogenny trening, ale neviem to nikde najst. neviete mi poradit? ak ho nejaka dobra dusicka ma, nemohla by mi ho poslat? pripadne nieco ine, co by pomohlo..dakujem a zelam vam vsetko dobre.. pekny dnik :slight_smile:
10. júl 2008 o 13:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
linduska, a to beries lieky celych 7 rokov? nevedela som, ze existuje liek, ktory sa moze uzivat ja pocas kojenia. ako sa vola prosim ta..
10. júl 2008 o 17:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte kocky,,,som sa tu dostala uplnou nahodou a som strasne rada ze som vas objavila. Myslela som si ze som totalny cvok ale zistujem ze podobne stavy ma strasne vela ludi,,,len mi je tazko uverit ze sa da zacat opat zit uplne v pohode,,, :pensive:
13. júl 2008 o 14:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj alika, mozem ti potvrdit, ze sa da zacat uplne normalne v pohode zit.. :slight_smile: ja som uz nevedela "kam z konopi" a uz po 1. sedeni u lekara som sa citila skvelo. poriadne som sa mu tam vyrevala, chudatko dr. :grinning: ale asi najlepsie som sa citila preto, lebo som nasla odvahu ist k psychiatrovi. :sunglasses: to bolo najhorsie, prekonat predsudky, ci ako to nazvat...mozno keby som nemala tolko trapenia, uz ma to nedrapne, ale po tych liekoch som sa naozaj citila skvelo. dr. urcite pojdem znovu, lebo ma ta moja diagnoza strasne obmedzuje. len cakam, kym prestanem kojit.
13. júl 2008 o 20:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok