Vidia vaše deti duchov? Skúsenosti a príbehy rodičov

chytám to i trochu od tchýně ta zase vykládá karty a často mívá tušení nebo vidění co se stane.přítel a tchán vždycky říkají že jsme čarodějky a že kdyby sme se narodili o několi století dřív tak by nás upálili!! 😀 😀 taky už jsem o tom přemýšlela,ale nevím jestly bych se s tím dokázala vyrovnat psychiky!kamarádit se z duchama 😀 !to s tou entitou je zajímavé!není o tom nějaká knížka? 🙂

ahojte. keby mala byť nejaká knižka tak si myslím že by sme ju mali založiť my s týmito príbehami. Myslím že by sa ujala 🙂
Píšeme si tu o duchocha a ja pritom bývam hneď pri cintoríne - mám výhlad na neho.... 😀

si piš ,že je,mám ji prostudovanou a už mě nic nepřekvapí,jmenuje se to :Tajemství zbloudilých duší od Boženy Koubové-ta je naprosto úžasná
přečti si i něco o regresi-minulých životech,to je moc zajímavé-můžeš se vyléčit z vážných nemocí z traumat a zjistit plno věcí o sobě i tvých blízkých 🙂

Ahojte,jak tak čtu vaše příspěvky, tak si uvědomuju,že takové věci se mi stávaji taky.Nikdy jsem tomu nevěnovala moc pozornost,ale teď mě to děsí....Stává se mi dom,že cítím,že tady nejdem sama....

už sa ani nebojím zomrieť... 😀

kittyna uz terasz mame zoznam koho budeme chodit strasit???

no ja určite moju budúcu svokru 😠 😀

hahaha 😀 ja s mojou chcem mat po smrti pokoj 😀

😀 😀
len aby nás nepredbehli....

vies ze ma napalo, ze snad... pojdu prve!!! 😉

to by znamenalo... že oni budú nás strašiť.... 😨 😨

to si nedovolia, lebo by sme nenavarili ich synom a to by sa v hrobe obratili 😅

myslíš že aj tam je treba víza? 😀

😉 za chvilu je vsetko mozne...

😀

Mňe už môj starý frfoce že si zachvíľu dám do stredu izby sviečky a budem vyvolávať duchov... 😠

To bych nedělala 😀

ja uz tiez nie, aj ked sa s nimi da, oni na poziadanie oddidu 😅

baby viem že odbočím troška od témy, ale babka mi vravela že raz večer počula ako niekto odomiká dvere. (aby ste boli v obraze s maminou a bračekom a s tetou sme bývali u babky v 3 izbovom byte.) bolo okolo pol desiatej a myslela si že prišla teta z roboty z poobednej. A že počúvala že tam niekto šuchotá a kričala na tetu či to je ona. Len nikto sa neozíval tak vstala z postele a išla sa pozrieť a tam nikto. Zasa si šla lahnúť a nechala si pootvorené dvere aby počula brášku z druhej izby (má 5 rôčkov). A naraz že bráško začal strašne kričať babkááá a akoby plakal. Babka rychlo utekala za ním čo sa deje a malý vraj spal..

tý jo...to zní dost děsivě

jezis baby...tuto temu som vobec nemala objavit, ja sa tak straaasne bojim. Nemyslim, ze mam zazitky s duchmi, aj ked som si nie uplne ista, teda zomrel mi ocinko ked som mala 12, a potom dost neskor, tak od 17 az do takych 20 som musela spavat len s rozsvietenou lamplou, lebo som sa straaasne bala. Neviem preco, ale mavala som pocit, ze ocinko stoji vo dverach, aj ked som ho nikdy nevidela, teda myslim, booze, ja ani neviem...skor si mylsim, ze mi trosku sibka, ale lampa vzdy pomohla. Potom som mala frajera, ktory vlastne u mna byval, tak som sa prestala bat. No ale vratilo sa to ked som bola zase sama, ale skor to boli len velmi zle sny a nocne mory, ze mi chodia duchovia po izbe, a tak. raz som sa zobudila na strasny sen, niekto mi buchal velmi silno na dvere, ja som sa strasne bala aby ich ten niekto neotvoril, tak som sa v tom sne k nim postavila, ze ich podrzim, a opytala som sa kto tam je, a ono, taky hlasnym sepotom mi odpovedalo: "nevinnost". No este teraz ked to pisem mam strasen zimomriavky....fakt sa strasne takychto veci bojim...je mi do placu...

Cipuska,ak mas pri takych veciach zimomriavky,si dost velky senzibil.A inak mrtvi sa chodia so svojimi blizkymi rozlucit a ak ho nieco trapi,alebo za nim blizky stale placu a volaju ho spat,nemoze sa odtialto odputat a odist,preto tu jeho duch bludi.
Mne zomrela mamina pred 6timi rokmi a este som to ani nevedela,ale ked som sla okolo jej fotky,co som mala na polici,tak ta spadla a skleneny ram sa rozbil na marne kusy.
K bratovi na okno si v tom case sadla na okno tmava holubica,on prisiel k oknu,ona na neho uprene pozerala a asi po 10min.odletela.
Mne sa s nou snivalo asi len dva krat-vravela mi ako sa ma tam hore dobre,ako ducha som ju nevidela a som rada.asi spokojne odisla z tohto sveta.

ahojky........holky.........našla jsem tohle téma náhodou a jsem za něj ráda.......protože se mi taky pár věcí přihodilo,nebo mým známým.......moc o tom nemluvím,ale vždycky se na to naváže třeba u ohně pod stanama...a to je pak hukot..nevím,proč se o tomhle nemluví přes den 🙂ale asi by to nebylo ono 😕

tak můj první příběh:
moji známý mají barák po Němcích v jedné vesničce........ale je krásně předělaný,takže máte pocit,že jste v novostavbě.....je to spíš taková předělaná stodola.Často jsme u nich spali,ale nic se nedělo až do jedné noci.....dcera těch známých měla v té vesnici nejlepšího kamaráda,který chodil každou sobotu na diskotéky,ona nemohla,takže když se vracel..ve tři hodiny ráno,vždycky na ní zapískal,že už dorazil a někdy se s ním ta holčina bavila z okna jak se měl a tak.
Bohužel,toho kluka jednu sobotu srazilo auto,když se vracel z diskotéky a zemřel.Od té doby byl každou sobotu slyšet hvízdot pod okny vžycky ve tři hodiny.Nebo se kamarádka vždy ve tři prudce vzbudila a žádala ostatní,aby rosvítili,že sedí v rohu na židli a že jí pozoruje a hlídá.Měli spolu opravdu velké přátelské pouto.Po jeho smrti dostala kamarádka od jeho maminy čtyři obrázky na zeď,na památku.Ona jich měla na stěně hodně,tak tam tyto čtyři přidala.....pokaždé když v pátek přijeli na tu chatu,tyto čtyři obrázky ze všech na zdi byly nakloněné a ona je pokaždé srovnávala.

od té doby se nám tam nepřespávalo lehce,protože i ostatní členové rodiny vyprávěli podobné věci......časem už to brali jako samozřejmost,nedalo se s tím vůbec nic dělat.
My tam jednou zase spali,nechtělo se nám,ale pili jsme tam a nikdo nemohl řídit.Pili jsme,kecali jsme,no měli jsme strach,tak nás spalo víc v jedné místnosti.....a najednou jeden kamarád řekl,za chvíli budou tři,máte strach?..usmáli jsme se,ať si z nás nedělá srandu a zase jsme se bavili dál......už mám zase mráz po zádech,ale můžu vám říct,že to co jsme zažili pak,nebylo normální......najednou se ozval hvízdot,netrval dlouho,tak dvakrát po třech sekundách.....ale nebylo to ani zvenku ani zevnitř-nikdo jiný už v baráku nebyl.....ale něco mezi tím......takový silný,ale z dálky,nedokážu to popsat.........v tu chvíli jsme myslela,že budu mít šedivý vlasy.......ten kamarád,co nás upozorňoval,že už budou tři,si začal dělat srandu.....dál jsme si povídali.....nakonec usnuli,ale nebyl to dobrý spánek.....asi za rok,jsme se o to bavili znova a ten kamarád,co vypadal jako,že nás chce uklidnit se nám svěřil......že měl ztaženej zadek,že měl takovej strach,ale že když nás viděl,měl pocit,že nás musí uklidnit,jinak by jsme zešíleli.......

moja mala pozera na strop na ktorom nic nieje a robi hoooooooooo, a uz dost dlhu chvilu, a ked k nej pridem, hodi na mna ockom a znovu cuci na strop

další příběh:
sestra mojí prababičky........když byla mladá,narodil se jí syn......ve třech letech se utopil ve studni u nich na vesnici,moje brababička ho našla......od té doby si s ním sestra mojí prababičky povídala,vlastně s jeho fotkou v rámečku,na narozeniny,Vánoce,prostě pořád........když už byla stará a nemocná,musela do nemocnice, v té době v jejím baráku žil můj kamarád,jeji vnuk se svojí holkou,a začali se dít věci,slyšeli v baráku dětský pláč,padali vázy,kazeta do videa ležela na židli a najednou odlítla,u toho byl mimochodem můj bratr,velký posera na tohle,ale já jsem vlastně taky......vzali tu fotku a odvezli jí do nemocnice a od té doby byl klid......syn byl zase se svojí maminkou 😕

no a pak mam ještě pár příběhů od jedné holky,ale ty tady nebudu vyprávět......myslím,že na to nemám právo.....moc jí neznám a jedná se o její rodinu......ale když jsem to slyšela......věděla jsem,že vážně existujou.....různé zvláštní věci......a vážně mi z toho nebylo dobře 🤐

ale tady zase jeden můj...............moje prababička,o které jsem tu už psala,pokaždé,když jsme byli na chalupě a vraceli jsme se s bráchou z nějaké akce,ráno,v noci......pokaždé otevřela dveře na společnou chodbu od kuchyně,měla za ní pokoj...a zkontrolovala,že jsme doma,protože nás slyšela,tak jestli jsme v pořádku,došla si na záchod a šla spát...nikdy se nestalo,že by nevyšla ven.......
prababi umřela.........a my jsme moc už na chalupu nejezdili,jen naši...ale jednou jsme tam zas měli spát a vraceli jsme se z akce,já vešla do baráku a šla jsem okolo dveři do kuchyně směrem k pokoji......divný pocit,studenej vzduch a já měla pocit,jako by se ty dveře měli otevřít.........a mému bratrovi se stalo něco podobného.......jednou přijel sám,já už spala a on nechtěl svítit v pokoji kde spím......takže musel zhasnout světlo u dveří do kuchyně a jít po tmě ke dveřím,kde jsem spala já......říkal že mu byla zima a připadalo mu šíleně dlouho než došel ke dvěřím,jsou to jen asi 2 metry,jako kdyby ho něco táhlo,přidržovalo........byl z toho hotovej 😨