Manžel se vrátil domů z práce a našel svých 5 dětí venku pořád ještě v pyžamu, jak si hrají v blátě, prázdné krabice a obaly od jídla poházené na zahradě. Manželčino auto bylo otevřeno, stejně jako hlavní dveře do domu. Po psovi ani památky a při vstupu do domu našel ještě větší nepořádek. Převržená lampa, koberec shrnutý na druhé straně místnosti, v televizi běžel velmi h lasitě dětský program, obývák plný hraček, včetně různých částí oblečení. V kuchyni byl plný dřez špinavého nádobí, snídaně byla rozpatlaná po celé kuchyni, jídlo pro psa rozsypáno po podlaze, rozbitá sklenička pod stolem. Dveře od lednice byly otevřené a všude byl písek.
Rychle vyběhl nahoru do ložnice v předtuše, že se něco zlého stalo jeho manželce. Překračoval hromady hraček a oblečení, kilometry toaletního papíru a hledal ji. Bál se, že je nemocná, nebo že se něco vážného stalo.
Našel ji v ložnici, byla ještě v pyžamu a četla si svůj oblíbený román. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho, jaký měl dnes den. Zmateně se na ní podíval a zeptal se: „Co se tu dnes stalo?“ Znovu se na něj usmála a odpověděla: „Víš, každý den, když se vrátíš z práce, se mě ptáš, co jsme tu proboha celý den dělala?“ „Ano“, přitakal.
A ona odpověděla: „No a dnes jsem to nedělala……“

     Mimozemšťania neexistujú – toto presvedčenie som nadobudla po včerajšom pozeraní Avatara... nie že by sa mi film nepáčil, efekty boli super a klobúk dolu pred človekom, ktorý vymýšľal masky a kulisy... krásna krajina veľkých modrých tvorov... a veľkých nielen svojím vzrastom, ale aj spôsobom žitia... strom duchov (duší), rodný strom, spolužitie s Matkou (prírodou)... a ten vrkoč, ktorým sa pripájali k zvieratám a k minulosti... napodiv, malo to aj dej, ktorý sa dá normálne porozprávať, to sa nestáva často u takéhoto typu filmov... ale človek sa svojím zmýšľaním nezaprel... príbeh lásky (lebo to zaberie vždy) na pozadí dvoch svetov... do sveta mimo nášho chápania prišli ľudia, najskôr (akože) priateľskí, no potom už šlo len o prachy... ako vždy... veľkolepá posledná bitka, kde zomrelo aj niekoľko kladných hrdinov, nenechala nikoho na pochybách, že to dobre dopadne... zdravý rozum človeka, ktorý písal scenár, nakoniec zvíťazil... len mi preboha povedzte, prečo ten zdravý rozum nefungoval od začiatku... prečo ten príbeh nebol postavený inak... že sa človek vydá do neznáma, aby pomohol inej civilizácii a spoločnými silami zachránili, čo sa dá... prečo sa všetky filmy postavia na tom, že človek ide a zničí, čo môže... pre prachy a podobné hlúposti... a že ho potom dajaká „tretia sila“ dá do normálu a má to dobrý koniec, to nie je ospravedlnenie jeho konania... pretože týmto sa jasne vysiela našim deťom signál „choď a vezmi si, čo chceš (aj keď ti to nepatrí) a keď ťa bude chcieť niekto zastaviť, bojuj a znič ho všetkými dostupnými zbraňami“. Asi nechcem, aby takéto filmy formovali moje dieťa. Moja verzia Avataru by bola iná... po sopečnej erupcii sa podložie pod rodným stromom začalo hýbať a hrozilo, že strom sa vyvráti z koreňov a poškodí vlákna a všetky tie vo filme popisované veci... a tak prišli ľudia, lebo majú vyspelú banskú techniku a pokúšajú sa stabilizovať, čo sa dá... a pre mňa za mňa, nech sa ten strom vyvalí a urobia z toho vo filme tragédiu, nech im tam buchne zemný plyn a všetky tie katastrofy, ktoré zvyšujú sledovanosť... len nech to dá našim deťom odkaz „choď a pomáhaj, ak sa dá“.

     Mimozemšťania neexistujú – ak by totiž existovali  a skúmali nás, ako sa to hovorí, po pozretí Avatara by už dávno našu zemeguľu zneškodnili... nie sú predsa hlúpi... prečo by čakali, kým prídeme a budeme sa ich snažiť zničiť my...  

     P.S. ...a možno existujú, len nevideli Avatara... 🙂