Představte si, že se probudíte za zvuku křiku, sledujete, jak váš kostel pohlcují plameny, a vidíte svou rodinu odváděnou v řetězech – abyste ji už nikdy nespatřili.

Tohle není zápletka z filmu. V létě roku 1627 to byla děsivá realita obyvatel Islandu.

V rámci ničivé události známé jako Turecký nájezd (Tyrkjaránið) dopluli berberští korzáři plavící se pod osmanskou vlajkou ze severní Afriky až k odlehlým břehům Islandu. Zaútočili na Východní fjordy a Vestmanské ostrovy, povraždili desítky lidí a unesli téměř 400 Islanďanů – přibližně 1 % veškerého obyvatelstva ostrova.

Mnoho lidí si neuvědomuje, že tento nájezd byl součástí rozsáhlého obchodu s lidmi, který po staletí sužoval Evropu. Tento „obchod s bílými otroky“ probíhal ve velkém měřítku na dvou hlavních frontách:

\- Berberský obchod s otroky: V západní a jižní Evropě severoafričtí korzáři terorizovali pobřeží Španělska, Itálie, Irska a Anglie. Zajali více než milion evropských křesťanů, které následně prodávali na otrokářských trzích v Alžíru a Tunisu.

\- Krymsko-nogajské otrokářské nájezdy: Ve východní Evropě fungovala druhá ničivá trasa. Nájezdníci zajali více než dva miliony Slovanů z území dnešní Ukrajiny, Ruska a Polska a prodávali je do samotného srdce Osmanské říše.

Za první vlnou nájezdů na Island stál nechvalně proslulý pirát nizozemského původu Jan Janszoon. Svou kariéru zahájil přepadáváním lodí ve službách nizozemské vlády, brzy však zjistil, že na vlastní pěst může vydělat mnohem více.

Poté, co byl zajat severoafrickými piráty, konvertoval k islámu, přijal jméno Murat Reis a postupně se vypracoval až na velkoadmirála a prezidenta pirátské republiky Salé na území dnešního Maroka.

Na Islandu tragédie roztrhala celé rodiny.

Mezi unesenými byl také reverend Ólafur Egilsson, třiašedesátiletý luteránský duchovní, kterého piráti zajali společně s jeho vysoce těhotnou manželkou a dětmi.

Protože pirátští kapitáni chtěli na svých zajatcích vydělat prostřednictvím organizovaného výkupného, Ólafura propustili a vyslali ho na strastiplnou osamělou cestu napříč Evropou. Bez peněz měl doputovat až k dánskému králi a vyprosit prostředky na vykoupení zajatců.

Ólafurův srdcervoucí deník Cesty reverenda Ólafura Egilssona (The Travels of Reverend Ólafur Egilsson) dodnes patří k nejvýznamnějším a nejotřesnějším přímým svědectvím o severoafrických otrokářských trzích.

Popsal v něm nesnesitelnou bolest, kterou prožíval, když sledoval, jak jeho jedenáctiletého syna prodávají v dražbě neznámému člověku. Chlapci tehdy šeptal, aby zůstal pevný ve své víře.

Situace byla tragická i proto, že Dánsko se kvůli válce nacházelo téměř na pokraji bankrotu.

Trvalo dlouhých devět let, než se prostřednictvím sbírek před kostely a veřejných daní podařilo shromáždit potřebné peníze.

V době, kdy bylo výkupné konečně zaplaceno, už naprostá většina zajatců údajně zemřela na mor, hladovění nebo následkem kruté nucené práce.

Na islandské břehy se nakonec vrátila jen hrstka přeživších – přibližně 30 lidí, mezi nimi i Ólafurova manželka.

Ostatní se navždy ztratili v dějinách.

Tato událost představuje jednu z nejtragičtějších, a přesto často opomíjených kapitol severoatlantických dějin. Zároveň je drsnou připomínkou temné epochy, která zásadně ovlivnila podobu Evropy.

#history #iceland #truehistory #untoldstories #europeanhistory #historicalfacts #barbarypirates

### Popisky obrázků

1\. Obchod s otroky v severní Africe

Obchod s otroky byl v severní Africe i Evropě běžný. Na obrázku je otrokářský trh v jednom z alžírských měst, zachycený dobovým umělcem.

Ilustrace: Jan Luyken, 1684, Historické muzeum v Amsterdamu.

2\. Jan Janszoon – Murat Reis

Jan Janszoon začínal jako pirát v Nizozemsku, ale po několika letech se stal hlavním pirátem v Alžírsku.

Obraz: Pier Francesco Mola, volné dílo (public domain).

3\. Krymsko-nogajské otrokářské nájezdy

Otrokářské nájezdy krymských Tatarů a Nogajců ve východní Evropě.

Malba: polský malíř Józef Brandt (1841–1915), vytvořeno kolem roku 1890.