Krásna panoráma 🙂
12 zlatých pravidel duševního zdraví
ℒℴνℯ❤
❤ 1. Pamatuj, že každé utrpení, i to největší jednou přejde. Veškeré dění v toku času je proměnlivé. Po dešti vychází slunce, i po té nejkrutější zimě přijde zase jaro!
❤ 2. Tam, kde nemůžeš pomoci ani změnit chod věcí, nestarej se zbytečně o cizí záležitosti.¨
❤ 3. Nepropadej panice kvůli zodpovědnosti. Tvá schopnost a odolnost poroste tím více, čím méně se poddáváš spěchu, vzrušení a pesimismu.
❤ 4. Vyvaruj se boje proti představám. Množí se vyčerpávají v boji proti překážkám, které existují jen v jejich fantazii. Nezaplétej se do neplodných zálib, které nevedou k cíli. Pamatuj, že síla je jen v jednoduchosti, proto netříšti své síly!
❤ 5. Nežij v minulosti, nepřemýšlej mnoho o budoucnosti. Žij přítomností. Nic důležitého nezměníš. Znáš snad někoho, kdo se nikdy nezmýlil? Chybám se nevyhneš, přijdou-li, naprav je – není většího vítězství.
Tradiční lidové kroje jako mizející fenomén. „Nás, co v tom chodíme, je už jen hrstka,“ říká 82letá Marie Švirgová
Tip na dnešný večer - Experiment na Dvojke o 20:10.
V dnešnej dobe sme zahltení informáciami zo všetkých strán. Problém je vybrať si tie pravdivé. Prečo častokrát uveríme tým nesprávnym? Odpovede na to, prečo uveríme dezinformáciám, bude hľadať v talk show o vede Martin Strižinec.
2/3 ľudstva dnes získava informácie z Facebooku a to je len jedna z mnohých masových platforiem na šírenie informácií, kde sa dlhodobo potvrdzuje zhubný vplyv šírenia deiznformácií. Len na Slovensku im verí viac ako polovica populácie.
V určité fázi vztah dospěje do bodu, kdy ve vzájemné interakci přestáváme růst a začínáme chřadnout. Druhý nás přestává zajímat, přestáváme v něj věřit. Něco podobného tím děláme i sami sobě – a jeden druhému navzájem.
😂
Prečo nás škola nebaví a čo sa s tým dá robiť
Najväčší problém je učenie nudných vecí a memorovanie. Väčšina študentov nemá problém učiť sa nové veci. Najmä na gymnáziách sa však učíte veci, ktoré vám do veľkej miery v živote nikdy na nič nebudú.
Odborníci zostavili 6 dôležitých otázok, na ktoré my dospelí poznáme jasné odpovede, no deti môžu zaváhať - najmä, ak im neznámy človek ponúka sladkosti alebo ich pozornosť odláka roztomilým zvieratkom.
Pred 500 rokmi anglická kráľovná Alžbeta I. zakázala tkáčske stroje z obáv, že tie zoberú „denný chlieb“ ženám tkajúcim ručne. Napriek tomu sa krosná rozmohli. A to do takej miery, že začiatkom 19. storočia vzniklo hnutie Ludditov, ktorí ničili stroje po celej krajine. Rebélia vrcholila smrťou niekoľkých z nich pri incidente s políciou. Paradoxne, na konci 19. storočia pracovalo v tkáčstve 4-krát viac zamestnancov ako v roku 1830.
Podobné obavy o stratu zamestnania vyjadrili aj renomovaní ekonómovia. Tí protestovali u prezidenta Lyndona Johnsona, že „kybernetická revolúcia“ vytvorí masívnu nezamestnanosť. Podľa nich mali počítače schopnosti ako vysokoškolský absolvent, a preberú tak prácu v službách.
Pedagóg Marek Herman: Otec by mal deťom ukázať, že je oporou pre ich mamu
Kúzlo otca vo vplyve na deti spočíva v tom, že potvrdzuje. Vie potvrdiť dieťaťu, že je niečo pravda. A dieťa mu uverí. Či je to syn, alebo dcéra.
Otec je razítko. On svojím vplyvom spôsobí, že sa veci stanú skutočnosťou. Dcéra sa stane Princeznou a syn Rytierom.
"Život se žije mnohem snáz, když se naučíme přijímat i ty omluvy, které nikdy nedorazí," říkala. Náročný úkol. Sám jsem ho dlouho nezvládal. Zlobil jsem se na ty, kteří mi uškodili. Ale tím jsem trápil jen sebe – pořád dál.
"Klíčem k vnitřní spokojenosti je být vděčný za každou zkušenost – pozitivní i negativní. Umět si říct: Děkuji Ti, živote, za lekci." Dokážete to?
Prečo sú deti netrpezlivé, znudené, opustené a požadovačné?
Mnozí lidé dodržují různé náboženské předpisy na základě pevné víry v boží trest, který by je mohl postihnout, pokud by porušili boží přikázání. Strach z božího hněvu a následného trestu působí jako zastrašovací prostředek a je hlavním důvodem k dodržování náboženských pravidel. Mnozí lidé tak konají dobro a potlačují nečisté myšlenky nikoliv proto, že by měli čisté srdce, ale často pouze ze strachu před božím trestem. Nevíme-li, odkud nečistá myšlenka přichází. můžeme ji sice potlačit, ale nemůžeme ju vykořenit. A každá nevykořeněná myšlenka číhá v naší mysli na okamžik, kdy se díky naší nepozornosti bude moci plně projevit. Někteří lidé říkají,že neradi zabíjejí ze strachu před božím trestem. To pouze znamená, že neusilují o vykořenění krutosti a nenávisti z mysli a tudíž nerozvíjejí slitování s ostatními bytostmi. Můžeme pochybovat, zda by takové vlastnosti, jako např. milosrdenství, vůbec existovali, nebýt věčného strachu z božího trestu. Pěstování strachu za účelem vlastního bezpečí je sobecké.
Pořádek ve svém životě – na co zaměřit svou pozornost
ℒℴνℯ❤
❤ Když slyší o pořádku, má mnoho lidí sklon se ušklíbnout. A to prosím nemluvíme o dospívající mládeži operující většinou heslem, že pořádek je pro blbečky a inteligent zmatek zvládne. Dost lidí má v sobě tak nějak zakódováno, že ve lpění na pořádku je cosi negativního a automaticky si ho spojují s určitými ženskými typy šůrujícími od rána do večera.
❤ Nemáme na mysli klinicky čistý domov, který postrádá jakékoli individuální rysy svých majitelů a přímo člověka vybízí, aby si nazul gumové přezutí vhodné na operační sál, ani na nástěnce vyvěšený celotýdenní program pro každého člena domácnosti, ani po americkém vzoru pořízení kouče, který nás udržení pořádku naučí. Myslíme obyčejný pořádek. Čistotu. Uklizenost. Přehled, kde co je. Ale také životní řád, plánovitost, pravidelnost.
❤ Zdaleka ne všichni lidé věnují pořádku uvnitř sebe a kolem sebe náležitou pozornost. Stačí se však trochu zamyslet, aby člověk dospěl k poznání, že pokud si ponechá pouze to, co doopravdy potřebuje a co mu přináší užitek, nebude zbytečně ztrácet čas a rozptylovat svou pozornost věcmi, které mu k ničemu nejsou.
❤ Jejich přesunováním a odkládáním. Hledáním toho, co potřebuje, mezi tím, co se někde jen tak hromadí a leží. Co je lapačem prachu a zabírá pouze místo. A co by třeba jinému ještě dobře posloužilo. V zaměstnání nás nepořádek někdy vyloženě zdržuje.
Kde už nastal čas udělat si pořádek:
Představme si matku (či jinou primární pečující osobu), která chce být naprosto dokonalá. Na tom není vůbec nic špatného: chce pro své dítě jen to nejlepší, chce, aby bylo zdravé, mělo se dobře, nic mu nechybělo, bylo spokojené. Také aby dobře prospívalo a nic ho netrápilo. Dítě je pro ni vším, celým jejím světem. Věnuje mu veškerý svůj čas a energii, což může být mnohdy vyčerpávající – a to nejen pro matku samotnou, ale i pro dítě. Pozornost je zcela upřena směrem k němu. Snaha dát dítěti to nejlepší, která se může zdát přirozená a logická, může na dítě působit jinak, než rodiče v dobrém a čistém úmyslu zamýšlí a následně také činí.
Už po hodine strávenej pred obrazovkou či displejom klesá u detí sebakontrola či emočná stabilita.
Halušky si náš národ obľúbil vďaka valachom z Rumunska. Boli také populárne, že ich ľudia začali pasovať za národné jedlo. Ešte predtým sa však vo veľkom robili spomínané kaše, ktoré sa zvykli ochucovať aj medom. Kaše sa zvykli servírovať aj na Vianoce, počas štedrovečerného rituálu. Mimochodom, všetky vianočné jedlá boli kedysi bežné, len ich bolo viac, niekedy aj 12 chodov.
Kdo se neumí radovat ze života, nemá dost peněz
Neleží za nedostatkem finančních prostředků nechuť účastnit se "pozemských" radovánek?
Vždyť je to nad slunce jasnější: kdo se neumí radovat ze života, prostě nemá ani peníze! Na co taky, že?
Proto dřív platilo být duchovní = být chudý, když se vyznávala cesta askeze jako podmínky vstupu do Božího království!
Takto o problematice finančního nedostatku píše Valerij Sinelnikov ve své knize "Skutečné bohatství:
Peníze: dobro nebo zlo? Máte jich dost?
"Podívejte se," říkám a ukazuji jim knihu, "tato kniha stojí pět hřiven. A kolik stojíte vy?""Jo tak," řekla žena, "pokud to myslíte takhle, pak nestojím ani za groš."
Dieta z nitra
Chcete zhubnout? Nejlepšího rádce máte ve svém břiše.
Strach a lenivosť sú najväčšie brzdy našich životov
“Keď je človek zvyknutý vnímať zlyhanie ako veľmi veľkú prehru, treba mu dať zážitok, že nič také hrozné sa nestalo, je to len zakopnutie, dá sa z toho poučiť. Pripomenúť mu, že je stále rovnako kvalitný človek a to mu môže pomôcť, aby zmenil pohľad"
Češi o sobě říkají, že jsou vynalézaví, závistiví, „pohodáři“, vychytralí. Že nám smrdí sebechvála, řídíme se selským rozumem a máme specifický smysl pro humor. Co na to interkulturní psychologie? Proč jsme takoví, jací jsme, z psychologického pohledu? Kde máme svoji slepou skvrnu – to, co nevidíme, ale co vidí ostatní? A komu je vlastně naše národní povaha nejvíce podobná?
Nedávno mi říkal režisér a cestovatel Viliam Poltikovič, že mluvil s nějakým šamanem a ten mu sdělil, že není ani tak podstatné, v co lidi věří. Jestli jsou duchovní nebo nejsou. Podstatné je, aby pěstovali rostliny na zahrádce. A na vše ostatní sami časem přijdou. Komunikací s těmi rostlinami. My jsme zaměřili naši pozornost jinam, na peníze a banky, na hospodářský růst.
A ocitáme se v čím dál větším chaosu. Zaměřili jsme pozornost někam, kde není živý proud. Je tam spíš naše sobectví, s nímž přistupujeme k Matce Zemi. Přistupujeme k ní ne jako k matce, ale jako k supermarketu země. Tam jdu a všechno si vezmu. Ropu, suroviny, všechno. Vždyť jsem tu nejchytřejší, ne? Tak na to mám právo si to vzít a prodat! Ta hra už je únavná. A taky sebevražedná.
Jaroslav Dušek
