Dneska jsem šel kolem cukrárny na Florenci, stál tam asi desetiletý kluk se svou mámou. U nohou měl skateboard a lízal zmrzlinu. Ona stála a zamilovaně se na něho dívala. Projdu kolem nich a najedou slyším, nech to Maťo, já ti to vezmu a jdeme. 

Otočím se a vidím, jak se máma ohýbá, bere do ruky skateboard a jdou spolu pomalu k tramvaji. Ona na zádech batoh, v jedné ruce nákupní tašku, přes rameno kabelku, v druhé ruce skateboard. Vedle ní její Maťo v jedné ruce zmrzlinu… a to je všechno.

Já to prostě nedávám. 

Můžete mi mámy prosím vás vysvětlit proč tak ochotně děláte služky svým dětem? Co to jako je za úchylku? A můžete mi tátové vysvětlit, proč nezasáhnete, když se něco podobného děje? Vidíme to všude kolem sebe: mámy ověšené jak vánoční stromky a vedle nich si radostně pohopsávají jejich úžasné děti. Nosí se tašky do školy, sportovní tašky na tréninky, batohy na výlety. Nosí se taky koloběžky a trojkolky. Tlačí se kola. Odnáší se nádobí.

Některé děti jsou jak novodobí šlechticové:
Pan "baron" vstane, služebnictvo mu pomůže vysvléknout pyžamko, věci už má nachystané, pak mu pomůže obléknout. Pan baron stojí a čumí. Přejde do kuchyně, kde na něho čeká připravená snídaně. Nají se, napije, pak se zvedne a odejde. Služebnictvo po něm uklidí ze stolu. Hned po tom služka přeběhne do pokojíku a ustele. Před odchodem pana barona obuje a jede se do školky. Malý baron usedne do své sedačky v autě a nechá se přivézt systémem dveře – dveře k budově. Ale nejde jen o školkové děti. Desetiletí kluci si běžně nechávají utírat nosy, nasazovat čepice, zastrkávat tričko do kalhot, uklízet rozházené oblečení. Hrůza. 

Cílem výchovy je přece samostatnost! Abych uměl čelit životu!