• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Extrémni nedonosenci - deti pod 1 kg. Ako je to u vás?

10. februára 2017 
janina - naprostý souhlas
24. feb 2009 o 17:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ja som nemala problémy ukazovať fotky. ja som už na to bola zvyknutá, teda vedela som, čo mám čakať, už dávno som videla rôzne dokumenty, takže žiaden šok u mňa nebol, skôr u MM, toho dokumenty nezaújmali. to, že s tým môže mať niekto iný problém ma ani nenapadlo, dokonca až teraz, ako tu píšete :confused:
24. feb 2009 o 17:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kili - já jsem s tim taky neměla problémy,ikdyž jsem dříve viděla nějaké dokumenty a věděla jsem,co mě čeká,tak když v tom potom vidíš svoje dítě,je to divný pocit,ale já si to nikdy nepřipustila - prostě se to stalo a hrozně mi pomohlo,že hned po porodu šel za malou můj manžel a přišel naprosto nadšenej,že je malá krásná a úžasná,měl v mobilu plno fotek a hrozně nadšeně mi jí ukazoval.Po dvou dnech jsem jí konečně viděla já a vážně byla nádherná,brala jsem to prostě uplně normálně.( horší bylo,když jsem si jí měla poprvé vykoupat - bylo jí 10 dní a měla 1,08kg.Já se po císaři ještě nemohla narovnat,ale musela jsem se o ní starat,tam to prostě tak funguje a myslim si,že je to dobře ).Když jí viděli moji rodiče,tak brečeli,ale to je také přirozená reakce - oni brečeli i u Andrejky a to měla 3,49kg. :grinning: :grinning:

Reakce okolí byla rozdílná.Nejbližší rodina byla oporou,cizí lidé většinou taky,ale setkala jsem s tim,co jsem už napsala a i s jinými - hlavně ty soustrastný pohledy.
24. feb 2009 o 19:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ja si spomýnam na reakciu, čo som niekomu hovorila, že vážili 800g a 680g a ona, tak bez šoku, že však jasné, boli dvaja. a ja že nie 1680g ale 680g a ona, áno 1680g, ja že nie, 680g a to už pochopila a spadla jej sánka :grinning:
24. feb 2009 o 19:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
prave mam strach na ty reakce kamaradek,oni si neumi vubec představit kilove mimčo,nevim jak budou reagovat,nechci soucit,jestli to chapete..jinak manžel byl u maleho jako prvni a hned taky fotil,sam me připravoval na to,že se nemam lekat,že je to pidi miminko..dneska mi přišlo že už po pusince trošku přibral,
no nevim,ale krasny je :wink:
u nas leži s detmi jen maminky detí na medialu a musi kojit,sice ted tam maji i maminky s detmi na jipce,asi tři,ale jsou z daleka na dojiždení a pokud nebude misto pro rodičky,tak je propustí,ja jsem 10 km od nemocnice,tak me pustili i se zanetem delohy domu

kili obdivuju te žes tohle zvladla se dvema detma,klobouk dolu před tebou,musiš byt pekne utahana na konci dne
janina vim jak ti v nemocnici je,ted jsem si to prožila,pořad jsem chtela jen domu a ted si to vyčitam,když to takhle dopadlo,myslela jsem,že to beze me nezvladnou,že bude male smutno a ted vydim,že to nebyla pravda,zvladali to dobře,s pomoci tety,ktera hlidala,manžel dela dlouho do noci a taky to šlo..
24. feb 2009 o 19:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Petrach - chápu tvoje obavy,ale kamarádky jsou kamarádky,ty se zachovají správně,ostatní ať si trhnou nohou.Jedna moje " kamarádka " přišla za Andrejkou,když jsem byla v nemocnici asi 5 týdnů a začala se jí vyptávat,jak se jí stýská po mamince,jak je to těžký a tak.Vim to z vyprávění mojí mamky,která byla u toho a která na ní vylítla,že snad není normální.
Je to pidi miminko,ale věřim,že je nádherný - vždyť je tvoje.A každý den uvidíš nějaký pokrok,na nich je znát každé deko a počkej až bude lítat doma po bytě a vztekat se.Jestli ti to pomůže,koukni ke mně do alba na Káju,jakej je to rarach a měla uplně stejně jako Šimonek.Drž se - hodně síly. :slight_smile: :slight_smile: :wink: :slight_smile:
24. feb 2009 o 20:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky, tak jsem četla co tu probíráte. Takže kojení- j odstříkávala mléko a taky nosila, měla sem ho hoooodně. Přestože v létě bylo náročné jezdit a všude po dvou hodinách odstříkávat, brát ty ropriety, lahvičky, chladící tašku, sterilizační pomůcky (rekonstruoval se domeček...) aj. Malý se stříkačkou učil až na IMP kdy měl kolem 1600g a to nejprv zvládne třeba čtvrt či pul dávky vypít a zbytek sondičkou...a zvládá toho víc...ale pak třeba jen 2x denně, pak už nemá sílu sát a zase sondičkou., Chodila sem párkrát na kojení, ale přisál se asi 3x, když tam byla moc dobrá sestřička...ale jiným ani mě to už pak nešlo a pouštěl se...když byl třeba přes den na pití savičkou (stříkačka a na ni savička), tak večer neměl ani sílu sát z prsa. Pak na "krčku" už musel sát ze stříkačky, pak z lahvičky (zkoušeli jsme vždy prvně kojení, ale nic moc), až když mimi dva dny snědlo samo celou dávku z lahvičky bez pomoci sondičky, mohlo jít domů. Do mléka- OMM mu dávali vitamíny a pár dní před odchodem se vysadili...některé děti na to měli reakci poklesu váhy ap...ale většinou se to srovnalo. Domu jsme šli na 2 045 g. Kojit jsem zkoušela stále, koupila si i váhu...ale malý stále brečel a brečel, snad nikdy nespal krom jízdy v kočárku (běda běda zastavit)...ani přeblování, nic, prvních 14 dní probrečel a já byla pomalu troska...nevyspaná, utahaná, do toho jsem odstříkávala..ale pak už jsem pomalu padala únavou, tak se odstříkávání prodlužovalo...a nervy a vše do toho...mléka ubývalo. Sát pak nechtěl už vůbec, dokrmovala sem tedy zmraženým OMM, měla sem zásoby...později jsem ale zjistila, že prý nemá hodnotu, jelikož látky v něm pokryjí potřebu tak malého mimi, jako byl dřív a ted mu to nestačí...tak dr.povolil dokrm. Měli jsme BEBU Alprem pro nedonošence...dostával postupně víc a víc a OMM jen jako chutovku až mlékárna došla a byli jsme po 5 týdnech doma plně na Bebě - do 3,5 kg, pak najeli na Nutrilon 1 Extra...jelikož měl hlad a běžné mu nestačilo...Já za tu dobu co jsme Kubíka dostali dom zhubla 10 kilo, ztratila mléko, prsa, všechno....Ale překonali jsme to, mamka mi pomohla, jela jsem k ní a ona si malého vzala občas na noc abych se vyspala (krmila OMM...tak nebyl problém). Co se týče fotografií a tak...moji rodiče byli u inkubátoru a tatínek (děda plakal - to se nestává), tatínek-přítel taky...všem se moc líbil, a řikali že je nádherný, povzbuzovali nás a věřili, že to dopadne dobře. Jen jeden člen rodiny prohlásil, že je ošklivej, protože takhle malý nedonošený detičky jsou prostě ošklivý, at si myslim co chci :confounded: :angry: ....(měla taky holčičku mini...ale proto by snad takové věci říkat nemusela ne? pro každou z nás je naše mimi krásné a nejhezčí, přestože je mini, hubené a chlupaté jako broskvička...).Tak asi tak....
24. feb 2009 o 21:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, zdravím všechny.
Janina, moc sem nepíšu, ale to neznamená, že stále nedržím palce, abyste to zvládli do úspěšného konce. Já se tak strašně bojím, aby mně to nepotkalo znova, že do druhého mimča raději nepůjdu. Jednou jsem to zvládla celkem v pohodě, ale když jsem pak s odstupem asi 2 měsíců viděla dokument o neonatologii, brečela jsem jak blázen a nějak mi teprve došlo, jaké jsme měli štěstí.

Petrach, gratuluju k Šimonkovi, je super, že už začal přibírat, všechno bude dobré, uvidíš. Já teda kojila, ale jen 3 měsíce. V nemocnici jsem odstříkávala (byla jsem tam s malou celou dobu), vůbec to nešlo, mlíčko se mi spustilo asi až za měsíc, ale víc než 60 ml z obou prsou jsem neodstříkala. Když měla malá kolem 1500g, začala jsem kojit a docela to šlo, mlíčka jsem měla víc. Domů jsme šly po 2,5 měsících, malá plně kojená. Jenže pak nastal spurt a já nestíhala, musela jsem jednou denně dokrmovat a po třech měsících jsme skončily, měla jsem mléka hrozně málo, zkoušela jsem ještě i odsávat, ale drtila jsem půl hodiny 10 ml, tak jsem uznala, že to nemá cenu :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Ale i tak je půl roku pro mně úspěch, ze začátku jsem tomu moc nevěřila, všichni kolem měly nalitá prsa a já do kojící podprsenky té nejmenší velikosti nikdy nedorostla :grinning:.

Jinak fotky Klárky z JIPky taky nemám, musím říct, že se nelíbila ani mně, byl to takový žilnatý králíček. Začala jsem fotit, až když byla z nejhoršího venku - po měsíci, když jí stěhovali z JIP. A to už byla kráááásná, měla 1035g :slight_smile: .
Docela mně urazila moje dobrá kamarádka, která nás byla i navštívit v nemocnici a pak si už doma prohlížela album, Klárce už bylo asi půl roku a ona prohlásila, že teprve teď začíná vypadat jako mimino, doteď to byl ufon. Celkem se mně to dotklo, mně přišla krásná mnohem, mnohem dřív.
24. feb 2009 o 22:06  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Niekde som tu citala ze: Predcasny porod je pre silne povahy a to ja nie som - napodobne.Strasne zle som to vtedy psychycky zvladala - vlastne nezvladala.Mala som depky bola som troska.Skoda ze som v tej dobe nenasla MK a tuto temu urcite by mi to moc moc pomohlo.Keby mi niekto povedal ze moje dieta ktore v tej chvily bojuje v inkubatore o zivot je skarede nerucim za seba.Este teraz mi je do placu ked tu citam tie reakcie niektorych ludi nechapem ako moze niekto nieco take ubohe v pritomnosti maminy vypustit z ust.
Vacsinou vsetkych normalnych ludi zaujimalo ako sa babulka ma a ci je v poriadku a nie ako vyzera ale mali sme taku fotku z boku na ktorej vyzerala velika ako donosene babo tak sme vacsinou ukazovali tu ked sme nechceli aby nas lutovali.Tie ostatne fotky videli len nasi rodicia surodenci a ozajstni kamarati a pre tych bola Lili od zaciatku krasne babo ved ona aj naozaj bola len chudulinka tym ze este nemala ten podkozny tuk.
U nas to bol s tym papanim velky boj.Lilinka bola taka spiaca princeznicka.Ani hlad ju nezobudil.Prvy mesiac ju krmili vylucne sondou.Vlastne tri tyzdne som sa na nu len pozerana do inkubatora.Potom som si raz odchytila primara a pytala sa na klokankovanie a hned druhy den mi ju dali.Asi po tyzdni som si ju len tak sama prilozila k prsniku a ona sa prisala.Krasny pocit.Vtedy som si myslela ze bude jednoduche ju krmit.Ha-ha.Skusili sme vtedy vsetko mozne cvicili sme na saci reflex kojila som s klobucikmi bez no aj tak sme nakoniec skoncili na flaske lebo prsnik ignorovala.Mala som malo mlieka prsia sa mi nikdy nenaliali.Kazde odstriekavanie bol boj.Pila som caje pre kojace mamicky meltu jedla zasmazkove polievky uzivala som homeopatika na tvorbu mlieka casto odstriekavala casto malu prikladala aj ked nikdy poriadne nesala a ked sa aj snazila nic jej neslo.Ked sa naucila ako tak aspon z flase pustili nas domov.To mala uz davno cez 2500 gramov a skoro pred terminom porodu.Doma som ju potom krmila odstriekanym mliekom este asi mesiac dalsi mesiac ako sa jej davky zvysovali mm + nutrilon na noc potom uz len nutrilon.Az doma sa normalne rozpapala tak ze vypila kazde tri hodiny svoju davku.
A petrach viem ako sa citis je moc tazke odchadzat z nemocnice a nechavat tam drobca.Ja som sa dala psychycky do kopy az ked ma tam k nej hospitalizovali.Ale ja som mala naozaj tazku poporodnu depresiu.Ty to urcite lepsie zvladas a mas nas.
24. feb 2009 o 22:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky všechny vás zdravím, už jsem tu dlouho nebyla. Oba jsme se s Adámkem zase rozstonali. Áďa měl zánět průdušnice a já pořádnou chřipku, takhle blbě mi nebylo alespoň 3 roky :frowning2: . Pod nosem a na puse se mi udělaly pořádný opary :rolling_eyes: takže nejen že ze mně byla pořádná nádhera, ale i to dost při smrkání bolelo. Včera jsme byli s Adámkem na kontrole a už je dobrej, doktorka měla strach, aby mu to z té průdušnice nesestoupila na průdušky, ale naštěstí to má dobrý. :wink:
Jednak chci říct kikimarušce, že to vztekání Jakoubku není docela stejné jako tady popisovala mila a fajn, protože mi jsme prožili docela stejné fáze. Jakoubek se vzteká, protože je to živější dítko a chce se za něčím dostat, to ho požene k tomu, aby se snažil lézt. Ale to co popisovala fajn a mila je další vývojový stupeň u dětí, které začíná kolem 2 roku dítěte a je to, že si dítě začne uvědomovat svoji osobu jako samostatné "já" a že může sám rozhodovat za sebe a snaží se prosadit svou vůli. My jsme zažili s Adámkem to stejné, on je prostě hrozně aktivní. Takže jak píšeš, nebylo možný ho udržet na přebalovacím stole. Teď už je to lepší, po každé musím mít něco zajímavého po ruce, dám mu to a on se tím zaobírá a já ho v rychlosti přebalím. No a taky teď prožíváme to samé období jako fajn a mila a to je období vzdoru a je to úplně něco strašnýho. Takové hrozné scény jsem si vůbec nedovedla představit. Jakmile mu něco nedovolím nebo něco nemůže nebo prostě není po jeho jako že se usmyslí, že půjde ven bez čepice a nic ho nedokáže přesvědčit a ta scéna, která s tím souvisí, je úplně něco hroznýho. Je to babičin miláček, ale jakmile se začne vztekat, tak babička jen zírá a nemůže uvěřit, že je to ten její hodnej klouček. :rolling_eyes:
Janina stále na vás myslíme a držíme pěsti :wink: :wink: :wink:
Petrach určitě to dobře dopadne, hlavně pozitivně myslete, ať z vás to malé cítí pozitivní energii :slight_smile:
Dál chci říct, že mně hrozně překvapily kiki a vladimuraz, že v jejich okolí se setkaly i s negativními reakcemi. Od takových lidí raději dál, to nejsou přátelé. Já jsem se setkala jen s pozitivními reakcemi a hlavně všichni nám moc fandili a vždycky se ptali, jak na tom Adámek je a moc nás povzbuzovali, když nám zrovna nebylo nejlíp. Myslím, že v těchto chvílích se poznají opravdoví přátelé. Já jsem se do Adámka zamilovala hned a přišel mi od začátku to nejkrásnější miminko na světě. Dokonce jsem i docela ignorovala i tu jeho šišatou hlavu, jak ji měl z toho inkubátoru vyleželou, přišel mi prostě hrozně krásnej a hlavně byl náš.
Kojení a odstříkávání mateřského mléka ja kapitola sama osobě, já jsem si s tím taky docela užila. Ale brala jsem to jako, že pro něj můžu v tu chvíli nejvíc udělat tím, když ode mně bude to mlíčko dostávat, takže jsem drtila prsa, co to šlo a když jsem v Adámkových 8 měsících skončila, tak jsem měla prsa samo modřinu. Nikdy se nám nepodařilo jen plně kojit, protože Adámek na to neměl sílu, byl taky spavej. Takže jsem to nejdřív zkusila z prsa a pak dokrmila odstříkaným z lahvičky. Mně se při odstříkávání spouštělo mlíko pomalu, takže mi to vždycky trvalo tak 30 minut, takže jsem nedělala nic jiného :grinning: ale dnes vidím, že to stálo za to :wink:
25. feb 2009 o 09:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj holky,včera to bylo přesně na den 5 let,co se Honzík narodil.Je to tak divný,jak to všechno uteklo,když si vzpomenu na ten mrňavej uzlíček z kterýho trčely samý hadičky,brr...,obdobím vzdoru jsme si taky prošli,Honzík bouchal hlavou o zem,bylo to o nervy,pořád jsem měla strach,ať si něco neudělá,když má voperovanej ten shunt.O kojení nemohla bejt ani řeč,já mlíko neměla vůbec žádný,Honzík ze začátku dostával jen umělou do žíly,už si ani nepamatuju,kdy mu začali dávat mlíko,mateřský stejně nechtěl,tak byl na umělým.Když byl po poslední operaci v Motole,tak tam pil ze stříkačky a když ho vraceli k nám do nemocnice,tak napsali,že umí pít z lahve,bohužel to ale nebyla pravda.Když jsem k němu přišla už napořád do nemocnice,tak jsem několik dní i nocí probrečela,protože se neuměl pořádně napít,zkoušely jsme se setřičkama všechny možný dudlíky,lahvičky až se chytil na tu,kterou jsem pro něj měla připravenou doma :slight_smile: .Jinak z tý všemožný umělý výživy se mu vysrážel kamínek,takže má od 2 měsíců žlučníkovej kámen.
Teď u Míši,taky se narodila dřív,ale měla krásných 1600g to bylo trošku jinačí,už v porodnici jsem zkoušela odstříkávat a měla radost,když se mi něco podařilo,po 2 týdnech jsme ji zkusily na prs a světe div se,chytla se,ale její maximum bylo asi 40ml jednou za den,jinak míň,tak jsme dokrmovali,než jsme odcházely domů,tak už moje mateřský skoro nestačilo,tak to měla půl na půl.Pila jsem čajíčky,masírovala...a stejně toho ze sebe moc nevyždímala,takže jsme skončily jen na umělým,do 3 kg jsme dávali ten speciální nutrilon pro nedonošence,teď už jedem obyč nutrilon.Míša je ale moc šikovná,všechno zvládá úplně v pohodě,ta vůbec nevypadá jako nedonošená :grinning:
Myslím na všechny maminky,které si buď procházejí nějakými útrapami,nebo jsou těhotný,ať jim dobře dopadne,vždy´t bejt dneska těhotná v pohodě,porodit bez problémů a mít úplně zdravý dítě mi dneska přijde jako zázrak,tak ať je jich co nejvíc
Teď trošku odbočím,taky jste si pokládali otázku,"proč zrovna já,proč my?".Já ještě občas dneska,když to na mě přijde,tak jsem z toho špatná a nejradši bych hodila všechno za hlavu a chvíli si užívala klidu a když mě to přejde,tak bych si nejradši nafackovala,že mě něco takovýho vůbec napadlo :cry:
Doufám,že se na mě nezlobíte,že jsem se tak rozepsala
25. feb 2009 o 10:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Poslednych sest mesiacov nepresiel jediny den aby som si nekladla otazku "preco sa to muselo stat?"
25. feb 2009 o 10:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Abyste mi rozumněly,nepsala jsem to proto,abysme se obviňovaly ještě víc,jen jsem se chtěla zeptat,jestli to znáte taky.Protože mi za to nemůžeme,to je na tom to nejhorší :frowning2:
25. feb 2009 o 10:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte,
tak ak sa dnes nic mimoriadne neudeje, nebude mi tvrdnut brucho, tak by som mala ist zajtra domov :slight_smile: . Aj sa tesim, aj sa obavam, takze uvidime, ako to doma budeme zvladat. S manzelom sme dohodnuti, ze proti ich terajsiemu fungovaniu sa doma nic nezmeni, takze o maleho sa bude starat aupairka a poobede ocik, a ja mam lezat. Len si nie som ista, ci to ja vydrzim. No musim to robit s vedomim, ze to robim pre dietatko v brusku :slight_smile: .
Zatial mi neblahozelajte :wink:, ozvem sa ked budem isto doma :wink:.

K tomu foteniu - ja som maleho po narodeni neodfotila NIE kvoli tomu, ze by sa mi nepacil. Od prvej chvile ako sme ho s manzelom videli to bolo pre nas to najkrajsie babo na svete. Ale proste fotit ho mi pripadal taky "obchod so senzaciou". Neviem to inak vysvetlit. Vpodstate ma to preslo az po rozhovore s inou mamickou s podobnym dietatkom, ktora mi povedala - A co mu ukazes, ked bude velky a opyta sa aky bol ked bol malicky?
Dodnes ked pozeram na tie fotky, tak mi tecu slzy po licach.

A otazky - preco prave my? To uz neriesim. Poviem si, ze kazdy nieco ma. Hladim sa dopredu, slz uz bolo dost. :slight_smile:
25. feb 2009 o 12:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Janina - držím palečky a určitě dej vědět.A koukej ležet,když se ti nebude chtít,tak si řekni - pořád je lepší ležet doma než v nemocnici.Myslim si,že jste na dobré cestě,když tě pouštěj domů,že kdyby něco hrozilo,tak o tom ani neuvažujou.

Ještě k tomu focení.V Mostě to dělají tak,že miminko hned po porodu v inkubátoru vyfotí ( sice už s hadičkama a tak,ale to neva - je fakt krásný ) a hned tu fotku donesou mamince,aby ho viděla aspoň takle,protože většina mamin je tam schopná jít až po 2 dnech.My jsme malou fotili,jsou to krásný fotky - protože je na ní krásný miminko ( já vim,že byla hubeňoučká a maličká,vždycky jsem jí řikala,že vypadá jako oškubaný kuřátko,ale už tenkrát to byla moje milovaná a krásná princezna) a máme je doma v počítači.Nikde je neukazuju,proto je nemám ani v albu,jsou to čistě naše fotky a když je chtějí přátelé vidět,tak je klidně ukážu,nemám s tim problém.Ty špatný reakce teď už hážu za hlavu,vim že ty lidi jsou pitomý,ale tenkrát mi to ublížilo,proto nedokážu zapomenout.

A máte pravdu,nemůžeme za to,tak se toho držte.Taky mě mockrát přepadaly myšlenky,proč zrovna my - ale na druhou stranu - zrovna my máme strašné štěstí a dokážeme si to uvědomit a vážit si toho,To ostatní třeba nedokážou,berou to jako samozřejmost,že otěhotněli,donosili dítě a porodili.My všechny víme,jaká je to krása držet své dítě v náručí a vážíme si toho.
25. feb 2009 o 12:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Děkuju mila,žes to řekla,umíme si toho vážit,toho že máme děti a jsou takový jaký jsou.Okolo mě je spousta mamin,který maj děti a neváží si toho,nebo si stěžujou na úplný prkotiny.
Janina,já vím,že to tak vždycky vyzní,když to napíšu,není to jako když mluvíš a můžeš to vysvětlit tak, jak to myslíš.Taky koukám jen dopředu,zvláště poté,co jsme před dvěma roky o Honzíka málem znovu přišli,ale ty černý myšlenky občas přijdou :frowning2:
Co se týká focení,my malýho fotili hned a fotky máme v počítači,takovou tu nejhorší s těma hadičkama a vším možným máme v albu asi 2,jinak mi taky nedělá problém je komukoliv ukázat,pokud tedy chce.
25. feb 2009 o 12:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte děvčata. No vy jste se teda snažily ,já než jsem to přečetla tak už pomalu nevím na co psát a reagovat dřív :wink: . Nám když se Dianka narodila tak moje kamarádka (už bývalá)asi brzo pochopíte proč, když se dozvěděla že je na světě tak mi volala a vyptávala se co a jak. Najednou zní vypadlo že prý ty se máš aspoň tě to tak nebolelo když byla tak maličká. No já zůstala jak opařená a poslala ju do pr... protože ona v té době taky těhotná vůbec netušila co z té huby vypustila. Až moje ségra ji vysvětlila že přepískla že to se neříká.
Já mlíko odstříkávala poctivě celou dobu co byla Dianka v inkubátoru asi ty 4 měsíce. A když měla jít domů tak ji převedli na Nutrilon nenatal. Na tom byla asi 3 měsíce a potom jsme měly Nutrilon AR protože pořád blila ,ale stejně ji to moc nepomohlo. No a dnes má nejradši jak ona sama říká kužecí žížky :grinning: .
Dnes za mnou přišla když jsem vařila a povídá ,,kočičko já tě mám tak ráda"no málem jsem se rozbrečela. Už jsem tady určitě psala že když se narodila tak jsem ji tam chtěla nechat ,ale když jsem ji poprve uviděla tak to nešlo. Představovala jsem si že tam někde leží nedorostlé třeba bez ruk a bez prstů mimčo,ale ona byla moc hezké miminko ale prťavy. Nožičky měla jak želatinovej medvídek a hlavičku jak pomeranč.
Když měla kilo tak mi ji sestřička dala poprve do ruky a já držela jak hluchej dveře. Když jsem tam přišla a sestřička říkala ať si dnes sednu že má pro mě překvapení tak jsem si říkala co to bude. Ale že to bude moje první nebo teda naše chování jsem ani ve snu netušila.
Někde jsem snad četla nebo viděla že tyto děti si vybírájí rodiče kteří to zvládnou a jsou silní , tak já to tak beru. I když té síly mám teda už někdy když chytne ty svoje amoky hrozně málo. Ale snad to nejhorší už máme za sebou.

Petrach neboj Šimonek to určitě všechno zvládne . Dianka byla 23+5 tt a měla 650g a je celkem v pohodě.

Jani tobě držím pěsti ať jdeš domů a vydržíte doma až do 40 tt a potom jenom šup a bude venku krásný mimčo :grinning: .A doma pěkně lež dodržuj režim jak v nemocnici. Já tak ležela s Andrejkou 3 měsíce doma na špalkách a nic jsem nedělala jenom četla a spala a dívala se na televizi. Domča za tebou přileze do postele to se spolu pomuchláte a bude. Jenom nic nedělej ,za 3 měsíce se ani nezastavíš kolik toho budeš mít.
Tak zatím ahojky už musím jít pořád na mě vyvolává
25. feb 2009 o 13:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dneska jsme se klokankovali přes hodinu a Šimonek byl skoro celou dobu vzhuru,vubec neplakal,jen tak kukal a občas mu ujeli rtiky,vypadalo to jako by se na me smal,držel mi palec,proste krasa..
doktorka řikala,že je moc šikovny,v noci je hodny,nema ted apnoe pauzy,takže mu CPAC budou sundavat od večera na dyl,už mu to taky vadí,pořad si na nej šahá a steká se,proste je zlatíčko

prsa drtím teda taky řadne,řikam si ,že je to to jedine,co ted mužu delat a zatím mliko mam,tuk,tuk..
snažím se byt v pohode,ale pořad to nejde,depka přijde z ničeho nic a ja řvu,proč zrovna on,když nikomu neubližil
vetšinou si sednu k pc a divam se na fotky vašich zlatíček,jak hezky rostou a to me uklidnuje

jste tady všechny moc hodne !!!!!!!!!!!!dekuju

ješte jsem přemyšlela,kdy začit chystat veci,nestihla jsem nic a třeba oblečení bude určite velke,mame 56 a víš,jen par vecí 50,jakou velikost a kdy ste chystali?
mamka mi tvrdí,že mam počkat,že se to ješte zapraší,ale kdybych mohla jit už za ním,tak si řikam,at neco mame nachystane,poprane a vyžehlené..
myslíte že je brzo?

holky jsem moc rada za tohle tema,mam za kym jít,vykecat se a poptat co a jak
25. feb 2009 o 15:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
petra, určite skús zháňať niečo prťavé, my sme mali od veľkosti 42 a prvé som začala vyraďovať asi keď mali 3/4r :sweat_smile: Skús cez MMB, ja som našťastie množstvo vecí dostala od baby, čo som ju spoznala na MK a ktorej sa narodili dvojčata v 26tt
25. feb 2009 o 15:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
a brzo rozhodne nie je, sa zbláznila? fakt kedykoľvek ti môžu povedať, že už za ním máš ísť a potom už nič nezoženieš.
25. feb 2009 o 15:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Já jsem taky měla nachystáno dřív ,akorát postýlku jsem skládala den před odjezdem do nemocnice. A oblečky jsme měly taky moc velky . Didka měla 45 cm když jsem si ji přinesla dom ale dorostla :grinning:
25. feb 2009 o 16:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
petra, s prepustenim maleho mozes ratat tak najskor 2 tyzdne pred planovanym terminom porodu. Vacsinou to tak byva, my sme isli jeden den pred terminom :slight_smile: .

Vecicky chystat mas cas, lebo potom ich prisposobis aj rocnemu obdobiu :slight_smile:, alebo mas cas pockat na zlavy :slight_smile:. Ale ak planujes, ze s nim budes v nemocnici, tak chystaj :slight_smile:.
Ja som mala vecicky c. 42, ale aj 46, 48, 50, take rozne cislovania. Ale 56 boli vsetky velke. To sme nosili ako polrocny - 9 mesacny. A tie 42 dako rastli s nim :slight_smile:.
25. feb 2009 o 17:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
25. feb 2009 o 17:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
aha, ten druhý a tretí link nefunguje.
vyhhladávala som tak, dala som body a pri druhom veľ. 44 pri tretom linku veľ. 46
25. feb 2009 o 17:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Petrach - já si taky myslim,že není brzo na shánění věciček.Já koupila pár souprav ve vel.42 ( kupovala jsem v KIKU) a ve 46 také tam a potom jsem oběhla dětské krámky ( mateřinky ,sluníčka a tak podobně ) a podařilo se mi tam sehnat plno bodyček a dupaček ve vel.50.Pokud bude Šimonek takle šikovný i dál,tak je budeš brzo potřebovat. :slight_smile: :slight_smile: Janina77 má pravdu,že to propouštění je většinou kolem termínu porodu,ale může se i zadařit dříve - my měli termín 4.9. a propouštěli nás 3.8. s váhou 2000kg.Měli jsme štěstí.

A neboj,od toho jsme tady,abysme si pomáhali.Jako teď koukáš na naše fotky,časem budeš koukat na svoje a budeš si řikat - to snad ani není možný,že byl tak maličký.Mě hodně pomohlo,že přímo v porodnici měli album s dětičkama u nich narozenýma a maminky tam postupně posílají fotky,jak děti rostou a sestřičky to tam doplňujou.Byla to pro mě velká naděje,když jsem si to prohlížela,vždycky jsem si řikala,že když to zvládli oni,my to zvládnem taky.A ty taky.
25. feb 2009 o 19:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
koukla jsem na mimibazar a určitě si tam vybereš,mají pár kousků vel.42 a 44 a hodně ve vel.46 - dej nové i použité zboží a naskákalo mi tam toho dost. :slight_smile:
25. feb 2009 o 19:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dneska jsem mela desne odpoledne,depku a probrečela jsem ho celé :angry: hormony
malošek pry přibral na 1150g,volala jsem si do nemocnice sestřičkam :wink:

na tom mimibazaru jsem asi leva,me to nenajde nic,asi to zadavam špatne
25. feb 2009 o 21:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
petrach, uprostred stránky máš také listovacie záložky, tam kde je napísané VSECHNY KATEGORIE nalistuj Body, dupacky, overaly. No a potom do posledného okienka, kde je Velkost napíš akú chceš, napr. 44 a odťukni tú lupu na pravo
25. feb 2009 o 22:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky, nás propouštěli na 2045 a asi 46 cm a nosi li jsme 42,46,48,50....shánělo se to špatně, něco na MMB, většinu v Kikku (ted nevím jedno K či dvě K :confused: ), ale hledala sem v DC, UL i CL...moc těch malinkatých tam nebylo nebo hodně na holčičky. Pro jistotu jsem si vše nechala a odvezu to na pujčení kamarádce. Byla sem dnes u ní a porodila v 35 tt, malý je už doma 2300 g...je veliký jako Kubík po propuštění a v 56 plave jako my...tak jí to půjčím. Chtěla sem to darovat vše ja JIRP...ale to až po druhém mimi...bojím se, aby jsme znovu pak nerodili dříve, třeba to, že budem připraveni to odežene...Jinak jsem tzřeba kupovala nové oblečení od Firmy Baboosh-měla to být 50 ka, ale bylo to mnohem větší :unamused: , dále ZIp ZAP - děsně drahé soupravičky a měla to být 48 ka- VE SNU LEDA...body jsme nosili ještě nedávno, odpovídalo to tak větší 56 a ty peníze :angry: ... Levné pidibody a oblečky mají prý v Irsku...jedna mamina mi tam tenkrát koupila bodyčka a poslala je ze Slovenska...sama od sebe, máme je na památku a jedno zůstalo v nemocnici. Ale už je to lepší s těma velikostma. Mě kupovala soupravičky švagrová od Golema,čekala na ně a paní prodavačka říkala, že přijdou tak 2 a pere se o ní i 6 maminek :unamused: :frowning2: ...všeobecně nedostatkové zboží... Hledala sem všelicos, měli sjme i nedonočšenecké lahvičky a savičky od DR. Browns a nedonošenecký dudlíček od Baby Franku...dost mamin ani neví, že něco takového existuje...já si to sama našla....
25. feb 2009 o 22:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky.

Petrach - malý nádherně přibírá,to je super.A za slzy se nestyď,aspoň se člověku uleví.Mě tenkrát v nemocnici řikali,že přibližně do 1,40kg jde váha pomalu,ale potom se rozeběhne - a u nás to tak bylo,na 1400g se dostávala měsíc,na 2000g pak už jen 2 a půl týdne.Přibírala potom i 5 nebo 6 deka denně.
S tim MMB má Kili pravdu - zade j si to vyhledávače,otevře se ti hlavní straánka,po levé straně máš DRUH ZBOŽÍ,tak dej " nové i použité zboží ",otevřou se ti okýnka ( asi uprostřed stránky ),před jedním je TEXT,tak tam napiš,co chceš - body,dupačky,overálky .....,pak je ZNAČKA,tu vynech a VELIKOSTI,tam napiš tu velikost,třeba 46.Odklikni enterem a objeví se ti to.No a to pořád opakuj pro každý druh zboží.

Ještě jsem nakupovala moc pěkné věci tady - http://obchod.vejnartextil.cz
má tam věci od 50,ale já měla od něj i 48,zkus to prohrabat,třeba najdeš. :slight_smile: :slight_smile:
26. feb 2009 o 09:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok