Kešu orechy
Vedeli ste, že ... ?
Horná časť sa nazýva kešu jablko a každý plod má len jeden kešu oriešok, ktorý sa musí vylupnúť v ochranných rukaviciach a potom sa praží pri vysokej teplote.
Zdroj: https://www.facebook.com/permalink.php?story_fb...[0]=68.ARAz5OddXCn3OnPkulJwzPJayp9wWhebpcMG19qTALSzK67CR5mzdbgkKw3GMBKkUTQAkqAOtFONnwnJMrkTV16ABgkuJ_rOq0ZhqyQnSM-9mR7joefZWmZbDH85-SseBtBUGgFYNAFyfe5-BQoRhAwp3QFjrzOW71myMWhcqbQpjWzwuBdx7luliqFMNybzgWZaWxhRaNgQU_ek4_vgoMGItdPg6_8ESV9qW5fz1jusiqTjK1q7NwJo6kovx-mw6Jd_mQX3GsKn0422vAJjXCHd5iYsauT0kkBSYVx4auQ6XY5EqVrQpu5ovqlFBiiLJEsKGR-z250oC9SXZz8-Tks&__tn__=-R
Myslela som si, že ľudia sú len dobrí a zlí.
Potom som prišla nato, že zlí môžu byť aj mrchaví a dobrí aj múdri. NAJHORŠIA KOMBINÁCIA pre život sú mrchaví a sprostí. Takých sa najviac namnoží vtedy, keď sú múdri ľahostasní.
Žijeme odpojení sami od sebe, chybí nám opravdovost, to plodí úzkost, deprese, a vyhoření. Bez hloubky člověk potřebuje rauš a útěk, nejsme autentičtí, dnes nechceme znát sami sebe, říká filozofka Anna Hogenová
Fotografia znázorňuje lebku dieťaťa s prerezanými mliečnymi zubami pod ktorými sa nachádzajú neprerezané trvalé zuby. Je pre mňa až strašidelné, keď vidím zlaté malé dieťa s pár zubami ako sa usmieva a pritom viem, čo sa nachádza pod nimi 😂
"Než sa začneš modliť, ver,
než začneš hovoriť, počúvaj,
skôr než minieš, zarob,
než napíšeš, mysli,
než rezignuješ, pokúšaj sa,
než umrieš, ži!"
Tip na článok 😊
Som veľmi hrdá, že na svete máme túto skvelú ženu, ktorá prekročila svoje osobné hranice, ale aj hranice chápania žien. Valentinu politickú kariéru, však nesledujem.
Každá žena si nese v sobě spoustu strachu, nejistoty i temnoty. Stejně tak každý muž. Každý jsme někde silnější a někde slabší. Vztah by měl spočívat v tom pomoci tomu druhému zpět do jeho síly.
„Já nejsem prožívaná emoce. Emoce přijde a zase odejde.“ Emoce obvykle nemají dlouhého trvání a jejich intenzita se mění. Přijdou a zase odejdou, pokud se jimi nenecháme pohltit.
„Já nejsem vzteklý, ale teď v tuto chvíli prožívám vztek.“
„Já nejsem smutný, ale teď v tuto chvíli prožívám smutek.“
Já si vždycky představím, jak vypadá odpad při vypouštění vany. Ve vaně je voda. Jen tak mimochodem voda často představuje symbol pro emoce. Zvednu špunt, což je symbolicky spouštěč, voda začne odtékat a udělá se vír. Důležité je nenechat se spláchnout, emočně unést, ale zůstat na okraji toho víru (i tam je to někdy síla). Čekejte, až voda z vany odteče.
Emoce se dobře pozorují v těle. Vztek můžete např. zachytit a pozorovat jako tuhnutí čelistí nebo tlak na hrudníku, teplo v hlavě, hromadící se energii v celém těle atd. Každý jsme jiný. K uvědomění, jak a kde v těle se emoce projevují, vám pomůže mapa emocí.
Najděte si přes den chvilku na malou rekapitulaci a začněte třeba tím, jak o sobě přemýšlíte. Spíše pozitivně, nebo negativně? Druhá varianta většinou bývá správná. Pokud ale nejste laskaví sami k sobě, nemáte se rádi, jak můžete očekávat, že budou ostatní laskaví k vám?
Přitom laskavost nespočívá v tom všem se zavděčit, přizpůsobit se. Tím, že jste ke všem hodní a na sebe zapomínáte, si většinou stejně žádné velké uznání nevysloužíte. Ostatní vaše snažení považují za samozřejmé a vy jste jen vyčerpaní a nespokojení.
Přitom laskavost nespočívá v tom všem se zavděčit, přizpůsobit se. Tím, že jste ke všem hodní a na sebe zapomínáte, si většinou stejně žádné velké uznání nevysloužíte. Ostatní vaše snažení považují za samozřejmé a vy jste jen vyčerpaní a nespokojení.
Je celkom správne to, čo hovoria filozofi, že život treba chápať spätne. No, zabúdajú na iné tvrdenie, že život treba žiť dopredu. - Soren Kierkegaard, 1843
Všetky organizmy s komplexnými nervovými sústavami čelia v každom okamihu otázke, ktorú stavia život: Čo urobím teraz? - Sue Savage-Rumbaugh, Roger Lewin, 1994
"Legenda hovorí, že jedného dňa sa stretli pravda a lož.
- Dobrý deň. Povedala lož.
- Dobré ráno. Odpovedala pravda.
-Prekrásny deň .Povedala lož.
Potom sa pravda naklonila a zistila, či je to tak. A bolo to tak..
-Prekrásny deň odpovedala pravda.
- Jazero je ešte krajšie. Povedala lož.
Potom sa pravda pozrela k jazeru a uvidela, že lož neklame a prikývla.
Pribehla lož k vode a povedala ... - Voda je ešte krajšia. Plávajme
Pravda sa dotkla vody prstami a naozaj bola krásna a dôverovala lži.
Obe si vyzliekli šaty a pokojne plávali.
Neskôr vyšla lož, obliekla sa do šiat pravdy a odišla.
Pravda si nemohla obliecť šaty lži a začala chodiť nahá a všetci boli vydesení, keď to videli.
To je to, že aj dnes ľudia dávajú prednosť zamaskovanej lži ako holej pravde "
Jean-Léon Gerôme, 1896
Moja mama ma naučila vetu, ktorú často opakujem: „Čo nemôžeš mať, to nech ti nikdy nechýba." Ja nehovorím, čo by som chcela. Mám, a hotovo. Človek by mal byť vďačný za to, čo je, a nie za to, čo by malo byť. Táto filozofia by mohla byť užitočná pre ľudí, ktorí sú stále nespokojní, frflú a závidia druhým. Toto mi je cudzie. Je ako je, a ja som spokojná.
....
Mám nároky, ale hlavne na seba, nie na iných. V čom inom, ak nie v nespokojnosti so sebou samým sa môže človek konfrontovať s týmto komplikovaným svetom, v ktorom žijeme? Snažím sa pracovať na sebe, aby som čas, ktorý som tu, využila, a aby som ho neznepríjemňovala druhým. Som človek plný pochybností, ale nie som plná zlosti, zášti, ani nenávisti. Aspoň sa o to usilujem. Veľmi by som chcela starnúť do akej-takej múdrosti, nie do hlúposti. Prijať život taký, aký je, a nie ho stále niekomu kaziť nárekmi „čo všetko by som mohla, keby..." A harmónia možno vyplýva aj z toho, že rada pracujem. Keď vidím, že niečo nie je, tak to spravím a nečakám, či mi pomôže niekto druhý. Idem, a pokúšam sa. Nehovorím slovíčka „to sa nedá". Skúšam to aj v živote. A ak aj je veľmi zle, stále si hovorím: „Skúsim to urobiť tak, aby bolo lepšie." To je celá moja filozofia.
....
Výnimočné osobnosti nikdy veľa nehovoria. Za ľudí hovoria ich činy. Tí, čo niečo dokážu, sú v živote tichí, skromní, zvláštni, až utiahnutí. Sú to veľké osobnosti, čo nepotrebujú okolo seba robiť žiadne bubliny a nepotrebujú sa podpisovať veľkými písmenami. Väčšinou majú veľmi nenápadné a milé podpisy. Takýto ľudia sú nenahraditeľní. Poznám ich, chvalabohu, dosť. To len tí zakomplexovaní stále kričia: „Tu som!"
z rozhovoru s Emíliou Vášaryovou (výber)
hmm.. niečo na tom bude
