Snad mi to nikdo nevymaže
První den si sbalila vsechny osobní veci do krabic a kufru.
Prístí den si zavolala stehováky, aby ji veci odvezli.
Tretí den si naposledy sedla ke stolu v krásné jídelne, zapálila si svícku, pustila si klidnou hudbu a pochutnala si na kupe krevetek, kaviáru a lahvicce vína. Po veceri naposledy navstívila kazdý pokoj v dome a do kazdé tyce na záclonu vlozila napul snedenou krevetu namocenou v kaviáru. Pak uklidila kuchyn a odesla.

Krátce nato prisel manzel se svou novou prítelkyní a byli velmi stastní.
Po nekolika dnech zacal dum pomalu,ale nepríjemne páchnout. Vyvetrali, vycistili koberce, prohledli otvory jestli tam není mrtvá mys. Nakonec vymenili koberce, vymalovali, vsude rozlozili vonné vecicky. Nic nepomohlo, prátelé je prestali navstevovat, sluzebná odesla, opravári odmítli prijít do domu... Nezbývalo, nez dum prodat.
Po mesíci o dum stále nikdo nemel zájem a odmítla s nimi pracovat i realitní kancelár. Konecne si museli vzít vysokou pujcku a koupit jiný dum.
Bývalá manzelka zatelefonovala a ptala se, jak se darí. Soucitne vyslechla ságu o smradlavém domu. Taky podotkla, ze se jí po tom dome velmi stýská, a byla by ochotna snízit cástku, na kterou má podle rozvodového rízení nárok, výmenou za ten dum.
Manzel si uvedomil, ze jeho bývalá zena neví, jak moc ten dum smrdí. Vycítil prílezitost a svolil prodat jí ho za desetinu toho, jakou mel dum hodnotu, za podmínky, ze podepíse veskeré papíry hned ten den. Zena souhlasila, behem hodiny manzela navstívil právník s podepsanými papíry.

Po týdnu bývalý manzel se svou novou prítelkyní s úsmevem na tvári sledují stehováky, jak jim balí zarízení............vcetne tech záclonových tycí.